Pojmenování Reference je díky své jednoduše interpretovatelné podstatě v oboru reprodukce zvuku hojně používané - většinou mají výrobci tendenci (logicky) takto pojmenovat to nejlepší co umí vyrobit. V katalogu jihoanglické značky KEF se objevil už v polovině 70. let a od té doby označuje firemní TOP modely - tedy až na poslední léta, kdy se ještě nad řadu Reference vyšplhaly fascinující Blade a excentrické Muon. Současná podoba řady Reference kompletně překopala pojetí svých předchůdů.

Celá série Reference, ale její vlajkový model Reference 5 zejména, působí nesmírně moderním, technickým a brutálně účelným dojmem. Ozvučnice nejvyššího sloupku jsou sošné, čistě pravoúhlé a s hranami tak dokonalými, že máte pocit, že když se jich špatně dotknete, musíte se pořezat. Až strohé designové pojetí oživuje jen hliníková čelní stěna, která je k hmotě skříně připojena několika vrstvami antivibračních materiálů (a ještě ukotvena ze stěně zadní desítkou mohutných kovových tyčí v rámci zvýšení celkové pevnosti) a možná trošičku i po stranách vyčuhující "ťapky" s hroty, na kterých to celé stojí.

KEF Reference 5 možná od pohledu působí štíhle (skříň samotná má na šířku jen 20,5 cm), ale je jich kus - výška 135,5 a hloubka 47 cm naznačují, že konstrukce z MDF profilů s bohatým vnitřním vyztužením a zatlumením bude něco vážit; a je to tak, je to solidních 60,2 kg.

Přední pohled je imponující - téměř celou výšku totiž zabírají reproduktory v uspořádání D´Appolito, tedy nahoře dva basáčky, středo-výšková koncentrická Uni-Q sekce a opět dva basáčky. Toto uspořádání má své výhody stran "skladnosti", menší citlivost na odrazy od podlahy a od stěn umožní použití i v menších prostorách, výhodou by měl být i efekt akustické "čočky" a tedy soustředění vší energie na posluchače.

Plocha zadní stěny je okrášlená atypicky u horní hrany umístěným typovým štítkem s povídáním o tom, proč jsou Reference 5 výjimečné, výškově zhruba mezi dvěma horními a mezi dvěma dolními basáky se nachází výdechy bassreflexu. Plastové nátrubky jsou "přiražené" ke kraji a snadno vyměnitelné. Máte k dispozici delší a kratší nátrubek, každý z nich ovlivňuje poměr mezi úderností, konkrétností a hloubkou basu. Je to až překvapivě účinný nástroj na doladění interakce mezi reprosoustavami a místností.

Úplně dole jsou pak dva páry typicky kefovských terminálů - jsou robustní, jsou pěkné a nejsou spojené viditelnými můstky; ty jsou totiž skryté z bezpečnostních důvodů uvnitř a o jejich rozpojení či spojení se postaráte pomocí šroubovacích prvků. Atypické, ale plně funkční řešení.

Srdcem všeho dění v modelu Reference 5 je Uni-Q poslední generace - jde o koncentrické řešení, skrývající 2,5 cm hliníkovou kopulku za kovovou rozptylkou s listy mandarinkového tvaru a v srdci 12,5 cm širokého kónusu, který je také z hliníku a jehož plocha je zpevněna mnoha vroubky. Celý koaxiální reproduktor má plochý závěs a velmi širokou obrubu s pyšným nápisem "The Reference".

Čtveřice nízkofrekvenčních reproduktorů je identická, jde o hliníkové kónusy s průměrem 16,5 cm, s neviditelnými závěsy a membránami zapuštěnými v mělkých zvukovodech.

Výrobce udává frekvenční odezvu v pásmu 40 - 35 000 Hz (+/- 3 dB), přičemž prý "typická odezva v prostoru" je 25 Hz (-6 dB), ve volném poli pak 35 Hz - 45 000 Hz (-6 dB - s krátkým bassreflexem), nebo 32 - 45 000 Hz (-6 dB - s dlouhým bassreflexem).

Třípásmová výhybka dělí pracovní pásma na úrovni 350 a 2 800 Hz. Charakteristická citlivost 90 dB / 2,83 V / m patří rozhodně k vyšším, jmenovitá impedance 8 ohm přiznává propad na 3,2 ohm.

KEF Reference 5 jsme poslouchali ve více prostorách - jednak v poslechové místnosti dovozce, jednak v jihočeském studiu Hifi Home Art a jednak v kopřivnickém studiu Amarock Studio. Zkoušeli jsme lecjakou kombinaci elektroniky, ale třeba ani jinak solidní Burmester 101 / 102 nebyly dost - Reference 5 si řeknou o maximální kvalitu. Třeba už koncový stupeň Burmester 956 je nicméně vhodný partner, stejně jako velmi dobře fungoval systém Pass - předzesilovač XP30 a koncový stupeň X350.8. Zdroji signálu krom CD Burmester byl třeba i fenomenální SACD TAD D600 nebo třeba streamer Lumin D1. Propojeno bylo všude kabeláží Nordost - buď sérií Norse 2 (Heimdall 2 a Red Dawn), nebo dokonce Valhalla 2.

Dostat z Reference 5 jejich plný basový potenciál není úplně snadný úkol - ne snad, že by se měniče přímo bránily tomu se řádně rozkmitat, ale na těchto reprosoustavách poznáte velice snadno, čeho je nebo není schopná vaše elektronika. Linka kontrabasu Charlieho Hadena v "No Lonely Nights" ("American Dreams" | 2002 | Universal Music | 064 096-2) byla - v kombinaci se správným systémem - až neuvěřitelná na tak štíhlý sloupek s vlastně nijak dramaticky širokými měniči. To zamručení rozvibrované struny a rezonance dřevěného korpusu nástroje pronikají prostorem už při nízké hlasitosti, bas má kontrolu a perfekcionisticky, skálopevně nakreslené kontury, je přirozeně hutný a je tam cítit veliká rezerva. Nástroj se "vejde" a má váhu, má sílu a má důraz, i nejhlubší tón je sebejistě, samozřejmě vyzářený a už hodně fyzický.

Kouzlo reproduktorů Uni-Q spočívá v transparentnosti a čistotě (no dobrá - a ještě v podání prostoru), s nimiž umí podat důležité frekvence středního a nejvyššího pásma. Verze osazená v Reference 5 si rozhodně zaslouží velkou chválu - krystalicky čisté, jako zimní ráno projasněné podání středů pomohlo vyniknout hlasu Kurta Ellinga v "Undun" ("Nightmoves" | Concord Jazz | 0888072302631), reprosoustavy ho posadily doprostřed a dopředu s až monitorovou soustředěností a lehkostí, přitom však objemem a hutností jasně odpovídal velkým bednám. Detailnost a plasticita jsou na vynikající úrovni, přednes je zcela bezkonfliktní, výjimečně lehce čitelný a čisťounký.

Stejně tak výšky, kdysi před lety na úplném začátku přeci jen lehká bolístka levných prvních verzí Uni-Q, jsou křišťálově čisté, projasněné a přitom vlastně klidné i přes všechnu svou výraznost a objem. Vibrafon v "In a sentimental mood" Sonnyho Rollinse ("With The Modern Jazz Quartet" | 1988 | Prestige | 00025218111126) měl precizně vystiženou kovovou tonalitu, podtrženou přirozenou, nepřehnanou, ale ani sebemenší měrou nepotlačenou znělostí. Každý tón zůstal ve vzduchu svítit působivě dlouho, neztrácel se ani pod přívalem dalších a dalších zvuků a to až do velmi plynulého doznění. U činelů jsme pak ocenili výjimečně detailní podání struktury jejich tónů, ten detail, bez efektů, bez zjevné snahy prezentovaný, to je skutečně působivé.

Když už Reference 5 řádně rozhýbete, odmění se vám dynamickou rezervou, která bohatě stačí i na velkou místnost. A to tak, že i Dvořákova "Novosvětská" v podání České filharmonie řízené Václavem Neumannem (1994 | Denon | CO-78828) vyzívá v praxi neomezeně, dramaticky, s čitelnými tichoučkými pasážemi i naprosto parádně kontrolovanými dynamickými špičkami. Můžete hrát libovolně hlasitě, aniž byste vnímali nějaké problémy - KEF Reference 5 mají perfektní kontrolu, jsou skvěle rychlé a důrazné a umí vykouzlit opravdu obří zvuk s makrodynamickým důrazem, který roztřese i základy vašeho domu.

Co do rozlišení jsou Reference 5 díky použití Uni-Q měniče velice přirozeně působící - zvuk na vás nijak netlačí a přesto v "Bang Bang Bang" Tracy Chapman ("Collection" | 2001 | Elektra | 7559-62700-2) cítíte výjimečně dobrou čitelnost, tak snadno a přirozeně podaný hlas, tak přesně a čistě podaná kytara se všemi těmi drobounkými dozvuky, s doteky prstů na hmatníku; všechno je poskládané s návykovou přesností. Je to nenásilně analytický přednes, který už umí nahrávku skutečně rozpitvat, aniž by však překročil hranice sterility.

Jak už jsme zmínili, prakticky bodový zdroj zvuku v podobě Uni-Q měničů má krom soustředěnosti ještě talent na impozantně přehledné a trojrozměrné podání prostoru hudební scény. V "Don´t Say a Word" od Phantom Limb ("Phantom Limb" | 2009 | Naim | naimcd120) se nám líbilo, jak scéna "vytekla" za hranice reprosoustav v pravolevém směru, jak byla plná vzduchu a volnosti, jak snadno se šlo zaměřit na jediný nástroj, vnímat vzdálenost jednotlivých hráčů a také to, zda je nástroj vpředu či vzadu, hloubka scény totiž byla také skvělá. Takhle nějak vypadá správně načrtnutý prostor - nástroje jsou snadno a přesně lokalizované, mají těla, realistické proporce...prostě vše dává smysl a působí přesvědčivě.

Nakonec jde ale vždy více než o technickou brilanci o to, jak zábavná reprodukce je - krásnému zvuku totiž člověk často snadno odpustí tu a tam i nějakou tu chybičku, spíš než aby trávil svůj čas u technicky dokonalého, ale jaksi strohého zvuku. KEF Reference 5 umí smíchat umně obojí - jejich věcný perfekcionismus nelze rozporovat, ale ani výjimečně transparentní přednes s famózní kontrolou z nich nedělá nudné, chladné stroje. V titulní skladbě Caveovy desky "Dig, Lazarus, Dig!!!" (2008 | Mute | CDSTUMM277) nám sice KEF daly jasně najevo, že linka kláves je až agresivně, hodně brutálně přímo nahraná, ale nebylo to kousavé a neposlouchatlené ani při vyšší hlasitosti. Naopak i přes onu špetku syrovosti, kterou v nahrávce Reference 5 nijak nepotlačují, je velice zábavné je poslouchat - všechno má své místo, svůj čas, svůj rytmus i přirozenou dynamiku, je tu tolik detailů, že vlastně pořád chcete poslouchat dál, dál a dál.

KEF Reference 5 jsou ztělesněním moderního high-endu. Jak po stránce fyzické, kde nabídnou současnou estetiku s možností mírné individualizace, nabídnout mohou ovšem též precizní zpracování a vůbec všechny hodnoty, které z takový balík peněz, jaký budete pro jejich koupi muset položit na stůl, právem očekáváte. Technické stránce reprodukce pak také nelze nic vytknout - frekvenční rozsah má tak malá omezení, že není problém s žádným žánrem; zvuk má také malé zkreslení a takovou přesnost, že každou nahrávku doslova rozebere a dá vám k dispozici i velice jemné nuance. Co je na tom však nejlepší, to je schopnost KEF Reference 5 neotrávit vás přes vší brilanci nepříjemnou technicistností. Reference 5 se úžasně snadno poslouchají a jsou úžasně agilními, výjimečně komplexními reprosoustavami, které představují jednu z možných konečných na cestě k perfektnímu zvuku.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose Uni-Q měniče a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 15 metrů čtverečních a velmi propracovanou akustikou. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět mírný vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici.

Mírný peak na 250 Hz bude s velkou pravděpodobností produktem poměrně malé místnosti, celkově nelze ale k průběhu frekvenční odezvy Reference 5 vlastně říct nic špatného. Zejména linearita od 300 Hz výše je působivá. Nástup v plné síle na cca 35 Hz je působivý a Reference 5 jsou tak věru plnorozsahové.

Impedanční křivka (červená) vykazuje velmi poklidný průběh, vlastně až neuvěřitelně klidný. V pásmu pod úrovní 300 Hz se často dotýká hladiny 3 ohm, což celkem jasně naznačuje nároky na stabilitu elektroniky. Není tu však ani stopy po nežádoucích rezonancích a vše je vlastně ideální.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]

Kč 419 800,- - limitovaná edice povrchových úprav

Kč 399 800,- - lesk

Kč 389 800,- - dýha

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ perfektně čistý, nezkreslený zvuk

+ dynamika a kontrola

+ štíhlý, moderní profil

+ parádní podání prostoru

ZÁPORY

- není snadné je rozehrát

--- --- --- --- ---

DISTRIBUCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

PRODÁVÁ: Hifi Home Art | www.hifihomeart.cz 

PRODÁVÁ: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz 

fSdílet

Tweet