Jméno portugalské firmy Innuos, sídlící kousek od nádherného střediska Albufeira, mezi audiofily už nějakou dobu rezonuje – přesto patří mezi „moderní“ výrobce, kteří se zaměřují na potřeby digitálně orientovaných posluchačů. Mezi klenoty jejich portfolia patří hudební servery (v kombinaci se stremerem a rippovací mechanikou pro CD), není to ovšem jediná součást nabídky. Nejnověji je to i série Phoenix, v níž jsou „upravující“ komponenty.

Co konkrétně to znamená? Třeba u PhoenixUSB jde o reclocker – pokud vám takový typ komponentu nic neříká, vězte, že jde o zařízení, které přijímá USB signál a upraví jej, zejména tím, že jej přečasuje a znovu rozdělí na pakety, které pak dále posílá do D/A převodníku. Cílem má být dosažení přesnější, čistší reprodukce díky tomu, že převodníku poskytneme „čistší“ data bez jitteru a chyb.

PhoenixUSB nese typické designové rysy značky Innuos – vícekrát lomený plastický čelní panel z pěkněo pracovaného hliníku navazuje na v tomto případě úzké, ale hluboké šasi přístroje, tady už z běžných materiálů. I tady je ale patrná sázka na estetiku netypickým provedením chladících otvorů kupříkladu.

Na zadní straně mimořádně jednoduchého komponentu se ukrývá jen to základní – USB vstup (typ A), USB výstup (typ B) a napájecí zásuvka s vypínací kolébkou.

Celý přístroj s váhou poctivých 5 kg (což je při šířce 21,5 cm, hloubce 34,2 cm a výšce 8,7 cm docela dost) spočívá na trojici relativně výrazných nožiček.

Vnitřní konstrukce sází na dvojici lineárních napájecích zdrojů, jeden napájí modul integrovaných ultra přesných OCXO hodin, druhý pak napájí USB rozhraní.

Zmíněné hodiny mají chybovost jen 3 ppb a používají takt 24 MHz – to prý na rozdíl od běžně používaného 10 MHz taktu externích hodin a následného přepočítávání signálu na nativních 24 MHz v této aplikaci přispívá k optimální přesnosti přenosu.

Zajímavostí je i velmi poctivé pojetí USB rozhraní. Není tu žádná spínaná regulace napájení, jsou tu tři poctivé linky z výše zmíněného lineárního napájecího zdroje, které jsou dále stabilizované pomocí reguátorů LT3045.

PhoenixUSB nepotřebuje žádné ovladače, žádná speciální zařízení nebo nastavení – jediné co potřebujete jsou dva USB kabely.

Innuos PhoenixUSB jsme poslouchali zejména jako prvek vložený do cesty mezi jádro Roon a Métronome DSC1 (na Kinki Studio EX-P7 / Kinki Studio EX-B7 / Xavian Quarta Evoluzione / GMG Power Harmonic Hammer 3000P / Nordost Heimdall 2), ale také mezi iMac 27“ a RME ADI-2 DAC FS (na Emotiva XSP-1 / Emotiva XPA-DR2 / KEF LS50 Meta / GoldenEar SuperSub X / ZenSati Authentica). Propojeno bylo vždy stejnými USB kabely – tj. buď přímo WireWorld Platinum Starlight do DAC nebo do PhoenixUSB, v druhém případě pak do DAC pokračoval Dynamique Audio Horizon 2. Zkusili jsme i připojení „noname tiskárnového“ kabelu směrem do innuos a nutno říci, že reclocker není náchylný na kvalitu vstupu, rozdíl byl malý.

Do basové linky v „Ptáci jsou hloupí“ (Ondřej Soukup | „Válka barev“ | 1995 | Monitor Records | 660365-2331) přidal reclocker zjevně lepší tuhost a pevnost, zvuk byl menší, nicméně jakoby důraznější, každé brnknutí tlusté struny na base bylo „drnkavější“. PhoenixUSB jako kdyby zvuk více napjal a napružil. Rozdíl je svou intenzitou v kategorii výměny kabelu, nikoliv kupříkladu komponentu nebo reprosoustav, ale rozhodně slyšitelný, ne jen psychoakusticky kosmetický.

Zpěv Tracy Chapman se v „Subcity“ („Crossroads“ | 2008 | Warner Music | 8122-79908-9) také o kousek zmenšil, utáhl, hlavně ale subjektivně vnímáno získal na hloubce, jako kdyby v něm také roztála trocha napětí a přesto byl konkrétněji srozumitelný a lépe oddělení od hudebního pozadí. Přestože ho bylo fakticky méně, opanoval o něco více celou hudební prezentaci.

