Značka Métronome (a ještě více její luxusnější ultimativní odnož Kalista) se už od roku 1987 soustředí na produkty špičkových D/A převodníků, ale i CD transportů a přehrávačů. S výjimkou čipů pak všechny součástky pochází z lokálních zdrojů z (relativní) blízkosti městečka Montans v jihozápadní Francii a výroba probíhá ručně v malém týmu. Techniku pak má na starosti již skoro od prvopočátků jeden konkrétní vývojář v součinnosti s majitelem firmy, takže již přes 35 let zůstává zachován ráz těchto přístrojů.

Na to, že Métronome je maličká výroba téměř rodinného typu, vývoj u ní rozhodně není pomalý – téměř každoročně uvádí na trh nějakou novinku. Ani ne před rokem jste se zde mohli dočíst o základním firemním CD přehrávači Le Player 3+ a už je tu nová, vylepšená, zároveň ale i poměrně citelně dražší generace Le Player 4+.

Plus v názvu značí, že komponent není jen čistým diskovým transportem, ale má vestavěný i D/A převodník.

Mezigenerační proměna je nicméně veliká. Ačkoliv základní křivky s relativně nízkým, širokým panelem jednoduchého, čistého střihu a s vysokými nožičkami s hroty, které šasi podpírají, zůstaly stejné, dominantní změnou je přesunutí displeje doprostřed mezi vygravírované logo a název přístroje. Tuto změnu umožnil provést zásadní krok, kterým je přesunutí dvířek mechaniky zepředu nahoru a přeměna na posuvný kryt v krásně klouzajících kolejničkách po vzoru dražších modelů AQWO. Mechanika je úhledná, hluboká a robustní, disk se v ní zajišťuje magnetickou příchytkou. Veškeré ovládací prvky jsou pak soustředěny poblíž přední hrany a jsou dotykové.

Zadní panel je pojatý jednodušeji (v lehkém kontrastu k masivně provedeným „viditelným“ částem typu 1 cm čela), i to je typický rys komponentů Métronome. Jsou tu analogové výstupy jak v RCA, tak XLR formě, potěší ale hlavně velmi široká škála digitálních vstupů, činících z Le Player 4+ spíše univerzální přehrávač, než čisté CD. Najdete tu optiku, koax i AES/EBU, k dispozici je i USB typu B pro spojení s počítačem, USB typu A pro zasunutí datových pamětí s hudbou a co je nejlepší, také integrovaný ethernetový port pro možnost snadného streamování. To je o hodně lepší konektivita než dřív, minimálně to je přidaná hodnota zvýšené cenovky.

Hledáte-li digitální výstup, tak ten zde ve standardu není, nicméně lze si jej za příplatek objednat. Na druhou stranu, plánujete-li používat takový výrobek jen jako transport, pak má Métronome skutečně verzi bez plus v názvu, která je pro takový účel přímo stvořená.

Uvnitř šasi z 2 mm tlustých ocelových profilů se ukrývá technologie odvozená od vyšších firemních modelů, respektive blížící se jim více než u předchozí generace. Jde zejména o pečlivé stínění mechaniky i její odpružení na trojici mohutných silentbloků. Snímací mechanismus SUOS od StreamUnlimited je na míru upravovaný podle požadavků Métronome.

Základem těchto francouzských přístrojů vždy bylo předimenzované napájení a ani Le Player 4+ není výjimkou. Jsou tu tři stíněné toroidní transformátory (mechanika, digitál, analog), nezávislé regulační obvody a napájecí filtry Schaffner pro odstranění rušení z napájecí sítě. Nemluvě o obrovské baterii filtračních kondenzátorů, zaplňujících možná i čtvrtinu vnitřního prostoru (přičemž tak půlku si pro sebe bere mechanika a její tlumení a stínění).

