Značka Accuphase dozajista nepotřebuje žádné hlubší představování – kdo by neznal padesátiletou japonskou legendu? A kdo by si jí nedokázal spojit s tím zlatavým odstínem čelních panelů, posázených mnoha ovládacími prvky, což jako by nás přenášelo desítky let nazpět? Přesto jsou přístroje Accuphase stále aktuální, protože mezi high-endovými značkami patří právě Accuphase mezi ty, které inovují své modely (zdaleka) nejčastěji.

Základem firemního portfolia jsou integrované zesilovače, druhým nejdostupnějším je E-380, stereofonní, poměrně kompaktní přístroj. I ten má onen charakteristický rukopis – zlatavý panel s dvěma velkými ovladači, jedním pro hlasitost a druhým pro přepínání vstupů. Mezi nimi je v obdélníkovém prvku dvojice rafičkových indikátorů výkonu, podsvícené logo a digitální ukazatel nastavené hlasitosti.

Pod touto centrální informační plochou je neméně typický odklopný panel, za nímž je množství prvků pro nastavení provozních parametrů zesilovače. E-380 lze přizpůsobovat z mnoha různých pohledů a jeho variabilita (tak jako u prakticky všech výrobků Accuphase) je příkladná.

Také zadní panel krásně zpracovaného přístroje je pečlivě organizovaný a bohatý – jsou tu dvě sady symetrických XLR vstupů a pět linkových vstupů cinchových, dále pásková smyčka vstup / výstup a (což opět není běžné, ale je to rozhodně příjemné) přímý vstup do koncového stupně i regulovaný pre-out. Jsou tu i dvě kompletní sady reproduktorových terminálů, velkých, robustních a příjemně použitelných pro libovolný typ zakončení reprokabelu. Pokud by vám snad konektivita nestačila, je možno do dvou přítomných slotů zasunout přídavné moduly – buď digitálně-analogový převodník nebo phono předzesilovač.

Neméně zajímavé je to, co se skrývá uvnitř krásně zpracovaného šasi (zesilovač má zřetelných 23 kg při šířce 46,5 cm, výšce 17,1 cm a hloubce 42,2 cm). Vnitřní kontrukce je poctivě rozdělená kovovými přepážkami do čtyř segmentů, další odstínění kritických komponentů zajišťuje třeba pouzdro velkého napájecího transformátoru, po jehož obou stranách jsou velké chladiče s namontovanými bloky výkonových modulů a před nímž jsou dva zakázkové filtrační kondenzátory o kapacitě 33 000 uF. V přední komoře je hlavně modul s regulací hlasitosti AAVA (jde o aktuální variaci s několikerým paralelním zapojením pro snížení šumu), vzadu vstupní část a po pravé straně zakrytý napájecí zdroj.

Výkonové moduly jsou osazené bipolárními tranzistory v paralelním push-pull zapojení, vždy dva páry na jeden kanál. Koncový stupeň je také vybaven technologií Balanced Remote Sensing, která upravuje zpětnou vazbu na základě monitorování signálu na terminálech reprosoustav a to jak na kladném, tak záporném. Aby bylo dosaženo co nejnižší výstupní impedance, používá Accuphase namísto mechanických relé v ochranných obvodech spínání přes MOS-FET tranzistory.

Accuphase E-380 nabízí víc než solidní výstupní výkon 120 Wattů do 8 ohm na kanál, respektive 180 Wattů do poloviční zátěže. V kombinaci s tlumícím faktorem 500 by to již mělo znamenat schopnost zvládnout opravdu širokou škálu reprosoustav.

Výrobce udává mnoho technických parametrů, ze kterých stojí za to citovat třeba hodnotu celkového harmonického zkreslení, která se v celém audio pásmu a při zátěži kdekoliv mezi 4 a 16 ohmy drží pod 0,05% (tj. nejde o laboratorní minimum, ale o parametr, který využijete v reálném životě). Odstup signálu a šumu (v závislosti na typu použitého vstupu) se pohybuje od 98 do 109 dB.

E-380 jsme poslouchali v pražském studiu AV Center, kde mu společnost dělal primárně ultimativní zdroj signálu T+A MP 3100 HV, který dále podporoval třeba switch SOtM včetně kabeláže a lineárního zdroje téže značky. Poslouchali jsme na Canton Reference 3 K, Canton Reference 8 K nebo Monitor Audio Platinum PL500 II, propojeno bylo primárně přes kabely Cardas Clear Reflection.

Velký a výrazný kontrabas v „Cantata Con Mina“ od Miny De André („La Canzone Marinella“ | 1997 | Ricordi | 7432153879-2) E-380 rozbublá v nezaměnitelné podobě, je krásně barevný, bohatý a muzikálně poddajný, tak jak to jenom Accuphase dokáže. Není nijak dravý, na druhou stranu to ani není usedlý zvuk, je tu už nějaký ten pocit živosti a opravdu dobré rozmanitosti basového základu. Bas si každopádně brouká jako tekoucí med, laskavý, ale plný a vřelý, ne drtivě mocný, ale nesmírně příjemný.

Sladkost a vřelost charakterizuje také střední pásmo, E-380 umí (po vzoru svých stájových kolegů) vytěžit z nahrávky velkou dávku noblesy a byť třeba oproti nahrávce samé je vokál Madeleine Peyroux v „Blue Alert“ („Half the Perfect World“ | 2006 | Rounder | 0602517032798) rozhodně laskavější, je jako zabalený do královského hermelínu. Víte, že to je obal, ale je prostě krásný. Je cítit, že Accuphase ubírá na ostrosti (třeba u sykavek) a přidává na objemu spodní části rozsahu, takže ženský vokál je jakoby posazený hlouběji, ale je to opět velmi příjemné – pod vrstvou této příjemnosti je ale zároveň snadná srozumitelnost a rozlišení dost dobré na to, aby autenticita zpěvu byla provázena i jemný mlasknutími a podobnými nuancemi.

