Anglická značka Quadraspire byla založena roku 1995 Holanďanem Eddie Spruitem, když se rozhodl, že trh nutně potřebuje špičkové racky pro komponenty. Tak jako u ostatních podobných firem, i v Quadraspire sází na myšlenku redukce vibrací a to nikoliv cestou zvyšování hmoty a tím zlepšení absorpce energie, ale naopak odlehčováním, které má ale přinést stejný benefit – klidné pracovní prostřední pro komponenty.

I proto má tato firma v portfoliu také sadu podložek pod komponenty Qplus – jde o kulaté prvky s kovovým obalem, dřevěným jádrem a minimálně jedním otvorem. K dispozici jsou nožky ve třech variantách (a vždy si můžete pořídit set tří nebo čtyř kusů, přičemž výrobce říká, že čtyři jsou lepší). Každá dostupná úroveň odpovídá prý zhruba technologiím jednotlivých řad firemních racků.

Quadraspire Qplus Evo

Základem nabídky je model Qplus Evo (s know how řady Q4 Evo). Jde v podstatě o pěkně opracovaný kousek bambusového dřeva (tedy o dva „puky“ na sobě, oddělené podložkou), jehož středem prochází relativně volně usazená bronzová průchodka a vnějšek svírá podobně jako u sudu kovový pásek. Zdálo by se svůdné, abyste komponenty s ostrými nožkami „zapíchli“ přímo do prostředního otvoru, sám výrobce to ale nedoporučil – pokud přežijete estetické nepohodlí, tak by kontakt vždy měl být s plochou dřeva, nikoliv s kovem.

Quadraspire Qplus Advanced

Podstatně robustnější je prostřední model Qplus Advanced (s know how řady SVT) s bezmála dvojnásobnou výškou. Bambusové tělo v opět dvojitém složení je tu provrtáno dokonce čtyřmi průchodkami ze slitiny bronzu a fosforu, kolem těla je velmi pěkně působící prstenec z poctivě tlusté nerezové oceli. Kovové prvky tu mají zajišťovat určité zvolené napětí / rezonanci všech spojených prvků.

Quadraspire Qplus Reference

Nejvyšší model pak designem obecně odpovídá modelu Qplus Advances, u Qplus Reference (s know how řady X Reference) se tak opakují dva bambusové bloky na sobě a vnější prstenec je z blíže nespecifikovaného neželezného kovu, přičemž vnitřek je opět z kombinace bronzu, fosforu a také mosazi.

Doporučením výrobce je Qplus podložit pod nožky komponentu, ale zkoušeli jsme je aplikovat přímo na šasi a žádný subjektivní rozdíl nenastal, naopak účinnost byla v takovém případě podle měření nepatrně větší.

Všechny nožky Qplus jsme zkoušeli pod RME ADI-2 DAC FS (v porovnání s IsoAcoustics DELOS, kdy se výsledek poslouchal na řetězci Emotiva XSP-1 / XPA-DR2 / KEF LS50 Meta / GoldenEar SuperSub X a kabely ZenSati Authentica), pod VPI Scout (v porovnání opět s IsoAcoustics DELOS, ovšem zde se poslouchá přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P, Grandinote Celio, Norma Revo SC-2 LN a Norma Revo PA 160 MR na kabelech Nordost Heimdall 2), pod Grandinote Celio (předzesilovač běžně leží na zemi, řetězec viz výše) a pod Métronome DSC1, kde jsem nožky vyměnili za Nordost Sort Kones.

Nejvýraznější byl vjem rozdílů (míněno u „nepohybující se“ elektroniky) u předzesilovače Norma Revo SC-2 LN, pak pod Métronome (takže popisované změny jsou založeny zejména na těchto poslechových zkušenostech) u koncových zesilovačů byl vliv relativně malý, stejně jako u RME. Obrovský byl vliv u gramofonu, zejména u vyšší hlasitosti je to jako vyměnit přenosku nebo motor.

