Accuphase - synonymum pro klasické hi-fi, synonym pro SACD přehrávače a samozřejmě (a možná i hlavně) synonymum pro velké zesilovače pracující ve třídě A. Nebo vám snad nenaskočí zlatem se lesknoucí obrovské kostky s obřími měřáky vpředu, když se řekne Accuphase? Možná bychom ale neměli zapomínat také na legendární přesnost řízení hlasitosti, kolem které tato značka obestavuje své předzesilovače (které jsou, pochopitelně, taktéž zlatavé a zářivé, jak nároky klasického hi-fi velí).

Měli jsme možnost u příležitosti znovuuvedení značky na český trh ochutnat dělený zesilovač přímo zprostředka firemní hierarchie. Vstupy řídil první z řady předzesilovačů s přídomkem "Precision Stereo Control Center" (protože slovo "předzesilovač" zní příliš obyčejně), model C-2450, na konci zesiloval prostřední (no dobře, jsou celkem čtyři, takže nižší-prostřední) model áčkového koncového stupně A-47.

Accuphase C-2450

Precizní dvoukanálové kontrolní centrum C-2450 ctí firemní estetiku, sdílenou všemi firemními produkty od těch úplně dole až po ty úplně nahoře v katalogu (s těmi sdílí třeba dřevěné bočnice). Znamená to, že čelní panel masivního stroje (19 kg při šířce 46,5 cm, výšce 15 cm a hloubce 40,9 cm) je zlatavý, symetricky pojatý, tj. kolem centrálního černého obdélníku, osazeného zářivě zeleným logem výrobce a ikonami prozrazujícími provozní stav přístroje nebo displejem zobrazujícím navolenou hlasitost, se nachází dvojice masivních knoflíků - jeden pro přepínání vstupů, druhý pro udílení pokynů systému regulace hlasitosti. Je tu i řada dalších knoflíků a přepínátek, jsou však skryté za vyklápěcím panelem. Co všechno umí se dozvíte z fotografií, ale C-2450 umožňuje spoustu, spoustu různých korekcí své práce se signálem (namátkou změny fáze, filtrace, zisku, tonální korekce, vyvážení,...), abyste pokryli každou eventualitu. Povětšinou však, nutno říct, zůstane vše nedotčené.

Zadní panel je téměř úplně zaplněný konektory (krom místa s destičkou zakrývající prostor, kam lze vložit blok s dalšími konektory, konkrétně přenoskový předzesilovač). Je tu pětice klasických cinchových analogových linkových vstupů, šestý má k sobě ještě linkový výstup. Následuje dvojice RCA regulovaných výstupů a vstup pro signál z externího procesoru. Mezi dalšími je tu ještě dvojice analogových vstupů v podobě symetrických XLR konektorů a dvojice výstupů v téže podobě. Zajímavostí je symetrický vstup pro externí předzesilovač. Do C-2450 prostě připojíte cokoliv i v sebesložitější sestavě.

Nejzásadnější částí, jak říká Accuphase, je regulace hlasitosti AAVA. Jde o řešení, které signál převede na 16 proudových cest, kombinovaných dle nastavené úrovně hlasitosti. Tato kombinace proudů vyústí ve variabilní zisk a tedy kýženou hlasitost (když to tak všechno hezky zjednodušíme). Krom této technologie stojí za precizní regulací poslechové úrovně ale i unikátně přesný snímač s vlastním odpružením.

C-2450 má pak také precizně oddělený levý a pravý kanál, v každém z nich je šest separátních bloků. Začíná to už napájením, kde každý kanál má vlastní zapouzdřený transformátor a vlastní sadu kondenzátorů Accuphase o kapacitě 10 000 uF. Prakticky tak jde o dvojici monofonních předzesilovačů, které spolu sdílí jen napájecí zásuvku. Vstupy jsou přepínány relátky, je tu i atenuátor snižující úroveň skokově o 20 dB nebo subsonický filtr, potlačující frekvence pod 10 Hz se strmostí 18 dB / oktáva.

Předzesilovač pracuje ve frekvenčním rozsahu 3 - 200 000 Hz (0, -3 dB), celkové harmonické zkreslení nepřekračuje 0,005% a odstup signálu a šumu je minimálně 110 dB.

Accuphase A-47

Koncový dvoukanálový stupeň je klasickým výkonovým zesilovačem ze staré školy (chybí snad už jen masivní madla - tedy vpředu, protože vzadu jsou). 32 kg poctivé váhy při standardní "accuphase-šířce" 46,5 cm, výšce 21,1 cm a hloubce 46,4 cm činí z A-47 solidního drobečka, kterého už v místnosti nepřehlédnete.

