Integrované zesilovače jsou v posledních desítkách let nejoblíbenějším řešením většiny posluchačů, kteří hledají seriózní řešení dobrého zvuku, ale přitom jej potřebují začlenit do běžného obývacího prostoru, kde povětšinou není úplný nadbytek místa pro dělené sestavy. Technologických pokrok oněch posledních dekád pak ale také dovolil před půlstoletím nemyslitelné – dosáhnout u integrované koncepce opravdu high-endových reprodukčních kvalit při zachování skladnosti. Tuto cestu se vydali oprášit i čínští Kinki Studio.

Na první pohled vypadá EX-M1+ velmi odvážně – horizontálně vroubkovaný čelní panel z mimořádně tlustého hliníkového profilu (neošizené jsou ale všechny stěny a šasi je pěkně pevné) je vizuálně originální, až lehce předimenzované jsou dva otočené ovladače, rozmístěné symetricky po stranách poměrně velkého a hlavně výtečně čitelného displeje, který šetří písmeny, ale zato ne kontrastem. Oba ovladače jsou mimochodem z plného hliníkového bloku a mají pěkný chod. Že nikde nevidíte spínací tlačítko je v pořádku, je ukryté z estetických důvodů pod spodní hranou čela.

Esteticky zajímavé je i řešení chladičů, kovové bloky zlatavé barvy pronikají v zadní části přístroje horní i spodní deskou a zaujme řada čtyř desítek děr, které zvětšují plochu, jíž může vyzařovat ztrátové teplo.

Zadní panel přístroje je pak v kontrastu k originalitě předního poměrně fádní, ale zato pečlivě organizovaný, osazený kvalitními konektory a pojatý s maličkými výjimkami v dokonalé pravolevé symetrii s osou definovanou uprostřed umístěnou klasickou napájecí zásuvkou.

Po okrajích je vidět vždy jeden pár reproduktorových terminálů, vnikajících do zlatavé kovové hmoty – terminály jsou tak provrtány přímo do zmíněného chladícího bloku, na němž je uvnitř namontován výkonový výstupní stupeň, takže je dosaženo skutečně pěkně krátkých signálových drah.

Oproti většině konkurence je tu relativně málo vstupů, jsou tu čtyři, všechny čistě analogové a linkové. Tři mají podobu cinchů, jeden je ve formě XLR. Ty doplňuje cinchový pre-out (který můžete stiskem spínacího tlačítka vypnout / zapnout), stejně jako přímý vstup do koncového stupně (HT bypass, tedy primárně míněný pro využití při „míchání“ stereofonního a multikanálového systému).

Konektivita je nicméně pojatá konzervativně a puristicky, není tu přimíchán žádný digitální vstup. Je tu nicméně několik neobvyklých detailů – jednak je to malá páčka, která zapíná / vypíná integrovaný filtr stejnosměrného napětí, nebyl žádný případ, kdy by zesilovač hrál lépe s vypnutou filtrací a tak po dobu testů zůstal filtr začleněný. Druhá páčka pracuje se zemněním přístroje a to může být buď klasicky řešení nebo plovoucí. K tomu je tu ještě dvojice konektorů „GND“ a „Earth“ (optimální pro bánánek), kterou lze použít pro uzemnění – v manuálu je k dispozici schéma, které ukazuje, kam je který z konektorů připojený.

Kinki Studio se ale chlubí hlavně tím, jakou hodnotu dokáže nabídnout uvnitř přístroje. Vnitřní prostor je organizovaný taktéž prakticky dokonale symetricky, začíná to už dvojicí zapouzdřených toroidních transformátorů o výkonu 400 VA, ale poctivou konstrukci vidíte i na „kvazi mono“ výkonovém stupni, tedy na tom, že jsou moduly maximálně oddělené od obvodové desky předzesilovače.

Celý zesilovač je řízený mikroprocesorem XILINX, regulace hlasitosti o celkem 100 krocích používá řešení MUSES s dobrým jménem a koncové stupně staví na naddimenzovaných laterálních MOSFET od firmy EXICON.