Svěží činely v „Silent Night“ od Yellowjackets („Peace Round“ | 2003 | Heads Up | HUCD 3090) zněly bez zapojeného recklockeru na první dobrou atraktivněji – lehce ostřeji, ale také rázněji, hlasitěji a celkově prostě výrazněji. Přesto když se zaposloucháte, po připojení PhoenixUSB jako kdyby se zvuk uklidnil a zjemnil, zároveň ale uslyšíte delší dozvuk, kov není tak řízný, má přirozenější tón. Je to nuance sem, nuance tam, ale celkově opět efekt slyšitelný – po odpojení recklockeru cítíte návrat takového špatně zachytitelného, ale neodbytného napětí, kvůli kterému není poslech tak příjemný jako s recklockerem.

Celkem výrazně pak byl vliv reclockeru slyšet v „Sea Nature“ Stevea Hillage („Green“ | 1990 | Virgin | 0777 7 87279 2 7) – rázná bicí zní intenzivněji a byť méně hutně, tak rozhodně intenzivněji, šťavnatěji. Razance, dynamika a údernost se zlepšily, tentokrát nebylo třeba nuance a rozdíly pečlivě hledat, prostě tam byly a PhoenixUSB jednoznačně přifoukl do hudby zdravou dávku živosti.

Ve „Sly“ Herbieho Hancocka („Head Hunters“ | 1997 | Columbia | CK 65123) bylo cítit, že čitelnost, přehlednost skladby se změnila – jako kdyby jednotlivé kousky, jednotlivé tóny byly o něco zaostřenější. Není to prominentní změna, nepadá nějaká zdánlivá opona nebo něco takového, je to jemné začištění tu a dotažení támhle a právě ty najednou lépe slyšitelné droboučké informace (ať už je to delší dozvuk činelu nebo je to vytaženější basa nebo lépe zařezávající klávesy) pospolu ve výsledku tvoří změnu výraznou a zřetelnou. Opět nejde o skok o kategorii, ale rozhodně jde o vliv, který poslech zpříjemňuje.

Kupodivu byl vliv reclockeru patrný i na podobě hudební scény – třeba v „Ario“ Davea Hollanda („Overtime“ | 2005 | Dare2 | 982 714 2) bylo cítit s PhoenixUSB, že stereobáze je širší, že jde více za hranice reprosoustav a že nástroje se tak mají více kam rozkročit a kam se od sebe odpoutat, takže je snazší je lokalizovat. Tady vliv připomínal zapojení systému do dobré a účinné filtrace – nemění se základní charakter, ale je to pevnější, zřetelnější zvuk.

A nakonec nelze nezmínit vliv innuos PhoenixUSB na takový ten těžko uchopitelný a velmi subjektivní rozměr „atmosféry“ – živá „Mind Reader“ od Silverchair („Young Modern“ | 2007 | eleven | elevencd63) byla s reclockerem plnější, řízné kytary byly méně ukřičené a tudíž i dlouhodobě poslouchtelnější, neodrazující ani při vyšší hlasitosti a opět jako kdyby přibyl důraz a údernost.

Může být zařízení, které vezme audiosignál z USB kabelu a „jen“ ho znovu pošle dál a které tak v praxi funguje hlavně jako izolace, případně zdroj přesného hodinového kmitočtu, být zásadním prvkem v poslechové sestavě? To je asi dosti individuální rozhodnutí – rozhodně ale, soudě minimálně podle innuos PhoenixUSB – může být zařízením, které výslednou zvukovou podobu ovlivní. V našem případě se na obou zkoušených sestavách zdálo, že směrem k lepšímu, na té objektivně horší sestavě pak byl vliv možná o něco maličko výraznější. Čím konkrétně pak PhonenixUSB výslednou podobu signálu doopravdy mění, o tom se těžko dohadovat. Je zásadní galvanické oddělení? Jsou zásadní super přesné hodiny? Je zásadní rekonstrukce paketů? Je to filtrace napájecí složky a tedy odstranění „balastu“ z PC? Netroufáme si odhadnout. Faktem ale je, že ten, kdo má náležitě dimenzovanou sestavu, v níž investice tučných a nepřehlédnutelných sedmi desítek tisíc za finální doladění a dotažení zvukového zážitku není problematická, tak ten může v innuos PhoenixUSB získat další maličký krůček směrem k hudební nirváně.

Kč 70 500,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ rozdíl je slyšet

+ sníží vliv prvního (přívodního) USB kabelu na relativní minimum

+ přednes se zdá být hlasitější, čistší a důraznější

+ pěkný design

ZÁPORY

- je otázkou, zda cena za daný přínos není přeci jen poměrně výrazná

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Thrill Audio | www.thrillaudio.eu 

fSdílet

Tweet