Je spousta pojmů a jmen, které ve světě špičkového hi-fi zevšedněly a staly se čímsi, k čemu mnozí (možná není příliš odvážné říct, že většina) milovníci dobrého zvuku vzhlíží jako k nezpochybnitelnému standardu „toho jak se to má dělat“. Jednou z takových stálic je rozhodně i osmistovková série anglických Bowers&Wilkins, jejíž nová generace po šesti letech vývoje a výzkumu v jednom z největších a nejlépe vybavených R&D oddělení audio planety právě spatřila světlo světa.

Řada své jméno získala podle až ikonického modelu 801 ze začátku 80. let 20. století (a ten zase podle toho, že šlo o 1. model pro 80. léta = 801) a letošní inovace, nahrazující stále výtečnou, ale přeci jen už lehce zaprášenou verzi D3, se víc než dřív odkazuje právě až k těmto prvním kořenům – alespoň podle slov svých autorů.

Přestože základní první pocit z 804 D4 je poměrně podobný tomu z třetí generace, 804 D4 oproti vyšším modelům jasně ukazuje svou jinakost. Je to hlavně výrazně hranatější půdorys ozvučnice, ale hlavně využití principu „ozvučnice do U“, tak jak je tomu u vyšších modelů – v minulé generaci se s takovou výzvou konstruktéři ještě (kvůli automatizaci výrobního procesu) nedokázali poprat, ale dnes už ano a proto mají 804 D4 výrazně blíže k výše posazeným sourozencům.

Štíhlá ozvučnice tak stojí na bytelné kovové základně (žel bohu u bez koleček), do které směřuje spodní bassreflexový otvor (Flowport, tedy firemní řešení s „ťupkatým“ výdechem, zklidňujícím po vzoru golfového míčku proudění vzduchu), tři ze čtyř reproduktorů jsou zasazeny do klenutí čelní stěny a horní plochu skříně tvoří kovový profil skříně, na němž je usazen typický „tweeter-on-top“.

Znovu a detailněji – ozvučnice je tedy v provedení D4 vyrobená po vzoru top modelů a to z vrstvených dýh s prokladem ze suchého lepidla, kterážto „směs“ se stlačuje a tvaruje pod tlakem a horkem v proprietárním lisu, který během půlhodinky vyhodí ozvučnici připravenou na další robotizované kroky (ořez a začištění na CNC, broušení, lakování a leštění v mnoha opakováních) s konečnou úpravou lidskou rukou. Klenutí vpředu minimalizuje difrakce od čelní stěny, samozřejmě své dělá i předsazení měničů v tubusech.

Uvnitř je pak také kompaktní verze rozpěrného systému Matrix, který oproti minulým generacím změnil své stavební materiály – místo MDF je tu překližka a v kriticky namáhaných bodech (zejména tak vepředu u reproduktorů) dokonce hliníkové profily. Páteří je pak hliníková deska na zadní straně, skrze níž prochází čtyři do linky srovnané terminály (pro bi-wiring a bi-amping) a na jejíž vnitřní stěně se chladí moduly frekvenční výhybky.

804 D4 je první model (při „pohledu shora“), který nevyužívá samostatné hliníkové „turbínové hlavice“, ale středotónový měnič je spolu s basovými v hlavní ozvučnici. Má pro sebe nicméně alespoň hliníkovou komoru.

Stále nám ale zůstává bezmála ikonický tubus s vysokotónovým reproduktorem. V generaci D4 je delší a lehce jinak tvarovaný, pořád je však z jediného kusu hliníku. Delší profil znamená, že energie ze zadní strany vysokotónového měniče se může lépe vstřebat do tlumení a výsledkem by měl být čistší zvuk.

804 D4 jsou možná nejkompaktnějším podlahovým modelem v nabídce, ale malé rozhodně nejsou – na výšku mají poctivých 107,1 cm, do šířky 30,6 cm a do hloubky 39,1 cm. S hmotností 36,9 kg si připravte svaly na přenášení.

Nejvyšší frekvence zprostředkovává osvědčená kopulka z umělého diamantu, přítomná už ve čtvrté generaci. S průměrem běžných 2,5 cm se ukrývá se za řídce tkanou kovovou mřížkou.

Střední pásmo si osvojil reproduktor s třinácticentimetrovým kónusem z materiálu Continuum (po letech výzkumu a „šlechtění“ jím Bowers nahradil kevlar, protože má lepší poměr váhy a pevnosti). Závěs typu FST nahrazuje běžnou měkkou vlnku vpředu polymerovou půlvlnou na zadní straně a reproduktor tak působí „bezzávěsově“.