Hodně jadrnou a někdy až příliš ostrou nahrávku „Deceptively Yours“ od Norah Jones a Peter Malick Group („New York City“ | 2003 | Koch | 0099923867821) zesilovač zřetelně zkultivoval, respektive nepropustil onu ostrou složku reprodukce a tak ani vyšší hlasitost netahala za uši. Kytara má stále férový říz a činel je stále dostatečně konkrétní, ten je pak ve férovém objemu, ani malo, ani moc. Accuphase pak umí vykreslit vynikajícím způsobem strukturu, tu texturovanost nástroje a přestože je jakoby za sametovou vrstvičkou, je bohatý na informace a příjemně komplexní.

Tam, kde je potřeba autorita a kontrola, jako třeba v závěru Ravelova „Boléro“ v podání Seiji Ozawy, řídícího taktovkou Boston Symphony Orchestra (1974 | Deutsche Grammophon | 415 845-2), tam nabízí Accuphase jakýsi nenucený přístup, který ale přes měkčí pojetí zvukového výstupu neztrácí kontrolu ani nad většími reprosoustavami nebo náročnými špičkami. Zesilovač si sice hraje trochu po svém, ale za jakýchkoliv okolností drží svou tvář s působivou nenuceností. Orchestr pak není přehnaně dramatický nebo exponovaný, hraje tak nějak v pohodě, s nadhledem a gradující energie v závěru je přesvědčivá. Není to jako švihání biče, ale spíše jako nevyhnutelné tsunami, které vás obklopí a jehož energie je nenápadná, ale nezpochybnitelná. Přitom třeba útočnost žestí vůbec není špatná, nejde o čistě „uklidněné“ zvukové podání.

Netypičnost zvuku Accuphase se projevovala také v Dvořákově „Serenade for wind and strings in D minor, B. 77 (op. 44)“ ve verzi Nevilla Marrinera a Academy of St. Martin in the Fields (1981 | Philips | 400 020-2), kdy na jednu stranu vnímáte hlavně velký a celistvý hudební obraz bez vypíchnutých jednotlivostí, na druhou stranu cítíte, že jde o zvuk dospělý a samozřejmý. Pod touto hlavní homogenní vrstvou pak ale přesvědčivě rozkvétá to co má – nepřeberné množství informací, takže když budete chtít zaslechnout smyčcovou sekci, není to problém, dokonce se lze soustředit bez únavnosti jen na housle. E-380 má bublající a proudící zvuk orchestru pod kontrolou, kterou udržuje v klidu a pohodě, což vytváří zvuk s okouzlující formou, která ale nepostrádá obsah ani pro toho, kdo rád „vybírá detaily“.

Hudební scéna „My Old Flame“ Boba Jamese a Davida Sanborna („Quartette Humaine“ | 2013 | OKeh | 88765484712) nebyla nikterak gigantická, nesnažila se zaplnit celý prostor, ovšem lokalizace zvuků v ní byla rozhodně značně precizní. Vlastně ani nemáte pocit, že by měkká fasáda reprodukce měla skrývat takovou čitelnost, ale je to tak – zvuk má řád a přestože „hraje sám“ a rozlévá se po prostoru snadno a lehce, je tam organická organizovanost a konkrétnost high-endového audia.

Říznější hudba typu „Many A Little“ ze stejnojmenné desky od September (1995 | Tripple | TRIPPCD1004) dokáže zatlačit měkčímu vyznění navzdory, ale není to typicky rockový přednes s takovou tou vnitřní dravostí a zdravou dávkou tvrdosti. Pořád je tu neagresivní, až lehce sametový styl, spíše nonšalantní, než živelný. Neznamená to ovšem, že by rock neměl svoje kouzlo, je to příjemně prezentovaný záznam pro toho, kdo nepotřebuje spěchat.

Accuphase E-380 má nepopiratelné kouzlo, čerpající z jasně rozpoznatelné firemní DNA a je to přístroj neobvyklý ve svém vlastně až trochu staromilském pojetí – není to jen o zlatavém designu nebo nekonečných polích různých voličů a tlačítek, která vám otevírají možnosti dnes ne úplně obvyklé, často ztracené pod vlajkou tažení za co nejpurističtější zvuk. Takový Accuphase určitě nemá, jeho zvuk se nese v charakteristickém duchu – ten je muzikální, barevný, vřelý a nenuceně zábavný, přitom ovšem zachovávající dostatečnou míru realističnosti, aby ani při dlouhodobém poslechu neomrzel. Accuphase má své kouzlo a má svůj styl a E-380 je důstojným zástupcem „velkého hi-fi“ (zejména) pro starší a pokročilé.

Kč 184 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ nezaměnitelný design (i když ten může být i v záporech)

+ množství funkcí, možností a nastavení

+ možnost rozšíření o moduly

+ kvalita zpracování

+ měkce muzikální zvuk s vysokým faktorem líbivosti

+ férová kontrola i na velkých Monitor Audio

ZÁPORY

- autorita v basu v některých momentech ustupuje „zpříjemňující“ měkkosti

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

PRODÁVÁ: AV Center | www.avcenter.cz / Ambient | www.ambient.cz / VOIX | www.voix.cz / Music Records | www.musicrecords.cz / Studio Špalíček | www.studiospalicek.cz / PP HiFi | www.pphifi.cz 

fSdílet

Tweet