Němečtí T+A (nebo chcete-li Theory+Application či ještě přesněji Theorie und Anwendung, protože tak to nejvíce vyhovuje exaktní nátuře vědci založené firmy) existují již od roku 1978, za sebou mají celou řádku úspěchů (včetně grantem německé vlády podpořeného D/A převodníku, který jako první skutečně špičkové zpracovával i DSD1024 apod.). Většina jich ovšem leží v oblasti zesilovačů a digitální techniky či v poslední době ultra high-endových sluchátek, takže možná někoho i překvapí, že nemalou a nedílnou součástí portfolia je také pestrá paleta reprosoustav.

Ty často kombinují jednoduché křivky a také dřevěné části s kovovými profily. Nejnovější řadou v nabídce značky je série Caruso, která je určená k multizdrojovému all-in-one systému Caruso R.

Z řečeného logicky vyplývá, že sloupky Caruso S10 (ještě jsou k dispozici regálovky Caruso R10) jsou designově lehce účelně pojaté, jejich půdorys má tvar obdélníku a dávají si pozor, aby náhodou nebyly příliš vysoké nebo široké – ladí tedy s účelem „lifestyle“ zařízení řady Caruso.

Čelní stěnu kryje za normálních okolní černá mřížka, zapadající mezi přesahy horní a spodní desky z přírodně zbarveného hliníku. Zbývající čtyři stěny jsou vyvedené v černé a mají lehce hrubou strukturu, kryjící panely z MDF. Celou váhu rozkládají Caruso S10 na dvojici malých hliníkových profilů s nožkami. Zadní panel hostí středně velký plastikový otvor bassreflexu a dva standardní vstupní terminály.

Caruso S10 jsou koncipované jako třípásmové s přechodovými frekvencemi na 400 a 2 400 Hz, na úzké čelní ploše se vtěsnaly celkem čtyři měniče – nahoře středotónový, pod ním tweeter a ještě o kousek níž dva basáky. Čistotu designu podtrhují kroužky, kryjící koše a jejich šrouby. Není to ale jen designový prvek, v T+A říkají, že nenápadná absence ostrých hran a přechodů pomáhá výrazně zlepšit podání prostoru nahrávek.

Vysokotónový měnič využívá klasickou kupolku, ovšem tkanina je prý nově vyvinuta. Jinak má klasický průměr 2,5 cm. Všechny tři zbývající reproduktory mají průměr 15,2 cm, jsou kónické a jejich černé membrány drží na klasickém vlnkovém gumovém závěsu. Magnetický systém by měl být velmi silný, což spolu s pružným pavoukem a dlouhou cívkou zaručuje velký výkmit. Membrány jsou z materiálu kombinujících uhlík, papír a různá přírodní vlákna. Při výrobě jsou „odlité“, stlačené a následně sušené vzduchem.

Stojí za to říct, že ozvučnice má výšku 93 cm, šířku 17 cm a hloubku 32 cm, přesto váží Caruso S10 poctivých 18 kg. Dozvíte se také, že mají impedanci 4 ohmy a citlivost (ovšem bez bližší specifikace) 89 dB. Výrobce kupodivu neudává třeba ani frekvenční odezvu.

Caruso S10 jsme poslouchali primárně s „receiverem“ Caruso R, ale došlo i na redakční řetězec Métronomce DSc1 / Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR s pračkou GMG Power Harmonic Hammer 3000P a kompletní kabeláží Nordost Heidall 2. Krom regálové podoby Caruso R10 jsme porovnávali pochopitelně hlavně s Xavian Quarta Evoluzione.

Jakmile spustil George Duke svou rytmicky a basově poměrně obdařenou „Say That You Will“ („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882), ozval se bas mocný, hodně plnokrevný a tučný, mnohem odvážnější, než byste od poměrně štíhlých sloupků čekali. Navíc to není jen čistě efektní záležitost, bas má krom pocitvé dávky energie a důrazu také formu, v rámci své třídy až nebývale solidní a pevné ohraničení a skutečně pěknou údernost, byť ta působí snad až lehce „přidaným“ dojmem. Je nutné říct, že bas byl velmi živý a technicky spořádaný.

Středům je pak dopřáno o ždibec méně šťávy, zpěv Loreeny McKennit v „All Souls Night“ z desky „The Visit“ (2006 | Quinlan Records | 0774213510426) byl nicméně pěkně otevřený (tedy možná méně dominantní, než bas, ale rozhodně ne zasutý někam dozadu) a hlavně čistý, i tady je znát ona technická spořádanost. Výsledkem je zvuk přirozený, klidný, neošizený v pocitu těla ani v detailech – v rámci své váhové kategorie jsou Caruso S10 překvapivě kompetentní hráči. Možná nejdou tak úplně po detailech takovým tím suše analytickým způsobem, možná dávají lehounce víc přednost drajvu a energii, ale informativní jsou tak, jak má dobré hi-fi být.

Na výškách u Caruso S10 poměrně výrazně záleží na tom, jak si je natočíte – činely v „Next Time You See Her“ Erica Claptona („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724) byly při přímém natočení na uši možná až poněkud zdůrazněné a objemově větší, stačilo ale osy měničů pootočit jen lehce „ven“, aby efekt přešel a energie bylo proporčně správně. Právě natočením lze také „ladit“ informativnost (protože čím více objemu, tím výraznější subjektivní dojem detailnosti) – fakticky jsou ovšem výšky lehké, svižné a celkově kultivované, vlastně na nich těžko hledat nějakou mouchu, stejně jako na zbytku pásma. Nezní vysloveně chytlavě na první dobrou, ale mají ten dlouhodobě příjemný styl s absencí problémů.

