Přídomek Signature vždy u worthingské (městečko bezešvě navazující na podstatně slavnější letovisko Brighton) firmy Bowers & Wilkins „něco extra“, takové to vymazlené provedení, které má podtrhnout luxus, stejně jako často i otestovat nové nápady a různorodá vylepšení pro budoucí produkty. Nejinak tomu je i u současné top modelové řady 800 D4, která dostala velký a malý model s podtitulem Signature – konkrétně vlajkovou loď 801 D4 Signature a regálovky 805 D4 Signature.

Rozměrově, stylově a v zásadě i technologicky jsou 805 D4 Signature shodné se svými (celkem podstatně) levnějšími základními sourozenci 805 D4, navenek se liší novými provedeními – buď hlubokou perleťovou modří Midnight Blue Metallic nebo konzervativním dřevem pod lakem s názvem California Burl Gloss. Jsou to hezké nové variace, byť je v nich možná cítit příklon k estetice jiné části světa, než je Evropa a Severní Amerika.

805 D4 Signature mají osvědčenou koncepci s podlouhlou oddělenou ozvučnicí vysokotónového reproduktoru na vršku, středobasem vpředu a bassreflexem těsně pod ním. Tubus typu Nautilus (pojmenování vychází z legendárního firemního modelu a jeho způsobu postupného tlumení a odbourávání energie v podlouhlých trubicích / ozvučnicích) je vyfrézovaný z hliníkového ingotu pro maximální pevnost, od základní ozvučnice pak oddělený měkkými podpěrami, díky nimiž se do něj nepřenáší nežádoucí množství vibrací. U Signature provedení je zcela nová krycí mřížka reproduktoru, méně ovlivňující vyzařování, základní diamantová kopulka o průměru 2,5 cm je ovšem stejná.

Zcela stejný je i 16,5 cm kónus membrány Continuum z ve firmě vyvinutého kompozitního materiálu. Stále je zasazený do kovové obruby, vysunuté ven z oblouku základního skeletu z mnoha lisovaných vrstev dýhy.

Nově je přepracovaná vrchní část ozvučnice s luxusní kůží – už na poklep je mnohem tužší a „mrtvější“, koneckonců dřevěné nosné prvky byly nahrazeny odlévaným hliníkem.

To podstatné se však změnilo uvnitř. Přepracována byla frekvenční výhybka, umístěná na kovovém drážkovaném plátu zadní stěny, který slouží zároveň jako chladič i jako bytelná základně pro dva páry krásných firemních reproterminálů.

Výhybka používá komponenty primárně od Mundorf a je vlastně vcelku jednoduchá – středně velká cívka, mohutný kondenzátor, pár maličkých odporů a jeden větší, namontovaný kvůli chlazení přímo na hliníková záda reprosoustav.

V soupisu technických parametrů se nezměnilo vůbec nic (což jen potvrzuje, že rozhodovat se podle psaných hodnot by neměla být optimální cesta k výběru) – ozvučnice mají stále výšku 44 cm, šířku 24 cm a hloubku 37,3 cm, stejně jako váhu 15,55 kg.

Frekvenční rozsah pořád činí 42 – 28 000 Hz (+/- 3 dB), impedance má osmiohmovou deklaraci, ale reálně padá na 4,6 ohm a citlivost zůstává na 88 dB / 2,83 V / m. Skutečně 1:1 jako základní provedení.

Bowers & Wilkins 805 D4 Signature jsme poslouchali v showroomu dovozce a to na dobře dimenzovaném systému s HiFi ROSE RS250A v roli zdroje, jdoucím digitálně do převodníku v McIntosh C2700 a dále odtud signál putoval do elektronkových monobloků McIntosh MC3500 MkII. Propojeno bylo kabely AIR SILVER a AIR z portoflia InAkustik, ke srovnání byly přistaveny 805 D4 bez přívlastku Signature.

