Vedle čtyř základních chutí (slaná, sladká, kyselá, hořká) máme cit ještě pro jednu, jejíž receptor byl ale identifikován teprve přes 22 lety. Říká se jí umami (od japonského slova „umai“, neboli delikátní, chutný) a je to takový ten pocit, že vám něco opravdu šmakuje. Právě toto slovo použil pro svou vrcholnou přenosku japonský výrobce HANA (což je mimochodem zase japonské slovo pro „krásno“).

S trochou fantazie tak lze říci, že top model této poměrně mladé značky, stavící ovšem na umění starých a zkušených mužů (hlavní postavou je pan Masao Okada, který první přenosky vyráběl již v roce 1964) s typicky japonským citem pro jemnou mechaniku, se dá přeložit jako „delikátní krása v červené“.

Umami Red je MC přenoska (jiné HANA nevyrábí) a je vyráběná za pomoci špičkové techniky a velkého podílu ruční práce v Japonsku (jinak to HANA nedělá). Tělo přenosky je červené, s černým čelním panelem s firemním logem, samotný mechanický systém přenosky je vyvedený v zlatavé barvě, stejně jako nápisy na těle.

Technologicky Umami Red sází na ebenové tělo s náročným lakováním urushi technikou (ruční lakování za pomoci přírodního materiálu ze stromu škumpy lakodárné) v kombinaci se strojově opracovaným duraluminiem (hliník s přídavkem mědi a malým množstvím hořčíku, manganu a jiných prvků), magnety ze vzácných kovů, které poté prochází kryonickým procesem a diamantový hrot. Ten je na konci bórové chvějky, vypracovaný do tvaru microline. Cívky jsou navinuté měděným drátkem.

Přenoska nabízí nízký výstup 0,4 mV, separaci kanálů 30 dB na 1 kHz a frekvenční rozsah 10 – 50 000 Hz. Impedance cívek je 6 ohm na 1 kHz, výrobce doporučuje využít zatěžovací impedanci více než 60 ohm.

Umami Red jsme poslouchali v showroomu dovozce – přenoska seděla na raménku Reed 3P a gramofonu Dr. Feickert Blackbird. Poslouchalo se převážně přes KEF R11 a T+A PA 2500 R, jako phono byl použit skvělý Dr. Feickert Vero. Jako alternativa byl k dispozici gramofon T+A G 2000 R. Vše bylo propojeno kabely T+A.

Ačkoliv jsme dlouhodobě uvyklí na zvukovou charakteristiku přenosek HANA, míra bohatosti a vřelosti, s jakou zazněl kontrabas Charlie Hadena v „My Old Flame“ („Last Dance“ | 2014 | ECM | ECM 2399), byla i tak překvapující. Kontrabas byl veliký a mocný, spoustu dřeva se tu rozechvívalo s každým drnknutím struny v měkkém, poddajném a sametově nádherném zhoupnutí a přestože Umami Red hraje jasně na krásu a objem, rozdílnost jednotlivých poloh nástroje už zaznívá s naprostou suverénností. Je to výsostně „analogový“ bas, dost možná nejkrásnější, který jsme kdy na vinylu potkali.

Na průměrné nahrávce „Muddy Waters“ od LP („Lost on you“ | 2014 | Vagrant | 538284881) bylo cítit, že HANA není nekompromisním soudcem a díky lehce decentnějšímu a možná i trošku uhlazenějšímu projevu vás nechá užít si právě i obyčejný popový záznam – informací zpod příjemné sametové vrstvičky získává přenoska opravdu dost, je to košatý, vrstevnatý a snadno čitelný zvuk, který přímo bují barvami. Reprodukce je čistá a konkrétní, vnímáte třeba už i pocit „vzduchu“ kolem instrumentů a zpěvačky, přitom v reprodukci ale setrvává ten „analogový“ duch.

Jistý dotek decentnosti, přítomný ve všech přenoskách HANA, u Umami Red nebrzdí prezentaci nejvyšších tónů v jejich celé jasnosti a znělosti. Cinkot krásně zaznamenaných činelů v „Joni“ Matihase Eicka („Skala“ | 2011 | EMC | ECM 2187) byl plný informací až po ty nejkřehčí odstíny – je to o TOLIK výraznější a propracovanější reprodukce v porovnání s nižšími modely HANA, že je to až fascinující. Zejména na tichém tikotu činelů je slyšet, jak dlouho a lehce setrvává jejich zvuk v prostoru, jak snadno není překryt zvuky dalšími. I tady na kovu nicméně zůstává patrné maličko hladší podání, díky tomu si ovšem užijete vlastně i ty nejprůměrnější výlisky.

