Jméno Lichtenegger je v audio branži spjaté hlavně s rakouskou (a trošičku českou) firmou Pro-Ject, která je jedním z hybatelů celosvětové renesance vinylu (jak určitě není potřeba hlouběji připomínat). Stejné příjmení ale najdete ještě u jednoho česko-rakouského výrobce gramofonové techniky - značku European Audio Team, alias E.A.T., totiž vede Jozefína Lichtenegger.

Značka, která vyrábí své stroje ve stejném závodě jako Pro-Ject, se doposud specializovala na high-endový segment a gramofony luxusního střihu, které dnes v portfoliu doplňují i vcelku očekávatelná raménka, přenosky, ale třeba i phono předzesilovače nebo elektronky. Nyní však firma expanduje i směrem do (podstatně) dostupnějších sfér a nabízí model Prelude, který patří do zaplatitelné sféry.

Na pohled je Prelude gramofon v podobě, která by se asi dala označit za zcela klasickou - základna má obdélníkový půdorys, tvořená je MDF profilem s pěkným povrchovým lakem a je elegantně tenká, takže gramofon nepůsobí nijak dominantně masivním dojmem.

Skoro uprostřed je posazený hliníkový talíř s filcovou podložkou, pohon obstarává řemínek navlečený na zcela klasickém motorku, uloženém "plovoucím" způsobem bez kontaktu se šasi v levé zadní části šasi. Jak motor, tak řemínek můžete mít buď v klasické černé, nebo ve "firemní" zelené. V pravé se pak logicky nachází raménko - jde o firemní model z uhlíkového vlákna a váhou pouhých 8 gramů, kde závaží i základna jsou prý koncipovány tak, aby absorbovaly co nejvíce nežádoucích vibrací.

E.A.T. tvrdí, že přes kompromisy nutné k dosažení atraktivní cenovky se soustředili hlavně na to, aby to zásadní - tedy těžký talíř a řádné ložisko - utrpěly co nejméně. Hliníkový talíř, který je na vnitřní straně utlumený antivibrační hmotou, se tak točí na trnu v ložisku z nerezové oceli a bronzu.

Půdorys gramofonu tvoří už zmíněný obdélník se šířkou 41,5 cm a hloubkou 33,5 cm, do výšky má gramofon 13 cm a to bez započítání akrylového protiprachového krytu. Celý gramofon pak váží 5,5 kg.

Výrobce udává u motoru stálost otáček v toleranci pod 0,15% nebo třeba odstup signálu a šumu 67 dB.

Model Prelude jsme poslouchali s přenoskou Goldring 2200 a to ve společnosti zesilovačů Magnat MR 780 a Magnat RV-4, které doplňoval filtr ISOL-8 Substation Integra a reprosoustavy Q Acoustics 3050i, vše bylo nainstalováno v pražském studiu HIFI CZ. Na stejném místě jsme měli možnost poslouchat třeba i Magnat MTT 990.

Rytmická basová linka v "Heavy Duty Judy" v podání Pierrejean Gauchera ("Zappe Zappa" | 1997 | Zappo Records | ZR001) byla příjemně jemná a uvolněná, s takovým tím poddajnějším charakterem, který si člověk podvědomě spojuje s vinylovým zážitkem. Nejsou to takové ty hřmotné, robustní spodní frekvence, ale spíše jemnější, klidnější bas, který je ale s ohledem na cenu překvapivě dobře kontrolovaný, Prelude, zdá se, umí docela solidně držet linii a přes onen "analogový" nádech je čitelnost lepší, než by třída kolem 20 000,- Kč napovídala.

Zpěv LP v její "Muddy Waters" ("Lost on you" | 2017 | Vagrant | 538284881) byl také vlastně až překvapivě dobře organizovaný a pevný; gramofon se zjevně nesnaží o nějaké "hezké" ladění, zvuk zůstává čistý, solidně nezabarvený a více než solidně čitelný. Ani s měkčím zvukem MR 780 se pocitově nijak "nerozmazával" a nenesl ani stopy po dutosti, rozvolněnosti nebo přehnané jemnosti, kterými se leckterý gramofon (a přenoska) v této cenové hladině snaží zaujmout. Prelude hraje naopak maximálně "rovně" a čistě (ačkoliv třeba u sykavek se kupodivu nemusíte bát hrubosti nebo řezavosti ani při vyšší hlasitosti, není to syrová čistota za každou cenu), jak to jen lze v dané kategorii očekávat - obdobně pojatý zvuk stojí zpravidla klidně o 30% více.