Caruso S10 se rozezpívávají velmi ochotně a pocitově vlastně velmi snadno. To velmi slušelo bubnům Billa Bruforda v „Some Other Time“ z „If Summer Had Its Ghosts“ (1997 | Discipline | 6333679770527) – jejich zvuk byl mimořádně šťavnatý, skvěle důrazný, autoritativní a zároveň tak nějak pružný. Když dopadne palička na napjatou blánu (už lze trochu rozeznat oddělený zvuk blány a těla bubnu), tak zvuk zapruží až ve vašem hrudníku. Navíc máte-li chuť, můžete štíhlým reprosoustavám „naložit“ a ony zahrají s chutí, hlasitost stoupá, aniž by se zvuk bortil, ale i na druhém konci spektra, v takové té večerní až noční hlasitosti si Caruso S10 ševelí se šlapajícím rytmem a dokonce dýchají a ukazují dynamické kontrasty, což je parádní.

Detaily v Hedgesově „Bensusan“ („Aerial Boundaries“ | 1984 | Windham Hill Records | 01934110322) nebyl nijak zvlášť expresivně podaný, reprosoustavy nicméně mají solidní rozlišení, zejména pak v kontextu dané cenové úrovně. Více než nejposlednější nuance oceníte takovou ne úplně typickou snadnost, s kterou se hudba line, ohraničená, konkrétní a dobře čitelná. Jinými slovy se Caruso S10 nesnaží jít až k nejposlednějším nuancím, přesto drží dobrý standard a hlavně jej umí nabídnout ve velmi dobré pohodě.

Prostor nahrávky „Messy Bessie“ Jimmyho Smithe („Back at the Chicken Shack“ | 2007 | Blue Note | 0946 3 92777 2 8) nebyl nijak ohromný, stejně jako nebyl úplně holografický, ale tak jako u ostatních aspektů reprodukce, tak i tady je všechno tak nějak samozřejmě organizované, je tu už i náznak hloubky nahrávky a jakkoliv možná nástroje „nezařezávají“, jsou v pravolevé ploše dobře rozložené a přehledně usazené.

Co je ale rozhodně skvělé, to je živost, s jakou Caruso S10 zahrají i říznější Ozzyho „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz | 24/96). T+A do hudby vkládají svoje srdce, je to živé, tvrdé a přitom neagresivní. Možná je tu lehce lifestyle ladění, basového základu je tu přeci jen víc, stejně jako jsou tu maličko lesklejší výšky, ale je to kultivovaná zábavnost, neúnavná a dospělejší, než se běžně v dané cenové kategorii stává.

Němci z T+A vždycky brali svou práci vážně a jak se zdá, tak trochu „po německu“ seriózně berou i lifestylové komponenty řady Caruso. Na to, že sloupky Caruso S10 jsou hlavně doplňkem k all-in-one receiveru Caruso R, tak obstojí naprosto plnohodnotně i jako samostatný objekt – možná, že trochu strohé linie nejsou potěchou pro oko, ale tady se hraje podle hesla účel světí prostředky a prostředky byly rozhodně využity výtečně. Caruso S10 mají lehoulinké lifestyle ladění, ale v jádru z nich cítíte tu spořádanost, korektnost a opravdovost, kterou se vyznačují prakticky všechny výrobky s logem T+A. Pokud vás tedy přepadla chuť na reprosoustavy střední kategorie a z všeobecného pohledu je vám blízká autenticita v energickém a šťavnatém balení, nebojte se odvážně překročit případné předsudky, že T+A je „ta značka s elektronikou“ a poslechněte si jedny z nejzajímavějších reprosoustav své třídy.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Pomineme-li místností způsobený propad těsně pod 200 Hz, je vidět, že Caruso S10 jsou koncipované tak, aby stály rovnoběžně se zadní stěnou, právě za takových podmínek totiž tweeter nemá zjevný peak, ale naopak „rovný“ charakter. Celkově je frekvenční odpověď velmi mírně svažitá směrem od basu k výškám, což je preferovaný charakter pro příjemný poslech. Je tu vidět maličko větší objem basu, což do lifestyle kategorie rozhodně patří. První náběh reprodukce na 30 Hz a plné energie kolem 40 Hz je velmi dobrý.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Na tomto grafu je vidět, že je dobré sedět v ose tweeteru nebo nad ní, raději než pod ní. To by ve středně velké místnosti za běžných poslechových podmínek mělo být možné.

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedanční křivka se mezi 100 a 500 Hz pouští poměrně nízko, na dohled úrovni 3 ohm. Ladící frekvence bassreflexu je odhadem někde kolem 38 Hz. Na úrovni cca 360 Hz je patrná drobná rezonance, mohlo by jít o stojaté vlnění na výšku ozvučnice. Elektrická fáze má celkově spíše středně náročný průběh, podobně jako impedance – Caruso S10 tak nejsou v kontextu elektroniky typické v této cenové úrovni obzvláště těžkými, ale ani nijak nenáročnými reprosoustavami.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 58 500,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ bytelné zpracování

+ ochotné rozehrávání

+ kultivovaný zvukový projev z vrcholu kategorie

+ velmi dobře doplňují „all-in-one“ Caruso R

+ dynamika

ZÁPORY

- jsou lehce citlivé na směr natočení

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Altei | www.altei.cz 

fSdílet

Tweet