Japonská značka Accuphase je ztělesněním slov „prémiový výrobce“ – jednak je za vnímanou vysokou hodnotou dlouhá tradice (však se svou snahou o ACCUrátní PHASE světu nadělují své výrobky už od 70. let), jednak ale i ikonický design (možná ne úplně moderní, ale natolik svébytný a natolik zakořeněný, že si prostě ten zlatavý champagne odstín čelních panelů s plejádami tlačítek nemůžete splést). Ale možná je to i fakt, že firma nespí na vavřínech a poctivě rok co rok (často několikrát) své portfolio inovuje, což je v high-endové sféře věc neslýchaná.

Je také pravda, že Accuphase poměrně zdárně odolává aktuálním trendům extrémního zdražování, takže se vlastně z pozice luxusního, poměrně drahého high-endu za posledních pár let posunul do sféry dražšího, ale nikoliv nesmyslného výrobce. Však třeba prostřední integrovaný zesilovač E-480 vás přijde na necelého čtvrt milionu – podívejte se na srovnatelně vnímané výrobce a zjistíte, že to není nic dramatického.

E-480 je pak typický Accuphase, který nezapře desítky let jemného a pozvolného vývoje – je to 11. generace stroje, který byl poprvé uveden roku 1978. Přístroj je to pěkně robustní a dobře stavěný, za své peníze obdržíte bezmála čtvrt metrického centu hmoty na ploše 46,5 x 42,8 cm, přičemž ani s výškou 18,1 cm není E-480 nijak skromný.

Dominantou je samozřejmě zlatavý čelní panel, tlustý a posázený tolika prvky, až oči přechází. Největší je centrální černý obdélník, do nějž se vešly oblíbené ručičkové měřáčky a mezi ně zeleně svítící firemní logo i ukazatel hlasitosti s třemi pozicemi a retro-technicistními červenými znaky. Po levé i pravé straně je tento informační prostor obklopen mohutnými (ale právě tak do dlaně mohutnými) otočnými prvky z plného hliníku – tím vlevo si s mírným odporem a pěkným cvaknutím přepnete vstup, tím vpravo zase s nikoliv nepříjemně olejnatým chodem upravíte hlasitost.

Jak je tradicí, viditelně tu není mnoho dalších prvků – snad jen spínací tlačítko nebo výstup na sluchátka, zajímavostí je možnost zapnout „tlumení úrovně“. A přesto stačí stisknout malý čudlík, načež se odklopí krycí panel a odhalí plných třináct ovládacích prvků, jimž můžete měnit provozní parametry zesilovače. Najdete tu samozřejmě tónové korekce, úpravu vyvážení kanálů, přepínání reproterminálů nebo volbu toho, jak funguje přímý vstup do koncové části a pásková smyčka. Je tu ale i řada voličů chování ručičkových měřáků, úpravy fáze, ovládání phono a DAC modulu,…

Přejedete-li pohledem přes krásně zpracované boční a horní panely dozadu, uvidíte panel prakticky úplně plný konektorů, ovšem s krásně logickým rozložením. V levé části jsou dvě záslepky, po jejichž odstranění lze snadno zasunout příplatkové moduly D/A převodníku a MM/MC phono předzesilovače. Po straně pravé zase většinu prostoru zabírají velmi veliké reproduktorové terminály, evidentně navržené s ohledem na pevnost spojení a pohodlnost ovládání. Jsou tu sady pro dva páry reprosoustav (nebo třeba bi-wiring).

Prostřední kus panelu je pak zasvěcený vstupům a výstupům – nahoře jsou cinchové, pod nimi XLR. Z cinchových pětice běžných linkových vstupů, dvě sady, které tvoří páskovou (procesorovou,…) smyčku a jeden pár pre-outu a jeden pár přímého vstupu do koncového stupně. U symetrických jsou to dva běžné vstupy a jeden pre-out plus jeden vstup do koncové části. U obou posledně jmenovaných lze šoupátkem měnit polaritu pinů, což je praktické.

Z pohledu vnitřní konstrukce staví E-480 na tradičním přístupu. Jednak je to plně odělený předzesilovač a koncový zesilovač (obecně jsou oba zmíněné bloky, regulace hlasitosti AAVA a napájecí zdroj odděleny kovovými přepážkami), jednak je to ale i velký toroid a mohutné (40 000 uF/kus) zásobní kondenzátory v prostředku přístroje.

Konstrukce se nese oproti předchozí E-470 v duchu jemných úprav a drobných vylepšení. Je to třeba výkon 180 Wattů na kanál do 8 ohm ve třídě A/B (stále jde o MOS-FET v plně symetrické MCS+ topologii a trojitém push-pull zapojení s proudovou zpětnou vazbou), o 10% lepší odstup signálu a šumu s aktuální hodnotou 109 dB nebo řízení hlasitosti AAVA (Accuphase Analog Vari-gain Amplifier), které má více paralelních obvodů a tím čistší průběh. O 20% se také zvětšila hodnota tlumícího faktoru (na 600).

Za zmínku stojí také celkové harmonické zkreslení, které nepřesahuje 0,05% a intermodulační zkreslení, které nevystoupí nad 0,01%.

Accuphase E-480 jsme poslouchali v pražském studiu Voix, kde mu dělal společnost systém s naddimenzovanými komponenty – zdrojem byl dCS Bartók a/nebo PS Audio DirectStream Memory Player, napájelo se přes kabely a pračky PS Audio, poslouchalo přes KEF Reference 5 a propojeno bylo kabeláží MIT střední a vyšší třídy. K porovnání byly primárně připraveny modely Accuphase E-280 a E-800, ale měli jsme možnost zkusit i jiné, jako je Burmester 089 / 088 / 911 MK3.