O kousek pod ním pak basy hřímá pár kónusů s membránami Aerofoil, v nichž se pěnová jádro v průřezu podobném křídlu letadla spojuje s vrchními „slupkami“. Na štíhlém sloupku je průměr membrán stále slušných 16,5 cm.

Výrobce tvrdí, že během šesti let vývoje změnil v praxi všechny součástky a detaily (což je mimochodem vidět nejvíc právě na 804 D4), nejvíce pak těch, které nejsou vidět. Nejlepším důkazem toho, jak moc drobné detaily už se při vývoji řeší, je nový koncept pavouka – ve středotónovém měniči není klasická látková plocha s vlnkami, ale cívku na místě krotí jen tenounký polymerový kroužek s několika vlákny. Tím odpadá i to minimální ovlivnění, které prý způsoboval tlak vzduchu rozhýbaný velkou plochou látky za zadní stěnou membrány. A výsledek je prý slyšitelné vyčištění středů.

Z technických parametrů uvádí Bowers ty důležité – 804 D4 hraje v rozsahu 24 – 28 000 Hz (+/- 3 dB), citlivost má nadstandardních 89 dB / 2,83 V / m a jmenovitou impedanci 8 ohm, byť korektně by kvůli propadu až na 3 ohmy měli v B&W uvádět poloviční hodnotu.

804 D4 jsme poslouchali v pražském showroomu dovozce – měli jsme možnost porovnávat se všemi ostatními modely nové série, ale také s modely 803 D3 a 805 D3, případně různorodým průřezem vyšší částí portfolia Sonus faber. Hrálo se přes dobře známý systém McIntosh – MCD600 / C2700 / MC1.25KW a to přes nejvyšší modely kabelů AIR od InAkustik.

V souladu s laděním celé nové generace i u 804 D4 cítíte, že basová linka Dukeovy „Say That You Will“ („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) je citelně méně průrazná než u minulých verzí, méně dominantní, méně „hmotná“, bas zní lehčeji, ale je díky tomu skutečně super svižný. Rychlost a svoboda artikulace jsou působivé – změna v suverénnosti a konkrétnosti, stejně jako v perfektní definici vlastně i odpovídá výraznému ztučnění cenovky tohoto modelu. Nelze než uznale pokynout, tohle je bas, který má švih a skvělou čitelnost, byť se (tak jako dřív) neprosazuje dominantní vahou.

I na středech, konkrétně na zpěvu Loreeny McKennit v „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426), je cítit významný posun charakteru. Analytičnost až tvrdost předchozích generací je zapomenuta, jako kdyby ta výsostně dominantní autorita udělal místo přirozené, organické zřetelnosti. Vokál (tedy jak ten hlavní, tak ty podpůrné) je znělý, ale ne vytržený z kontextu, zůstává součástí celkového hudební dění, je to takový ten styl na pomezí příjemnosti a audiofilie. Hlavní je dojem rychlosti a lehkosti – možná zprvu budete postrádat dojem detailnosti, ale ony tam ty informace jsou a dokonce je jich ve srovnání s minulou generací slyšitelně více, jen nejsou tlačené kupředu, hlavní je vzduch a pohodovost.

Cinkání kovových perkusí v Claptonově „Next Time You See Her“ („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724) ukázalo také na odlišné ladění těch nejvyšších tónů. Prominentnost ustoupila naprosto neukřičenému, uvolněnému stylu – objemu je stále dost, ale působí tak nějak klidněji, méně průbojně, méně výrazně. Jsou ale rozhodně výtečně čisté, jsou jasné, znělé a soustředěné. Navzdory tomu zmíněnému dojmu méně intenzivního přednesu nebudete ochuzeni o detail, rozlišení je rozhodně lepší, než bývalo, i když informace plynou pozvolněji.

804 D4 staví na rychlosti, na přesnosti a na nadhledu – přesně takhle zní bicí souprava Billa Bruforda v „Some Other Time“ („If Summer Had Its Ghosts“ | 1997 | Discipline | 633367970527). Na jednu stranu zdánlivě velmi klidně a „obyčejně“, ale na stranu druhou cítíte každý dopad paličky s téměř reálnou fyzickou přítomností. Není to taková ta efektní „hmotnost“ zvuku, ale má švih, nemá to ten fyzický hutný důraz, ale má to lehkost a střídmou samozřejmost. Je to svého druhu nenápadnost, která vás ale posadí před téměř skutečně znějící perkuse s jejich taktilní energičností, navíc můžete hrát skutečně mimořádně nahlas, 804 D4 snesou mnohem víc výkonu, než by jim podle proporcí příslušelo.

