Dnes už možná za jménem Marantz mnohem více vnímáme trochu zvláštního pána jménem Ken Ishiwata, než samotného Saula Marantze, který firmu založil Léta Páně 1953 v New Yorku. Stejně tak dnes vnímáme Marantz spíše jako firmu japonskou, než firmu americkou. Nic to ale nemění na kontinuálnosti přístupu k vývoji produktů této značky a na jejich zvuku - komponenty nesoucí jméno Saula Marantze, byť vyvinuté Kenem Ishiwatou, jednoduše poznáte.
Nejinak tomu je i u integrovaného zesilovače PM-14S1, patřícího do druhé nejvyšší Premium Series, kde se nad ním nachází už jen jediný další model. I tenhle zesilovač nese klasický firemní design (i klasické zpracování - však tento kus kovu váží při rozměrech 44 x 45,3 x 12,3 cm (š x h x v) solidních 18,5 kg), který vyklenutou čelní stěnu rozděluje za pomoci dvou prohlubní na tři vizuální celky - v tom pravém je velký knob s ovládáním hlasitosti, v tom levém tentýž, sloužící ale pro výběr vstupů. Uprostřed kruhovém orámování sídlí malý informativní dvouřádkový displej s typickou hvězdou. Pod displejem je stejně obroubené spínací tlačítko, po jehož stranách jsou vlevo výstup na sluchátka a přijímač pokynů dálkového ovládání, vpravo pak potenciometry pro regulaci tónových korekcí na basech a na výškách.
Tmavě modré decentní osvětlení po stranách prostředního "bloku" čelního panelu svítí na dva sloupce malých tlačítek - ten levý ovládá osvětlení displeje, vypíná tónové korekce a odpojuje reproterminály, ten pravý zařazuje do regulace hlasitosti ještě dodatečný útlum, rozpojuje předzesilovač a koncový stupeň a zapíná zesílení pro gramofonové MC přenosky.
Na straně zadní je pak sestava konektorů s více než dostatečnou šíří, byť je trochu překvapivé, že žádný z nich nemá podobu symetrických XLR vstupů. Dva hlavní páry linkových RCA konektorů jsou masivnější než ostatní, jeden patří vstupu pro signál z gramofonu (a hned vedle je zemnící kolík), druhý pak je klasický linkový vstup. Ve spodní řadě je doplňuje ještě dva další páry obyčejnějších cinchů vstupních, spolu s celkem dvěma sadami (po čtyřech cinch konektorech) "nahrávacích", tedy z dvojic vstup-výstup. V horní řadě ještě najdete klasický regulovaný pre-out a vstup přímo do koncových stupňů. Reproterminály jsou pak mohutné, bytelné a snadno pojmou libovolný typ kabelu pro jeden pár reprosoustav.
Sadu konektorů krom napájecí zásuvky doplňuje vstup a výstup pro signál dálkového ovládání v podobě cinchů, dvoupolohový přepínač, mající na starosti změnu režimu mezi stereo a bi-amping a vstup a výstup 12V spouštěcího signálu.
Výkon zesilovače PM14-S1 Special Edition zajišťuje velké zapouzdřené toroidní trafo o výkonu 650 VA, valnou část vnitřního prostoru však zabírají až překvapivě velké bloky žebrovaných chladičů. Ty chladí tranzistory, dávající výkon 90 Wattů na kanál do 8 Ohm, respektive 140 Wattů do 4 Ohm. Charakteristické firemní moduly HDAM (Hyper Dynamic Amplifier Module) byly použity jak ve phono předzesilovači, tak v předzesilovači linkovém, u výkonových stupňů a také u sluchátkového zesilovače. Jde ve zkratce o plně diskrétně pojaté obvodové řešení s velmi nízkým šumem. Celkem je v zesilovači těchto modulů druhé a třetí generace přítomno 24.
