Francouzský Devialet možná protěžuje aktivní all-in-one řešení typu reproduktorů Phantom či sluchátek Gemini II nebo dokonce soundbaru Dione, nicméně dlouhá léta měl ve svém portfoliu také štíhlé ploché zesilovače se zajímavými schopnostmi pod jejich designovou kapotou. Všechny modely řady Expert nyní nahrazuje (prozatím?) nový kousek Astra.

Co do základního vzhledového rukopisu navazuje Astra na své předchůdce, prakticky čtvercové šasi je však o kousek vyšší ve výsledku modernější. Na horní ploše je okulus, jímž spatříte nevelký, ale dostatečně informativní displej. Protože úroveň hlasitosti odečtete také z povrchu krásného dálkového ovládání, hlavně ale z aplikace, nebudete ho patrně příliš používat.

My jsme měli navíc možnost osahat si příplatkové provedení Opéra de Paris, jehož povrch je ručně pokladen zlatými plátky v pařížské dílně Ateliers Gohard. Tato verze ještě víc podtrhuje inspiraci v Art Deco.

Tři přední obvodové stěny zdobí vodorovné vygravírované linky, dopředu je zasazeno jen decentní logo a maličká stavová dioda, na pravém boku ještě dvě tlačítka – spínání a ovládání Bluetooth. Vše ostatní je ukryto pod stříškou v zadní části.

Konektivita zde umístěná není obří, přesto naprosto dostačuje a reflektuje významný posun poslechových trendů směrem ke streamingu. Vzato zprava vidíme běžnou napájecí zásuvku, solidní reproterminály ve stereo konfiguraci, ethernetový konektor (k dispozici je však i Wi-Fi pro ty, kdo chtějí kabely minimalizovat), vstupní USB-C, dále dvě optiky a dva koaxy, následované zcela vlevo dvěma dvoukanálovými sadami cinchových vstupů. Oba mají pod sebou svůj vlastní zemnící terminál.

Velkou silou Astra (ovšem u Devialet to není nic nového) je online konfigurátor, kde si svůj přístroj nastavíte. To znamená, že třeba zapnete / vypnete konektory, které chcete používat, u každého lze mírně upravit parametry (abyste například srovnali hlasitosti), linkové analogy můžete proměnit ve phono vstupy a vůbec. Svůj zesilovač si tak zvládnete vy (nebo ještě spíše váš prodejce) nastavit zcela na míru potřebám a konkrétní sestavě. Jako bonus oproti minulosti už nemusíte konfiguraci ukládat na SD kartu, ale načte se snadno online přímo z konfigurátoru.

Velkou změnou je nový použitý operační systém DOS3 (Devialet Operating System). Spolu s vysokou výpočetní silou procesoru iMX8 se stará o veškeré řízení a aplikaci různorodých nastavení. Jak už bylo řečeno, důraz je kladen na streamování a to od Bluetooth 5.3 a AirPlay 2, přes Google Cast a Spotify Connect až po TIDAL Connect a Roon Ready certifikát. Nakonec ale jde sáhnout i po lokálním UPnP streamu. Hrát zvládá PCM do rozlišení 24 bit / 192 kHz a DSD64.

Praktický a výpočetní sílu využívající je osvědčený systém SAM (Speaker Active Matching) – z databáze nějakých 1 200 reprosoustav si vyberete ty svoje, zesilovač pak aplikuje korekce přímo jim na míru. Vychází se z dat, které sbírá přímo Devialet za pomoci (nejen) laserového měření chování měničů. Výsledek je mnohem jistější prezentace ve velmi dynamických momentech, ale také subjektivně o maličko lepší celková organizace – není to kalibrace akustiky, ale „dotažení“ potenciálu reprosoustav, pracující zejména s časováním a fázovým chováním.

Novinkou je funkce RAM – Record Active Matching. Tady jde zase vlastně o databázi parametrů, ovšem tentokrát známých přenosek. Jim se tím pádem přizpůsobuje chování phono ekvalizace. Dochází tu samozřejmě kvůli tomu k digitalizaci vstupu vzorkovací frekvencí 192 kHz, ale můžete si díky tomu skutečně jemně vyladit všechny parametry.

Celé zesílení stojí na firemní platformě ADH – Analog Digital Hybrid. Výrobce říká, že kombinuje účinnost a výkon třídy D s linearitou a jemností třídy A. Technicky jde o chytré propojení napěťového zesílení řešením z třídy A, doplněného o proudové zesílení, postavené na poznatcích, používaných u třídy D. Devialet říká, že řešení má frekvenční rozsah až 5 MHz u analogové části a 1,6 MHz u té digitální. Fascinující je deklarovaná výstupní impedance pod 1 miliohm. Výstupní výkon? 300 W na kanál do 4 ohm, 150 W do 8 ohm.

