Co se týká špičkových gramofonů, je Helmut Brinkmann jedním z nejoceňovanějších mozků, které za jejich vývojem a rozvojem stojí. Nakonec krom výroby vlastních modelů bývá občas zván i jako vývojář pro jiné – v poslední době měl kupříkladu prsty ve vývoji mimořádně drahého (cca 4 000 000,- Kč) a ambiciózního Gryphon Apollo (neboli „gramofonu pro bohy“, jak ho sami Dánové nazývají). Aby jeho kreace však hrály podle jeho náročných představ, vyrábí si pod svým jménem také celý elektronický řetězec, phono předzesilovače nevyjímaje – jmenuje se Edison Mk II.

Esteticky je to pochopitelně plnokrevný Brinkmann – jako základna a částečně i chlazení slouží granitový kvádr (směs žuly a polymerové pryskyřice, odolnější a celkově praktičtější než samotný kámen), šasi je z černých, ostře řezaných hliníkových profilů a dojem přímočaré, soustředěné účelnosti sytí i neskrývaná vnitřní řešení, protože horní kryt je průhledný.

Nejen vpředu vládne vizuální symetrie – uprostřed naleznete dvouřádkový displej s bohatstvím provozních informací, po obou stranách otočné prvky pro volbu zisku a vstupu a úplně u stran vždy po dvou stříbrných tlačítkách v rozložení nad sebou. Nalevo jde o volbu, která zařadí do signálové cesty „čistící“ transformátor a přepnutí mono provozu, napravo o sepnutí a ztlumení.

Na obou bocích se nachází chladící profily, jejichž žebry prochází vždy dvě horizontálně orientované elektronky Telefunken PCF803 (původní výroba pro aplikaci v barevných televizorech z 60. let, zde vždy na kanál jedna v roli budiče na výstupu a druhá jako součást modulu zesílení). Zadní konektivita je široká, nicméně pojatá odvážně technicistně – budete dost možná muset nahlédnout do manuálu, abyste se tu vyznali.

Přímo na prostředek Brinkmann umístil kulatý přívod z externího napájecího zdroje (to je celkem pořádný box, navíc poctivě stíněný, aby bylo možné ho umístit co nejdál od citlivé elektroniky; navíc obsahuje filtraci napájecího proudu) a nad něj zemnící kolík. Vedle po obou stranách jsou XLR výstupní konektory a dále v zrcadlové symetrii pokračují tři vstupy – první dva mají jak XLR, tak RCA podobu, ten třetí je už pouze cinchový. I tak to však rozhodně stačí i pro rozlehlejší sestavy, třeba Brinkmannovy vlastní gramofony pro 2 až 3 raménka. Navíc autor sám říká, že volné cinchové konektory lze zapojit a použít kabel (či jiné řešení s odpovídajícím konektorem) jako dodatečnou regulaci zátěže pro daný vstup.

Vnitřní koncepce kombinuje výše popsané elektronky s bipolárními tranzistory u vstupní části, které též pomáhají signál zesílit, aby se omezil přirozený šum lamp. Vstupní odpor se reguluje pro každý ze tří vstupů a každý kanál zvlášť za pomoci otočného prvku s tuctem pozic (50 – 47 000 ohm), takže přizpůsobivost přenoskám je veliká.

Při provozu dále můžete volit krom již zmíněného zařazení transformátoru do cesty (účelem je zajištění plně symetrické podoby vstupů, zároveň ale dochází k ovlivnění nastaveného odporu od úrovně 1 000 ohm a výše) také převrácení fáze signálu – k dispozici je pozice 0 a 180 stupňů. Rozsah zisku pokrývá všechny běžné úrovně od 49 do 73 dB v celkem 16 krocích, firma sama vybízí k použití zisku maximálního, protože to prý minimalizuje přítomný šum (navzdory jisté neintuitivnosti je to skutečně tak – během poslechu jsme zkoušeli různé úrovně a čím víc zesílení, tím méně šumu bylo). Parametry jsou ukládány nezávisle pro každý ze tří vstupů.

Brinkmann udává technické parametry relativně stroze – ale dozvíte se, že celkové zkreslení nepřesahuje 0,05% a intermodulační 0,1%, případně, že odstup signálu a šumu je 69 dB.

