V roce 1974 se dali dohromady čtyři nadšenci do dobrého zvuku a jak už to tak bývá, vznikla značka – tentokrát konkrétně německý Canton, který si vytyčil za cíl to samé, co prakticky jakákoliv jiná firma. Tedy vyrobit to nejlepší, co současnost umožňuje, Canton si jako svůj obor zvolil reprosoustavy. O téměř půlstoletí později je tu jméno Canton pořád a už dlouhou dobu si drží svůj vytyčený styl, což platí i pro nejvyšší firemní sérii Reference K.

Přesně uprostřed této řady najdete model Reference 3 K, už poměrně robustní sloup s výrazným designem, který jasně křičí „Canton! Canton!“. V základu jde o mohutnou ozvučnici z vrstvených laminátových panelů celkové tloušťky 5 cm, které se po stranách klenou k úzké zadní straně. Právě tyhle křivky spolu s „vybráním“ kolem vrchních dvou reproduktorů vytváří charakteristický vizuální dojem.

Kabinety Reference 3 K jsou masivní i podle čísel – 116 cm na výšku, 29,5 cm na šířku a 45 cm do hloubky. Poctivá váha dosahuje k hodnotě 56 kg. Není divu, že ozvučnice jsou na poklep prakticky netečné.

Ten ale podtrhuje i čelní stěna s čtyřmi měniči s přiznanými obrubami košů, jejichž šrouby dotváří lehce industriální identitu reprosoustav. Reprosoustavy stojí na poměrně výrazném podstavci s nožičkami, mezi samotnou ozvučnicí a tímto podstavcem je vpředu a vzadu průduch, jímž proudí energie vespod skříně umístěného bassreflexu. Nosné plochy jsou organicky tvarované, aby vzduch proudil co nejhladčeji.

Vzadu je veliká elegantní plaketa a pod ní ještě větší deska, která nejen že z vnitřní strany nese komponenty frekvenční výhybky, ale z vnější strany je osazená dvěma páry reproduktorových terminálů (pro bi-amping či bi-wiring) a dvěma můstky, pomocí nichž můžete upravit energii vysokotónového a středotónového reproduktoru a to ve třech polohách (-1,5 / 0 / +1,5 dB).

Třípásmový systém je osazený čtveřicí reproduktorů, všechny pochází z vývojových a výrobních kapacit Canton. Na výškách pracuje hliníková kalota o průměru 2,5 cm, zpevněná vrstvičkou keramiky. Středotónový měnič, osazený úplně nahoře, má kónus membrány o průměru 17,4 cm a je vyrobený z keramiky a wolframu, přidržovaný v pohybu speciální vlnkou závěsu. Dva basové reproduktory mají tutéž technologii, ovšem průměr membrán dosahuje 21,9 cm. Woofery jsou vybaveny DC technologií, která zabraňuje nežádoucím pohybům membrán u subsonických frekvencí, což by mělo zajistit čistší hluboké frekvence.

Frekvenční výhybka dělí energii na úrovních 200 a 3 000 Hz, signál k reproduktorům vedou krátké kabely vlastní firemní výroby, navržené přímo pro sérii Reference K. Na každé fázi se nachází kolem „speciálního jádra“ šest spletených nezávislých vodičů. Výhybky samotné jsou rozdělené na několik desek plošných spojů a prý používají komponenty s nulovou tolerancí, byť to je technologicky prakticky nemožné.

Celková frekvenční odezva (byť bez limitující tolerance) je udávána jako 18 – 40 000 Hz, velmi působivá je zatížitelnost třípásmového systému a to trvalých 350 Wattů. Charakteristickou citlivost Canton neudává, zato deklaruje „typicky německou“ impedanci v rozsahu 4 až 8 ohm.

Canton Reference 3 K jsme poslouchali v pražském studiu AV Center, kde se hrálo přes několik různých sestav – nejprve přes Mark levinson No. 5101 / No. 5805, později přes Gryphon Mikado Signature / Diablo 300. Vždy bylo propojeno kabely Cardas Clear Reflection a uzemněno přes Chord GroungARAY. K porovnání byly k dispozici Monitor Audio PL500 II nebo Wharfedale Elysian 2.