Velmi lehké zvuky činelů v "People Ain´t No Good" Nicka Cavea ("Live from KCRW" | 2013 | Kobalt | BS006V) měly přiměřený objem a ačkoliv stále zůstávaly relativně v pozadí nahrávky, bylo je rozumně slyšet. Podání nejvyšších tónů bylo jednoduše decentní a nenásilné, pojaté ve stejně civilním duchu jako u ostatních pásem. I díky tomu dobře a přirozeně, bez příkras, bez nějaké opulentnosti, vyzněla i barevnost činelu, byl tu velmi realisticky načrtnutý kov a slušný detail.

V "Modul 29_14" Nik Bärtsch´s Mobile ("Continuum" | 2016 | ECM | 476 4790) bylo cítit, že gramofon se nesnaží o nějaký velký a rozmáchlý zvuk, stejně jako tu není prioritou bohatost a velikost, ale že to zásadní je pro E.A.T. kontrola a pevnost. Reprodukce tak byla velmi slušně utažená a velmi slušně konkrétní, dynamika velmi vkusná a hlavně máte pocit, že zvuk je konkrétnější, než od prakticky jakéhokoliv běžně dostupného gramofonu podobné cenové kategorie. Prelude drží fazonu příjemně sebejistým způsobem, jakkoliv to je stále zvuk ze světa dobrého hi-fi, nikoliv špičkového high-endu.

To by vlastně mohlo dobře vystihnout také úroveň rozlišení, kterého je E.A.T. Prelude schopen dosáhnout - Gilmourova "Take a breath" ("On an island" | 2006 | Parlophone | 0946 3 55695 1 3) nepůsobí jako kdovíjak komplexní, ale pro komponenty je překvapivě těžké udržet v ní dostatečnou transparentnost a přehlednost i na úrovni drobných dozvuků v pozadí. Prelude tak činí opět s více než férovou sebejistotou a pevností - v kombinaci s Goldring to není nijak efektně analytický přednes, ale zní tak nějak "normálně", zní přirozeně a nechaoticky, zní dostatečně čistě a jak už bylo řečeno, rozhodně pevněji a konkrétněji, než běžné zkušenosti s konkurencí podobné ceny napovídají.

Také jistota v podání prostoru nahrávky, v udržení pravolevé konkrétnosti a ve schopnosti udržet nástroj na místě, funguje více než chvalitebně - klavír v "Blanc" Sylvaina Chauveaua ("Nocturne Impalpable" | 2014 | Minority Records | MIN33) byl dobře ohraničený, byl už kolem něj cítit vzduch a takový ten pocit, že jde o jednu hmotu nástroje, ne že jednotlivé stisky kláves generují tón z náhodného bodu kdesi mezi reprosoustavami. Jinými slovy, nemáte pocit nějakého wow efektu, ale všechno funguje tak, jak si od hi-fi gramofonu slibujete.

Kupodivu (ano, zase to slovo, které se dere na jazyk poměrně často, když tak srovnáváte E.A.T. s podobně dostupnou konkurecí) ale přes vší svou střídmost a realističnost nemá Prelude tendence zdůraznit negativní aspekty nahrávek - těžko říct, zda je to návrh šasi nebo přenoska, ale třeba i v Kavinského "Nightcall" ("Outrun" | 2013 | Record Makers | LC-15765) panuje spíše nekonfliktní pohoda, hudba drží pohromadě a přesto je čitelná a můžete prostě i přes zřetelně tvrdší vyznění některých pasáží bez otravy poslouchat dál a dál a vydržíte celou desku.

E.A.T. Prelude samozřejmě není tak daleko jako jeho katalogoví souputníci, není to gramofon postavený ultimativně, ale zjevně s ohledem na cenu a přesto, přesto je na něm cítit, že si někdo dal poměrně dost práce, aby v dané cenové hladině nabídl dobře fungující, vyváženě hrající gramofon, který bude do výsledného zvuku vkládat co nejméně sebe samého a co nejvíce hudby z přehrávaných vinylů. Prelude (a samozřejmě i přenoska Goldring) nás více než pozitivně překvapil tím, jak jeho zvuk stál nohama pevně na zemi a jak "normálně" si poradil s jakýmkoliv vinylem. Pokud tak hledáte ještě dostupný a přitom s maximální snahou o dospělost hrající gramofon, pak je E.A.T. Prelude zřetelně nad standardy dvacetitisícové úrovně a svým výkonem mnohem spíše odpovídá konkurenci s cenou o nějakých 10 000,- vyšší.

Kč 19 990,- (včetně 9" raménka)

Kč 23 990,- (včetně 9" raménka a přenosky Goldring 2200 nebo 1006)

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ pěkný design

+ na danou třídu pevný a čistý zvuk

+ konkrétnější, než je v dané ceně obvyklé

+ atraktivně nastavená cena

ZÁPORY

- drobné detaily typu toho, že kryt se zvedá příliš velkou silou apod.

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: HIFI CZ | www.hificz.cz 

DOVOZCE: HIFI GUIDE | www.hifiguide.cz 

fSdílet

Tweet