Americký AudioQuest patří mezi velké společnosti – nedávno „spolknul“ i výrobce reprosoustav GoldenEar, ale svou slávu si dobyl už chvíli potom, co firmu Bill Low v roce 1980 založil. Dnes už nejde jen o výrobu kabelů, v nabídce Američanů jsou také sluchátka, sluchátkové zesilovače / převodníky DragonFly či poslední dobou mimořádně úspěšné napájecí filtry řady Niagara. Značka je ale samozřejmě pořád hlavně výrobcem kabeláže a to s rozsahem od základních a snadno zaplatitelných modelů pro entry level hi-fi až po exotické a super drahé kabely, zapadající i do těch nejdražších systémů.

Někde uprostřed obou těchto extrémů se ve firemní nabídce nachází reproduktorový kabel Robin Hood, zařazený do druhé nejvyšší firemní řady Folk Hero (talent na bombastické názvy v AudioQuest rozhodně mají). Ten se nabízí ve verzi BASS, určené primárně do bi-wiringových / bi-ampingových aplikací pro středobasové a basové pásmo, nabízí se pak i ve verzi ZERO, o níž můžete říct, že je „celopásmová“.

Plochý, tlustý a tuhý kabel má zeleně žíhaný černý oplet, masivní Y rozdělovač před konci a také mimořádně robustní koncovky pájené za studena, všechno zhotovované ve výrobních kapacitách AudioQuest a dávající pocit, že své peníze investujete do kusu materiálu. Na povrchu kabelu najdete také charakteristickou krabičku systému DBS, který má za úkol stabilním napětím 72 V udržovat dobrou kondici dielektrika.

Konstrukce kabelu vychází z top modelů řady Mythical Creatures, používá však méně vodičů a tím krátí materiálové náklady a tedy i výslednou cenovku, alespoň tak to staví v AudioQuest. Bill Low a Garth Powell jako vůdčí osobnosti vývojové týmu zaměřili svou pozornost při vývoji na impedanční nesoulad zesilovače a zátěže reprosoustav. Proto najdete v přídomku názvu ono ZERO, odkazující na technologii, pomocí níž se – tedy samozřejmě dle tvrzení výrobce – podařilo odstranit jakoukoliv vlastní impedanci kabelu. Druhou „hlavní technologií“ má být systém potlačení a odstranění naindukovaného radiofrekvenčního rušení.

Nyní k důležité části. Vodiče použité v kabelu jsou měděné a chlubí se provedením Perfect-Surface Copper+. Jde o plný vodič s jednolitým povrchem bez nečistot, takže na něm nevzniká zkreslení způsobené vzájemným ovlivňováním jednotlivých lanek (a v AudioQuest říkají, že jde i o ovlivňování nečistotami na jejich povrchu).

Dalším pěšákem v boji proti zkreslení v kabelu je systém NDS, který sestává z několika vrstev stínění a sítě uhlíkových vláken, měnících naindukované vlnění v odpadní teplo. Systém DBS ještě navíc přidává funkci RF „pasti“, vyvinuté pro filtry Niagara a dále snižuje úroveň absorbovaného zkreslujícího radiofrekvenčního rušení.

Robin Hood ZERO jsme zkoušeli ve třech redakčních sestavách: místo Nordost Heimdall 2 s OPPO UDP-205, Norma Revo IPA-140 a Harbeth Monitor 30, místo Nordost Red Dawn s Cambridge CXC / ASUS Xonar Essence MUSES MKII a Grandinote Shinai na Fischer&Fischer SN-70, ale i s Teac NT-503, Emotiva XSP-1 a XPA-DR2 na KEF LS50 místo InAkustik LS-1603.

Rázné, houpavé hluboké tóny strun a těla kytary v „Let it rain“ Patricie Barber („The Dali CD Vol. 1“ | 2006 | Dali | 2006023) byly zřetelně tučnější než v podání InAkustik nebo Nordost, bas poctivě více dominoval, snad i díky tomu, že zabíral pěkně odspodu, jakoby spodní oktávy až trochu (leč ne nepřiměřeně) akcentoval. Měkkým tónům dodal AudioQuest nejen váhu, ale také pocit uvolněného prodýchání, je to bas mírně vřelý, ale bez pocitu vymyšlenosti, čitelnost je bezproblémová a kabel nesází tolik na dojem technicky přesné kontury, jako na takovou přirozenou organizovanost.

Robin Hood ZERO jako kdyby v každé ze sestav uklidňoval, platilo to i pro hlas Doris Day v „Penny from Heaven“ („Diamond Voices of the Fifties“ | 2015 | STS Digital | STS-6111140). Žádné napětí, jen lehkost a uvolněnost, s níž se plasticky vykreslený, nestresovaný hlas nesl prostorem. Kabel se pocitově nijak zásadně neprosazuje, ale s ním je zvuk jaksi bohatší, „krásnější“, barevnější, jakoby nesl přirozenost nástrojů i hlas s jakousi noblesní samozřejmostí.