Už od prvních brouknutí basy v „Never Felt Less Like Dancing“ od Katie Melua („Ketevan“ | 2013 | Dramatico | DRAMCD0095) bylo jasné, že Reference 3 K jsou právě takové, k jaké elektronice je připojíte, snadno přejímají právě její charakter, i když si do jisté míry zachovávají i svůj zvukopis. Basu je nicméně dostatečný objem, je šťavnatý a jaksi měkce vypolstrovaný, zachovává si ale také dobrou čitelnost obrysů a dobré oddělení. Zejména pocity fyzického důrazu je famózní a hluboké polohy mají příjemně broukavý styl, poměrně výrazný, ovšem nerušící.

Sbor Chapelle du Roi v Tallisově „Gloria“ („The Complete Works“ | 2004 | Brilliant | 93612) měl vokály krásně hebké a sladce laděné, je tu spousta vřelosti a žádný pocit hrubosti nebo ostrosti sykavek. Prezentace je nicméně dobře srozumitelná, hlasy mají velmi pěknou plnost a je to jakási kombinace hladkosti a audiofilské zřetelnosti. Klidný styl jako kdyby nechával dobře vyniknout přirozenost a „lidskost“. Rozlišení pak fakticky není špatné, i když Reference 3 K nejsou monitorově analytické.

Taktéž na nejvyšším konci frekvenčního rozsahu zachovávají Canton svůj šarmantní klid a jemnost. Různorodý cinkot v „The Red One“ (Pat Metheny / John Scofield | „I Can See Your House From Here“ | 1994 | Blue Note | 7243 8 27765 2 9) je pěkně, jasně podaný, aniž by sahal k jadrnosti nebo nějakém éterickým efektům. Zvuk je tu slušně svižný a kovové nástroje jsou příjemně znělé, ale ne ostré. Struktura jednotlivých tónů je už výtečně prokreslená. Objemově je výšek poměrně dost, byť ještě nejsou úplně dominantně vpředu.

Canton nepůsobí úplně „rychle“, o to sytější zvuk a důraznější dynamičnost nabízejí – orchestrální „Ben’s Farm in Vermont“ (David Chesky | „The Ultimate Headphone Demonstration Disc“ | 2014 | Chesky Records | JD361) krásně bublala a závěrečná energický „hup“ orchestru naplnil prostor energií a pocitem robustnosti a masivnosti, bezmála hmatatelným zvukem. A přesto zůstávají Reference 3 K příjemné a klidné tím svým specifickým způsobem.

Árie „Fuori il danaro!“ z Pucciniho „La Bohéma“ (Solti / LSO / John Alldis Choir | 1988 | BMG | 74321 39496 2) byl tak nějak samovolně plynoucí, hladká, tedy celkově zcela neanalytická. V některých kombinacích se zdálo, že jsou Canton až na hraně jisté subjektivně vnímané tlumenosti, je to takový organicky spojitý přednes, kterému reprosoustavy dávají přednost před mikroinformacemi. Není to ale rozhodně nějaká „deka“ nebo nejasný zvuk, přehled je dostatečně samozřejmý, jen neakcentující.

Hudební scéna v Elgarově „Violin Concerto in B minor, op. 61“ (Hilary Hahn / Sir Colin Davis / LSO | 2004 | Deutsche Grammophon | 028947487326) byla široká a Reference 3 K jsou prakticky nesměrové, umožňují sedět téměř kdekoliv je vám pohodlně, aniž by se ztratila pravolevá soustředěnost a lokalizace nástrojů. Prostor sám není úplně obrovský, díky homogennosti a solidnímu pocitu hloubky je i tady prostě dobrá orientace, první housle jsou posazené pěkně dopředu, žádná chaos, žádné překrývání.

Přestože by tak možná mohl výše uvedený popis trochu působit, Reference 3 K nemají žádná „party zvuk“ s prvoplánovým nadbytkem basů, jak ukázala „Hymn“ od Ultravox („Dancing with the Tears in My Eyes“ | 1997 | EMI Gold | 724385513220). Přesto byla reprodukce rozhodně přitažlivá a zábavná, příjemně houpavá vespod, jasná ve středech a hladká na výškách. Snad jen při opravdu, ale opravdu vysoké hlasitosti už bylo patrné, že zvuk trochu tvrdne a už není tak příjemný, ono mírumilovné kouzlo hudebnosti bez problémů zůstává napříč běžnými poslechovými úrovněmi. Canton pak v každém poloze decentně ukazují trochu jedovatější kvalitu záznamu, nečiní tak nijak agresivně nebo únavně.