„Little Wing“ je čistě sólovým partem basy Ralfa Gaucka („Ultimate Tunes 2“ | 2013 | stereoplay), kde je nástroj skutečně pěkně sejmutý, má kulaté, dřevité tóny a přesvědčivé rozměry i váhu, aniž by však byl nějak přebujelý. Verze Signature umí nabídnout bas podstatně vzdušnější, uvolněnější, snad pocitově méně urputný, zato více a samozřejměji artikulovaný, tedy lépe ohraničený i pečlivěji vedený v náběhu i doznívání tónu. Inovovaná verze určitě nejde hlouběji, naopak působí díky lehčímu a agilnějšímu projevu snad i méně basově, ovšem reaguje na tóny rychleji a tím ukáže i více jejich odstínů. Je to prostě celkově konkrétnější.

Toto lze pozorovat též ve středním pásmu, třeba na zpěvu Grace Slick z Jefferson Airplane v jejich „Triad“ („Crown of Creation“ | nahráno 1968 | Culture Factory | 0819514010265). Její vokál je zvučnější, jakoby soustředěnější, přitom ale prezentovaný i s větším nadhledem. Méně techniky, více zpěvnosti, ale i o něco méně pronikavosti, přednes je jakoby celkově uklidněný a uhlazenější. Nicméně tu a tam zaslechnete víc detailu a měli jsme pocit, že středy jsou plastičtější, jasnější.

Zdálo se také, že ve „Feeling Alive“ od Agathe Jazz Quartet („Räumlichkeit & Transparenz Vol. 1“ | 2015 | stereoplay) je více výšek, respektive vnímáte, že mají více prostoru, více detailů a větší znělost, aniž by to ale znamenalo nějakou přidanou cinkavost či zvonivost, jsou překvapivě civilní. Je tu opět o špetku lepší rozlišení, textura činelu se zdá být jasněji, zřetelněji podaná, jako kdyby technické úpravy lehce umetly a učesaly celkový přednes.

Když přišlo Vivaldiho „Jaro“ v podání I Musici se sóly Roberta Michelucciho („Čtyři roční období“ | 1993 | Belart | 450 051-2), provedení Signature působilo dynamičtěji – bylo to zejména díky svižnějšímu, rychlejšímu a o něco utaženějšímu zvuku, ne díky větší energii či masivnosti. Trylkující housle mají v podání mladší inkarnace osm set pětek větší důraz a lépe se do tónů zhoupnou, působí to organičtěji a svěžeji, než (sama o sobě solidní) výchozí verze. Energie proudí jaksi celkově bez zábran, volněji a podmanivěji.

Že změna mezi 805 D4 a 805 D4 Signature není jen kosmetická, to se nejvíc projevilo na ultra komplexní, atonální hudbě Iannise Xenakise „Keqrops“ („Synephaï“ | 1986 | Decca | 476 5430). Skladba, která nebere ohledy na komfort posluchače, zněla přes 805 D4 s dobrou čitelností, ale v pojetí Signature jako kdyby se vše rozestoupilo a umožnilo vám vniknout hlouběji k podstatě. Nástrojové linky jsou přirozeněji rozvrstvené, méně propletené a ukázněnější. Projevuje se to jako pocit „méně techniky, více života“. Nelze říct, zda tu je nějaké lepší doznívání jednotlivých zvuků orchestru nebo něco takového, ale jednoznačně víte, že vyšší provedení má skutečně jistější a snáze čitelný přednes.

Spolu s onou větší volností a vyšší předností jde ruku v ruce také mírná proměna hudební scény v „That Old Feeling“ Paula Desmonda, Jima Halla a Jackie DeShannon („Easy Living“ | 2000 | nahráno 1965 | rcaVictor | 74321747962). Není to revoluční, ale přesto je cítit, že nástroje stojí jaksi o něco dál od sebe nebo že mají o něco větší proporce, jako kdyby hudba vyplývala z ozvučnic tak nějak snáze. Také se zdálo, ať už to bylo čímkoliv, že základna, na níž nástroje stojí, je posazená o něco níže a nebylo to určitě pouze nepatrně jinou výškou stojanů.