Métronome nemluví oficiálně o tom, jaký čip byl použit v nejnovější generaci, nicméně D/A převodník má schopnost přehrávat PCM 32 bit / 768 kHz a DSD512. Z náznaků jde ovšem poskládat, že jde o ES9026PRO.

Ještě stojí za to zmínit fyzické rozměry přístroje – šířka 45 cm, výška 11,5 cm a hloubka 43,5 cm utváří nadprůměrně veliký přístroj, váha 12 kg je na CD přehrávač již také docela solidní.

Le Player 4+ jsme poslouchali přímo v showroomu dovozce v Kopřivnici, kde jsme měli možnost srovnání s Le Player 3+ a LeDAC, alternativní streaming probíhal přes Métronome DSS. Propojeno bylo kabely Nordost Tyr 2, zesiloval Vitus RI-101 MKII a poslouchalo se přes AudioSolutions Figaro M. Samozřejmostí bylo použití různorodého příslušenství od Nordost / QRT, stejně jako stream přes kabely a switche SOtM.

Kontrabas Charlie Hadena v „The Song Is You“ ze společné desky s Lee Konitzem a Bradem Mehldauem („Alone Together (at Jazz Bakery)“ | 1997 | Blue Note | 7423857150200) byl pěkně šťavnatý, mohutnější a robustnější, než u předchozí generace. Každá struna jako kdyby měla o kousek víc prostoru pro vyniknutí, lépe vyznělo její napnutí, zadrnčení i doznívání, tóny jsou zřetelněji ohraničené a odlišené od ostatních hlubokých zvuků. Obecně je konkrétnost dospělá a dává vám pocítit váhu nástroje i odlišnost jednotlivých strun.

Velmi libozvučně podal Le Player 4+ mohutný hlas Mahalie Jackson v její „Silent Night, Holy Night“ z vánoční kompilace „The Christmas Songs“ (2002 | nahráno 1962 | Universe | UN11114). Zněl měkce, laskavě a kulatě. Oproti třetí inkarnaci přibyl výrazně pocit otevřenosti a gospelový vokál sám je mnohem detailnější, prokreslenější a plastičtější, citelně lépe oddělený od nástrojů a sboristů. Zároveň můžete mít pocit, že ubylo trochu hlubší polohy, že přednes je jaksi sušší, ale to jde ruku v ruce s celkovým nárůstem informativnosti. V porovnání s charakterem valné většina přehrávačů na trhu jde stále o výrazně šťavnatou reprodukci.

Zněle a cinkavě nahrané výšky v Legrandově „Malagan Stew“ („Le Jazz Grand“ | 2005 | nahráno 1979 | FiveFour | Fivefour1) nebyly kupodivu tak výrazné, jako u předchozí verze, o to lepší čitelnost však nabízely. Zmizela troška pronikavosti a zvonivosti, objevila se místo ní nicméně výraznější textura a o kousek delší doznění, úder paličkou jako kdyby byl energičtější. Tóny také působí přímější a lépe ohraničené, což vše napovídá něco o zpřesnění reprodukce a nižším harmonickém zkreslení na nejvyšších frekvencích.

Le Player 4+ také lépe „prodýchal“ komplexní Dvořákovu „Novosvětskou“ v podání Berliner Philharmoniker řízených Rafaelem Kubelíkem („9 Symphonien“ | 1999 | nahráno 1972 | Deutsche Grammophon | 423 120-2). Je cítit výraznější nadhled a větší dynamická rezerva, takže orchestr hraje uvolněněji a přitom mohutněji, přestože přehrávač nedává tak výrazný pocit fyzického impaktu, jako minulá verze. I to jde ale ruku v ruce s přesnějším, konkrétnějším zvukem. Jako celek však hudba vyznívá tužším, dramatičtějším a výbušnějším dojmem.