Canton je firma, která našla vlastní styl a ten dodržuje také u sloupků Reference 3 K – tak jako snoubí industriální kvality s jistou odkudsi proudící dávkou elegance ve vnějším vzhledu, tak snoubí techničnost s elegancí také ve zvuku. Znamená to, že pocitově nejde o reprosoustavy zcela frekvenčně „rovné“ a přesto jsou odhalující a transparentní, znamená to i to, že si jakoukoliv hudbu budete moci díky poměrně tolerantním kvalitám moci pěkně užít, ale zároveň budete muset třeba poměrně pečlivě snoubit Reference 3 K s elektronikou. Ona celková ambivalence ale není patrná v povšechném pocitu kvality a zábavnosti výsledné reprodukce – Canton Reference 3 K jsou takové kultivovaně muzikální ve svém specifickém ladění.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 100 metrů čtverečních, spíše menším zatlumením (kazetový strop, sada panelů Sonitus Acoustics,…), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na frekvenční odezvě je vidět lehký nadbytek energie vysokotónového reproduktoru (který nemizí ani při jiném natočení), stejně jako poměrně zřetelné zdůraznění oblasti hezkého basu mezi 50 a 100 Hz. Reálně není toto zdůraznění takhle velké, protože jde o částečnou interakci s vlastnostmi místnosti, stejně jako u propadu na 150 Hz. Lehce „skloněná“ charakteristika je odpovídající všeobecně přijímanému standardu „příjemného zvuku“.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – basová část (červená) a středo-výšková část (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (zelená)

Frekvenční odezva – reprokabel v horních terminálech (červená) a v dolních (zelená)

Toto netypické měření vzniklo na základě krátké diskuse s prodejcem a jeho poznatkem, že Canton zní trochu jinak při zapojení reprokabelu do horních a do spodních reproterminálů, přestože vše ostatní zůstává shodné. Mírný rozdíl v basovém pásmu je dostatečně výrazný, aby mohl skutečně být slyšitelný. Je to chyba měření? Chyba reprosoustav? Chyba v Matrixu? Kdo ví...

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Jak je vidět na tomto měření, zblízka patrný přebytek vysokotónové energie je v běžné poslechové vzdálenosti téměř úplně pryč.

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Celkové zkreslení se drží v běžných mezích, nicméně mezi 700 a 3 000 Hz osciluje nad hranicí 1%, což je poměrně zvláštní.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Jak je vidět zde, část onoho výraznějšího (ale stále nijak drastického) zkreslení jde na vrub 2. harmonické, v oblasti kolem 2 kHz je to ale už 3. harmonická, kterou lidé často spojují s pocitem tvrdosti.

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedance ukazuje pokles až k úrovni tří ohmů, téměř neviditelné první sedlo na křivce zase naznačuje ladění kabinetů kolem 40 Hz. Množství rezonancí v basové části spektra zase napovídá něco o tom, že vnitřek ozvučnice bude málo tlumený. Ve spojení s Canton byste měli používat stabilní a relativně výkonnější zesilovače, kterým nedělá problém udržet zátěž pod 3 ohmy. Celkově tu ale nečekají žádné vysloveně náročné pasáže, ani elektrická fáze není nepřiměřeně náročná – s ohledem na cenovou kategorii by mělo adekvátní elektronikou být možné Reference 3 K zvládnout bez problémů.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 289 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi příjemné zvukové ladění bez pocitu vyčnívajících frekvencí

+ velmi poctivá stavba

+ zajímavě technicko-estetický vzhled

+ plnost a šťavnatost

ZÁPORY

- chtějí plnější a sytěji hrající elektroniku

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Horn Distribution CZ | www.horn.eu 

PRODÁVÁ: AV Center | www.avcenter.cz 

fSdílet

Tweet