K převodu digitálních signálů na analogové používá Astra vlastní řešení Magic Wire, které svým jménem odkazuje na nejkratší možné signálové cesty. Konkrétně prý je to jen 5 cm mezi DACem a výstupními reproterminály.

Model Astra jsme zkoušeli v pražském showroomu Voix a to ve společnosti KEF Reference 5 Meta a Bowers & Wilkins 803 D4, porovnávat jsme ho mohli se sestavou EverSolo DMP-A10 / Accuphase E-800 na mixu kabelů Nordost Tyr 2 s Chord Cables a filtrem IsoTek V5 Sirius.

Nejprve je nutno říci, že technologie přizpůsobení výstupu pro konkrétní model reprosoustav funguje skutečně dobře. Zvuk se zpevní, zkonkrétní a dokonce prohloubí, je přehlednější, ale přesto stále „svůj“ v základním charakteru. Je to velmi dobré – i bez této „kalibrace“ ale takových 90% výsledku zůstává, jde spíše o opatření, mající vliv na skutečně komplexní a dynamické pasáže.

Do bytelné rytmické linky v „Teardrop“ (Massive Attack | „Mezzanine“ | 1998 | Circa | 00724384559953) vložil zesilovač neočekávané množství kontroly. Ačkoliv KEF byly o něco rychlejší a B&W zase trošku fyzičtější, rozdíly mezi obojími byly jen relativně dost malé, tak přesně a konkrétně je Devialet „držel pod krkem“. Střelhbitá rychlost a utažená, naprosto neefektní autorita s vysokou průbojností budí až „live“ dojem – není to takový ten sytý a šťavnatý zvuk jako třeba od Accuphase, nicméně disponuje podstatně lepší prokresleností, v hlubokotónovém tepání je tolik informací (ač lehce sušších), že se nestačíte divit. To ohraničení a ten pocit preciznosti, to je za danou cenu něco.

Ve skutečně parádní svižnosti a konkrétnosti vyšvihl Astra také sbor Nidaros domkor, pějící „Mariavise“ Petry Bjørkhaug („MOR“ | 2024 | 2L | 2L-176-SABD). Není to snad přímo studiově monitorový přednes, ale ta schopnost zaostřit, vyčistit a skvěle srozumitelně ukázat nahrávku až na úroveň jednotlivých hlasů i jejich přesně zasazené pozice v prostoru, to je skutečně brilantní výsledek. Možná to může působit maličko technicistně – ne snad studeně nebo odtažitě, ale v té excelentní přesnosti prakticky prosté jakéhokoliv zkreslení je to natolik civilní, že se skutečně cítíte jako v režii. Famózní je i to, jak snadno čitelné jsou ty nejtišší detaily i hlasitější pasáže. Je jedno, jakou máte poslechovou úroveň, je vlastně jedno, jaké používáte reprosoustavy, Devialet vám předestře skálopevný, ryzí zvuk.

Vysoké kovové tóny v „Hey, No Pressure“ (Ray LaMontagne | „Ouroboros“ | 2016 | SONY | 886445381665) byly pořádné řízné, intenzivně kovové, ne ale agresivně řezavé. Ruku v ruce s tím jde parádní rozlišení, už skutečně dospělé a analytické, aniž by sklouzlo ke studené odosobněnosti. Možná může být překvapující, že (relativně) populárně zaměřené zařízení nijak nepřehání objem nejvyššího konce spektra, zvuk zůstává neutrálně vyrovnaný a ukotvený. Každé cinknutí je skvěle přítomné, energické, prokreslené skutečně do hloubky a to takové, že máte pocit skutečné blízkosti, fyzičnosti činelu. Díky své rychlosti pak stíhá udržet zesilovač detaily pod kontrolou při každé úrovni, v každém okamžiku, vše je skvěle separované a zaostřené.

Ani jedněch zkoušených reprosoustav Devialet Astra nepůsobil při libovolně komplexní dynamické zátěži, že by se blížil svým limitům. Přitom taková placička… I razantní basová zhoupnutí nebo úvodní tlučení dřívek o sebe v „Breeze“ (Soul Media | „WaJazz: Japanese Jazz Specatcle Vol. 1“ | 2022 | Nippon Columbia | 180GHMVLP01), tedy výbušné a na rychlost i energii náročné momenty, zůstávají až nečekaně suverénní. Není to, pravda, masivní zvuk, spíše opravdu agilní a přímočarý, nicméně super disciplinovaný. Tady bylo dobře znát vliv SAM pro konkrétní model – lehce zkrotí zejména hloubky, dá jim ještě přesnější tvar, ale na druhou stranu neomezuje, naopak energie plyne explozivněji a svižněji. Jestliže Astra oproti minulým generacím nabízí skutečně skokové zvýšení úrovně, je to suverénnost prezentace transientů.