Koncový stupeň si vůbec zaslouží pozornost – jak už bylo řečeno, je přisazený na velkém kovovém chladiči, kterým přímo procházejí výstupní terminály. Jsou tu pouhé dva páry výstupních tranzistorů a jen šest zásobních kondenzátorů s poměrně nízkou celkovou kapacitou. Výrobce nicméně pracuje s vysokým napětím a netypické řešení tak nepotřebuje takovou zásobárnu, jakou běžně v zesilovačích vídáme.

Zesilovač je pak koncipovaný také bez vazebních kondenzátorů a chlubí se „mimořádně vysokou rychlostí přeběhu“, jakkoliv konkrétní hodnotu výrobce nedefinuje. Definuje zato velmi nadprůměrný trvalý výstupní výkon 215 Wattů na kanál do 8 ohm a 400 Wattů do poloviční zátěže. Dostatečné „krmení“ zajistí i maximální napětí na výstupu plných 55 Volt. Také se dozvíte o frekvenčním rozsahu 10 – 150 000 Hz (+/- 3 dB) nebo hodnotě THD+N 0,006% (váženo křivkou A) či odstupu signálu a šumu přes 103 dB, což jsou všechno velmi dobré hodnoty. Tlumící faktor dosahuje taktéž vysoké úrovně 2 000. Zajímavé je, že výrobce se drží zisku 26 dB u všech svých modelů, takže snadno můžete vytvořit třeba bi-ampingový systém s integrovaným zesilovačem a koncovými stupni.

Ještě jsme nezmínili, že EX-M1+ je poměrně tučným kusem zařízení, při standardní šířce 43 cm má 37 cm do hloubky a 12,5 cm na výšku, to vše podtrhuje hmotnost citelných 25 kg.

Kinki Studio EX-M1+ jsme poslouchali v rámci redakčních sestav, tedy s Métronome DSC1 a Xavian Quarta přes filtr GMG Power Harmonic Hammer 3000P a kabeláž Nordost Heimdall 2, ale také s Cambridge CXC a Teac NT-503 spolu s Fischer&Fischer SN-70 namísto Grandinote Shinai a to na kabelech Nordost Red Dawn nebo Dynamique Audio Horizon 2. Chvíli se hrálo také s KEF LS50 a GoldenEar SuperSub X a to přes RME ADI-2 DAC FS a namísto Emotiva XSP-1 / Emotiva XPA-DR2. O kompletním příslušenství, kabelech, doplňcích a dalších součástech sestav se dozvíte více v pravém sloupci -->.

Pokud vás něco zarazí na první pohled, tak je to sebevědomí a energie, kterými zvuk EX-M1+ doslova srší daleko za běžnými standardy jak cenové kategorie, tak běžnými standardy integrovaných zesilovačů. Úplně cítíte, jak „elektrárna“ uvnitř pracuje. Kontrabas v „Upojenie“, titulní skladby krásného alba Anny Marie Jopek a Pata Methenyho (2008 | Nonesuch | 559-79909-8) byl velmi pěkně artikulovaný, snad až lehce těžší a mocnější, pouštěl se skutečně odvážně hluboko a zesilovač pevnou rukou vytlačí basové frekvence i tam, kde leckterý dvakrát (i třikrát…) tak drahý konkurent zaváhá. Pevnost je prostě působivá, minimálně z toho pohledu, že jde vlastně o dostupný kompaktní komponent. Pár prohození zdrojů signálu a zjistíte, že EX-M1+ vlastně nemá takřka žádnou vlastní stopu a díky vysoké transparentnosti dost stojí a padá na kvalitě zdroje a nahrávky. V kombinaci s Métronome to ale byl sytý, pružný a samozřejmě protékající bas, trochu tvrdší a napjatě úderný, dalo by se říct, že jaksi „koncentrovaný“; každé brnknutí je hutné, syté, ale přitom to není „bum“, ale rozmanitý, barevný bas s řádnou kontrolou.