Svou optikou je to jednoduše Accuphase, víc k tomu nejde říct. Mohutný čelní panel zlatavé barvy, dokonalé zpracování šasi, obrovský černý obdélník se zarámovanou dvojicí ručičkových indikátorů výkonu a několika ikonami, které indikují provozní stav, to vše je signatura jokohamského výrobce. Veškeré ovládání tvoří jen centrálně uložené spínací tlačítko, v pravé části pak tlačítko pro přepínání mezi vstupy a čtyřpolohový volič zisku, v části levé ovladač měřáků a dvě tlačítka, (de)aktivující výstupní reprosvorky A a B.

Mohutné chladiče po stranách naznačují něco o ztrátovém teple, které výkon ve třídě A bude produkovat. Zadnímu panelu dominují brutálně naddimenzované reprosvorky (dvě sady pro bi-wiring). Vstupy jsou tu jak v podobě cinchů, tak v podobě symetrických XLR. Zajímavostí je třípolohový přepínač, kterým se volí provozní režim koncového stupně - buď normální (tedy stereo), nebo dual mono (tedy pro zmíněný bi-wiring) nebo bridge, neboli můstkové spojení do podoby monobloku.

Uvnitř zesilovače je obrovský zakrytovaný toroidní transformátor, doplněný filtračními kondenzátory o kapacitě 56 000 uF. Plná symetričnost začíná u vstupu a pokračuje celou signálovou cestou a používá technologii sčítání vícero signálů MCS+ pro potlačení šumu. Signálové cesty jsou pozlacené. Výkon dodává šest párů MOS-FET tranzistorů v push-pull zapojení.

Zesilovač pracuje v čisté třídě A, v níž dodá 45 Wattů do 8 ohm, respektive 90 Wattů do 4 ohm, zůstává stabilní do 2 ohm, kde umí dodat 180 Wattů (s hudebním signálem pak zvládne krátkodobě i 1 ohm, kam umí pustit 360 Wattů). V můstkovém spojení do 8 ohm dodá 180 Wattů. Tlumící faktor je velmi solidních 600. Celkové harmonické zkreslení pod hranicí 0,05% je fér. Zisk (maximálně) 28 dB zajišťuje dostatečnou hlasitost. O výstupu do "áčka" hovoří i stabilní spotřeba 200 Wattů a provozní spotřeba 410 Watt.

(Téměř) základní model rodiny zesilovačů firmy Accuphase jsme poslouchali spolu se zmíněným zlatým středem mezi předzesilovači během několika dní a několika poslechových seancí v poslechové místnosti dovozce, kde mu dělala společnost zejména další firemní elektronika, ale nejen ta - hrálo se s CD Accuphase DP-430, SACD Accuphase DP-560, proti integrovanému zesilovači Accuphase E-470 a menšímu E-270. Z ostatních komponentů jsme ve stejných sestavách poslouchali třeba ještě Burmester 082 nebo set Creek Evolution 100A / Evolution 100CD. Poslech probíhal na reprosoustavách Tannoy Legacy, KEF Reference 5 a také KEF Q150 a KEF Q350. Propojeno bylo kabely Nordost - Tyr 2, Heimdall 2, Frey 2 nebo Valhalla 2.

Spolu se stoupající úrovní komponentů Accuphase se také maličko mění jejich charakter (byť základní charakteristický rukopis zůstává) - zatímco ty základní jsou spíše výbušné a energické, třeba tento dělený stroj ze středního patra už je naopak velmi klidný, velmi uvolněný a budete se jeho tempu muset maličko podřídit, uvolnit se a vychutnávat s dostatkem času (tak jako dobré jídlo, víno, ale vlastně cokoliv jiného to prostě není zvuk na rychlou konzumaci - už proto, že prvních 45 - 60 minut se bude jenom adekvátně zahřívat). Pokud přímo přesedláte třeba ze skvělého integráče E-470, bude se vám zdát basová linka ve "Spiritual" Charlie Hadena ("Beyond the Missouri Sky" | 1997 | Verve | 537 130-2) snad až trochu nudná, ale dejte tomu čas - není to bas, který by pohnul tektonickými deskami nebo vás chtěl vtlačit do sedačky, ale je to nesmírně přirozený bas, bas jdoucí opravdu do hloubky bez "pocitové hloubky" získaná akcentem vyšších basů. Áčkový zesilovač je samozřejmě trochu měkčí, je maličko vřelejší, ale zato barvy nabízí geniálně věrohodné, kovu strun a dřevu těla nástroje chybí snad už jen vůně. Oproti jiným jako kdyby tento set celou skladbu maličko zpomalil (v některých kombinacích si A-47 úplně nesedí s reprosoustavami, které vyžadují drajv a důraz), je to nesmírně klidná a přitom velice konkrétní reprodukce - kontury jsou neochvějně pevné, brouknutí konkrétní a hrdé, mohutné, je to bas vřelý a poddajný, pružný a plynoucí s nezastavitelností Mississippi.

