Řada Carina je nástupkyní série 240 severoněmeckého tradičního výrobce reprosoustav ELAC – snaží se zkombinovat firemní technické know-how (a že ho za ty dlouhé dekády je dostatek) s moderní elegancí a kompaktností, vyžadovanou současným zákazníkem. Tak, jak je minimalisticky pojatý exteriér těchto reprosoustav, tak je minimalistické také složení celé série – jeden sloupek a jeden centrální reproduktor doplňuje regálový model BS243.4. Minimálně v komplikovaných jménech tedy Carina navazuje bez potíží na tradici ELAC.

Přestože zprvu vypadají kompaktní BS243.4 vcelku jako standardní současné reprosoustavy, při bližším zkoumání objevíte zajímavé detaily. Začněme třeba designem kabinetů z MDF, které mají hezky svěží tvarování a boční stěny se jim lehce svírají směrem ke zúžené zadní ploše. Ta ale překvapivě nedosahuje až k základně, ale je od ní mírně nadzdvihnutá – nejen, že se tím minimalizuje množství rovnoběžných ploch, na nichž by mohlo vznikat vnitřní stojaté vlnění, ale zároveň vzniká elegantní prostor pro maličký bassreflexový nátrubek, který tu najdete.

Je zajímavé, že i na takhle kompaktních reprosoustavách nabízí ELAC dva páry reproduktorových terminálů, které navíc mají rozhodně nadstandardní kvalitu.

Celkově jsou BS243.4 velmi kompaktní – s hloubkou 21,6 cm, šířkou 20,4 cm a výškou 31,8 cm se snadno vejdou kamkoliv a s váhou cca 6,7 kg vám nestrhnout rozhodně ani běžnou poličku.

Výškám těchto dvoupásmovek je již tradičně u ELAC věnován skládaný páskový měnič JET – mimochodem je to poprvé, co ho použil Andrew Jones, jinak příznivec spíše klasických kopulek. Reproduktor si firma vyrábí sama ve své továrně v Kielu a to poměrně náročným procesem. U BS243.4 je zapuštěn veprostřed mělkého, ale relativně velkého zvukovodu.

13,5 centimetrová kónická membrána se pak stará o zbytek frekvenčního rozsahu – i tu si ELAC vyvinul a vyrábí sám, také ta je uložena do mělkého zvukovodu. Hliníkový kónus má proměnlivé zakřivení, což mu pomáhá posunout rezonanční kmitočet mimo pracovní rozsah. Pohání jej – podle slov výrobce – naddimenzovaný magnetický systém s velkou kmitací cívkou.

Dělící frekvenci dvoupásmového systému vývojáři naladili na 2 700 Hz, celkový frekvenční rozsah dle normy IEC 268-5 činí 46 – 30 000 Hz. Charakteristickou citlivostí 85 dB / 2,83 V / m spadají Carina BS243.4 do sféry průměru, jmenovitá impedance 6 ohm přiznává minimum na 4,8 ohm. Není proto divu, že výrobce doporučuje zesilovače s výkonem 30 – 150 Wattů na kanál.

ELAC Carina BS243.4 jsme poslouchali v pražském studiu AV Center, kde se hrálo velkou měrou přes Marantz PM7000N, jako zdroj fungoval ale třeba i ELAC Miracord 60, případně jsme měli k dispozici sestavu Accuphase – PS-530, DP-560, E-480 a A-48. Porovnávat jsme mezi jinými mohli s Monitor Audio Silver 100 z obdobné cenové hladiny. Propojeno bylo vyššími řadami kabeláž Cardas na všech frontách.