U rázných činelů bylo ve „Spinning Wheel“ od Blood, Sweat & Tears („Blu-spec CD – Feel the difference“ | 2009 | SONY | SICP 20048-9) Robin Hood ZERO zklidnil tu „hranu“, ten tvrdý, až lehce nekompromisní pocit nahrávky, průzračnost a konkrétnost nástrojů ale zůstala zachována včetně té lehké stopy „lesklosti“, kterou tento netypický CD formát má. Celkově je ale znát, že kabel je „nohama na zemi“, že do výsledné zvukové charakteristiky vlastně příliš nevstupuje. Ani v nejenergičtějších pasážích s nejdivočejším cinkotem nebyla přítomná žádná útočnost nebo naopak pocit éterického „vyhlazení“.

Robin Hood ZERO nabízí velký zvuk, který jako kdyby nakynul, zvětšil měřítko – v „Danse Macabre“ Camille Saint-Saënse („Crystal Cable Arabesque“ | 2009 | Crystal Cable | CC 200901) se nekonala efektně nabubřelá dynamičnost, ale přesto cítíte, že je tu velmi důstojný nadhled a že kabel nijak nedusí schopnosti systému. Zvuk opět hlavně „dýchá“, je to mohutnější, robustnější reprodukce, mocný zvuk, který plyne a když má zabrat, tak opravdu zabere – je to trochu jako šlápnout na plyn v autě s obrovským motorem: chvíli to trvá, ale síla, která se probudí je působivá.

Přestože Robin Hood ZERO má svůj přítomný charakter, nezdá se, že by nějak dominoval reprodukci nebo že by „kalil vodu“ – třeba v „Symfonii č. 8 v G-dur op. 88“ Antonína Dvořáka (RSO Berlin | „pure music ONE“ | 2008 | AUDIO | 03-08) vždy jasně dominoval charakter té které sestavy, společným rysem pak bylo spíš určitě uvolnění. Dostupnost detailů s tímto kabelem se jeví méně „napřímo“, ale bez problémů – i ambientní ruchy a jemnůstky působí přesvědčivě, čitelně a chce se říct přirozeně zasazené do kontextu.

Vícekrát zdůrazněný pocit „nadechnutí“ platil také u vnímání prostorové scény v „Quiet Corners and Empty Spaces“ od The Jayhawks („AUDIOphile Pearls Vol. 17“ | 2016 | AUDIO | 06-16) – po zapojení Robin Hood ZERO se zvuk trochu zvětšil, byl bohatší a přitom mu zůstal řád a bezproblémové rozčlenění. Cítíte, že všechno dění má své místo a že kabel příkladně udržuje organizovanost, definovanou zesilovači.

„Flight of the Cosmic Hippo“ Bély Flecka („Extended Dynamic Experience 4“ | 2015 | STS Digital | STS-6111145) plynula ve velkém stylu, sytá, posazená na šťavnaté, mručivé basové lince, které AudioQuest dodal na objemu. Rytmus skladby je uvolněný, prim hraje plynulost a klid, přitom ale vnímáte, že timing je prostě dobrý, hudba není „rozostřená“. Vlastně se díky Robin Hood ZERO cítíte při poslechu více v klidu, je to příjemnější a samozřejmější zážitek.

Reproduktorové (ale vlastně i napájecí) kabely nejnovější generace se u AudioQuest daří navrhovat nebývale dobře a jsou hodné pozornosti i v segmentu s prémiově nasazeným cenovkami. Pokud tak máte sestavu a rozpočet, které proporčně odpovídají kategorii (což by tak orientačně mohlo znamenat jeden komponent za 100 000,- a více), můžete Robin Hood ZERO rozhodně zařadit na svůj seznam kabelů, jejichž vyzkoušení by vám nemělo uniknout. Kabel je pěkně zpracovaný, ale hlavně kamkoliv byl připojen, tam vnesl klid, nadhled a takový ten pocit luxusního zvuku, který je příjemné poslouchat a který k vám promlouvá s nadhledem a pohodou. Robin Hood ZERO jednoznačně není levný, ale stejně jednoznačně je také výborný.

Kč 45 720,- (2 m)

Kč 54 580,- (3 m)

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ bytelné provedení

+ tučný, pořádně energický bas

+ ve všech sestavách pěkný zvuk

+ pocit, že hudba plyne s řádným objemem a „neustrašená“

+ pocitově se téměř „nevměšuje“ do výsledné charakteristiky

ZÁPORY

- cenovka je poměrně šťavnatá

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: AQ | www.aq.cz 

fSdílet

Tweet