Jméno anglického výrobce reprosoustav Wharfedale je prorostlé světem hi-fi do takové hloubky, jako málokterá jiná značka – koneckonců, patří také mezi ty opravdu zasloužilé a navíc dnes patří pod křídla jednoho z gigantických oborových koncernů. Poslední dekády bylo ale jméno Wharfedale hlavně synonymem pro důstojně provedené a hrající hi-fi základní, možná střední kategorie. S novou řadou Elysian (odkazující svým názvem na Élysion, místo, kde ti šťastní žijí ve věčném jaru bez starostí a na věky) se ale ambice firmy výrazně pozvedly a na přetřes přišlo slovo high-end.

Řada Elysian se skládá z pouhých dvou modelů – mohutného stojanového třípásmového provedení Elysian 2 a až k podlaze protažené a basákem navíc vybavené, byť stále třípásmové verzi Elysian 4.

Elysian 2 staví svým způsobem na poměrně výrazné ostrovní tradici velkých stojanových modelů, svými proporcemi jsou nepřehlédnutelné. S výškou 70 cm, šířkou 33,4 cm a hloubkou 43,2 cm (+ 3 cm na terminály) jsou jejich elegantní ozvučnice prostě masivní.

Kabinety jsou z vrstvených dřevěných profilů různých tlouštěk (kvůli zpevnění a zamezení šíření vibrací) okrášlených buď pravou dýhou nebo klavírním lakem, váha přes 30 kg na kus prozrazuje slušnou tloušťku celkovou, vizuálně jsou Elysian 2 rozdělené do tří bloků pomocí horizontálních, celý objem skříně obepínajících drážek a reprosoustavy stojí – po vzoru menších firemních regálovek – na čtyřech nožkách a robustní základně. Do ní „fouká“ svou energii bassreflexový otvor a základna pak slouží i jako usměrňovací kanál basového tlaku.

Čelní stěna je osazena trojicí měničů, každý z nich je hezky zapuštěný do její plochy a zdůrazněný v ploše stříbrným rámečkem, aplikovaným nicméně s estetickým vkusem. Hezké je vlastně celé provedení, ty mírně zaoblené vertikální linky dodávají mohutné hmotě eleganci, celková čistota pak dotek moderny. Tento přístup je patrný i na zadní straně, kde čeká jen jednoduchá cedulka a čtyři opravdu velké reproduktorové terminály, které bezpečně uchytí i ty nejexotičtější „hadice“.

Použité reproduktory pochází z vlastní firemní produkce. Tweeter má podobu vertikálně orientovaného obdélníku páskového měniče AMT s plochou 2,7 x 9 cm. Navazuje na něj středotónový kónus s průměrem 15 cm, připevněný vlnkou poddajného závěsu a vyrobený ze skelných vláken. Jeho centrální část vyplňuje fázový nástavec a stejně jako u tweeteru jej lemuje kruhový pás s prořezávanou plochou, která rozbíjí energii odrazů.

Toto řešení je použité i u velké kónické membrány basového reproduktoru (ten jediný ze tří se vyrábí v Evropě, zbylé v kapacitách na Dálném východě), která má uprostřed jen klasicky klenutou prachovku a průměr 22 cm, jinak je ale stejná jako u středotónového reproduktoru. Stejný je i pěnový závěs s ochranným nástřikem.

Wharfedale dále uvádí pracovní frekvenční rozsah 35 – 22 000 Hz (+/- 3 dB), charakteristickou citlivost 89 dB / 2,83 V / m a jmenovitou impedanci 4 ohmy. Dělící frekvence elektrické výhybky jsou nastaveny na 360 a 2 900 Hz, ta samotná je pak modelovaná na počítači s ohledem na udržení akustické fáze napříč celým pásmem.

Elysian 2 jsme poslouchali v showroomu dovozce, kde jim společnost dělal naddimenzovaný řetězec od Gryphon – přehrávač Mikado Signature, D/A převodník Kalliope a integrovaný zesilovač Diablo 300. Propojeno bylo kompletně kabeláží Gryphon. Ke srovnání jsme měli modely řady EVO, stejně jako třeba Vivid Gyia G2 S2 a další.