V „Bensusan“ Michaela Hedgese („Aerial Boundaries“ | 1984 | Windham Hill Records | 01934110322) bylo cítit, že prezentace detailů a nejjemnějších nuancí inklinuje spíše k elegantnosti a organičnosti, spíše než (tak jako dříve) k přímočaré technické analytičnosti. No a přesto je všechno krásně přehledné, je to super čisté a super transparentní, takže každá změna v řetězci je snadno patrná, stejně tak je patrná kvalita nahrávek. Je to až trochu hladký zvuk, naprosto nenásilný, textura strun kupříkladu je ovšem příkladný – reprodukce v sobě kombinuje high-endovou ryzost a čitelnost a až „líbivým“ dotekem jakési radosti z poslechu.

Také v podání hudební scény jsou nové Bowersy zajímavě své a jiné, než bývalo zvykem – místo toho, abyste (jako dřív) měli pocit, že 804 D4 nástroje a scénu v „Messy Bessie“ Jimmy Smithe („Back at the Chicken Shack“ | 2007 | Blue Note | 0946 3 92777 2 8) holograficky rozřadí a oddělí jednotlivosti, máte naopak pocit až zenově klidného propojení, je tu ten efekt organičnosti s přirozeně otevřenou trojdimenzionálností. To naznačuje, že přednes je přesný a výtečně kontrolovaný, je to patrně zejména onou rychlostí. Tak či tak, prostorovost je prvoligová.

Ovšem u rockové hudby, jako je Osbournova „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz | 24 / 96), můžete zprvu mít pocit, že takový ten zátah a syrová dravost tu poněkud chybí – 804 D4 stále zůstávají klidné, srovnané a audiofilsky ctící spíše detail a přirozenost, než bombastické salvy energie. Na svou třídu mají 804 D4 působivou dávku kultivovanosti, nic pocitově nevyčnívá a naopak hudba plyne. Více cítíte nahrávku včetně limitů, ale nijak kousavě – pokud pak chcete trochu síly navrch, umí 804 D4 hrát nahlas. Hodně nahlas – koncertně nahlas a bez zaváhání.

Přeladění čtvrté diamantové generace vrcholných modelů Bowers&Wilkins proběhlo velmi překvapivě – možná ale u B&W cítí, kam vítr vane, nebo ho možná sami rozfoukávají, kdo ví. Faktem ale je, že i základní sloupek této série má nový styl a posunul se kvalitativně rozhodně kupředu. Nabízí mnohem víc audiofilie a mnohem méně sází na efekt, je to fantasticky otevřený a „prostorný“ zvuk s okouzlující lehkostí a s harmoničností, která se výtečně poslouchá. Bude patrně jen málo reprosoustav tak nabitých technologiemi a vyráběnými tak high-tech postupy, jako jsou právě 804 D4 a přesto výsledkem toho všeho je styl, který opustil technickou analytičnost a který nechává „jen“ proplout hudbu samotnou. Ať už máte jakékoliv zvukové preference, měli byste novým osmistovkám obecně věnovat pozornost – napříč celou řadou včetně 804 D4 totiž drží výtečný standard.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních se zakázkovou akustikou s panely Vicoustic.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Také 804 D4 zachovává tendenci celé řady hrát „rovně“ (úzký propad na 50 Hz je produktem místnosti). Na 700 Hz je poněkud méně energie, naopak pod 500 Hz je vidět lehké vyklenutí celé odezvy, patrně pro dosažení pocitově plnějšího zvuku. Reprodukce i tady v reálu začíná na cca 30 Hz, což je na štíhlý sloupek imponující. Výsledek je celkově dobrý.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – basová část (červená) a středo-výšková část (černá)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (modrá) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Ladění bassreflexu je patrné pod metou 30 Hz, velká část průběhu se dotýká 3 ohm a bude tak třeba pevného, stabilního zesilovače. Tvar a průběh impedance (a ostatně i elektrická fáze) je ale velmi podobný jako u vyšších modelů, což naznačuje jednotnou konstrukční filozofii. Pevný zesilovač je prostě základ.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 319 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ technologický perfekcionismus

+ výtečná čistota zejména ve středech

+ kontrola a svižnost reprodukce

+ organizace a přehlednost

ZÁPORY

- jste-li „béwéčkofil“ s láskou k ladění posledních let, budete si muset na nový styl chvíli zvykat

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet