Severoněmecký ELAC má za sebou rušné století - vyráběl sonary i šicí stroje, ač velké úspěchy slavil hlavně s gramofony. Kdoví proč se tak před více než polovinou své existence značka rozhodla, že budoucnost leží v reprosoustavách. Od té doby se firemní portfolio nafukuje, přeskupuje a kvasí, aby dnes značka měla nejen svou německou základnu, v níž vzniká řekněme konzervativnější část produkce, ale i kalifornskou odnož, vedenou legendárním Andrew Jonesem k vytváření moderních a svěžích kreací. To vše doplnil návrat ke gramofonům nebo nedávné spolknutí značky Audio Alchemy, což vyústilo v sérii dostupné elektroniky, doplňující už tak zajímavé portfolio převážně digitálních komponentů.

Záběr firmy je tak vpravdě obrovský a jen si ho řádně uspořádat v hlavě nějakou chvíli zabere - faktem ale je, že mezi nějakými šestnácti stále v katalogu zapsanými řadami reprosoustav ční jako jedna z nejnovějším série Vela (od slova "velum", neboli latinsky "plachta"), postavená na historii středoproudé řady 400.

Nejvyšším modelem (a to samozřejmě i doslova) je tu sloupek Vela FS 409 - díky lichoběžníkovému tvaru ozvučnic a jejich velké štíhlosti působí reprosoustavy na fotografiích poměrně kompaktně, ale tváří v tvář jejich kabinetům z MDF profilů ve vysokém laku dojmy snadno přehodnotíte. Koneckonců je to přes 32 kg hmoty s výškou 130,7 cm (přičemž šířka 27,6 cm a hloubka 33,2 cm jsou v poměru skutečně malé).

Celá věž stojí na malé základně s čtveřicí nožek - kupodivu zůstávají přes kompaktní půdorys Vela FS 409 stabilní a bez tendencí k naklánění. Přední stěna je osazena čtveřicí měničů poměrně vysoko nad podlahou, kabinet má velké rádiusy a ani jeho horní a spodní stěna nejsou rovnoběžné (jak nahoře, tak dole se zdvihají směrem vzad, jako kdyby ozvučnice stály na špičkách). Horní plocha ozvučnic je vyvedena v kontrastní černé.

Pohled na zadní stranu odhaluje jen čistou plochu s namontovanou jedinou kovovou destičkou ve spodní části, skrze níž pronikají čtyři pěkné reproduktorové terminály. Pod nimi se pak otevírá směrem dozadu černý kovový profil tvaru V, skrze nějž proudí vzduch z bassreflexu na spodní straně ozvučnice.

Osazením měničů pak řada Vela navazuje na tradice ELACu a zejména tedy jeho řady 400 - nejvyšší frekvence vyzařuje prověřený skládaný pásek systému JET v páté generaci, která dostala pro řadu Vela nový soustružený kovový zvukovod.

Střednímu pásmu je vyhrazený 15 cm kónus s membránou typu AS XR, basům týž materiál v průměru 18 cm. Reproduktory se ještě liší závěsem - ten u středotónového je prakticky plochý a pevný, u basů je klasická měkká vlnka. Materiálem membrán je "lámaná" hliníková vrstva na papírovém základu, která vytváří krystalický dojem. Lomení plochy zajišťuje její vysokou pevnost a nízkou míru vlastní rezonance. Cívka reproduktorů je pak přichycena jak k oné tenounké kovové vrstvě, tak k papíru pod ní, aby pístový pohyb byl co možná nejpřesnější.

Elektrická výhybka filtruje signál v režimu tří a půl pásmové koncepce, spodní woofer je tak filtrovaný na 140 Hz, druhý pokračuje v práci až na 360 Hz a středotónový reproduktor pracuje do 2 700 Hz, odkud už vše zvládá výškáč JET.

Udávaná frekvenční odezva 28 - 50 000 Hz platí dle normy IEC 268-5, charakteristická citlivost činí nadprůměrných 89 dB / 2,83 V / m a jmenovitá impedance je stanovena na 4 ohmy s připuštěným propadem na 3,4 ohm u frekvence 105 Hz.

