Teac má za sebou slavnou minulost a i dnes najdete ve výrobě širokou škálu věcí od maličkých a levných krabiček až po high-end a to nemusíme ani brát v potaz "detašované pracoviště" s názvem Esoteric. Teac ale není jen výrobcem elektroniky a reprosoustav, dnes má v katalogu i řádku gramofonů. K nám se dostaly dvě variace na jedno téma s číslovkami 300 a 400.
Oba gramofony jsou svým stylem klasické a sobě podobné - oba stojí na mohutných antivibračních nožkách, oba mají základnu v podobě té nejklasičtější MDF desky obdélníkového tvaru. Model TN-300 je k dispozici v křiklavějších, lifestylových a lesklých barvách, zabere 42 x 11,9 x 34,1 cm (š x v x h včetně protiprachového krytu), zatímco TN-400BT má decentnější, přírodnější, elegantnější povrchy a měří 42 x 11,7 x 35,6 cm (š x v x h včetně krytu).
Oba modely mají talíř z hliníku nasazený na centrálním trnu, z MDF vystupuje i kloub, přes který se roztáčí řemen, obtočený kolem spodní části talíře. Po pravé straně pak ční raménko na mohutné základně s možností základního seřízení - u modelu TN-300 je rovné, u modelu TN-400BT má tvar S, to je však jediný rozdíl - na konci vždy najdete snadno připojitelný headshell s MM přenoskou Audio-Technica AT95E.
Ovládání pak zajišťuje dva velmi pěkné hliníkové přepínače, u nižšího modelu TN-300 můžete jedním přepínat rychlost mezi 33 a 45 otáčkami za minutu a druhým roztočíte či zastavíte talíř, nic víc. TN-400BT pak přidává ještě možnost 78 otáček za minutu a u druhého přepínače možnost aktivovat Bluetooth výstup, což je nejmarkantnější rozdíl mezi oběma modely.
Oba gramofony také disponují vestavěným phono předzesilovačem, takže díky přepínači na zadní straně si můžete vybrat, zda přes výstupní cinche pojede signál zesílený (tedy linkový) nebo zařadíte za gramofon nějaký svůj phono předzesilovač. Dalším signálovým výstupem pak je USB port, schopný předat A/D čipem od Texas Instruments digitalizovaný signál v rozlišení 16 bit / 48 kHz. Vyšší model má ještě subsonický filtr nastavený na hranici 18 Hz.
Jak Teac TN-300, tak Teac TN-400BT jsme poslouchali jak se zapnutými, tak vypnutými integrovanými předzesilovači a to na elektronice Naim Nait XS + Naim FlatCap XS / Naim Stageline, Cambrdige CXA80 nebo Norma Revo IPA-70B, k oběma alternoval Pro-Ject Phono Box. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30, Xavian Perla a Xavian Premio a to přes kabeláž ZenSati Authentica, TelluriumQ Silver a Black sérií nebo různé kabely ze základní řady KrautWire Lifetime (zejména pak Guru S). O napájení se staral filtr IsoTek EVO3 Solus a srovnávalo se s gramofony Pro-Ject Elemental a VPI Scout.
Basová linka v "Obsession" ze stejnojmenného LP Boba Jamese (1986 | Warner Brothers | 925 495-1) se v plném objemu rozvine jen na opravdu dobrých gramofonech, ale jak TN-300, tak TN-400BT se ukázaly na svou cenu naprosto v pohodě. Přesnost a čitelnost není špatná, oddělení jednotlivých tónů je civilně nenásilné, byť ne skálopevné. Trošku tu schází objem, respektive schopnost bas zahustit a dát mu razanci. Vzhledem k téměř identické konstrukci obou strojů není asi překvapením, že fungují velmi podobně - a co je nejzajímavější, integrovaný phono předzesilovač se velmi osvědčil a ve všech sestavách fungoval lépe, než Phono Box od Pro-Ject.
Vokál Cassandry Wilson v "Run the voodoo down" z "Traveling Miles" (1999 | Blue Note | 7243 8 54123 1 8) zněl čistě, jednoduše a nekomplikovaně, takže jsme neměli pocit, že by mu v rámci cenové třídy něco chybělo, ačkoliv samozřejmě ono "analogové kouzlo", plasticita nebo pocit trojdimenzionální "přítomnosti" vokálu jsou tu v míře omezené, adekvátní ale cenové třídě. Gramofony Teac se nesnaží uměle simulovat nějakou "hezkost", naopak jsou relativně přesné a čisté, zdá se, že esovité raménko vyššího modelu o kousíček lépe zvládá vytáhnout vokál dopředu. Hlas je pak na obou prostě celkem přirozený a "normální".