Ve výstupní části si u Marantzu dali záležet na schopnosti dodat velmi vysoký proud, aby tak zesilovač snadno zvládl práci i s atypickými impedančními charakteristikami náročných reprosoustav. PM-14S1 Special Edition využívá řešení s celkovou proudovou zpětnou vazbou, což opět zlepšuje schopnost pracovat s náročnými impedančními průběhy. Obvodové řešení je plně symetrické.
Zesilovač má frekvenční odezvu v pásmu 5 - 100 000 Hz, celkové harmonické zkreslení nepřesahuje hodnotu 0,02% a tlumící faktor má hodnotu 100, vše je uváděno bez bližších detailů, ale dá se považovat v rámci kategorie za slušné. Podobně tak odstup signálu a šumu na úrovni 106 dB (a 125 dB u koncového stupně) patří k těm rozhodně velmi dobrým.
Zesilovač PM-14S1 Special Edition jsme poslouchali zejména s jeho stájovým kolegou Marantz SA-14S1 Special Edition, ale také s Apogee Groove, OPPO BDP-105D, ASUS Xonar Essence One MUSES MKII, kterému signál dodával i transport Cambridge CXC nebo třeba též s Primare BD32 a QUAD Artera Play. Porovnávali jsme s Naim Nait XS + Naim FlatCap XS, Cambridge CXA80, QUAD Artera Stereo a Primare I32. Propojeno bylo kabely ZenSati Authentica, TelluriumQ Silver a Black, celou řadou kabelů KrautWire, Ansuz nebo MIT Matrix. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30, Xavian Perla, Cabasse Murano nebo Bowers&Wilkins 805 D3.
PM-14S1 Special Edition se nejnižších tónů rozhodně nebojí a má už dost síly a pocitově i rezervy, aby dokázal udržet v basovém spektru pořádek a organizaci. Hadenův kontrabas ve "Spiritual" z jeho desky "Beyond the Missouri Sky", kterou natočil s Patem Methenym (1997 | Verve | 537 130-2) měl pěkně citelný impuls a každý tón byl vystřelený kupředu s notnou dávkou hutné energie, s nadhledem a pocitem, že zesilovač bez většího stresu zvládá celý frekvenční rozsah nástroje ukočírovat. Kontury tóny byly pěkně pevné, ačkoliv PM-14S1 Special Edition se přiklání trošku spíše na stranu hutnějšího, objemnějšího přednesu, než precizně utaženého suchého basu. Tóny už nicméně odděluje slušně, stejně jako vystihne rozdíly mezi jednotlivými polohami nástroje. Snad by v exponovaných momentech přeci jen mohl bas o něco více semknout a přidat na váze a konkrétnosti, ale v rámci kategorie si vede rozhodně dobře.
Hlas Vince Jonese v "The is the woman" ("Moving through taboos" | 2003 | Universal | VJ 356N) měl Marantz pod kontrolou velmi slušně, nechal ho zaznít s uvolněným nadhledem, přitom se ale nebojí pustit i do prezentace poměrně jemných detailů. Hlas zněl trochu jemněji, přesto velmi čistě a zřetelně a zněle, přes kultivovanou prezentaci se dostalo i na ostřejší sykavky a celek vůbec nebyl i přes mírně "hezčí" charakter vůbec špatný, vokál byl oddělený od nástrojů a posunutý o kousek před ně, takže byl dominantní složkou reprodukce. Marantz vám nedá najevo technicky dokonalou transparentnost, ale hraje čistě a s velmi slušnou srozumitelností.
Činely v Burtonově "Like Minds" ("Like Minds" | 2003 | Concord | SACD-1029-6) ukázaly na slušnou rychlost zesilovače, jejich podání bylo vlastně až překvapivě pevné, čisté a objemově neostýchavé, navíc byly jejich jednotlivé tóny velmi slušně oddělené a vykreslené. Po úderu cítíte, jak se tóny rychle rozvine a zesilovač jej udrží pod kontrolou až do poměrně citelně dlouhého doznění. Stejně tak vibrafon je znělý a jeho tóny už odlišíte od Methenyho kytarové linky, kterou chvílemi kopíruje. Možná jeho tónům maličko schází váha a takový ten finální důraz, ale je pod velmi slušnou kontrolou a jeho zvuk je přesvědčivě konkrétní.
