Italská značka Diapason (neboli ladička) sídlí v krásné lombardské Brescii, nedaleko Lago di Garda. Založil ji v roce 1987 dnes bezmála šedesátiletý Alessandro Schiavi, který k hudbě přičichl, když přijel do Brescie studovat varhanní skladatelství. Během svého dospívání začal nahrávat živé koncerty v místních kostelích a okusil i výrobu houslí u kamaráda Filippo Fassera, držícího kontinuální rodinnou tradici, sahající až do druhé poloviny 16. století. Láska k hudbě a práci se znělým dřevem těžko mohla v severní Itálii skončit jinak, než výrobou reprosoustav a tak vznikl Diapason.

Již prakticky od počátku si Diapason drží svůj zajímavý styl lomených ozvučnic s důrazem na krásné dřevo. Roku 1998 spatřil světlo světa kompaktní regálový model Karis, dostupný o 25 let později v třetí reinkarnaci, která ale stále zachovává původní styl. Pro náročnější milovníky designu je technicky identický model prodávaný i v originální podobě Karis Wave, kdy ozvučnici i stojany do podoby atraktivních vlnovek ručně obrábí umělecký řezbář Antonio Comini.

Elegantně a přesto účelně tvarované malé ozvučnice jsou vyrobené z masivu severoamerického ořešáku Canaletto – firma říká, že jednotlivé desky zrají úctyhodných 25 let, než jsou nařezány na individuální díly kabinetů a to proto, že po takové době se přírodní vlákna „uklidní“ a již nehrozí pohyby ozvučnice. Šokující je i doba výroby jednoho kabinetu – prý trvá přes půl roku a bere v úvahu i takové esoterické vlivy jako je roční období nebo měsíční fáze, mající dle vize Diapason vliv na vlastnosti dřeva. Ozvučnice před finálním osazením ještě odpočívají několik měsíců, aby si dřevo „zvyklo“ na svůj tvar.

Karis III jsou dvoupásmové a vskutku maličké (váží 4,5 kg, mají výšku 28,5 cm, hloubku 26 cm a šířku 19 cm), jejich zpracování je luxusní a estetiku definují výrazná zkosení čelní i zadní stěny spolu s absencí ostrých hran. Vše je zakulacené, organické.

Do čelní stěny je zasazen tweeter s výraznou planžetou a pod ním malý středobas, dozadu ústí výdech bassreflexu a pod ním je jediný pár reproterminálů v kulaté destičce.

Oba použité měniče jsou vyrobené u severských SEAS, tweeter má drobné zakázkové úpravy, středobas je pak vyvinutý na míru. Vysokofrekvenční měnič používá měkkou hedvábnou membránu o průměru 2 cm, která se pohybuje na výrazné vlnce závěsu. Středobas s téměř čtvercovým košem má klasický kónický tvar a průměr 11 cm, přičemž membrána je z termoplastického polyolefinu, který je fakticky dost blízký polypropylenu.

Zajímavostí je řešení frekvenční výhybky, jejíž plošný spoj je fyzicky uložený na zadní stěně, aby jím přímo mohly procházet reproterminály. Netypická je také technologie Direct Drive, kdy je středobas bez filtrace připojený přímo ke konektorům, výhybka tak funguje pouze jako hornopropustný filtr a její součástky jsou vybírány s tolerancí pod 1%. Dělící kmitočet systému leží na úrovni 3 000 Hz. Veškeré vnitřní propojení obstarává kabel od Van den Hul.

Karis III mají specifikovaný frekvenční rozsah 60 – 20 000 Hz, přičemž jmenovitá impedance 8 ohm klesá jen k úrovni 7,2 ohm na 300 Hz. Udávaná citlivost 87 dB / W / m je v zásadě průměrná.

Diapason Karis III jsme poslouchali v hlavní sestavě, kde se hrálo na Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR, zdrojem signálu byl Roon s koncovým bodem v podobě Teac NT-503, případně Audio-gd R-7 MK2. Ke srovnání hrály Fischer & Fischer SN-70. Napájení obstarával GMG Power Harmonic Hammer 3000P a propojeno bylo mixem kabelů Nordost Valhalla 2, Nordost Heimdall 2, KrautWire Super Symetric Gold a VYDA Laboratories ORION. O kompletním sortimentu příslušenství více v pravém sloupci -->.