Samotné šasi má rozměry s šířkou 42 cm a hloubkou 31 cm, na výšku ční 6,5 cm, další 3 cm k tomu přidá granitová základna. Přístroj váží 12 kg, stejnou váhu má i granitová podstava.

Edison Mk II jsme zkoušeli v ostravském Studiu Špalíček a to dokonce vícekrát. Napoprvé se totiž v sestavě projevoval šum v pozadí, který naznačoval přítomný problém – po konzultaci s výrobcem nám bylo doporučeno použít vyšší zisk, než jaký bychom běžně nastavili a et voilá, jakékoliv stopy šumu, brumu či čehokoliv jiného byly pryč. V souvislosti s tím je dobré říct, že phono je tedy citlivé na skutečně přesnou kombinaci nastavení právě pro tu kterou sestavu.

Poprvé se poslouchalo na systému Brinkmann Marconi a Brinkmann Mono, napájeno bylo přes IsoTek V5 Titan a hrály Vimberg Mino, vše přes kabeláž Cardas Clear. Podruhé šlo o téže komponenty, ale doplněné ještě o druhou sestavu – Musical Fidelity Nu-Vista PRE / Nu-Vista PAS a také o Nu-Vista VINYL 2. Poslouchalo se nicméně opět přes Mino, případně TIDAL Piano G3. Tentokráte ještě s variací kabeláže v podobě „kompletního klubka“ Esprit Lumina. Jako srovnání krom MuFi jsme použili také základní level definující Musical Fidelity MX-VYNL, Pro-Ject Tube Box DS3 nebo doplněk Pro-Ject Step Up Box DS3. Neměnný pak vždy zůstal hlavní gramofon – Brinkmann Taurus s firemním ramenem 12.1 a externím napájecím zdrojem RöNt III. Osazeno bylo přenoskou Goldenberg Maestro.

Kontrabas Paula Chamberse ve „Wild Man Blues“ (Michel Legrand & Miles Davis | „Legrand Jazz“ | 2022 | nahráno 1958 | WaxTime In Color | 950725) byl velmi samozřejmý – v sestavě, kde máte přímočaře hrající reprosoustavy i přenosku byste možná čekali nějakou tu stopu tvrdosti, explicitní důraz a lehkou studiovost, ale ne, zdá se, že Edison Mk II vezme nahrávku a ukáže ji v její podstatě, jako kdyby se probil charaktery svých souputníků. Bas byl decentní v objemu (je to stará nahrávka, kdy se na mohutnost kontrabasu v mixu nedbalo zdaleka tak efektně jako dnes), ale pěkně měkce „analogový“, vřelý a rozvinutý. Brnknutí prstu na struně s jasnou slyšitelností nejdříve nabídne kovové zadrnčení, bezprostředně následované dřevitou rezonancí a je z toho krásně věrohodně načrtnutný nástroj. Brinkmann má možná trochu zvukomalebný styl (takže i výtečný Nu-Vista VINYL 2 vedle toho působí trochu sušeji), ale velmi zábavný.

I do hlasu Sary K. se v „I Can’t Stand The Rain“ („In The Groove“ | 2011 | Stockfisch Records | SFR 357.8011.1) vkradla trocha hedvábnosti, ale přesto spousta detailů a celková veliká otevřenost s báječně jasným charakterem vytváří pocit křehké intimity, takovou tu hmatatelnost zpěvu, podpořeného živě znějící akustickou kytarou. Zvuk Edison Mk II je usazený, skvěle přirozený a atmosférický. Přednes má poutavě barevný styl, ale ne „uměle vinylový“ či jak to nazvat. Vnímáte autentičnost reprodukce, záznam je prokreslený a high-endově zřetelný po všech stránkách, má však atribut těžko formálně definovatelného „krásna“.

Podobně pak zněly i výšky, rozeznívané paličkami Joe Morella v „It’s a Raggy Waltz“ (The Dave Brubeck Quartet | „Time Further Out“ | 2014 | nahráno 1961 | WaxTime Records | 771959). Všeobjímající klid, prostý jakékoliv agresivity nebo zkreslení (jiného, než je vlastní záznamu a médiu jako takovému), precizní rozlišení, všechno tu je. Díky tomu můžete svým uším dopřát i velmi jemné nuance doznívání činelů, každý tón má své místo, které nenarušuje žádná nejistota nebo šum. A přesto hlavním vjemem je uzemněná kultivovanost, reprodukce bez efektů, ale ne suchá.