Možnost poslouchat ELAC Vela FS 409 jsme měli v jihomoravském showroomu studia Luxusní Elektronika, v akusticky upravené místnosti střední velikosti, kde hrála primárně sestava Audionet PRE G2 / Audionet MAX, doplněná o Yamaha CD-S3000. Alternovalo se s Marantz SA-KI Ruby a Marantz PM-KI Ruby či Cambridge EDGE A, porovnávalo pak s KEF R11 a dalšími. Propojeno pak bylo kabely Cardas Clear Reflection a napájeno přes filtr GMG Harmonic Hammer 3000P a kabely AudioQuest Tornado.

Notoricky známou úvodní pasáž "No sanctuary here" od Chrise Jonese ("Vinyl Classic Vol. 2" | 2014 | stereoplay | 03-14) prezentují Vela FS 409 jako pěkně napnutou, tuhou a razantní, s basem vibrujícím, ale v některých kombinacích až trochu hřmotným, jako kdyby tančil na rozhraní utažené konkrétnosti, pevné a výbušné razantnosti a odfukující mohutnosti, která získává na výraznosti s klesající frekvencí. Po většinu času ale zní Vela FS 409 hlavně odhodlaným a důrazným, pěkně semknutým způsobem. Není to bas, který rozvibruje i střechu u sousedů, ale má drajv a dobré oddělení jednotlivých tónů, dobře také už předestírá rozmanitost poloh nejhlubších ploch.

Hlas Sophie Zelmani v "How it feels" ("Dali CD Vol. 3" | 2012 | Dali | 280939) pak byl dosti velký a hladký, trošku zaoblený, ale přesto velmi snadno čitelný a to i při velmi nízké poslechové hlasitosti. Celkově dominuje vjemům ze středního pásma jemnost, ač plastičnost a detailnost už jsou skutečně hezké. Z pozadí dokáže vylovit (ač ne příliš dopředu vytáhnout) doporovodný vokál. Je to energický, živý zvuk s opět jistou napnutou tuhostí a pevností, přitom se ale nesnaží o analytickou pitvu skladby, zůstává nad věcí.

Cinkající činel v "Hello Dolly" Jerryho hermana ("Jazz Masters Vol. 4" | 2017 | STS Digital | STS-6111166) byl díky reproduktoru JET velmi jasný a konkrétní - možná se zdá, že konec pásma je jasnější a dominantnější, ale rychlost, energii i řád, které činelům výškách dá si nemůžete neoblíbit. Není to přitom žádné exhibování, žádné tvrdé zdůrazňování i těch nejtišších signálů, aby lépe vynikly - JET prostě spíše svou svižností v této aplikaci stíhá vykreslit a artikulovat tóny s nadhledem a svěžestí. Detailnost je díky tomu velmi dobrá. Navíc se nezdá, že by při vertikální či horizontální změně polohy měnil jakkoliv zásadně charakter výšek, což je při nemalé výšce ozvučnic dobrá zpráva.

Zdálo se, že přes onu tuhost zvuku patří reakce Vela FS 409 mezi ty svižnější, takže i makro- a mikrodynamickou stránku perkusí v nahrávce "Kote Moun Yo?" Markuse Schwartze a Lakou Brooklyn ("System Solution" | 2019 | Nordost) zvládnou s důstojností hodnou své cenové hladiny. Zvuk působí celkově velmi pružně, má výbušnost a takovou tu snahu o ukázání síly a energie. Štávu a drajv nahrávky každopádně ELAC "stíhá".

Celkově až nečekaně důstojně prokreslily reprosoustavy "Nativity Carol" Johna Ruttera ("First Sampling" | 1990 | Reference Recordings | RR-S1CD). Není to taková ta perfekcionistická ostrost, kterou se předvádí leckteré moderní reprosoustavy, tady vjem čistoty, vzduchu a hlavně srozumitelnosti lidských hlasů působí "normálním" dojmem, jakoby všechno bylo na svém místě, ve správných poměrech a s vyrovnaností a transparentností příslušnou vyšší třídě reprosoustav.