Hebká netechničnost se line celým frekvenčním spektrem jako tenká červená linka a spojuje ten nejhlubší bas s nejvyššími výškami do přirozeného celku. Vokál Madeleine Peyroux v "Dance me to the end of love" ("Careless Love" | 2004 | Rounder | 0602498235836) překypoval klidem a samozřejmostí, byl velmi osobní, až intimní ve své realističnosti, v detailnost a maximální přirozenosti, která vám servíruje zpěvačku téměř osobně. Ano, ani tady není ta výbušnost, jakou disponuje třeba E-470, je to celé trochu pomalejší a trochu uklidněné, ale vám jako kdyby při tom zpomalilo srdce a vše okolní se vytratilo - a zůstal jen ten hlas a hudba kolem něj. Ani set C-2450 / A-47 (a zejména pak díky krásně transparentnímu předzesilovači) nešetří detaily, stejně jako u integrovaných zesilovačů (a vlastně mnohem víc) je však prezentuje jako stavební kameny celku bez samoúčelného vytahování jednotlivostí a tak si možná teprve za čas uvědomíte jak moc dobře prokreslený celek je.

Vibrafon v "Ralph´s New Blues" od The Modern Jazz Quartet ("Concorde" | 2008 | Prestige | 0888072306530) byl nádherně, opravdu nádherně znělý, každý dopad paličky rozkreslil po místnosti tóny s lehkostí a nenuceností, ve všech barvách kovu nástroje tak jak doopravdy jsou (nebo alespoň jak jsou na nahrávce), s dozvuky dlouhými a - nejde nezopakovat stále to stejné slovo - přirozenými. Stejně tak to, s jakou uvolněností a samozřejmostí Accuphase naservíroval štěteček klouzající po kovové ploše činelu bylo imponující, výjimečně konkrétní textury vám se zavřenými očima nabízí opravdu téměř realistický nástroj stojící v místnosti. Jedinou připomínkou, že jde o reprodukci, tak je lehce sladší vyznění zvuku Accuphase.

Dynamika C-2450 / A-47 je limitována jednak nižším výkonem koncového stupně, jednak nutností sladit charakter / vlastnosti zesilovače s charakterem reprosoustav (elektronika má přeci jen svůj rukopis). Třeba jinak formálně téměř dokonalé KEF Reference 5 mají jisté charakterové "třecí plochy" a reprodukce ztratí dost ze své pohodovosti, paradoxně naprosto (a to tedy naprosto naprosto) nepoměrné KEF Q150 i přes všechna technická omezení zní libě. Třeba s Tannoy Cheviot je to ale také podobná pohádka... Tam třeba pak i McLaughlinova "Thieves and Poets (Part 2)" ze stejnojmenné desky (2003 | Glenray | 0602498010754) zní živě, nechcete-li dynamické schopnosti své aparatury prezentovat sousedům ve vedlejším domě, pak "to stačí". Je to nicméně celkově poklidná prezentace, zvuk je nádherně plynulý a připomíná svou nepopiratelnou, ale nijak prvoplánově prezentovanou energií již zmíněnou Mississippi. Hudba dýchá, ale nevybuchuje.

Dělenec Accuphase má už velmi dospělý nadhled bez nutkavé honby za technickou brilancí - jeho rozlišení přichází jaksi samovolně, bez tlaku a bez násilí, přitom ale po chvíli proniknete v "Min Módir" od Eivor ("The Dali CD Volume 4" | 2015 | Dali | 474 565 6) doslova doprostřed hudby. Je tu spousta vzduchu, nástrojové linky jsou samozřejmě separované a i když třeba E-470 vám hudbu rozporcuje ještě samozřejměji, nedělá to s takovým citem pro autentičnost celku jako C-2450 / A-47. I tady platí, že Accuphase ale hraje analyticky, dokáže vytáhnout i velmi jemné nuance z hloubky živého záznamu a uspořádat je tak, abyste se k nim dostali s naprostým klidem, naprosto nekomplikovaně ve stylu "Hle, tedy vrzne židle, tady se zpěvačka nadechuje a tady to maličké jemňoučké kovové ťuknutí, to se vůbec neztrácí v záplavě ostatních nástrojů". Co víc, všechny ty informace ale nemáte vůbec potřebu lovit, nic vás nenutí pátrat po jednotlivostech, protože hudba jako celek je úchvatně podmanivá - a to i díky poskládání právě z těch samozřejmě podaných detailů.

Jistota, s níž Accuphase prezentuje hudební scénu ve Stingově "Roxanne" ("Symphonicities" | 2010 | Deutsche Grammophon | 274 2537), je návyková. Hudba se prostě rozlije před vámi a téměř úplně eliminuje aparát - jako kdyby byla všude. Pravolevý i předozadní směr jsou stabilní, orchestr je lokalizovaný a rozdělený snad až na jednotlivé instrumenty a Sting před tím vším stojí pevně a konkrétně, až byste uvěřili, že je to naživo. Šířka "ode zdi ke zdi" a hloubka sahající kousek před i řádný kus za reprosoustavy vytváří homogenní prostor, vzdušný a velmi snadno přehledný a působící poklidnou samozřejmostí.

Na Lisztova "Mefistofela" z "Faustovské symfonie" v podání RSO Berlin a Eliahu Inbala (1995 | Denon | CO-78826) při vyšších hlasitostech už neměl A-47 tak úplně dost páry a ručičky vesele olizovaly červené pásmo, pro komorní poslech to nicméně stačilo. Právě taková skladba je dobrým příkladem toho, kdy si na zvuk C-2450 a zejména A-47 budete muset maličko zvykat - hudba má trochu menší drajv a jde měkčeji, hodně kultivovaně. Organizace i detail jsou výtečné, nekoná se však záplava zvukem, ani dramatická špička, která by s vámi otřásla svou energií. Nicméně autenticita barev a textur nástrojů, samozřejmost jejich organizace a muzikálnost, s jakou zesilovače hrají, to jistě vynahradí - jen se musíte odhodlat nepodlehnout svodům okamžitých efektů "nadupaného" zvuku zesilovačů s vysokými výkony.

Předzesilovač Accuphase C-2450 s koncovým stupněm Accuphase A-47 jsou esencí toho, co většina lidí považuje za klasický Accuphase (ač to tak úplně není pravda - zejména u aktuální generace přístrojů). Po dekády neměnná estetika je věcí osobního vkusu a nejviditelnějším výrazem svébytnosti značky po všech stránkách, kvalita zpracování je pak výjimečně dobrá a máloco se její preciznosti může rovnat - i to zůstává po desítky let neměnné. Accuphase tak působí svým tělem i zvukem jako zhmotnění zlatého věku hi-fi v moderní době - žádné oslnivé finesy, žádné efekty, žádné nadbytečnosti. Pouze puristické nástroje pro věrnou, ale příjemnou a muzikální reprodukci zvuku, kdy se technická brilance (a že se třeba rozlišení, autenticita barev nebo prostorovost dají počítat opravdu mezi brilantní) stává pouze prostředníkem, přenášejícím do poslechové místnosti čistou, rafinovanou a intenzivní lásku k hudbě. A-47 má jisté dynamické limity, set jako celek pak slouží těm, kteří mají čas a prostor si ho vychutnat, kteří nespěchají a věnují se vnímání hudby hlouběji, než jen jako prostředku instantní zábavy na půlhodinku denně (na čemž není v dnešní uspěchané době nic špatného - ale Accuphase to neumí). Pokud tak již máte pocit, že oceníte skutečně dospělou a vyzrálou reprodukci, ctící čistotu a věrnost tónu nad efekt, pak okuste Accuphase. Ale dejte si na čas, tohle není zážitek k uspěchání...

Kč 319 900,- - C-2450

Kč 274 900,- - A-47

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ výtečná přirozenost přednesu

+ výjimečná regulace hlasitosti - plynulá a jemná

+ krásná stavba obou přístrojů

+ možnost získat vyšší výkon koncového stupně (budoucí upgrade)

+ transparentnost a dospělost

ZÁPORY

- "áčkový" konec nemá úplně ten ideální drajv pro každé reprosoustavy

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

fSdílet

Tweet