Kontrabas Charlieho Hadena v „Anna“ („Naim Sampler 6“ | 2006 | Naim Label | naimcd106) byl omezený v hloubce až podstatně níže, než byste patrně od pohledu čekali. Z maličkých ozvučnic snaživě a energicky vytéká větší část nástroje, navíc jsou jednotlivá brnknutí artikulovaná lépe, než napovídá nejen rozměr, ale i cenové hladina. Je to bas s maličkým nádechem efektu z pohledu poměrového zastoupení, je nicméně napnutý, snaživě drnkající a i když nemá úplně ideální váhu, není chudý – v basové složce je dost rozmanitosti, dost energie i dost kontroly (takže nejde o žádné prosté hluboké dunění). V rámci své kategorie patří Carina BS243.4 k velmi milým překvapením, kdy se neztratí ani ve větším prostoru, byť na druhou stranu přidaná basová energie by mohla být až příliš výrazná ve velké blízkosti zdí a ve velmi malých místnostech.

Hlas Julie London v „People who are born in May“ („Diamond voices of the fifties“ | 2015 | STS Digital | STS-6111140) byl propracovaný a hezky srozumitelný, dostatečně jasný, byť ne tak vytažený do popředí, jak možná podvědomě sliboval „minimonitorový“ efekt. ELAC hrají v klidu a o něco jemněji, snadno se nicméně nechají ovlivnit připojenou elektronikou a „přisávají“ její charakteristiku. Jsou nicméně pěkně čisté, nesnaží se budit dojem dokonalé analytické mikrodetailnosti, spíše jde o vkusnou uspořádanost. Reprosoustavy pak zní „s lehkostí“, snadno se rozehrávají a zvuk z nich zní poměrně svěže a příjemně „nesnaživě“.

Pokud od páskového tweeteru očekáváte takový ten velmi svižný, velmi detailní, ale poněkud jiskřící charakter, u BS243.4 nastavil Jones poněkud jiný charakter, bezešvě navazující na energii i charakter středobasového měniče. Nejvyšší tóny, dozvuky a nuance v „No matter what“ od Xu Ganga („Be There“ | 2004 | Usher) připomínaly způsobem prezentace měkkou kalotu, byly jemnější, hebčí, objemově přiměřené, spíše dokonce decentní, nijak se nedraly kupředu. Výhodou svižnosti a přesnosti páskového měniče je nicméně velmi snadná čitelnost a dobrá detailnost, aniž by při vyšší hlasitosti sklouzával zvuk k cinkavosti nebo tvrdosti.

V „Law down Sally“ Erica Claptona („Ultradisc II“ | 1994 | MFSL | SPCD 016) bylo cítit přifouknutou spodní polovinu pásma, která podtrhovala efektní pocit z poslechu jakoby dospělejší a větší reprosoustavy, než jakou Carina BS243.4 doopravdy jsou. Toto ladění budí také dojem větší robustnosti a dynamičnosti, byť po zaposlouchání zařadíte tyto ELAC spíše do kategorie dobrého standardu dané cenové třídy. Projev je nicméně uhlazený a nenásilný, nesnaží se imponovat nějakou našponovanou, přitlačenou dynamičností. Reprosoustavy ale rozhodně hrají s dostatečnou dávkou energie a jsou dostatečně pevné, aby hudba pěkně „luskala“.

S komplikovanou, mnohovrstevnatou „Clouds“ Steve Colemana a Five Elements („Harvesting Semblances and Affinities“ | 2008 | Pi Recordings | PI33) si Carina BS243.4 poradily s neokázalostí, klidem a audiofilskou uvolněností. V rámci své ceny nabízí ELAC pěkné množství detailů a dobrou čitelnost, ačkoliv nemůžete čekat super analytickou úroveň, takové to soustředění na jemňoučké nuance a dozvuky. Čitelnost je ovšem dobrá, bez explicitního zvýrazňování, nicméně celkově byla hudba i ve složitých momentech podaná kultivovaně – i tady je znát, že signálu se reprosoustavy poddávají snadno a celkem s chutí, takže reagují promptně a čistě.

Separace jednotlivých tónů a rozprostření v pravolevé i předozadní ploše bylo ve „Wolkenmeer“ Beo Brockahusena („Closer to the music vol. 3“ | 2009 | Stockfish | SFR 357.4009.2) bylo dobré. Ne že by malé BS243.4 dokázaly úplně odfiltrovat pocit své fyzické přítomnosti v místnosti, nicméně reprodukce je vkusně uspořádaná a zvuk má „nestlačené“ rozměry, stejně jako ELAC udrží spojitost scény i při větším odstupu, než bude běžný v malých (a tím vhodných) místnostech.