Spodní oktávy v „I can’t stop loving you“ Madeleine Peyroux („The Blue Room“ | 2012 | Universal | 0602537242689) byly zřetelně plné a bohaté, přitom ale přes svou výraznost nedominující (byť by se to patrně snadno změnilo v menší místnosti). Oddělení tónů, stejně jako jejich ohraničení je kultivované. Elysian 2 nehrají na analytickou notu, nenabízí takový ten sušší, věcnější audiofilský bas, nicméně více než solidní hloubka, uvolněnost a fajnový, vřelý, příjemný tón reprodukci prostě sluší a bez stresu naplňuje místnost energií a kulatým, klidným basem.

Učesaný, hladký byl také vokál Renée Fleming v „Mandoline“ („Night Songs“ | 2001 | Decca | 467 697-2), zároveň byla ale podaný v klidném, civilně nepřikrášlovaném stylu. Ani lehce jemnější charakteristika nekomplikuje čitelnost, detailů je v míře očekávané s ohledem na danou cenovou hladinu, stejně tak jsou Elysian 2 už jaksi nevtíravě samozřejmé, jak se sluší a patří. Žádné akcentování nuancí, žádná analytičnost, jen uvolněně plynoucí hlas a dobře integrované střední pásmo.

Činely v „Midnight Voyage“ Michaela Breckera („Tales from the Hudson“ | 1996 | Impulse | 051 191-2) ukázaly, jak moc rychlý a snaživý velký páskový měnič je. Hraje kovové tóny bez agrese, ale přitom s poctivou porcí energie. Není to žádné éterické ševelení, ale poctivý zvuk, kde je přítomné i tělo činelu. Vrchol pásma je pak velmi analytický, aniž by ukročil z celkově příjemné charakteristiky Elysian 2. I jemňounké dozvuky jsou tu patrné, jsou dobře artikulované a reprodukce i na vyšší hlasitosti není „ve stresu“, nedostává se ani náznakem do oblasti ostrosti nebo studené tvrdosti.

Nahrávka „Piano Quintet in E-Flat major op. 44“ Roberta Schumanna („The Complete Piano Trios“ | 1997 | Philips | 456 323-2) zněla klidně, Elysian 2 se nesnaží nijak prosadit, nechtějí dominovat poslechovému prostoru ani zážitku a jejich dynamika respektuje tu u nahrávky. Potichu či nahlas, nemáte pocit, že by se reprosoustavy musely nějak snažit, nebo že by byly blízko svým limitům. Pravdou ale je, že mírně hlasitější reprodukce je zpevní a zejména vespod získáte pocit, že se dynamicky „nadechnou“. Zvuk plyne s lehkostí a nenuceností, uvolněný, ale zjevně kontrolovaný.

Také čitelnost odpovídá tomu, že Elysian 2 už stojí šestimístnou sumu, ačkoliv i tady panuje spíše uvolněný nadhled a pohoda, jak ukázala „Feeling Yourself Disintegrate“ od The Bad Plus („For All I Care“ | 2008 | Emarcy | 0602517821644). Wharfedale nabízí pocit souladu všech pásem, jejich bezešvého propojení a dobré čitelnosti – zejména, jak už bylo řečeno, při běžných a mírně vyšších hlasitostech. Ani tady se reprosoustavy nesnaží analyticky zachytit a vypíchnout každý detail, akcentovat i dění v nejhlubším pozadí. Vyznívají nicméně s přirozeně důstojnou čitelností, zvuk je propojený a přitom v něm jasně slyšíte linku kontrabasu, klavíru, bicích i vokálu a ona nenásilná čitelnost se neztrácí ani v řádném závěrečném „zašmodrchání“ všech nástrojů dohromady, stejně jako se tak v hudbě neztratíte vy jako posluchač.

Líbilo se nám, jak pěkně zachází Elysian 2 s prostorem hudebních nahrávek – třeba „Over the Rainbow“ od The Modern Jazz Quartet („Fontessa“ | 1956 | Atlantic Masters | 81227 3687-2) byla rozprostřená nejen bez problémů na (poměrně velkou) šíři rozestupu ozvučnic, aniž by scéna ztratila spojitost, ale zvuk byl také trochu netypicky až předsazený před reprosoustavami, přičemž scéna se protáhla i směrem vzad. I tady je to proces nenásilný, nic „netrčí“, přehlednost není nucená a celkový pocit organizovanosti už Elysian 2 právem směřuje do prémiového segmentu.