Mocný buben v úvodu „Lion in Winter“ od Bee Gees („Trafalgar“ | 1971 | MFSL | MFSL 1-263) byl v podání Umami Red trochu rozmáchlý, spíše než přímočaře úderný. Byl velký, fantasticky šťavnatý a robustní a i když jiné špičkové přenosky mohou nabídnout pevnější ohraničení nebo pocit větší soustředěnosti (což tak nějak vychází z celkového pojetí), pocit fyzické přítomnosti byl ale opravdu skvělý.

Navzdory tomu, že Umami Red není v prvé řadě analytickým nástrojem, nabídla v „Modul 60“ od Nik Bärtsch’s Ronin („Awase“ | 2018 | ECM | ECM 2603) spoustu a spoustu detailů – je znát, že i oproti pěkné HANA ML se z nahrávky prostě zvedne závoj, který jste si ani neuvědomovali. Přestože samozřejmě přenoska jako taková určuje výsledný charakter nejvýraznějším způsobem a ani Umami Red není „bezcharakterní“ a zcela transparentní, tak zpod pláštíku příjemnosti proniká hlavně sama nahrávka a její styl. Umami Red vás pak zavede do světa, kde už je hudba nenásilně, nenáročně samozřejmá a kde všechno přirozeně plyne a rozkvétá. Fantastické je sledovat zejména ty nejmenší detaily, takové ty droboučké nuance na hranici rozlišitelnosti, jak se skrze Umami Red vyklubou na svět a dotváří punc autentičnosti a to tak přirozeným způsobem, že je to vskutku strhující.

Jakkoliv vinylové desky nejsou zrovna nejdokonalejšími nosiči pro stereofonní záznam, Umami Red ukázala v Caveově „There is a Kingdom“ („Boatman’s Call“ | 2011 | Mute | LPSEEDS10) opět dost možná nejlepší podání, s jakým jsme kdy měli tu čest. Týká se to zejména hloubky, kdy nástroje získaly nejen na plasticitě, ale také konkrétnější rozložení v prostoru, jako kdyby kolem nich bylo citelně více vzduchu, zároveň je ale zvuk propojenější a je cítit, že jde o poměrně velký prostor. Oproti všem ostatním přenoskám se ale také zvětšil prostor, hudební scéna „vystoupila“ do prostoru odvážně a krásně.

Stále nejsilnější charakteristikou Umami Red je ale přívětivá muzikálnost – i říznější hudba, jako třeba „Child in Time“ od Deep Purple („In Rock“ | 2016 | Harvest | 0825646035083) zní lehce decentně, plyne, šlape a houpe se, není neurvalá a přesto má spoustu síly a energie, drží ve formě a přesto si dopřává trochu rozmáchlejší, uvolněnější styl, který snadno absorbuje případné nedokonalosti nahrávek, aniž by omezil intenzitu zážitku. Umami Red pak je rozhodně o hodně „přímější“ než nižší modely, autentičtější, ale ne nekompromisně.

Umami Red je krásná, dospělá přenoska – ostatně, musí být, když už máte za takhle malou věcičku zaplatit takové peníze. Ale to je vlastně jediné, co lze říct o Umami Red a nebude to čistě nadšeně pozitivní – cena už je prostě vyšší a Umami Red nahraje 3x lépe, než třeba model ML – i přesto je to vlastně výhodná koupě, neb saháte po zvukové kvalitě z nejvyšší třídy, aniž by to znamenalo statisícové investice jako u leckteré konkurence. Pokud nicméně máte nějaké pěkné velké šasi a perfektní raménko, Umami Red je velmi lákavou lahůdkou, která vám s trochu vlastní stopou (tedy dávkou měkkosti a jemnosti, s vřelejším nádechem a sladkostí) nabídne pronikavé, hluboké, barevné zážitky. Je to dospělá přenoska, která si neklade za cíl být úplně nejautentičtější, ale chce být úplně nejzábavnější za každých okolností a to se dost možná i daří. HANA Umami Red je opravdu velmi „umami“.

Kč 99 980,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ krásná muzikálnost

+ požehnaná bohatost

+ klidný a jemný zvukový styl HANA

+ okouzlující mix barevnosti a realističnosti

+ výtečný poměr investice a získané zvukové kvality

+ možnost plnohodnotného srovnání s dražší konkurencí

ZÁPORY

- poměr cena / výkon už možná není TAK atraktivní jako u nižších modelů, ale v high-endovém světě pořád patří mezi nejzajímavější 

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Altei | www.altei.cz 

fSdílet

Tweet