V kopcích nad Vicenzou na půl cesty mezi Benátkami a Lago di Garda se začátkem osmdesátých let načrtly první kroky na cestě firmy, která se relativně záhy měla stát patrně nejvýznačnějším výrobcem hi-fi techniky v Itálii – značky Sonus faber, jejíž reprosoustavy jsou synonymem pro luxus a eleganci. Už během prvních pár let existence Sonus faber a jeho zakladatel Franco Serblin našli svůj rukopis, z nějž firemní styl čerpá dodnes. Právě tehdy vznikly modely jako Minima, Electa nebo Electa Amator -a na ně navazuje v druhé dekádě 21. století kolekce Heritage (neboli dědictví).

Ta v tuto chvíli sestává z dvou modelů, větší Electa Amator III a Minima Amator II. Je vlastně úžasné, že kompaktní Minima Amator II jen nenápadně, ale přesto důkladně oprašuje původní styl, tvary i volbu materiálů první generace a výsledkem je velmi současný design a zároveň velmi tradiční vzhled. Co do designové stránky věci, Italové prostě mají vkus.

Minima Amator II jsou velmi kompaktní regálové reprosoustavy s dvěma pásmy, čelní stěnou oděnou v kůži a zbytkem vyvedeným v pěkném lakovaném dřevu s oblými hranami, které v kombinaci s kresbou dřeva působí vkustku elegantně. Na tak malé ozvučnice jsou vlastně kabinety celkem bohatě tvarované, ať už jde o onu měkkou kulatost hran nebo zkosenou a kolem středobasu vyboulenou čelní stěnu. Obdboné, byť jednodušeji zkosené provedení má i zadní panel, rovněž vyvedený v černé kůži a hostící – upřímně trochu obyčejný – kulatý výdech bassreflexu a destičku s dvěma páry pěkných firemních terminálů.

Kabinet samotný je vyrobený z ořechového masivu, v dolní části je vedená tenoučká mosazná linka – prý jako odkaz na původní design. V základně najdete otvory pro šrouby k uchycení na příplatkové, vcelku masivní stojany se základnou z kararského mramoru.

Minima Amator II nicméně přímo vybízí k usazení na poličku nebo rovnou do knihovny – s výškou jen 32,5 cm, šířkou 20 cm a hloubkou 27,4 cm váží jen 7,1 kg a nevyžadují tak žádné zvláštní ohledy.

Oba použité měniče, zapuštěné do čelní stěny pěkně elegantně bez viditelných šroubů, pochází z vlastních výrobních kapacit Sonus faber a oba vychází z aktuálně dostupných technologií Sonus faber.

Vysokým tónům slouží měkká látková kopulka H28 XTR-2-04 DAD, která je překlenutá tradičním „můstkem“ s trnem, oproti běžným firemním konvencím má ale tento prvek tentokrát tři ramena. Jemně se dotýká nejvyššího bodu membrány, což má zlepšovat její chování. Průměr výškáče je lehce nadstandardních 2,8 cm, planžeta kolem naznačuje typický „lyrovitý“ tvar, který najdete v oblasti středo-výškové sekce na prakticky všech firemních modelech a kterému firma přezdívá „Hlas Sonus faber“.

Středobasový kónus na poměrně velké vlnce závěsu se jmenuje MW15 XT-04 a už z toho lze dovodit průměr membrány 15 cm. Jako materiál výrobce zvolil kombinaci papírové drti se směsí přírodních vláken.

Z technických parametrů stojí za to zmínit frekvenční rozsah 50 – 35 000 Hz (bez udávaného tolerančního pásma), jmenovitou impedanci 4 ohmy nebo charakteristickou citlivost 87 dB (byť opět bez konkretizovaných podmínek). Přechodová frekvence pasivní výhybky leží na úrovni 2 500 Hz.

Poslech se uskutečnil v showroomu dovozce se zakázkovou akustikou a mimořádně naddimenzovanou sestavou McIntosh s přehrávačem MCD600, řídícím zesilovačem C2700 a výkonovými zesilovači MC901, MC1.25KW nebo MC352. Hrálo se ale také přes Rotel Michi (P5 a S5) nebo novou řadu Classé Delta. Napájeno bylo přes McIntosh MPC1500, propojeno kompletně nejvyššími řadami InAkustik Air. Porovnávat jsme mohli s Polk Audio Legend L600, Legend L200 nebo B&W 800 D3 a řadou dalších.