Elysian 2 v sobě mají také dar tolerance k limitům nahrávek, možná i díky oné celkové nenucenosti reprodukce. Zaz a její „Champs Elysées“ („Paris“ | 2014 | Warner Music | 0825646149216) je krásná skladba, na čemkoliv lepším než kuchyňském rádiu ale slyšíte nějaké ty limity, tu ostrost, tam zase dynamickou kompresi. Nicméně Elysian 2 vás svým stylem reprodukce zbaví nutnosti se o takové limity starat, hudba je neúnavná, bezkonfliktní a přitom dobře kontrolovaná, dostatečně konkrétní. Dalo by se říct, že Elysian 2 hrají příjemně vlinivým a laskavě pohodovým způsobem, aniž by to znamenalo ztrátu pocitu „high fidelity“, čili vysoké věrnosti.

Wharefedale Elysian 2 jsou úhledné reprosoustavy, ať už je vnímáte jakým chcete smyslem – očima a rukama vidíte a cítíte moderní tvary a velmi vkusné zpracování, v obojím se projevuje britská tradičnost s nádechem noblesnosti. Za své peníze získáte estetický objekt, který se nemusíte snažit v domácím prostředí nějak „schovávat“. V uších vám pak bude znít zvuk hladký, jemný a decentní, nepředvádějící se a přesto dostávající nárokům prémiového high fidelity segmentu. Bas jde bez přehánění do hloubky, výšky jsou krásně otevřené, načechrané a přitom způsobně decentní. Elysian 2 jsou „slušně vychované“ reprosoustavy po všech stránkách, se zvukem homogenním, kultivovaným a nenásilným, takovým, který je příjemné poslouchat napříč žánry, při jakýchkoliv běžných hlasitostech a který je stejně snadné si užít, když na něj máte jen půlhodinku nebo celý den.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 60 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, mnoho dalších komponentů a reprosoustav, záclony a závěsy,…) byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na naměřené frekvenční odezvě je vidět první použitelný výstup na úrovni cca 32 Hz, v úplně plné síle ještě o cca 10 Hz výše. Pásmo mezi 50 a 100 Hz má trochu energeticky navrch, propad mezi 120 a 200 Hz je pak zesílený akustickými vlastnostmi místnosti. V rozsahu do 5 kHz je pak reprodukce v zásadě rovná, velmi solidně čistá, prostá nějakých výkyvů, propadů či zdůraznění. Nad touto metou roste energie páskového tweeteru, alespoň při přímém měření v ose. Naopak pod úhlem – charakteristicky pro tento koncept reproduktoru – energie rychle ubývá. Napovídá to, že optimální poslech bude s mírně vtočenými reprosoustavami. Pomineme-li akustikou zdůrazněný propad, Elysian 2 se „vejdou“ do běžné tolerance +/- 3 dB od 42 do 20 000 Hz.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

První sedlo na impedanční křivce naznačuje ladění bassreflexu na cca 28 Hz, mezi 80 a 100 Hz křivka propadá až k úrovni 3 ohm, takže své výkony nedají Wharfedale úplně zadarmo. Na impedanci nicméně není jinak vidět žádný problém, žádnou nespojitost, náznak rezonance panelů či vnitřního stojatého vlnění, naopak je křivka čistá, rovná a prostá prudkých změn. To v praxi platí i pro křivku elektrické fáze, ačkoliv mezi 60 a 70 Hz vystupuje poměrně prudce do negativních hodnot mimo optimum a ačkoliv je tu impedanční peak, není zase tak vysoký, takže o svou dávku energie a stability si tu Elysian 2 rozhodně řeknou.

Waterfall

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 129 990,- / pár

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ elegantní estetická stránka

+ pěkně uspořádaný projev s decentním basem

+ sytá a přitom klidná reprodukce

+ snadno poslouchatelný zvuk, přitom ale s už vysokou technickou laťkou

ZÁPORY

- snad jen, že sází spíše na klidnější zvuk bez dramatu

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: RP Audio | www.rpaudio.cz 

fSdílet

Tweet