Na to, že je E-480 „jen integráč“, tak má krásně bohaté podání základních oktáv; houpavá basová linka v „Say That You Will“ George Dukea („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) byla líbezně zakulacená, přitom ale už pěkně odspodu pěkně objemná, s pocitem dobré váhy a také dobré kontroly. Accuphase nemá suše zařezávající a perfektně definovaný styl, trochu „pluje“, ale přitom je tak dospělý a tak samozřejmý, jak si jen ze u zesilovače této kategorie přát. Prostě se tak nějak rozlévá do místnosti.

Líbeznost neopouští reprodukci ani ve středním pásmu, zpěv Loreeny McKennit v „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) byl mile plný, bylo v něm cítit kus těla a přitom to nebyl jen objem, ale také dobrá definice, s již opravdu velmi pěkně vyděleným vokálem v popředí. Nesl se hrdě a energicky, s velmi snadnou srozumitelností a také s pěkným množstvím detailů, které ovšem nejsou nikterak dotěrné. Je to rozlišení takového toho uvolněného, poklidného a přesto vyzrálého typu.

Výšek bylo v dané kombinaci přesně správné množství, Accuphase je dávkuje celkem živě, zároveň ovšem s jistou dávkou oné klidné noblesy, probleskující i nižšími částmi spektra. Ty nejvyšší tóny z Claptonovy „Next Time You See Her“ („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724) zněly výrazně (což je částečně vlivem nahrávky samotné), ale ještě nikoliv zvonivě nebo přebujele. I tady je cítit už opravdu dospělé rozlišení, zvuk je prokreslený, zároveň ovšem nenásilný – tento způsob reprodukce bezešvě navazuje na středobasový rozsah.

Intenzivní bubenické sólo Billa Bruforda v „Some Other Time“ („If Summer Had Its Ghosts“ | 1997 | Discipline | 633367970527) bylo překvapivě suverénní. Otočte hlasitost doprava a ucítíte, jak (tak trochu) suše přímočaré KEFy roztančí plnost a bohatost, sytost a tučnost, přičemž ale jednotlivé údery mají dobré ohraničení a jasně směrovanou energii. Dynamicky E-480 v reálných podmínkách „podržel“ i vlastně trochu neproporčně naddimenzované reprosoustavy. Ani při hlasité a opravdu dynamicky výrazné reprodukci se nezdálo, že by Accuphase slevil ze své nenásilnosti a kultivovanosti, šťavnatá hudba si prostě plyne.

Je ovšem faktem, že E-480 klade o špetku více důrazu na organičnost a homogennost reprodukce, než na vykreslení toho nejposlednějšího detailu. Lehce audiofilsky „načančaná“ nahrávka s až vypíchnutými informacemi, jako je „Bensusan“ Michaela Hedgese („Aerial Boundaries“ | 1984 | Windham Hill Records | 01934110322), zní příjemně, tak nějak harmonicky a ukázněně. Není to vlastně nijak zásadně intenzivní zvukový styl, na druhou stranu tu není ani nijak výrazná „něha“ nebo nějaký příjemný závoj, jako kdyby se zvuk jen linul – muzikálně, přirozeně, přitom ovšem již i technicky na úrovni „drahého zvuku“. Nečekejte dozvuky a nuance prodloužené až na samou mez možného rozlišení, co ale čekat můžete, to je pocit jakési opravdovosti a „podstatnosti“.

Pocit, že „to prostě hraje“ byl znát i v „Messy Bessie“ Jimmyho Smithe („Back at the Chicken Shack“ | 2007 | Blue Note | 0946 3 92777 2 8) – vnímáte, že scéna má nejen šířku, ale také hloubku, stejně jako že lokalizace nástrojů (zde ovšem i díky KEFům) je bezproblémová. Accuphase – možná i díky proklamované akurátní fázi – nabízí soustředěný, přirozeně plastický projev.

Mohlo by se zdát, že E-480 je se svým nonšalantním stylem takovým tím audiofilským zařízením, které se hodí na „brnkání“ a jemnější žánry, ale jak se zdá, zvukovou pohodu nenarušila ani Osbournova „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz | 24/96). Zesilovač celkem ukazuje limity nahrávky, jako je jistá ukřičenost a tvrdost na výškách, na druhou stranu dobře stíhá i rytmus a pocit šťavnatosti, říz kytar, zpěvu i činelů je pak snesitelný. Je ale fakt, že zesilovač nemá úplně dramatický koncertní zátah, přeci jen má o něco klidnější styl.

Jméno Accuphase je v praxi zárukou kvality, je to značka, která všeobecně udržuje vysoké standardy své produkce a snaží se udržet ji aktuální i až překvapivě častými aktualizacemi. Poslední inovace jednoho z nejoblíbenějších výrobků značky – integrovaného zesilovače „vyšší střední třídy“ – se v podobě E-480 povedla. Je to přístroj se svébytnou estetikou, vynikající výbavou (kterou lze ještě zlepšit dodáním příplatkových modulů), famózní kvalitou provedení a hlavně s bohatým, organickým a muzikálním zvukovým projevem, v němž se sebejistota a autorita mísí s uvolněností a barevností. Pokud tak hledáte vyzrálý zvuk s líbezným stylem v trochu starosvětském střihu, Accuphase je něco, co byste neměli minout.

Kč 222 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ košatá výbava

+ parádní zpracování

+ variabilní konektivita

+ příjemná tonalita

+ možnost osazení příplatkovými moduly

+ velmi příjemná regulace hlasitosti

ZÁPORY

- pokud překousnete trochu staromilský design a lehký dotek vlastního zvukového stylu, tak nic

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

PRODÁVÁ: Voix | www.voix.cz 

fSdílet

Tweet