Přestože od mírně vyšších hlasitostí bylo na kontrabasu v Pepperově „Imagination“ („Meets the Rhythm Section“ | 2010 | nahráno 1957 | Concord | 0888072319929) cítit efekt občasného „pufnutí“ bassreflexu tam, kde se nota trefila kolem jeho ladící frekvence, bas byl všeobecně lepší, než by maličké rozměry naznačovaly. Hloubka vlastně vůbec není špatná a budou-li Karis III v menší místnosti a třeba i poblíž zdi, dostanete se do sfér, kam obvykle brouknou spíše středně velké ozvučnice. Spíše než propracovanou barevnost v hlubokých polohách basy nabídly reprosoustavy pocit objemu a takové kulaté hutnosti. Bas bublá, je příjemný, měkce se poddává a pruží. Nedočkáte se – z logiky fyzikálních pravidel – žádného hutného hřmotu, přesto je to milý basový základ, příjemný na poslech, vřelý a solidně kontrolovaný.

Jak už to tak často u italských konstrukcí bývá (snad vlivem konstruktérů s citem pro estetiku a „krásno“, snad ale i oním pověstným kouzlem malých dvoupásmovek), nejkrásněji vyznívalo na těchto reprosoustavách vokální pásmo. Zpěv Carol King v „It’s Too Late“ („Tapestry“ | 1999 | nahráno 1971 | epic | 493180 2) byl harmonický, barevně výrazně sytý a měkce přirozený, jemný. Karis III nehrají na analytickou expresivitu, preferují vřelejší, ale jaksi „lidský“ způsob reprodukce. Přes jistou hladkost výsledku je ale srozumitelnost dobrá, otevřenost je adekvátní vyšší hi-fi kategorii. Zvuk je kompaktní, nenuceně soustředěný a netechnický, vlastně až malebný.

Bez jakékoliv agrese hrají také nejvyšší tóny včetně říznějších kovových zvuků nebo vyšších poloh elektrických houslí v Pontyho „The Trans-Love Express“ („Enigmatic Ocean“ | 1989 | nahráno 1977 | Atlantic | 19110-2). Jakkoliv i zde přistupují k reprodukci Diapason mírně jemněji, jejich úroveň prozrazuje to, že s neměnnou příjemností se vysokotónové linky neztrácí ani ve spletitějších pasážích a fakticky je všelijaké cinkání důstojně informativní, navíc jsou obě pásma výtečně provázána a tvoří organický celek. Karis III nesklouzávají při žádné hlasitosti k cinkavému rázu, naopak mají výtečně realistický styl.

Od maličkých reprosoustav patrně nebudete očekávat velký, rozmáchlý zvuk – a budete mít pravdu. Ačkoliv tak Karis III nemají v malíku úplně realistickou váhu a objem rázných bubínků v „Cubana Be“ Dizzy Gillespieho („A Night In Tunisia“ | 2006 | nahráno 1947 | remaster 2002 | RCA | 0828768486627), umí zato skutečně hezky a soustředěně zprostředkovat švih každé rány – což může být trochu překvapující vzhledem k jejich celkově měkčímu ladění. Rychlé bubnování je dobře oddělené, má energii a vlastně velmi solidní disciplínu. Reprosoustavy pak snesou i vysoké hlasitosti, dynamicky jsou statečné, byť u vysoké úrovně už je slyšet nevyhnutelný občasný přídech bassreflexu.

„Déja Vu“ ze stejnojmenného alba superskupiny Crosby, Stills, Nash & Young (1994 | nahráno 1970 | Atlantic | 7567-82649-2) byla dobře čitelná a Karis III k tomu nemusely sahat ani po nějakém expresivnějším vytahování detailů. Je to organický zvuk, nenásilný, spíše měkčí a vřelejší, přesto v klidu čitelný. Pomáhá tomu dozajista i kompaktnost a fokus – je zajímavé, jak zvuk globálně působí měkčeji, ale jednotlivé informace mají dobré ohraničení a jsou bezproblémově zřetelné, což by se vlastně mohlo zdát kontraintuitivní. Nicméně není a utváří to jednu ze stěžejních charakteristik Karis III.

Aby reprosoustavy nabídly optimální podání prostoru, neměli byste mezi nimi mít úplně velikánský rozestup – něco přes dva metry v naší poslechovce se zdálo tak rozumné maximum, aby scéna ve „Fast“ od dua Reich / Metheny („Electric Counterpoint“ | 1989 | Elektra | 559-79176-2) zůstala ideálně spojitá a soustředěná. Inu, jde o reprosoustavy do menších prostor, takže to je úplně v pořádku. Naopak natáčení ozvučnic není nijak kritické, jejich výrazné tvarování pomáhá docílit minimální směrovosti. Ve zmíněné nahrávce jako kdyby i díky tomu Karis III nebyly konkrétními vyzařujícími objekty v prostoru – hudba se vznášela mezi nimi, v nijak olbřímích proporcích, zato s bezproblémovou lokalizací zvuků a také už s pocitem předozadního rozměru nahrávky.