Ve „One for Joan“ od Chico Hamilton Quartet se začleněným ultra produktivním saxofonistou / flétnistou Charlesem Lloydem („Drumfusion“ | 2023 | nahráno 1962 | WaxTime Records | 772338) bylo cítit graciézní dávkování energie a dynamiky. Přednes je za všech okolností uvolněný, postupuje vpřed spíše než dravě, tak houpavou elegancí, ale v poměrně velkém formátu, velmi plný a když dojde na rychlejší party bicích nebo divočejší saxofonové pasáže, všechny proměny jsou naprosto samozřejmé, neomezené v rychlosti a výbušnosti. Zvuk má sílu a váhu jak se patří, všechno prostě jen plyne naprosto nenuceně.

Nahrávka „Goldbergovských variací“ v podání jedinečného podivína Glenna Goulda (2022 | nahráno 1955 | WaxTime In Color | 950733) je na svou dobu slušná, ale přeci jen zdaleka ne dokonalá. Edison Mk II má však takové rozlišení a takovou schopnost „ignorovat“ vždy přítomný šum, že doteky prstů na klaviatuře vyvolávají zřetelné, dobře ohraničené tóny, je slyšet mistrovo pomumlávání a vůbec – přestože je na celém zvuku patrný maličký sametový dotek. Dalo by se říct, že charakter je „velmi gramofonový“. Přesto nelze napsat křivého slova, tohle je dospělý, zřetelný a kontrolovaný, byť netechnicky orientovaný zvukový styl.

Stereofonní obraz coververze „Hotel California“ od Eagles v podání souboru Vocal Sampling („Akapelleando“ | 2021 | nahráno 2006 | Vocal Sampling | ESAAI0192356) byl možná o něco kompaktnější, než přes plný systém Musical Fidelity Nu-Vista, ale přesto high-endově velký a nestísněný, klidně a jasně načrtnutý, s hlasy v kruhu kolem, jako kdybyste byli posazeni na špičce mikrofonu. Cítit je nejen plasticita jednotlivých vokálů, ale i předozadní rozložení, kdy nejsou všichni zpěváci stejně vzdáleni. A přesto to vše působí zcela nenásilně, v pohodě, uvolněně.

Ikonická „Non, je ne regrette rien“ Édith Piaf („L`Essentiel“ | 2021 | nahráno 1956 | French Connection | 490633) ani po povedeném remixu není kdovíjak technicky brilantní a přestože vám to Brinkmann ukáže, nedovolí zároveň, aby snaha o maximální vytěžení detailů způsobila nějakou příkrost, únavnost nebo poslechovou nepohodu. Hudba je příjemně hebká, sálavě atmosférická a důstojně plynoucí, plná a barevná. Zpěvaččin hlas má potřebně průbojná „er“ a přesto hudba zůstává melodická a harmonická, muzikální.

Phono předzesilovač Helmuta Brinkmanna je velmi drahým, leč i velice povedeným komponentem, který umožňuje přizpůsobení nejspíše jakékoliv dostupné přenosce. Pečlivé nastavení je nezbytným základem (i malá změna dělá překvapivě velké rozdíly ve výsledku), někdy i trochu jiným způsobem, než na jaký jsme zvyklí z jiných podobných předzesilovačů – ale dáte-li si práci a čas, najdete optimum pro tu kterou přenosku a pak si budete moci užívat skutečně muzikální, elegantní zvuk plný barev, podstaty a graciéznosti. Jestliže chcete skutečně „analogový“ zvuk, avšak bez cingrlátek, příkras a povrchního zkreslení, dosažený umným laděním, je Brinkmann Edison Mk II skutečně excelentním přenoskovým předzesilovačem.

Kč 337 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ konektivita

+ možnosti nastavení

+ sytý a barevný zvuk

+ čistota bez šumu v pozadí (po správném a přesném nastavení)

+ vysoký zisk (ale ne na úkor zvýraznění šumu) a s ním poctivý dynamický kontrast a rozlišení

+ muzikálnost

ZÁPORY

- cena je docela vysoká

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Thrill Audio | www.thrillaudio.eu 

PRODÁVÁ: Studio Špalíček | www.studiospalicek.cz 

fSdílet

Tweet