Výšky jsou objemově skromnější (podobně jako basy), v Caveově "People ain´t no good" ("Live from KCRW" | 2013 | Kobalt | BS006V) ale cinknutím kovových bicích nástrojů scházel spíše delší dozvuk a delikátnější struktura tónu, jinak byly zřetelné a tak akorát výrazné. Dokonce by se dalo říct, že pocit kovovosti vůbec nebyl zlý, byť samozřejmě činel byl vlastně jediným cinkajícím bodem. V dané ceně ale sotva kde dostanete víc...
Největším limitem dostupnějších gramofonů a přenosek obecně bez ohledu na značku je dynamika, platí to i pro Teac a to pro oba modely. V rámci své kategorie jsou ale plně srovnatelné s jakýmkoliv Pro-Jectem a pokud se dá říct, díky čistotě a jakési přirozené "jednoduchosti" přednesu zní autentičtěji, než lecjaký jiný stroj, který se tváří audiofilsky. Klavír Sylvaina Chauveau v "Blanc" ("Nocturne Impalpable" | 2014 | Minority Records | MIN33) tak sice nebyl dynamicky úplně plochý, ale když došlo na dynamickou špičku, maličko tu přeci jen scházela autorita. Na druhou stranu, pocit kontroly a celkové čistoty je až překvapivě dobrý, zvuk se neláme a neztrácí kontury, což vůbec není špatné. Opět u obou gramofonů byl charakter velmi podobný, v praxi sotva rozlišitelný.
To platí také pro rozlišení, kdy přenoska pracuje dobře, čistě a hlavní linku zvládá prokreslit solidně, vzhledem k ceně adekvátně, jakmile byste ale chtěli zaslechnout jemná vrznutí, dozvuky nebo zázněje prostoru v "Ianouarios" Beaty Hlavenkové ("Théodóros" | 2013 | Minority Records | MIN31), budete se muset zřetelně soustředit. Pokud ale nebudete vysloveně pátrat po každém jemňounkém dozvuku, nabízí TN-300 i TN-400BT slušné, v rámci třídy naprosto uspokojivé rozlišení a díky neefektnímu, čistému přednesu není problém se v nahrávce zorientovat.
Podání prostoru nahrávky "A love supreme" od Santany a McLaughlina (respektive Mahavishnu Orchestra na "Love Devotion Surrender" | 1973 | CBS | SOPL 200) byl snad jedinou oblastí, kde se projevil výraznější rozdíl mezi oběma modely. TN-400BT snad díky esovitému raménku dokázal lépe oddělit oba kanály a tím se zdálo, že scéna je širší a hlavně hlubší, nástroje měly mezi sebou více vzduchu a lokalizace byla přesnější. Ani TN-300 ale nemá žádné problémy, v rámci pořizovací ceny je tu jasný pravolevý prostor a vzhledem k nepřehnaně objemnému a čistému přednesu je slušná též lokalizace, gramofon před vás prostě vše postaví a i když nejde o holografické znázornění, není tu zašmodrchaná zvuková koule.
Ani jeden z Teac gramofonů není žádný zásadní stroj na emoce, tedy v tom smyslu, že do zvuku nezkouší přidávat žádné zkreslení, nenafukuje objem ani nepřibarvuje tóny směrem do "hezké" části spektra. Oba gramofony hrají přesně, čistě a jednoduše, jako by hrály CD přehrávače - to je ale spíše pochvala, než jakákoliv výtka, pokud je tu cítit něco z "analogovosti", pak je to plynulost, díky které ubíhala třeba Gibbova "Fine Line" ("Now Voyager" | 1984 | Polydor | 823429-1) pěkně rytmicky, klidně a houpavě, byť k našemu vkusu by zasloužila zejména na basech ještě trochu "pošťouchnout".
Celkově jsou si oba gramofony podobné vizuálně i zvukově, TN-300 se více hodí pro "masovější" publikum, které chce trochu výraznější provedení, jednodušší používání a snadný, čistý zvuk. Decentnější vzhled TN-400BT trochu paradoxně doplňuje i "mainstremovější" výbava Bluetooth modulem, ale také o ždibec lépe fungující rameno. V zásadě ale - i díky cenové blízkosti obou modelů - si můžete vybrat podle vizuální stránky nebo podle výbavy. Jak solidní vestavěné korekční předzesilovače, tak celková slušná stavba a pěkné provedení z obou Teaců dělají solidní stroje za férové peníze. Jak TN-300, tak TN-400BT jsou důkazem, že nejen Pro-Jectem může být milovník vinylů v této velmi rozumné cenové třídě živ......
Kč 10 990,- - TN-300
Kč 13 990,- - TN-400BT
FOTOGALERIE
https://www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/gramofony-a-analog/1174-teac-tn-300-a-tn-400bt#sigProIda9947a8631
--- --- --- --- ---
KLADY
+ hezké provedení bez pocitu levnosti
+ snadné nastavení
+ snadné použití
+ možnost digitalizace
ZÁPORY
- oba gramofony by mohly mít o kousek větší objem a preciznější detail
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: HIFI-GUIDE | www.hifi-guide.cz