Nahrávka Ligetiho „Smyčcového kvartetu č. 1, „Métamorphoses nocturnes““ (Quatuor Diotima | „Metamorphosis Ligeti“ | 2023 | Pentatone | 5187061) byla vypulírovaná a krásně přehledná, tonalita čisťounce realistická, Astra hraje „na rovinu“. Bleskurychlý projev ukazuje každý smyčcový nástroj jako na podnose, je tu napětí i energie, přednes je krásně otevřený a snadno čitelný. I maličké nuance jsou prezentní, ne však tlačené silou. Je to excelentní moderní zvukový styl – na to, že všechny funkce máte k dispozici v přístroji o půdorysu zhruba jednoho elpíčka, je to naprosto k nevíře. Takovou kontrolu by mohly závidět i dražší dělené sestavy.

V souladu s celkovým pocitem excelentní přesnosti je k dispozici také věru trojdimenzionální scéna – „Faith“ Alfa Carlssona a Jiří Kotača Quartet („Our Stories“ | 2024 | Animal Music | ANI123-2) si nás získala nejen pocitem skoro opravdové přítomnosti nástrojů v prostoru, ale také tím, jak zcela přirozeně měla načrtnuté jejich proporce a plasticitu. Vnímáte instrument skutečně jako třírozměrný objekt. Vše je krásně urovnané, přitom prosté „DSP nádechu“, který se ne úplně občas u takhle přesných reprodukcí objevuje. Astra drží fazonu s obdivuhodnou samozřejmostí, bez přídechu na kteroukoliv část pásma, prakticky bez vlastního charakteru.

Primárně na houslích Mari Samuelsen stojící Jóhannssonova „Cambridge 1963“ („LIFE“ | 2024 | Deutsche Grammophon | 00028948657735) hrála skrze Astra ne prvoplánově emotivně, ale brilantně. Možná maličko tenčí, o to ale utaženější a konturovanější. Jistě, tady si uvědomíte, kolik příjemnosti vnáší do hudby alespoň špetka zkreslení, zároveň též to, že jde o vlastní charakter. A ten Astra prakticky nemá… Hudba je krystalicky čistá, výtečně prokreslená a ač nedisponuje řekněme vášnivou muzikálností, má všechno ostatní, co má mít. Formu, obsah, detail, rychlost, švih a sebejistou přítomnost.

Devialet Astra je – ať to zní jak chce nabubřele – triumfem moderního vývoje zvukových zařízení. Na rozměru několika na sebe navršených LP máte kompletní audio systém, kdy vám fakticky stačí přidat pár vybraných reprosoustav (preferenčně těch, k nimž je k dispozici SAM profil), reprokabely a jeden kabel napájecí. Všechno ostatní je dobrovolné… Navíc se zlatými plátky ve verzi Opéra de Paris je to odvážný, nicméně skutečně luxusní objekt, bez laciného pozlátka (dovolíte-li takovou hravou formulaci). A zvuk? Prvotřídní kontrola, čistota, organizace a přesnost. Přesnost, přesnost a zase přesnost. Přednes je autoritativní, otevřený, nepřikrášlený a otevírá se s naprostou snadností až k droboučkým informacím. Tohle je opravdu excelentní moderní přístroj s neméně moderním zvukem, který si i vzdor své pro high-end neobvyklé podobě nezadá s valnou většinou komplexních dělených sestav.

Kč 410 000,- - základní verze

Kč 510 000,- - verze Opéra de Paris

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ je to krásný designový stroj

+ technologie SAM a RAM zajišťují slyšitelně přesnější a pevnější zvuk

+ snadná, rychlá a přehledná aplikace

+ možnost online konfigurace funkcí

+ čisťoučký, perfektně artikulovaný zvuk

+ dokáže svou neutralitou výrazně omezit vlastní výraz reprosoustav

+ možnost zdvojení pro ještě větší rezervu

+ dynamika, rychlost a razance

ZÁPORY

- přes vysoký výkon byl využitelný rozsah regulace hlasitosti relativně malý (přesto asi dostatečný)

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: VOIX Audio & Cinema | www.voix.cz 

fSdílet

Tweet