Ve střední pásmu těží EX-M1+ velkou měrou ze zmíněné průzračnosti, kdy zesilovač krom jisté stále patrné pevnosti a hodně autoritativní kontroly nemá prakticky nic „svého“ – u starší nahrávky, jako je „So far so good“ od Caroly („Runaway“ | 1984 | Polydor | 829298-2), tak nicméně slyšíte i nedokonalosti a to pěkně napřímo, dalo by se říct až „amplifikovaně“. I tohle ale Kinki Studio činí s dostatečnou důstojností, aby to nebyla ostrá a studená technicistnost. Naopak vnímáte hlavně celkovou velikou otevřenost, skvělou čistotu a mimořádnou neutrálnost, tonalitu bez dodatečného zabarevení a třeba vokál až koncertně přímočarý a jasný. Skoro se chce říct, že EX-M1+ hraje 1:1, tedy s opravdovou vysokou věrností se vším všudy. Reprodukce je hbitá, velmi energická, má nepřehnaný, ale ani neošizený objem, všechno do sebe zapadá s pevností jako vyřezané z mramoru.

Energie a otevřená, analytická jasnost nepolevuje v objemu či sebevědomí ani na nejvyšších oktávách. Cinkot činelů v Ellingtonově „Caravan“ („Money Jungle“ | 2002 | Blue Note | 7423 5 38227 2 9) vám na jedné straně jasně ukáže to, že jde o starou nahrávku s trochu řízným charakterem, ale na druhé straně také to, kolik jemných odstínů, dozvuků a textur se v ní i tak skrývá. Zesilovač jako kdyby tady prostě sám o sobě nebyl, cítíte ho ve zvuku jen jako všudypřítomnou pevnost (pravda, někdy až tvrdší), energičnost, autoritu a čitelnost jako na dlani. Cinknutí činelu je velmi realistické, konkrétní, je to opravdu vysoká, nepřibarvená věrnost signálu, každý úder je parádně ohraničený, vypíchnutý a zřetelný. Můžete si vychutnat velmi nadstandardní množství informací; na pocitově působivě tichém pozadí je i nejjemnější dozvuk velmi zřetelný, jakkoliv to může být i celkově lehce naléhavějším laděním zvuku.

Když pak přijdou skladby, jako skvěle namíchaná „Glem ikkje“ od Kari Bremnes („Detv i har“ | 2017 | Strange Ways | CD 15132-2) s velikou dynamikou, EX-M1+ dokáže plně prodat svůj mimořádně silný výstup – při žádné hlasitosti nemáte pocit, že by chyběly Watty nebo Ampéry, i s méně citlivými reprosoustavami zesilovač suverénně cvičí. Už poměrně potichu pak zvuk s basovými zhoupnutími dýchá, nemáte tak vlastně ani potřebu poslech tlačit k vyšší a vyšší hlasitosti, byť když už tam zabrousíte, zůstává zvuk stále stejně dramaticky živý a energický, zůstává stále stejně pevný a zůstává neměně důrazný a nezkreslený, takže snadno zapomenete, že posloucháte třeba i na úrovni přes 100 dB. Na poměry integrovaných zesilovačů, ale obecně i komponentů do dejme tomu 150 000,- Kč je famózní, jak neseškrcená reprodukce je, jak živě (až živelně), jak pevně a šťavnatě, jak dramaticky energie proudí.

Komponenty Kinki Studio – a EX-M1+ není výjimkou – jsou velmi čisté, otevřené a transparentní, jejich rozlišení je opravdu výtečné (byť si ho vlastně vychutnáte s až s naddimenzovanými komponenty) a když připočtete lehce expresivnější ladění zesilovače, máte prostě pocit, že hudba je jako na dlani. Je to puristický, nenačančaný zvuk, ale řádně učesaný a spořádaný – Mehldauova mnohovrstevnatá a náročná „Sabbath“ („Largo“ | 2002 | Nonesuch | 9362-48114-2) byla výtečně, rozhodně nad očekávání zvládnutá. Zesilovač je pevný, rázný, konkrétní, mezi překrývajícími se nástrojovými linkami se jde velmi slušně vyznat, byť slyšíte přesně to, co je na nahrávce (která není úplně stoprocentní). Pokud ale skutečně vyznáváte nezkreslené, neutrální high fidelity, „bezcharakterní“ EX-M1+ vás oslní – co je na vstupu, zdá se být i na výstupu.