Od maličkých reprosoustav těžko – i v této cenové třídě – žádat hluboké tóny v plné síle a vskutku, ty nejnižší polohy ve „Twist in my sobriety“ Tanity Tikaram („Ancient Heart“ | 2008 | Warner Music | 2564-69459-5) byly spíš naznačené. Naopak ale vyšší bas od takových 100 Hz působí moc pěkně soustředěným dojmem, reprosoustavy mají také výtečné podání textury, je to informativní bas, svěží, svižný a kulatý s dotekem přátelské vřelosti. Je fér podotknout, že tlumenější akustika a pozice reprosoustav sice blízko poslechovému místu, ale daleko od stěn není to, kde by Minima Amator II měly svým konceptem vyniknout. Dejte je do menší místnosti s plochou pod 20 m2 a přibližte na pár centimetrů, maximálně pár decimetrů k zadní zdi a hluboké tóny rozhodně rozkvetou. Obecně si ale Minima Amator II nechaly „naložit“ a do basů – hloubkou proporčních k jejich velikosti – se pouštěly ochotně a bez stresu.

Nejkouzelnější bývají nicméně kompaktní regálovky, tyto konkrétní nevyjímaje, ve střední pásmu a tak hlas Franka Sinatry a jeho dcery Nancy v „Somethin‘ Stupid“ („My Way“ | 1997 | Reprise Records | 9362-46712-2) zněly s tou skutečnou minimonitorovou konkrétností a zaostřeností. Hlas je sametový, bohatý v barvách i objemu a překrásně jasný, proporce vokálu jsou trochu menší, nese se hrdě a harmonicky s přirozeně se linoucí energií. Sonus faber se nesnaží o analytickou rozborku středního pásma, detaily vyplouvají na povrch bez protlačování a akcentování, celkově je to krásně graciézní a lahodně barevný přednes.

Také výškáč se drží toho jemného, delikátního charakteru, činely v „On her way“ Pat Metheny Group („Speaking of now“ | 2002 | Warner Bros | 9362 48025-2) zněly sladce, s důrazem na znělou krásu. Také tady zvuk netlačí na pilu, ani co do objemu, ani co do pronikání k nejjemnějším detailům, přesto se výšek zdá být právě akorát a jejich čitelnost je bezproblémová, naprosto adekvátně tomu, jak velí vysoká cenová úroveň.

Mnohočetné bubínky a další perkuse v „India with jazz“ z referenčního sampleru „STS 40 Years Anniversary“ (2020 | STS Digital | STS-6111195) zněly spíše soustředěně, než přímo razantně a s ráznou dynamičností. Objem je v pořádku, energie je dost, v poměru k velikosti ozvučnice je to vlastně zvuk dokonce větší. Přednes je decentní, živost je přirozená, netlačená kupředu, jde spíše o uvolněnou pohodu, než o moderní našlápnuté prosazování se – nicméně drajv tu určitě je.

Výtečný záznam „My ship“ od Dee Dee Bridgewater („This is new“ | 2002 | Emarcy | 0602527040400) ukázal základní charakteristické prvky stylu Minima Amator II. Zvuk měl tu okouzlující minimonitorovou srozumitelnost a zřetelnost, ovšem lehounce překrytou vrstvičkou hedvábného luxusu. V tom se pak informace neztrácí, spíše díky němu nijak nevyčnívají potenciálně agresivnější artefakty. Nemáte při poslech pocit, že se Sonus faber snaží vytahovat i ty nejdelikátnější nunace, přednost dostává spíše hudební celek, ale když chcete, můžete se do něj zanořit a objevíte další a další vrstvy, jak se na drahý high-end sluší a patří.

Ruku v ruce s onou „monitorovostí“ šlo i soustředěné podání prostoru, nástroje, ale i jejich okolí byly v „My romance“ Billa Evanse („Turn out the stars“ | 2009 | Nonesuch | 7559-79831-7) famózně plastické, protažené za reprosoustavy, osvobozené z hmoty ozvučnic. Nástroje byly lokalizované snadno a přesně, ohraničené a oddělené. Jedinou podmínkou je být spíše blíže, než daleko (dejme tomu do tří metrů maximálně, pak se vjem zaostřené plasticity roztéká), ale to není opět nic, co by nebylo běžné u reprosoustav této velikosti. Minima Amator II prostě sluší být v menších místnostech a v menším poslechovém trojúhelníku.