Rozdíly mezi modely snadno vyplývají ale i při naprosto uvolněném, nehodnotícím poslechu. „All In“ od Pieces of Dream („All In“ | 2015 | Shanachie | 0016351543721) je rytmický „pop-jazz“ s lehkou příchutí poddajné basovosti a zvonivé cinkavosti, neboli celkově mírné efektnosti. Otočíte-li hlasitostí špetku dále doprava, je cítit, že 805 D4 Signature o něco snáze snesou celou tu energetickou zátěž a že zejména basy vyznívají snáze, plynuleji, ale zároveň jsou to vlastně „více monitory“ s lepším rozlišením a větší konkrétností.

Regálovky 805 D4 Signature od Bowers & Wilkins se nám líbily přeci jen o nemálo víc, než jejich vůbec ne špatné „základní“ provedení – vnější dekor je kvůli své výraznosti v obou nových verzích silně individuální záležitostí, ale to podstatné se stejně změnilo uvnitř. Zajímavé je srovnat změny, které mohou vzniknout pouze přepracováním frekvenční výhybky – 805 D4 Signature zní čistěji, klidněji, jemněji a působí, že mají v každém jednom okamžiku větší rezervu, že mají větší nadhled a pohodu. Šedesát tisíc korun příplatku oproti běžnému provedení není žádná láce, 30% ceny navíc vám nicméně koupí přeci jen jasnější, čistší a konkrétnější zvukový projev. B&W 805 D4 Signature jsou prémiové regálovky s akcentem na moderní luxus a jako takové je nutno je brát – a ve verzi Signature je radost jim naslouchat ještě o kousek větší.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních se zakázkovou akustikou s panely Vicoustic.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Dalo by se říci, že 805 D4 Signature mají prakticky identické zvukové ladění jako výchozí model, je tu vidět zdůraznění na výškách i drobně na hlubších částech frekvenčního rozsahu. Rozdíl v reprodukci v přímé ose a pod úhlem není velký, ale je tu, takže do jisté míry bude vhodné nastavit si správné natočení. Ve volném (a poměrně velkém) prostoru hrají 805 D4 Signature od cca 50 Hz výše, u zdi nějaký ten Hertz směrem dolů přibude. Dost možná až ke slibovaným 42 Hz.

Frekvenční odezva – srovnání 805 D4 (zelená) a 805 D4 Signature (červená)

Na naměřeném grafu (ačkoliv část rozdílů lze připsat o pár cm jinak vysokým stojanům a tedy i nutnosti pohnout mikrofonem) je vidět, že 805 D4 a 805 D4 Signature mají mírně odlišně laděný zvuk od cca 1 000 Hz výše. Novější provedení jako kdyby dávalo větší akcent na výšky, tím tedy možná i na pocit vyššího rozlišení. Základní filozofie ale zůstává evidentně neměnná.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – basová část (červená) a středo-výšková část (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Z výše uvedeného grafu vyplývá, že frekvenční výhybka je naladěná na úroveň cca 3 000 Hz, zatímco akustický průnik nastává na cca 2 200 Hz. V zásadě je vidět, že chování měničů je úpravné a bez jakýchkoliv divokých rezonancí.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedance se v zásadě až na nejvyšší konec spektra drží nad 5 ohmy, kolem 1 000 Hz je vidět nepatrný náznak nějaké rezonance, ale nevypadá to, že by někde promlouval do měřitelných hodnot. Ladící kmitočet bassreflexu je podle prvního sedla v úrovni kolem 45 Hz. Průběh je v zásadě čistý, byť špičky dosahují poměrně vysoko. Ani elektrická fáze nemá úplně prudké změny, byť se dostává do už trochu náročnějších úhlů. Jinými slovy – chce to zesilovač poplatný bezmála třistatisícové třídě reprosoustav.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání základní úrovně akcelerometru (červená) a naměřených vibrací (černá)

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 279 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ kompaktní a přitom už nabízející bas

+ velmi solidní rozlišení

+ lehkost a svěžest reprodukce

+ zřetelně komplexnější a vzdušnější, než základní model

+ skutečně hezké zpracování

ZÁPORY

- příplatek 60 tisíc Kč není úplně málo (byť za čistší zvuk)

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz | www.denon-shop.cz 

fSdílet

Tweet