Wilsonovu verzi klasické „Summertime“ („Reimagining Gershwin“ | 2010 | Walt Disney | D000428902) zesilovač udržel mimo ozvučnice reprosoustav, s nástroji pečlivě lokalizovanými v pravolevém i předozadním směru, pěkně připravená nahrávka tu vyniká svou čistotou a plastičností. Reprodukce byla velice organická a homogenní, před vámi je velmi slušně načrtnutý trojdimenzionální obraz s pevností a konkrétností, srovnatelnou s čímkoliv, co bylo v dané chvíli pro srovnání k dispozici.

Přestože hraje zesilovač Kinki Studio velmi věrně a hodně analyticky, nejsou ani „tupější“ nahrávky typu „The Blackest Lily“ od Corinne Bailey Rae („The Sea“ | 2010 | EMI | 5099960851123) nesnesitelné, do TAK technicistního stavu se s EX-M1+ nikdy nedostanete. Naopak jako kdyby zesilovač zkusil dostat z hudby to pozitivní, lehce „zadekovaná“ nahrávka se trochu otevřela a hlavně jsme si užili její opravdu dobrou rytmickou sekci s hutným basem a údernými bicími. Když trochu přitlačíte na hlasitosti, máte skutečně až koncertní zážitek, všechno funguje a není tu žádný otravný, únavný prvek, takže poslech má šmrnc a vysloveně se vám chce poslouchat (byť vnímáte dobré i zlé a není to hezké a muzikální za každou cenu).

Integrovaný zesilovač Kinki Studio EX-M1+ je komponent, který by šlo označit jako referenční standard věrného zvuku bez extrémních cen (kam se high-end během posledních 15 let hromadně posouvá). Ale vlastně nejen zvuku – možná jen chybějící digitální konektivita (byť v puristické audiofili možná ještě nezevšednělá) a lehce limitovaný počet vstupů jsou prostorem k výtce, zbytek je ale v kontextu cenové třídy perfektní a srovnatelný s dvojnásob drahými zesilovači úplně bez problémů, tu a tam i s těmi prakticky trojnásob drahými. Ani ty pak často „nestíhají“ z pohledu kvality zpracování a použitých materiálů, v tom ohledu je EX-M1+ prostě „tank“. Výrazný nadbytek výkonu, schopnost „nakrmit“ a rozhýbat i složité a nepříliš citlivé reprosoustavy pří nízkých i vysokých hlasitostech, stejně jako absolutně minimální zabarvení a celková příkladná neutralita jsou opravdové high fidelity v tom nejautentičtějším slova smyslu. Prakticky neomezená energie, dravější, přímočařejší reprodukce a drajv „jako kráva“ jsou prostředky, které skvěle poslouží zážitky z jakékoliv hudby – čím lepší zdroj signálu, tím pak lepší prožitek, EX-M1+ je vskutku výjimečně autenticky hrající přístroj, který v dané ceny jen sotva najde konkurenci.

Kč 79 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ v kontextu výkonů a pocitu kvality výjimečně příznivá cenovka

+ krásné zpracování

+ skromnější, ale variabilní konektivita

+ kontrola a energičnost reprodukce

+ pocit, že máte vysoké rozlišení jako na dlani

+ celkově velmi nadstandardní transparentnost

ZÁPORY

- někomu může chybět čím dál častější digitální konektivita

- nekompromisně neutrální zvukové ladění není pro každého

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Xavian | www.xavian.cz 

fSdílet

Tweet