Co PM-14S1 Special Edition rozhodně neschází, to je celková dynamika. Smyčce ve Vivaldiho "La Stravaganze Concerto op. 4 no. 3" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901) byly energické a živé, i když bez dechberoucího tlaku a autority. Konkrétnost je nicméně solidní a kontrola vysloveně dobrá, tóny se plynule a klidně skládají jeden za druhým a vytváří velmi příjemnou harmonii, hlavní hudební linka klesá a stoupá bez námahy, neuspěchaně, ale se sytostí a uvolněností. A dokonce tam, kde je důraz nutný, tam ho zesilovač i protlačí a bohatý, velký zvuk tak rozhodně není nijak líný či plochý, naopak má už slušné "koule".
Ač Marantz PM-14S1 Special Edition hraje spíše v klidu a nese v sobě i mírný náznak vřelosti, dokážete celkem snadno zaslechnout i jemné detaily a prokreslení zvuku vůbec není špatné. Ve "What a wonderful world" z "Collection" Katie Melua (2008 | Dramatico | DRAMCD0040), kde zpívá s Evou Cassidy, působila reprodukce čistým, zřetelným dojmem, jednotlivé nástrojové linky měly jak dost prostoru pro sebe, tak bezproblémovou čitelnost. Třeba i jemňoučká linka činelů v pozadí byla slyšitelná a čistá, stejně jako v celé reprodukci byl cítit vzduch a uvolněnost.
Sytý, spíše pevnější a hutnější přednes zesilovače udržel velmi dobrou kontrolu a tudíž i přehlednost hudební scény v Mahlerově "6. symfonii" v podání České filharmonie s taktovkou Václava Neumanna (2006 | Octavia Records | OVCL-00259). Scéna není holograficky trojdimenzionální, ale na poměry třídy zahrál Marantz s nadstandardní vzdušností, lehkostí a s velice dobře ukotvenými nástroji zejména v pravolevém směru.
Pokud neotočíte hlasitost extrémně doprava, zůstává Marantz PM-14S1 Special Edition velmi dospělý a klidný, kontrolující reprodukci s dostatečným nadhledem a klidem. "Africa" od Toto ("Blu-spec CD - Feel the Difference" | 2009 | SONY Music Japan | SICP 20048-9) měla vlastně výborný rytmus a plynulost, dostatečnou hutnost a energii, dostatečnou plynulost a hlavně - Marantz je velmi muzikální a jeho přednes se jednoduše snadno konzumuje.
Marantz PM-14S1 Special Edition by si zasloužil všeříkající přídomek "takový ten slušně udělaný, vyvážený zesilovač bez problémů". Snad mohl mít ještě symetrické konektory, pokud by výbava měla být bez připomínek hodná téhle cenové třídy. Celkově ale pokud inklinujete k maličko teplejšímu, ale pevnému, příjemně posazenému zvuku s dostatečnou kontrolou, dynamikou, slušnou schopností vhlédnout do nahrávek a vylovit detaily, pokud chcete přístroj elegantní vzhledově i zvukově a pokud chcete mít možnost si s uvolňující muzikálností poslechnout úplně cokoliv napříč žánry, pak je PM-14S1 Special Edition jedním ze zástupců dobře fungující střední třídy komponentů, která vás sice nepřiková do židle a nenapřímí chlupy na zátylku, ale rozhodně vás donutí se při poslechu hudby spokojeně, klidně usmívat.
Kč 68 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ pěkný design
+ skvělé provedení
+ bohatý zvuk
+ velmi slušná kontrola
ZÁPORY
- schází symetrické XLR konektory
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: BaSys CS | www.basys.cz