Začněme basovou linkou v „Never Felt Less Like Dancing“ (Katie Melua | „Ketevan“ | 2013 | Dramatico | DRAMCD0095). U Qplus Evo došlo k nakynutí basového objemu, což je efekt neočekávaný a spíše v kontradikci k tomu, co se u podložek obvykle dostavuje. Respektive možná je lepším popisem, že bas byl sytější, každopádně za danou investici jde o zřetelný výsledek jako hrom. Přehození na střední Qplus Advanced kupodivu nepřineslo žádnou výraznější změnu, snad jen bas byl o kousíček pružnější, stejně tak ale máte zároveň menší pocit hloubky tónů, zato jsou barevnější a rozmanitější. Qplus Reference kombinuje tak trochu obého, jednak je tu objem větší než u komponentu bez nožek, jednak je ale barevnější, vnímáte více rozdílů a odstínů, přitom je struna basy napjatější a hutnější, celý zvuk je v basech jaksi houževnatější a není to krůček, ale krok.

Vícehlasý zpěv Chapelle du Roi v „Gloria“ (Thomas Tallis | „The Complete Works“ | 2004 | Brilliant | 93612) s podložkami Qplus Evo získal jaksi tišší pozadí, bez změny hlasitosti vokály působily hlasitější. Také jako kdyby se jim zlepšila artikulace, ne nepodobně tomu, když se začnete výrazně více soustředit na poslech. Prostřední Qplus Advanced vnesly do zvuku pocit jisté éteričnosti, takže třeba separace jednotlivých vokalistů je lepší, ale celkově je to takový trochu nerozhodný dojem, kdy se trošku ztratí ten pocit zřetelnějšího kontrastu, nicméně fakticky asi byla srozumitelnost ještě o ždibec lepší, byť také objemově chudší. Nejvyšší Qplus Reference opět kombinuje kvality obojího – pocit lehkosti a vzdušnosti provází podstatně citelnější fokus a jasnost, překrývající se hlasy jsou zřetelně čitelnější, tady je to skoro jako zlepšit napájení komponentu.

Cinkavé výšky v „The Red One“ (John Scofield / Pat Metheny | „I Can See Your House From Here“ | 1994 | Blue Note | 7243 8 27765 2 9) Qplus Evo jaksi trochu zkrotí, nejsou tak znělé, přesto jsou jakoby jasnější, živější. Qplus Advanced ještě ubere objem, takže zvuk je tu na výškách trochu tenký, zato analytičtější, více vyskočí jemné detaily. Qplus Reference pak na činelu zdůrazní „tikající“ pocit, krátké rychlé tóny jsou razantnější, textury zřetelnější a celkově působí zvuk tak, jako když vezmete původní komponent a „zintenzivníte“ jeho zvuk, je to čistší a zlepšení je jasné.

Dynamika orchestru v „Ben’s Farm in Vermont“ (David Chesky | „The Ultimate Headphone Demonstration Disc | 2014 | Chesky Records | JD361) byl s Qplus Evo trochu krotší, protože zvuk celkově jako kdyby trochu změkl, ale byl tu pocit větších dynamických kontrastů, třeba závěrečné „žďuchnutí“ je jadrnější, kdežto celý průběh skladby je zase jakoby jemnější. Qplus Advanced přináší pocit mocnějšího bublání, jako kdyby hrál větší orchestr nebo se systém více zhoupl v basovém spektru, ale není to dramatický krok, spíše krůček. To u Qplus Reference se zdá, že pokrok je výraznější – gradující síla orchestru se střádá přesvědčivěji, už při tichoučké úvodní pasáži je slyšet mohutnější „dýchání“ a přesto je celá reprodukce pevnější a sebejistější.

Zaměříte-li se na podání detailů v mnohovrstvé „Fuori il danaro!“ (Puccini | „La Bohéma“ | Solti / LSO / John Alldis Choir | 1988 | BMG | 74321 39496 2), Qplus Evo nabízí hlavní vokální linku zřetelnější, tak nějak trochu lidštější, je ale těžké uchopit nějaké konkrétní informace a složky skladby, které se zlepší. Máte pocit, že vše zůstalo stejné, ale hlasitější, dalo by se říct. Qplus Advanced hlasům dá naopak nepochybně více prostoru, jako kdyby středy vystoupily do popředí, zároveň je zvuk živější. Nejvyšší Qplus Reference posouvá reprodukce k zaostřenosti a konkrétnosti, zůstává to rozhodně tišší pozadí, ale zároveň jsou hlasy i nástroje trojrozměrnější, sytější a plnější, jako kdyby se celá reprodukce více rozkročila.

Prostor ve „Violin Concerto in B minor, op. 61“ (Elgar | Hilary Hahn | Sir Colin Davis / LSO | 2004 | Deutsche Grammophon | 028947487326) se s nasazením Qplus Evo proměnil, byť jen lehce – byl vzdušnější a jako kdyby scéna získala více prostoru, samotné podání nebo lokalizace nástrojů se ale nijak pozorovatelně nemění. Qplus Advanced nabízí zdánlivě semknutější, užší scénu, ovšem s intenzivnějším pocitem hloubky a také lepší lokalizace / ohraničení nástrojů. Qplus Reference šířku vrátí na úroveň vylepšenou Qplus Evo (možná i dál), zároveň nabízí ale i větší hloubku a vlastně celkově o něco větší proporce, takže máte pocit, že dění je plastičtější.

„Hymn“ od Ultravox („Dancing with the Tears in My Eyes“ | 1997 | EMI Gold | 724385513220) zněla s Qplus Evo živěji, snad díky rozmáchlejšímu basu i rytmičtěji, důrazněji, lépe se tu schovaly nectnosti skladby a lépe vynikla její zábavnost. Qplus Advanced naopak hudbu uhladí a zkrotí, je asi realističtější, ale také méně emotivní a lehce techničtější. Qplus Reference pak našemu vkusu zarezonovala (ano, je to pokus o vtip) nejvíce, hudba jako kdyby prostě šlapala, pohodová, sytá, přitom kontrolovaná a celkově hlavně intenzivnější, než v aplikaci bez nožek.

Antivibrační řešení anglické značky Quadraspire jsou kouzelná, nutno říct. Pěkně zpracovaná, pěkná na pohled (zvláště to nejdražší) a hlavně funkční. Paradoxně lze nejvíce doporučit to základní, nejlevnější, tedy Qplus Evo které vůči ceně nabízí hodnotu dost možná nelepší ze všech řešení, s nimiž jsme se potkali. Pokud hrajete na notu high-endu, pak Qplus Reference rozhodně dovolí vašim komponentům zpívat hlasitěji a jasněji, než když budou jen tak stát na podložce. I když je fakt, že za to zaplatíte už docela dost peněz. Qplus Advanced nabízí pak trochu analytický styl zvuku, ale zároveň jaksi méně emotivní, než oba sourozenci a to za cenu už ne úplně malou. Tak nebo tak, je faktem, že antivibrační řešení fungují s každým komponentem trochu jinak a přestože Qplus Reference jednoho krásného dne skončí v redakční sestavě a neumíme jim tak dát vyššího ocenění, tak doporučujeme hlavně jinou věc – zapůjčte si takový malý kouzelný kufřík, v němž Quadraspire nabízí čtyři kousky od každého modelu a vyzkoušejte. Stojí to za to.

MĚŘENÍ

Referenční CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu Norma Revo SC-2 LN @ 2,83 V

Porovnání jednotlivých modelů

Tady je důležité říct, že všechny modely dělají co mají – oranžová křivka patří Qplus Reference, žluto-zelená Qplus Advanced a tmavě zelená Qplus Evo, červená je pak logicky "neošetřený" komponent, viz graf výše. Největší účinek objektivním okem mají paradoxně Qplus Evo, v závěsu za Qplus Reference a u Qplus Advanced je vidět podivná rezonance mezi 600 a 2 000 Hz, která dokonce (někdy značně) překonává základní křivku. V pásmu do 1 kHz pak vesměs vidíme útlum energie o 5 až 25 dB, což zejména u gramofonů nebo obecně citlivé techniky může znamenat velký vliv.

Quadraspire Qplus Evo

Quadraspire Qplus Advanced

Quadraspire Qplus Advanced – CSD

Quadraspire Qplus Reference

Quadraspire Qplus Reference – CSD

Kč 3 600,- / 4 ks – Qplus Evo

Kč 9 000,- / 4 ks – Qplus Advanced

Kč 27 000,- / 4 ks – Qplus Reference

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ pěkné zpracování

+ už základní model je lehce slyšet, nejvyšší pak velmi

+ měřitelné výsledky

+ mimořádně atraktivní cenovka základního provedení

+ vhodné řešení pro gramofony, CD přehrávače,…

ZÁPORY

- nejúčinnější nožky už stojí poměrně dost peněz

- prostřední model se zdá být trochu neemotivní

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Thrill Audio | www.thrillaudio.eu 

fSdílet

Tweet