Největší mezigenerační změnou je rozhodně lepší rozlišení a větší konkrétnost a jistota, s nimiž přehrávač naděluje informace z vašich nahrávek. Mezzosoprán Magdaleny Kožené v árii z Myslivečkova oratoria „Abramo ed Isacco“ („Le Belle Immagini“ | 2002 | Deutsche Grammophon | 471 334-2) měl přirozený tón a nenucenou srozumitelnost, působil plastičtěji než u Le Player 3+ a přes o krůček techničtější styl reprodukce je to pořád ten vrcholně muzikální, organický, vřelý a laskavě barevný Métronome, stále zachovává tu hlavní devizu, jíž se liší od všech ostatních. Oproti staršímu sourozenci je cítit, že reprodukce má větší nadhled a je výrazně jasnější, střízlivěji a pevněji konturuje tóny, což zpevňuje a zpřítomňuje zejména basy a střední rozsah. Právě tady to není jen evoluce, ale posun o kategorii výš.

„El Condor Pasa“ v interpretaci Paula Simona a Arta Garfunkela („Bridge Over Troubled Water“ | 2014 | nahráno 1970 | HDTracks) měla ten krásně bohatý, veliký prostor, kterým se Métronome také poměrně charakteristicky vyznačuje. Do toho však oproti dřívějšku Le Player 4+ přimíchává pevnější vedení jednotlivých nástrojových linek, jejich lepší ohraničení a zasazení do prostoru, takže výsledkem je stereofonní scéna, v níž se zase o kousek lépe orientuje a kde lépe vnímáte každou ze tří dimenzí, takže obraz se zdá být plastičtější a zaostřenější.

Zvukem studený a přesto obsahem vřele intimní duet dvou klavírů Boba Jamese a Keiko Matsui „Frozen Lake“ („Altair & Vega“ | 2001 | Tappan Zee | EOM-CD2125) zněl s krásnou hudebností, tóny na sebe navazují sebevědomě, plynule a vytváří tekoucí zvukovou plochu, v které je snadné se ztratit, která neunavuje a díky už opravdu prvotřídní high-endové čitelnosti reprodukce nového Le Player 4+ si vychutnáte každý dozvuk zdánlivě jednoduché, ale přesto propracované skladby. Navíc je to opravdu tak příjemné, že Métronome odtrhává každou chvilku soustředění od zhodnocování zvuku a přitahuje ho k hudbě.

Francouzský Métronome patří mezi nejlepší výrobce digitálních zdrojů signálu a proto očekávání stran nové generace základního Le Player byla veliká. Generace 3+ a 4+ nicméně mají společné primárně některé designové prvky, logo na čelní stěně a základní zvukový styl – jinak by ovšem mohly klidně žít paralelně vedle sebe, neb Le Player 4+ je o tolik jiný (a v drtivé většině aspektů také o tolik lepší), že by si zasloužil zařadit spíše nad a mimo minulou generaci. Je dospělejší, vybavenější…a (samozřejmě) také citelně dražší, nicméně (skoro) v kontextu toho, o kolik příjemnější, muzikálnější, konkrétnější a detailnější jeho zvuk je. Je to jednoznačně komplexněji pojatý komponent s propracovanějším, informačně bohatším a tonálně věrnějším, autentičtějším projevem, který patří na samou špici drahých, ale ještě ne ultra drahých diskových přehrávačů, přičemž oproti konkurenci vyniká mimořádnou muzikálností a velikánskou hudební scénou. Hledáte-li cestu do opravdového high-endu mezi CD přehrávači, nicméně nejste ještě morálně připraveni na investici za půlmilionovou hranicí, zvažte rozhodně mezi všemi právě i Le Player 4+, stojí za to.

Kč 259 990,- - základní verze

Kč 51 990,- - modul streameru

Kč 25 990,- - digitální výstup

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ citelný posun směrem vzhůru v rozlišení a konkrétnosti

+ možnost využití i v roli DACu a streameru

+ muzikální zvukový projev

+ velmi pěkná plnost a dynamika

ZÁPORY

- mezigenerační příplatek je vskutku masivní

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz 

fSdílet

Tweet