V „I love the life I have“ Buddy Guye („Extended Dynamic Experience 4“ | 2015 | STS Digital | STS-6111145) „hrábly“ reprosoustavy až překvapivě hluboko, rytmus vášnivé skladby plynul bez stresu a celkově byla reprodukce o něco krotší, zato ovšem dobře kontrolovaná. Nečekejte výbušnost, efektnost nebo sršení barevných ohňostrojů, tohle je audiofilská záležitost, uspořádaná a s lehkostí čitelná, byť trochu puristicky nestranná, možná až trochu sušší. BS243.4 staví věrnost rozhodně nad „popovou“ zábavnost.

Velmi kompaktní, moderně estetické a finančně realisticky naceněné ELAC Carina BS243.4 navazují v zásadě na historickou firemní tradici, ale najdete v nich téměř stejným dílem také rukopis Andrew Jonese – což můžete brát jako záruku toho, že návrh bude propracovaný a snažící se o zvuk vyrovnaný a audiofilsky autentický. Carina BS243.4 v sobě mají až překvapivou schopnost „hrábnout“ do hlubokých tónů (ale i tak zůstávají spíše čitelné a organizované, než rozmáchle efektní), mají dobrý detail, ale hlavně celkovou vyrovnanost, klid a příjemně nenásilnou, snadno poslouchatelnou charakteristiku. Jsou univerzální, zejména za předpokladu připojení k dobré elektronice, jejíž nádech z části ochotně přejímají. Je to jednoduše dobré, pravověrné zaplatitelné hi-fi, ukryté pod pěknou moderní slupkou. Nečekejte od nich zážitek „na první dobrou“, ale dejte jim trochu času, aby vás oslovily, pak se jejich nenápadně nadstandardní úroveň bude mít čas rozvinout.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose koncentrického měniče a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, středně velké plochy sedaček, vysoký strop,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Nejpůsobivější z pohledu kompaktních rozměrů Carina BS243.4 je bezpochyby rozsah a energie, kterými hýří v basové oblasti – oblast mezi 55 a 120 Hz je dokonce zdůrazněná a energeticky vytažená kupředu, což stojí za dojmem celkově plného a hluboko jdoucího zvuku. Reálně dostupných 50 Hz ve volném prostoru (tedy ne u zdi) je pak s ohledem na velikost a cenu výtečný výsledek. Celkově má křivka jistý nádech sklonu od basů k výškám (tedy „do příjemna“), propady na 150, 400 i 2 800 Hz jsou poměrně úzké a budou zdůrazněné charakteristikou prostoru, jinak je křivka relativně vyrovnaná. Nejde o referenční linearitu, ale pásma na sebe rozumně navazují a přes jistý náznak „efektního“ charakteru jsou BS243.4 svým chováním v mezích „slušného chování“, byť nejde o studiově precizní linearitu.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Celý rozsah impedanční křivky se drží poctivě nad minimem 5 ohm, první sedlo naznačuje naladění bassreflexu někam k 55 Hz. Jediný nenápadný náznak maličké rezonance je vidět na 20 kHz, jde nicméně o nepodstatnou úroveň, jinak je celá křivka čistá. Klidná je i z hlediska prudkých zněm a dalších potenciálně zatěžujících artefaktů. Elektrická fáze poměrně prudce uhýbá do negativních hodnot na 105 Hz, nicméně přítomný poměrně vysoký peak by z toho neměl činit žádný výraznější problém, celkově se B243.4 drží v „bezpečném“ rozsahu, bez náročnějších pasáží.

Waterfall

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 26 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ moderní design a materiály na úrovni

+ s chutí se rozehrávají

+ navzdory své kompaktnosti naznačí příjemnou část basového základu

+ transparentní – přejímají charakter nahrávky a systému

ZÁPORY

- není úplně samozřejmě jednoduché je dobře sladit s elektronikou

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: BaSys CS | www.basys.cz 

fSdílet

Tweet