Divokou „Heathen Child“ („Grinderman 2“ | 2009 | Mute | CDSTUMM299) hřejivý zvuk Sonus faber uhladil a nadýchal, tu punkovou zemitost a garážovou syrovost procedil svým filtrem graciézní muzikálnosti, ale výrazný hlas s tahem na branku, ten pocit rytmičnosti a energičnosti, to všechno zachoval. Je to intenzivní hudba, je silná, živá a rozhodně dobrá, chytlavá a pěkně intenzivní – jen v ní není ta zdivočelá jiskra, Sonus faber si k ní přistupují tak trošku po svém. Je to ale zvuk, který teče a plyne ve velké pohodě.

Sonus faber se nikdy nestyděl za to, že dělá krásné věci – vizuálně i zvukově. V posledních dvou dekádách je nicméně znát také snaha o modernu, o čistější styl (opět tak i tak). Minima Amator II pak kombinují, dalo by se říct, to nejlepší z obou světů, z historické i z moderní éry. Jsou krásné (byť možná až trochu moc okázalé), jsou moc pěkně zpracované, jde jednoduše o ten správně luxusní objekt, který od severoitalského výrobce čekáte. Jejich zvuku pak snad maličko chybí energie v pásmu kolem 50 Hz, od vyššího basu jsou ale kultivovaně informativní a organizované, hlavně ale opět krásné a graciézně muzikální, jak se tak sluší a patří na dražší model Sonus faber. Je radost poslouchat je napříč žánry, ač to není přednes v duchu autenticity za každou cenu – Minima Amator II si hrají snad tak trochu po svém, ale je v nich cítit nakumulované dekády výroby luxusu a hudební radosti a jsou jedním slovem (po všech stránkách) krásné.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních se zakázkovou akustickou s panely Vicoustic.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Je důležité říct, že měření Amator Minima II byly měřeny daleko od očekávaného reálného umístní, tj. opravdu daleko od stěn a proto je basová odezva méně intenzivní, než bude v reálu v běžném prostoru. I tak ale slibovaných 50 Hz reprosoustavy skutečně nabízí, vzhledem k patrnému sedlu jde o zdůraznění bassreflexu, naplno ve volném prostoru hrály od cca 80 Hz. Mírné zdvihy s vrcholy na 95 a 220 Hz jsou svým způsobem starý dobrý „BBC trik“, kdy má posluchač pocit, že maličké ozvučnice nabízí nečekaně výrazný bas. Pásmu mezi 400 a 5 000 Hz nelze nic vyčítat, je pěkně rovné a čisté, nad touto hranicí je patrný přírůstek energie, který se ani pod úhlem tak úplně neztrácí. Je to celkově vkusně vyrovnaná charakteristika, která v běžné toleranci +/- 3 dB znamená využitelný rozsah 80 – 20 000 Hz a lehké zdůraznění obou konců pásma není přehnané.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Přestože Sonus faber označují Minima Amator II za čtyřohmovou reprosoustavu, v reálu jsou čtyři ohmy dosažené jen v nejnižším bodě impedanční křivky kolem 200 Hz a jde tedy o mimořádně seriózně udávanou hodnotu. Sedlo mezi prvními dvěma peaky naznačuje ladící frekvenci bassreflexu kolem 55 Hz, na křivce nejsou patrné žádné nežádoucí stopy rezonancí nebo vnitřního stojatého vlnění. Elektrická fáze je relativně klidná, byť vykazuje odklon od optimálního rozsahu na 110 Hz, mezi 500 a 1 000 Hz i mezi 2 000 a 6 000 Hz. Všude je nicméně impedanční peak, který zátěž činí snesitelnou – celkově z pohledu zesilovače vyšší třídy, který k takovým reprosoustavám patří, nepředstavují Minima Amator II složité partnery.

Waterfall

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 104 990,-

Kč 38 990,- (stojany)

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ luxusní design a krásné provedení

+ velmi pěkné podání prostoru hudební scény

+ celkově muzikální a příjemně laděný zvuk

ZÁPORY

- mají limit v basovém rozsahu a nechce se jim úplně ani do vyšších hlasitostí

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: E.P. Audio | www.epaudio.cz 

fSdílet

Tweet