Jedna z nejstarších a největších korporací současnosti, téměř stotřicetiletá japonská Yamaha, je známá hlavně svou elektronikou. Přesto již po více než polovinu své existence vyrábí také reprosoustavy. Nutno říci, že i docela úspěšně, výroby s ladičkou ve znaku se používají i v mnoha nahrávacích studiích jako reference „běžného poslechu". Záběr firmy sahá, tak jako u elektroniky, od reprosoustav za pár tisícovek až do čistě high endových vod.
My jsme měli možnost poslouchat to nejlepší, co v současnosti Yamaha nabízí, vrchol audiofilské série Soavo. Hned po vybalení je jasné, že model Yamaha NS-F901 je skutečně impozantní kus reprosoustavy, byť s trochu neevropskou estetikou. Však také křivky naznačil Toshiyuiki Kita – jeho rukopis nese třeba řada televizí SHARP Aquos, ale také třeba řada produktů známých italských či skandinávských výrobců nábytku.
V základu jde vlastně o variaci toho nejklasičtějšího pravoúhlého tvaru – ten je ale vpředu opticky výrazně rozbit hliníkovým panelem, v němž sídlí tweeter, dojmu vizuální dynamiky pomáhají i výrazně zešikmené boky v horní části. Dá se říct, že v podstatě zbytek čelní stěny je vyplněn buď reproduktory, nebo bassreflexovým otvorem – jak to první, tak to druhé je obdařené štědrými průměry.
Celé reprosoustavy stojí na robustní základové desce, s níž ozvučnici spojuje nevysoký sokl. Všechny měniče mají výrazný kovový lem, bassreflexový dřevěný nátrubek se snaží naopak maximálně splynout s plochou reprosoustavy a tvoří tak kontrast barevně výrazným reproduktorům. Ze dřeva je vyroben ale nejen kvůli estetickým účelům – výrobce tvrdí, že je nejlepší vyrobit port ze stejného materiálu o stejné tloušťce, jakou má samotná ozvučnice.
Zadní strana je vlastně prostá všech prvků, až na přišroubovanou desku, za níž se skrývá ozvučnice a skrz niž prostupují dva páry reproterminálů Yamaha. NS-F901 působí v reálu poměrně kompaktně, ale s výškou 106 cm, šířkou 27 cm a hloubkou 42,5 cm patří k mírně nadprůměrným sloupkům. Rozhodně nadprůměrná je váha necelých 31 kg, naznačující neošizené provedení. Tomu ostatně odpovídá i povrchové zpracování – je totiž naprosto fantastické a leckterý výrobce by mohl závidět. Klavírní lak (my jsme měli černý, ale dělá se i bílý) má úžasnou hloubku, je hladký a i z fotek můžete vidět, že je dokonalý jako zrcadlo. Je tu jednoduše znát, že Yamaha se už 125 let věnuje hudebním nástrojům.
Celá ozvučnice se může zdát velmi jednoduchá, ale jde o poměrně propracovaný systém – jednak se směrem vzad mírně zužuje, čímž výrobce bojuje proti vzniku stojatého vlnění, jednak je tu systém vnitřních přepážek. Jedna plná odděluje basovou část od té středovýškové, jednak je tu v pravolevém směru zhruba v polovině hloubky vertikální příčka s průduchy. I tak je ale basová i středotónová komora velká a měniče mají kde „dýchat". Celý sloupek je vyroben z poměrně tlustých MDF panelů, což, jak už jsme řekli, se odráží také na hmotnosti. Je fakt, že při poslechu patří skříň NS-F901 rozhodně k tomu netečnějšímu.
U Yamahy osadili NS-F901 čtyřmi reproduktory ve třípásmovém zapojení. O výšky se stará 2,5 cm hliníková kopulka, středotónový měnič má 13 cm membránu a zdvojená basová sekce pak membránu o průměru 16 cm. Všechny tři reproduktory mají klasickou kónickou membránu s výraznou protiprachovou centrální kopulkou. Všechny mají také masivní závěs z měkké pryže. Membrána je z materiálu, který výrobce popisuje jako „Advanced PMD", což označuje polymerem vyztuženou slídu na papírovém základu. Na reproduktorech spolupracuje specializovaný německý výrobce Kurt Müller. Středotónový měnič má v pohonu neodymiové magnety, basové reproduktory pak velké feritové.
Samostatnou kapitolou je zmíněný hliníkový tweeter – ten je od masy základní ozvučnice vlastně fyzicky oddělen hliníkovým plátem. Prochází sice dovnitř pracovní komory, kterou sdílí se středobasem, ale fyzicky se jí nedotýká.
Výhybka vybavena dobře volenými součástkami, mezi jinými velkými cívkami s železným jádrem, nebo polypropylenovými kondenzátory Solen. Dělí pásma na hranici 450 a 3 500 Hz. Yamaha NS-F901 jsou koncipovány jako 6 Ohmové, s dostatečnou citlivostí 89 dB (2,83 V / m). Imponující je ale jejich frekvenční rozsah (byť bez udání tolerance – my sázíme tak +/- 6 dB) – sáhnout si až na 32 Hz a díky kovovému vysokotónovému měniči vystoupají až na 50 000 Hz.
Poslouchali jsme primárně s elektronikou Yamaha ve složení integrovaného zesilovače A-S2100 a SACD přehrávače CD-S2100. Důvodem bylo hlavně to, že NS-F901 jednoduše rozkvetou, když je propojíte s autoritativním setem od Yamahy. K dispozici byl ale i Naim Nait XS / CD5si, T+A AMP 8 / DAC 8, nebo Marantz PM8005 / NA8005. Kvalitu napájení zajišťoval IsoTek Sigmas EVO3. Porovnávali jsme s Harbeth Monitor 30. Kabeláž nesla značky KrautWire, ProAc, Eagle Cable, Monster Cable, Vincent nebo Kubala Sosna.
Jako první jsme nasadili synteticky dokonalou basovou linku ve šlapající „Sleepwalk" od Ultravox („The Best of" | 1997 | EMI | 7243 5 95368 2 8). Nutno říci, že s libovolnou jinou elektronikou, než s tou od Yamahy, byl bas velký a razantní, jak byste od sloupků tohoto rozměru (a ceny) právem čekali, ale také s přídechem nekonkrétnosti. Spodní pásmo potřebuje opravdu velkou autoritu. Pak se vám dostane odměnou přesný, velmi rychlý a velmi konkrétní bas. Rychlé, temné a těžké impulsy, ženoucí skladbu kupředu, mají sílu pneumatického kladiva a obdivuhodnou energii. Ale nezkoušejte tyhle sloupky vtěsnat do malých prostor, umí bez stresu vyplnit na i přes 40 metrů čtverečních, přičemž právě mohutný a přitom velmi svižný bas na tom má nemalý podíl.
Možná se z předchozího zdá, že basové pásmo by mohlo přeci jen trochu zatemňovat středy a stěžovat jejich čitelnost, nicméně s adekvátními partnery (a nejde než opět zdůraznit, že to pro nás to byl jednoznačně firemní set nové řady 2100, s nímž byla sestava dokonalým příkladem synergie) je přednes vlastně dosti vyrovnaný. „Wish you were here" od Pink Floyd („Echoes" | 2001 | EMI | 7243 5 36111 2 5) hrála s nebývalou jistotou, byť opět velmi aktivně, mírně dopředu k posluchači. NS-F901 jsou velmi čisté a hlavně udržely v reprodukci naprostou jistotu. Nejsou sice uvolněné a tak úplně samozřejmé a muzikální, jako opravdu špičkový high end, ale mají už opravdu přesvědčivě otevřené a detailní podání. Máte pocit hladkosti a spojitosti, stejně jako nevyčerpatelné energie, číhající kdesi v pozadí, až jí bude v okamžiku dynamické špičky potřeba. Díky tomuto pocitu mohutnosti mohou v první chvíli působit NS-F901 trochu sevřenější a temnější, ale jakmile se zaposloucháte, zjistíte, že už v podstatě nic nechybí.
Trochu jsme se báli, jak si kovová membrána tweeteru poradí s tóny vibrafonu a činelů v „Softly, as in morning sunrise" od Modern Jazz Quartet („Concorde" | 2000 | Prestige | 0888072306530). Oba nástroje jsou nahrány čistě a jasně, mají ale právě na kovových membránách občas tendenci hrát až příliš výrazně. Kupodivu ne tak na Yamaha NS-F901 – popravdě nás vlastně až překvapilo, jak kultivovaně tóny zní. Vibrafon, pokud už bychom ho měli nějak popsat, zněl dokonce i trochu méně zněle a velmi jemně. Připisujeme to opravdu velmi dobré kontrole reprosoustav. Tón totiž vznikl vždy velmi rychle a sebejistě a zůstával zřetelný, vydělený z hudebního celku docela dlouho. Podání kovu bylo velmi přesvědčivé, byť ne tak komplexní a sofistikované, jako mají některé špičkové tweetery v kategorii reprosoustav kolem 100 000,-. Ale to vůbec nevadí, protože NS-F901 už je ve třídě, kdy vůči ceně nemůžete říct nic špatného. Pokud budeme hodně přísní, tón vibrafonu ztrácí poměrně rychle svou prvotní energii, takže ke konci zůstává jen decentní ševel – ale jak už jsme řekli, i tak zůstává dobře čitelný.
Poměrně velká ozvučnice a poměrně rozměrné reproduktory dávají tušit zajímavý dynamický potenciál. Opět tu hodně záleží na připojené elektronice, protože ovládnout tyto reprosoustavy s dostatečnou jistotou zvládnou jen ty opravdu dobré přístroje. Orffova „O Fortuna" („Carmina Burana" | RSO Berlin a Riccardo Chailly | 1984 | Decca | 411 702-2) byla jednoznačně impozantní. Velký, důrazný zvuk plný energie nechal vyniknout velký orchestr s téměř živoucím „dechem" a dopadem; na danou cenovou třídu to bylo skutečně perfektní. Dokonce i velký buben a také velký činel měly tělo a hloubku, NS-F901 umí hrát úžasně plně a pocitově neomezeně. Když se hudba vzedme, tyhle reprosoustavy vám to dají nekompromisně najevo a zaplaví vás přívalovou vlnou zvuku, má to drajv, má to šťávu a přitom zvuk zůstává velmi kompaktní. Dynamika patří jednoznačně k nejsilnějším stránkám těchto sloupků, i když rozhodně není jednoduché jí naplno využít.
„Bil Mon" od Bély Flecka a jeho Flecktones („Little Words" | 2003 | Columbia | 513313 2) pěkně prověřili rozlišení NS-F901. Basová linka má nadprůměrnou definici a korektní objem, navíc se velmi snadno vnímá průběh tónu. Velice pěkně zazněl činel – objemem a velikostí velmi věrohodný, s hlubokým prokreslením a pocitem skutečně hmotného nástroje. Činel není tak jemný, sází spíše na detail a přesnost, ale již nabízí dostatečnou komplexnost, aby působil uvěřitelně.
Yamaha NS-F901 produkují poměrně velký zvuk, stejně jako již zdaleka nejsou malé, takže budete muset podle toho zařídit i jejich pozici v prostoru – potřebují totiž nutně „dýchat". Hudební scéna se definitivně skládá a provazuje teprve ve chvíli, kdy jim dopřejete alespoň metr prostoru od všech okolních stěn, přičemž nejdůležitější je ta zadní. „Happy-Go-Lucky Local" Oscara Petersona („Night Train" | 1997 | Verve | 0602498840252) dokázala, že důležitější je pro NS-F901 spojitost prostoru, spíše než monitorová lokalizace nástrojů. Ta rozhodně není špatná, ale scéna samotná není tak velká, jak byste si snad mohli myslet. Její těžiště také celkem citelně směřuje doprostřed mezi reprosoustavy. Na druhou stranu ohraničení a oddělení jednotlivých instrumentů je skvělé. NS-F901 patří spíše ke směrověji hrajícím reprosoustavám, v ideální poslechové pozici pak ale už začínáte mít pocit, že hudba vystupuje z ozvučnic a ty mizí a zanechávají za sebou jen zvuk a hudbu.