Ani prostor Stingovy "Englishman in New York" ("Die Perfekte Räumlichkeit" | 2010 | stereoplay | 10-10) se nehnal nějak uměle kupředu a přesto dokázal i takhle komplexní nahrávce dát pocit už solidní pravolevé i předozadní organizace, dokázal udržet spojitost scény a její pozici mimo hmotu ozvučnic, které působily jen jako estetický prvek, kolem nějž se rozlévá hudba. Jak už bylo řečeno, efekt "drží" i při změnách poslechové pozice, takže třeba poposedávání na sedačce váš zážitek neohrozí.

V "Mé vlasti" Bedřicha Smetany, nahrané London Symphony Orchestra pro demonstrační disk Bowers&Wilkins Society of Sound bylo cítit, že ELAC má něco, co by se dalo nazvat lehce sladším laděním k uspokojivosti. Zvuk byl prostě hezký, barevně bohatý, napnutý a hrající se zjevnou chutí, byť v přiměřeném objemu a s celkově velmi důstojnou čitelností. Ani dramatičtější momenty nebo v praxi libovolně nastavená hlasitost od tiché až po vysokou na zážitku nic nemění. Orchestr pak umí místnost dosti výrazně vyplnit svou přítomností, pokud něco, tak Vela FS 409 potřebují navzdory svému kompaktnímu půdorysu poměrně dost prostoru k vyniknutí. Pak si ale umí hrát záživně kultivovaným stylem.

Elegantní sloupky s puncem luxusu a sladce příjemným, pružným a živým zvukem - to by možná byla nejlepší zhutněná charakteristika vrcholného modelu FS 409 z řady Vela od německé pobočky bezmála staletých ELAC. Tento sloupek má stále rozpoznatelnou zvukovou (a ostatně i designovou) charakteristiku firmy, nicméně je po všech stránkách snáze přístupný, neutrálnější, než tomu bývalo zvykem - a to je dobře. Pokud je vám blízká energie, zvuk s tělem, kontrolou a přitom jistou sladkou příjemností, pak jsou Vela FS 409 rozhodně bonbónkem právě pro vás.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 25 metrů čtverečních, akustickým stropem a štědrým množstvím akustických panelů, byť stále s maličko živější akustikou.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Naměřená frekvenční odezva je poměrně vyrovnaná, byť je vidět, že jí - ale skutečně jen drobně - dominují svou energií střední tóny od 200 do 1 000 Hz a pak výšky nad 10 kHz, které jsou ale poměrně typickým příznakem použití páskového vysokotónového reproduktoru. Úzké propady na 55, 80 a 130 Hz lze více přisoudit zdůraznění místnosti, i taky je ale znát, že Vela FS 409 se netlačí basově kupředu a naopak hlubokotónové pásmo nechávají volně odeznívat. Přesto se od nich dočkáte v běžném prostředí cca 40 Hz a od cca 60 Hz vyrovnanosti bezproblémové v reálném světě (daném onou běžnou tolerancí +/- 3 dB).

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Sedlo mezi prvními dvěma (překvapivě nízkými) peaky naznačuje naladění bassreflexu na cca 32 Hz, kritické pak bude propadnutí křivky až mezi 3 a 4 ohmy v rozmezí 100 - 200 Hz. Není to ale nepřiměřené k elektronice, se kterou se dá očekávat, že budou Vela FS 409 hrát. Zbytek impedanční křivky je velmi poklidný, patrně pečlivě kompenzovaný konstrukcí výhybky. Nejsou tu žádné prudké změny a další artefakty, které by naznačovaly stojaté vlnění nebo rezonanci kabinetů. Elektrická fáze je podobně poklidná jako impedanční křivka a vyjme lehkého výletu za optimální hranice v oblasti 70 Hz není žádný důvod ke starostem. Obecně budou Vela FS 409 snadnými partnery pro zesilovače.

Waterfall

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 166 000,- - standardní provedení

Kč 172 000,- - ořechová dýha

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ překvapivá nesměrovost

+ energický a důrazný basový základ

+ nádherné povrchové provedení dýhované verze

+ celkově uspořádaná reprodukce s jistotou a kontrolou

ZÁPORY

- bas občas zní trochu hřmotně

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Luxusní Elektronika | www.l-e.cz 

DOVOZCE: BaSys CS | www.basys.cz 

fSdílet

Tweet