V čem jsou Karis III nejpříjemnější, to jsou momenty, kdy se jen tak zakloníte v sedačce, uděláte si pohodlí a necháte je jenom tak hrát na běžné poslechové úrovni. „Give Your Best“ od Bee Gees („Odessa“ | 2009 | nahráno 1969 | Reprise | 8122-79886-6) plynula, otevřená a barevná, poddajná a houpavě pohodová. Je to hudební cesta bez výmolů, nikde nic, co by vám bránilo soustředit se výhradně na hudební obsah. Zvuku vládnou harmonie, sladkost a barevnost, které se skutečně dobře poslouchají a dobře provází prakticky všemi hudebními žánry (i když primární posluchač grindcore nebo osmdesátkového trash metalu by se asi mohl poohlédnout jinde).

Diapason Karis III jsou šarmantní malé reprosoustavy, které se osvědčí všude tam, kde design s hodnotnými materiály, harmonická příjemnost a v zásadě nenáročnost na umístění jsou důležitými kritérii. Reprosoustavy jsou skutečně nádherně vyrobeným objektem s porozuměním pro detail. V souladu s přirozeným vřelým vizuálním dojmem z luxusního dřeva také hrají – měkce, s citem, laskavostí a pohodovou plynulostí, s barevností a sytostí. Nijak neakcentují technickou stránku řetězce nebo nahrávek a přesto umí nabídnout velmi dobrou čitelnost a otevřenost, zejména se jim pak daří vokální pásmo, kterému dodávají nadstandardní a lákavou dávku lidského rozměru. Hledáte-li ozdobu interiéru, která „jaksi mimochodem“ umí také krásně, emotivně a příjemně hrát, Diapason Karis III jsou takovým prémiovým šperkem právě pro vás.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na naměřeném grafu je vidět limit rozměrů Karis III – od 200 Hz do 20 000 Hz hrají v zásadě vyrovnaně, lehounký propad v oblasti od cca 1 700 do cca 10 000 Hz bude zajišťovat subjektivní nekonfliktnost a absenci ostrosti. Pod úrovní 200 Hz energie lehce poklesne, nicméně v reálné místnosti bude stále bez problémů využitelná a to až k metě cca 48 Hz – to je na malé regálovky výtečný výkon, navíc hluboko pod přiznávanou hranicí. Je vidět také jistý úbytek energie u výšek při nasměrování pod úhlem, nicméně to by v reálu neměl být žádný problém.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Zde je vidět zejména poměrně intenzivní naladění bassreflexu (úzká špička na cca 65 Hz), navíc je tu zřetelná i rezonance na cca 720 Hz, která má v této oblasti více energie, než samotný středobas. To není ideální, ale je to téměř neřešitelný důsledek dané velikosti ozvučnice. Navíc na celkovém grafu frekvenční odezvy tento artefakt do výsledku nijak nepromlouvá.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Na tomto grafu je docela dobře vidět, že Karis III nejsou laděné na „měřící vzdálenost“ (i když jsou tam reálně „v pohodě“), ale spíše na tu poslechovou. Graf ze vzdálenosti necelých tří metrů ukazuje docela dost basu (od cca 55 Hz) a v zásadě jen mírně klesající křivku – jediným netypickým artefaktem je mírné zdůraznění mezi 400 a 500 Hz.

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Karis III vykazují uniformní míru zkreslení, což je vždy poslechově lepší, než když se objeví nějaké náhlé změny v úrovni zkreslení. Přesto je vidět, že mezi 100 a 1 000 Hz je celkové harmonické zkreslení mírně vyšší, než je obvyklé – i to může do jisté míry přispívat k pocitu vřelosti reprodukce.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Zvýšená míra zkreslení je výhradně druhou harmonickou, což dále stvrzuje myšlenku, že právě toto přispívá k vřelé charakteristice reprodukce.

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

NĚKOLIK FOTOGRAFIÍ Z VÝROBY
autor: Cveta Kotábová, High-End Audio Studio

Vyschlé dřevo pro konstrukci ozvučnic.

Opracované díly před lepením.

Kabinety před finální povrchovou úpravou.

Konečná úprava ozvučnic.

Ruční výroba alternativní verze Wave.

Základní dřevěný materiál pro Wave.

Alessandro Schiavi & Antonio Comini

Nástroje používané pro verzi Wave.

Hotový model Wave.

Nástroje, používané pro výrobu běžného provedení.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 99 990,-

Kč 39 990,- - dřevěné stojany

Kč 18 990,- - černé stojany

Kč 2 990,- - krycí mřížky

FOTOGALERIE

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

FOTOGALERIE - VÝROBA

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

--- --- --- --- ---

KLADY

+ nádherné zpracování

+ velmi kompaktní rozměry, usnadňující umístění

+ dokážou navzdory rozměrům zahrát i basovou složku

+ příjemný „italsky hudební“ zvukový profil

ZÁPORY

- při vyšší zátěži se projevuje limit malé ozvučnice

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: High-End Audio Studio | www.highend.cz