Yamaha NS-F901 dokázaly zahrát v podstatě při libovolné hlasitosti stále stejným charakterem. „I, Robot" od Alan Parsons Project („Definitive Collection" | 1997 | Arista | 74321 51746 2) snad jen při velmi tichém poslechu nezněla úplně dokonale, ale i při popůlnoční hlasitosti byl zvuk zřetelný a dobře definovaný, ta působivá energie a semknutost se ale dostavuje někde kolem běžných středních hlasitostí. Bohatý, energický přednes mírně zahlazuje i stopy starší a ne úplně dokonalé nahrávky; přes svou autentičnost není zvuk hrubý a nesmlouvavý.
Určitá techničnost, nebo snad lehce sušší charakter, který je v reprodukci vystopovatelný, ovlivňuje i vnímání barev. Mozartův „Koncert pro flétnu, harfu a orchestr K299" z disku „Selections by Accuphase" (Philips | ACD-2) se nesl v duchu velmi umírněných, jemných smyčců, snad až pragmaticky věrný přednes by možná zasloužil trochu muzikální jiskry. Na druhou stranu perfektní přesnost, dynamika a velmi dobré rozlišení vás přenášejí ke skutečným, jen o ždibec odměřenějším nástrojům. V nahrávce je dost vzduchu a informací a vše přichází samovolně, reprosoutavy servírují zvuk na stříbrném podnose.
Iniciativní přednes vcelku dobře podpořil i skutečně podprůměrnou nahrávku, jakou je „Maniak" od Kryptor („Best of fuck off!!!" | 2012 | Metalgate | MGR-24315). Ne snad, že byste se nedozvěděli dostatečně důrazně vše o dynamické plochosti nebo ukřičenosti některých nástrojových linek, ale z nějakého zvláštního důvodu to není vysloveně nepříjemné. Někdo by možná mohl namítat, že skutečný high end musí být nekompromisní, že nemá maskovat nedokonalosti, ale ruku na srdce – co bychom pak vlastně poslouchali? Yamaha NS-F901 jsou sice spíše analytičtější, ale nabízí i rozumnou míru tolerance, aby i to méně příjemné bylo snesitelné.
Yamaha NS-F901 jsou zvláštní reprosoustavy. V evropském slova smyslu nejsou úplně pohledné, ale jejich zpracování je výtečné. Mají velký, dynamický a dramatický přednes, ale přitom jsou schopny slušného vhledu do nahrávky, dobrého rozlišení a solidní věrnosti. Umí si sáhnout skutečně impozantně hluboko v plné síle, umí být semknuté, energické a rytmicky precizní a strhující. Ale k tomu všemu budou potřebovat skutečně prémiovou elektroniku s prvotřídní kontrolou. Z nám dostupných kousků se zdaleka (a to opravdu zdaleka) nejlépe osvědčila firemní sestava A-S2100 / CD-S2100. Reprodukce NS-F901 připomíná tak trochu jízdu na divokém mustangovi – musíte ho zkrotit, ale odměnou vám bude skutečně famózní jízda.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]
Kč 89 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ semknutý, pevný, energický zvuk
+ velmi dobré rozlišení
+ fantastická stavba a pevnost ozvučnice
+ působí trochu atypicky, ale elegantně
+ silný a svěží zvuk je fantastický pro velký orchestr, rock i filmy
+ umí sáhnout v plné parádě hodně hluboko
+ zřetelná synergie s elektronikou Yamaha řady 2100
ZÁPORY
- bas potřebuje velice autoritativní elektroniku, jinak se bortí
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: K+B Expert | www.yamaha-hifi.cz | facebook-icon
