Je spousta pojmů a jmen, které ve světě špičkového hi-fi zevšedněly a staly se čímsi, k čemu mnozí (možná není příliš odvážné říct, že většina) milovníci dobrého zvuku vzhlíží jako k nezpochybnitelnému standardu „toho jak se to má dělat“. Jednou z takových stálic je rozhodně i osmistovková série anglických Bowers&Wilkins, jejíž nová generace po šesti letech vývoje a výzkumu v jednom z největších a nejlépe vybavených R&D oddělení audio planety právě spatřila světlo světa.

Řada své jméno získala podle až ikonického modelu 801 ze začátku 80. let 20. století (a ten zase podle toho, že šlo o 1. model pro 80. léta = 801) a letošní inovace, nahrazující stále výtečnou, ale přeci jen už lehce zaprášenou verzi D3, se víc než dřív odkazuje právě až k těmto prvním kořenům – alespoň podle slov svých autorů.

Zkraje si možná řeknete, že 803 D4 staví prakticky beze změn na svých předchůdcích a doladí jen nějaké vizuální drobnůstky, ale přeměna není rozhodně jen o „více současném“ designovém pojetí – uvnitř se změnilo (víc či méně) prakticky 9 z 10 použitých komponentů. Z viditelných změn zaujme rozhodně hranatější, podsaditější podstavec, stále ale vybavený posouvacími kolečky pro snadnou manipulaci s velkými ozvučnicemi. Lehounce jinak zahnutnou ozvučnici pravděpodobně ani nepoznáte, odlišná je ale jeji horní strana, kde vládne krásná kůže od Connolly s hliníkovou přírubou. I tento model má typickou firemní hlavici, tvořící ozvučici pro středotónový reproduktor a na ní trubici s výškáčem – ta je v této iteraci ovšem notně delší, jakkoliv princip zůstává věrný technologii, kterou uvedl model Nautilus počátkem 90. let.

Základní plocha s kolečky neslouží ale jen jako stabilizační základna, „fouká“ do ní také vespod skříně umístěný bassreflexový otvor. Samotná hlavní ozvučnice sází na tradiční ohýbané dřevo. Tak jako v minulé generaci jde o vrstvené dýhy s prokladem ze suchého lepidla (to je novinka), kdy se výsledná tloušťka lisuje v horku na tvarovaném kopytu a po necelé půlhodině máte hrubý kabinet správného tvaru – ten následně opracují jako v automobilkách automatizované stroje pro ořez, broušení, lakování i leštění.

Inovací prošel také vnitřní zpevňující systém Matrix, neboli soustava překližkových žeber; ta jsou dále v této generaci doplněna o hliníkové profily, takže pevnost je ještě větší a to zejména v přední části, tam, kde jsou uchyceny basové reproduktory. Součástí nosné konstrukce je ale také výrazný zadní hliníkový panel, sloužící i jako chladič modulů frekvenční výhybky. Ve spodní části jím pak prochází čtyři reproduktorové terminály, otevírající možnost bi-ampingu (a také bi-wiringu, který B&W také slyšitelně prospívá).

Ačkoliv turbínová hlavice pro středopásmový měnič byla přítomna i v minulé generaci, nové je její usazení v pevnější základně z hliníku, lepší je také její „odpružení“. Jde ale stále v praxi o jeden vyfrézovaný kus hliníku s vnitřními žebry (což budí onen vizuální dojem „turbíny“). V kombinaci s tlumením by toto řešení mělo prakticky zamezovat rezonancím.

Sílu napřel výrobce podobným směrem také u nautilovské ozvučice pro výškáč – ta sedí na dvou antivibračních bodech, je delší (prakticky na hloubku skříně) a ještě efektivněji tak může pohlcovat energii zadní strany vysokotónové membrány.

803 D4 nejsou žádná ořezávátka – na výšku mají poctivých 116,5 cm, do šířky 35,7 cm a do hloubky 51,1 cm. S hmotností 62,5 kg budete vděčni za transportní systém s kolečky.

Nejvyšší tóny svěřili v B&W opět umělému diamantu, tento materiál používá Bowers už ve čtvrté generaci. Membrána má průměr běžných 2,5 cm a ukrývá se za řídce tkanou mřížkou.

Sředová membrána Continuum je firemním alternativou kevlaru, ovšem s lepšími akustickými vlastnostmi (pevnější a přesto lehčí materiál), používá závěs FST, tedy není tu klasická měkká vlnka vpředu (nebo jiné běžné řešení), ale polymerový závěs vzadu a tak reproduktor působí „bezzávěsově“. Průměr membrány je 13 cm a další zpřesnění jeho chodu zajišťuje opření magnetického systému kovovou tyčí k zadní straně ozvučnice.

Oba basové reproduktory jsou vloženy do hliníkových obrub, které jsou napojené na vnitřní systém Matrix – výsledkem je velmi tuhé zavěšení, které potlačuje parazitní rezonance, vznikající u tak výkonných měničů. Kónická membrána je vyrobená z materiálu Aerofoil – ten má proměnlivou tloušťku a kombinuje vnější slupku s pěnovým jádrem s geometrií ne nepodobnou profilu křídla. 18 cm průměru dodává víc než dostatečnou důvěryhodnost.

Množství vyměněných nebo pozměněných prvků dosahuje ke stovkám (od šroubků po koše a magnety apod.), dobrou ukázkou toho, do jak moc exotických hloubek už se firma musí pustit, aby zvuk posunula, je nový pavouk středorozsahového měniče. Oproti tradiční „plizované“ látkové ploše používá série D4 polymerový kroužek se čtyřmi vlákénky, což znamená, že na membránu nepůsobí zezadu ani ten nepatrný tlak vzduchu, který látka při pohybu mohla produkovat.

Z technických parametrů uvádí B&W ty základní – sloupek hraje v rozsahu 19 – 28 000 Hz (+/- 3 dB), citlivost má nadprůměrných 90 dB / 2,83 V / m a jmenovitou impedanci 8 ohm, i když by to s ohledem na přiznaný propad ke 3 ohmům měla být seriózně spíše poloviční hodnota.

803 D4 jsme poslouchali v pražském showroomu dovozce – měli jsme možnost porovnávat se všemi ostatními modely nové série, ale také s modely 803 D3 a 805 D3, případně různorodým průřezem vyšší částí portfolia Sonus faber. Hrálo se přes dobře známý systém McIntosh – MCD600 / C2700 / MC1.25KW a to přes nejvyšší modely kabelů AIR od InAkustik.

Krok z menších sloupků 804 D4 na „první velké“ 803 D4 je v basech ohromující – nejen, že máte pocit, že hluboké základy Dukeovy „Say That You Will“ („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) byly citelně plnější, ale už bylo cítit, že tohle je v běžné místnosti plnorozsahový bas. Přitom ovšem basy neztrácí tu lehkost a agilnost, ten bleskurychlý švih kompaktnějších modelů. Artikulace je prvotřídní, oproti minulým verzím zároveň mnohem méně nápadná, je to bas precizní a tak přesný, že působí až nenuceně, hlavně ale naprosto netechnicky. Jednoduše se to děje, mrouká, brouká a bublá jak je třeba, s bezprostředností a uvolněností, dokonce s elegantním nadhledem, ovšem také oproti minulosti s citelně nižší prvoplánovou intenzitou.

Oproti předchozí generaci se také famózně „nadechlo“ střední pásmo, zpěv Loreeny McKennit v „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) byl mnohem vznosnější, přítomnější. Působil zprvu ale také éteričtěji díky menšímu pocitu tlaku a hutnosti, nakonec ale oceníte mnohem víc právě tuhle zpěvnou a přitom krásně čistou, realistickou a lehounkou variantu, protože naprosto bez agrese ukazuje i jemňoučké detaily, které v minulé generaci nezazněly. Středy (tedy nejen ty) tak vlastně nabízí slyšitelně víc, byť v méně nápadné podobě. Je to vlastně zvuk laděný mnohem méně intenzivně monitorovým a mnohem více poklidně audiofilským způsobem.

Typické firemní výšky – tedy jasné, silné a živé – byly také jakoby zkroceny, jak ukázal činel v Claptonově „Next Time You See Her“ („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724). Přestože máte pocit mnohem klidnější reprodukce a mnohem menší průraznosti, když si váš sluch přivykne novému ladění, plasticita nástroje je výtečná, z nahrávky spíše průměrných kvalit extrahuje čtvrtá diamantová generace výrazně více detailů (zejména takových těch lehoučkých dozvuků), ale činí tak s mnohem noblesnějším nadhledem, jako kdyby se nekompromisní studiový technik rozhodl, že život má být hlavně příjemný, ale neztratil přitom svůj um. Dopad paličky tu rozezní velkou kovovou plochu a tón se line ne jako kulka, ale je hladký, delikátní a přitom fantasticky vystavěný až do jemnůstek, které umí zobrazit jen opravdu prvoligové systémy.

Velké tělo reprosoustav pomáhá také v dynamičnosti, oproti staré verzi zněla bicí souprava Billa Bruforda v „Some Other Time“ („If Summer Had Its Ghosts“ | 1997 | Discipline | 633367970527) mnohem suverénněji, žádná zjevná snaha zahrát a pumpovat energii, prostě se to děje samo, mnohem dospěleji než dřív. Je to plnokrevný, krotký zvuk s parádní dávkou přesnosti, méně divoký než dřív, uhlazenější, nesklouzávající k efektům. Pokud pak naladíte správnou hlasitost, umí působit už „plnoformátově“, jako kdyby před vámi skutečně hrála bicí souprava, cítíte její zvuk fyzicky jak tepe v hrudníku, skvěle zvládá tu rychlou a suchou ránu virblu i dunivý, ale pevný zvuk velkých bubnů. Je to prostě vrcholně „normální a obyčejné“, zejména díky absenci pocitu snahy a jakékoliv nucenosti.

Zdá se, že by to nebylo nutné explicitně zdůrazňovat, ale rozlišení, kterým nová generace disponuje, je zřetelně lepší, než jakého dosahovala (výtečná) předchozí generace. Možná to tak na první dobrou nevypadá díky mnohem, ale mnohem jemnějšímu zacházení 803 D4, ale je to tak – skvěle je to znát na kytaře Michaela Hedgese v „Bensusan“ z „Aerial Boundaries“ (1984 | Windham Hill Records | 01934110322), která možná působila vypíchnutější a jasnější na generaci D3, ale nástroje je jednoznačně plastičtější a výrazně organičtěji podaný, než dřív. Zmizel ten pocit, že jde o monitorovoě dokonalou reprodukci a poskočili jsme o krůček ke „skutečnosti“. Zvuk je lehký, živý, nepoutá pozornost na žádnou jednotlivost, prostě hraje. Možná někomu může zprvu chybět výraznější pocit těla a hutnosti z minulé generace, realističtější je nicméně ladění aktuální.

Prostor v „Messy Bessie“ Jimmyho Smithe byl veliký, nezávislý na ozvučnicích a bravurně plastický, o takových 10% větší než v minulé generaci, hlavně ale navzdory méně monitorovému pocitu z reprodukce se zdá, že nástroje jsou lépe ohraničené a mají rozhodně vynikající, lepší lokalizaci. Na jazyk už se dere prohlášení, že jde o prakticky perfektní prostor (což je v souladu s pocitem přesnosti a otevřenosti).

Je fakt, že pokud jen tak ochutnáte kousek Osbournovy „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz | 24 / 96), atraktivnější na první moment je rozhodně starší provedení. Má dramatičtější bas, kytary jsou tvrdší a víc ječí, ale na druhou stranu je to rozhodně agresivnější přednes a když párkrát zkusíte přehodit na novou verzi, dost možná si oblíbíte právě tu – možná to není tak fyzický přednes, ale tělesný rozměr, ten důraz a síla tu už rozhodně je. Je to živá reprodukce, organizovaná a spořádaná přímo parádně a navzdory pocitu, že reprodukce je taková klidná až uhlazená v ní je vlastně skoro všechno a je jednoduše zábavné poslouchat pořád dál. Navíc pokud chcete, můžete dotlačit 803 D4 na citelně vyšší hlasitost, než u minulé generace (respektive zůstávají nahlas nová provedení zřetelně čistší a méně agresivní).

Máte-li k dispozici dlouhé roky, desítky kvalifikovaných techniků a rozpočtem prakticky nelimitované vybavení, můžete dělat v audio oboru hotové zázraky – alespoň tak se to jeví u nové osmistovkové řady s přídomkem D4, které britští Bowers&Wilkins věnovali plných šest let zkoušení a zkoumání. A stálo to za to. Na pohled se „nejmenší z největších“ modelů dočkal spíše jen kosmetických aktualizací, ale vyměněno nebo lehce předěláno bylo prakticky úplně všechno. Nejmarkantnější je ovšem předělání toho, co vnímáte se zavřenýma očima – zvuku. Z technické dokonalosti totiž 803 D4 (a celá řada s nimi) poskočila do audiofilské ukázněnosti, uhlazenosti a organické přirozenosti – a je to úžasné. Reprodukce už ztrácí punc umělosti a pokud vysloveně netrváte na té dramatické intenzitě, v které je možná o ždibec lepší minulá generace, posun k lepšímu odpovídá posunu v cenovce. 803 D4 jsou rozhodně fascinující reprosoustavy, které ukazují, že důsledkem použití mimořádně propracovaných technologických řešení může být čistý, nemechanický a sytý zážitek z hudby. Brilantní!

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních se zakázkovou akustikou s panely Vicoustic.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Podobně jako u 802 D4, tak i zde je vidět základní trend vyrovnané reprodukce, stejně jako mód místnosti na 50 Hz (druhý mód není vidět díky odlišné pozici v prostoru). Na zhruba 2 800 Hz je vidět vanička, která se ovšem se vzrůstající vzdáleností ztrácí a celkově tak 803 D4 plní nároky své cenové relace – jsou (bezmála) ideálně věrné signálu. Počátek reprodukce je na stále parádních 30 Hz.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (zlatá) a 30° nad osou tweeteru (oranžová)

Frekvenční odezva – basová část (červená) a středo-výšková část (černá)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedance patří obecně k náročnějším – bassreflex je laděný kousek pod 30 Hz, nejsou tu vidět žádné rezonance, ovšem je tu pokles až ke 3 ohmům a fáze se jen „tak tak“ drží v optimálním rozsahu. Na druhou stranu kritické části jsou vlastně kultivované a neměly by pro elektroniku hodnou této cenové relace být zásadním problémem.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 519 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ technologický perfekcionismus

+ výtečná výrobní kvalita

+ citelný posun oproti minulé generaci

+ skvělá nenucenost – v detailu, dynamice, podání prostoru,…

+ lehkost reprodukce

ZÁPORY

- jste-li „béwéčkofil“ s láskou k ladění posledních let, budete si muset na nový styl chvíli zvykat

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet