Není mnoho tak technologicky orientovaných společností v oboru high-endového audia, jako jsou němečtí T+A, kteří tuto strategii zvolili už při vzniku v roce 1978. O její účinnosti svědčí mimo jiné i to, že některé ze svých teorií aplikovali také v zakázkách pro německou vládu, zejména tu část know-how, týkající se digitálně-analogových převodníků. Následkem celkem masivního grantu na vývoj těchto technologií se my, audiofilové, můžeme těšit z krásných přístrojů, nejnověji třeba z modelu HA 200.

Tento komponent zaujímá v portfoliu T+A celkem unikátní pozici, protože doplňuje nová (a výtečná) firemní sluchátka Solitaire P a menší Solitaire P-SE. Právě k nim je celý přístroj koncipovaný, všeobecně by mělo jít o ultimativní sluchátkové řešení.

Industriální design nese jasné stopy firemní charakteristiky, šasi z bytelných hliníkových profilů má typicky stržené hrany a působí masivně. Ostatně on přístroj na poměry sluchátkového světa skutečně masivní je – váží poctivých 6,5 kg při šířce 32 cm, hloubce 34 cm a výšce 10 cm, čímž se blíží klasickým zesilovačům.

Už pohled na čelní panel zapálí lýtka všem nadšencům – počet ovládacích prvků totiž jasně naznačuje, že vyhrát si tu můžete dosyta. V horní řadě jsou nejpoutavější dva kulaté průzory, skrývající VU metry s možností si prakticky libovolně nastavit jak jejich chování, tak jejich barevné podsvícení v plném RGB spektru. Barvu přebírá také kresba úhledného a velmi informativního, byť nevelkého displeje.

Samozřejmě nesmí chybět dostatečně robustní ovládání hlasitosti, jakkoliv jeho chod je pevný, ale trochu „neživý“. Požadovanou úroveň ale není problém nijak nastavit. Ve spodní části přední stěny jsou pak dokonce tři nezávislé symetrické výstupy pro sluchátka – 4,4 mm Pentacon, 6,3 mm jack a XLR konektor. Každý lze zapnout a vypnout pomocí tlačítka. Vedle v řadě je pak šestice tlačítek pro přímou volbu vstupu, pro zapnutí tónových korekcí a pro přístup do velmi košatého menu s celou řadou nastavení, jimiž lze přizpůsobit nejen detaily jako barvu podsvícení, jak bylo zmíněno výše, ale hlavně provozní parametry – jde třeba o crossfeed (jde o analogové řešení, žádný digitální mix), impedanci výstupu pro optimalizaci interakce se sluchátky, typ rekonstrukčního filtru a vůbec mnoho dalšího, s čím můžete strávit dlouhé hodiny.

Pohled zezadu pak uživatele utvrdí, že jde v prvé řadě o D/A převodník se vším všudy – jsou tu prakticky všechny konektory, které můžete chtít. Dvojice koaxiální, dvojice optických, jeden AES/EBU a jeden BNC jsou ještě celkem běžné, tady ale najdete ještě USB, Bluetooth anténku nebo dokonce dvojici HDMI vstupů a HDMI výstup (s podporou zpětného audio kanálu).

Protože ale HA 200 nemyslí jen na „digitální“ konzumenty, má k dispozici také jeden pár cinchových a jeden pár symetrických XLR vstupů v analogové podobě. Škoda, že výrobce nevyužil příležitost nabídnout alespoň jeden analogový výstup a HA 200 mohl sloužit i jako předzesilovač – na konektory tu ale upřímně už jaksi stejně není místo. Jako jistou náhradu výrobce nabízí radu připojit koncové stupně k čtyřpinovému sluchátkovému XLR na přední straně, což samozřejmě vyjma estetiky fungovat bude.

Jak je u T+A zvykem, lze přístroje také celkem pohodlně ovládat mnoha způsoby – pro projení v ekosystému T+A jsou tu konektory (RJ11 a RJ45), pro ovládání po těchto rozhraních (a případnou diagnostiku či propojení s dalšími zařízeními). Je tu i USB port pro ovládací účely. Krom zásuvky s pečlivě indikovanou polaritou už je tu pak jen další „kontrolní“ konektor a USB typu A pro nabíjení zařízení (patrně pokud byste například chtěli hrát z tabletu a podobně).

Vnitřní uspořádání je zřetelně naddimenzované a dotažené. Kupříkladu napájení obstarávají zvlášť pro analogovou a zvlášť pro galvanicky izolovanou digitální sekci dva toroidní transformátory o výkonu 100 Wattů. Výstupní analogová část si pak bere technologii HV z „velkých“ komponent a nabízí velký klidový proud a režim čisté třídy A, stavící na výběrových MOSFETech.

Zajímavé je jádro D/A převodníku – jde o proprietární jednobitový diskrétní model od T+A, který zvládá nativně dekódovat až DSD1024 a paralelně o dvojitý symetrický čtyřnásobný klasický převodník pro PCM 32 bit / 768 kHz, čímž rozlouskne pravděpodobně jakýkoliv aktuální dostupný hudební soubor. Dekódování PCM a DSD signálu je plně oddělené a signálová cesta optimalizovaná pro ten který formát. Signál je vždy podroben (nastavitelnému) upsamplingu s možností volby čtyř pracovních algoritmů. Regulace hlasitosti je zajišťována vzduchotěsnými relátky s pozlacením.

T+A uvádí frekvenční odezvu 0,1 – 200 000 Hz (0, -3 dB), odstup signálu a šumu 114 dB, shodnou hodnot 0,001% u harmonického i intermodulačního zkreslení nebo třeba 108 dB u separace kanálů.

T+A HA 200 jsme poslouchali v redakčním prostředí, primárně přes USB jako D/A převodník, ale také s RME ADI-2 DAC FS nebo Métronome DSC1 jako čistý zesilovač. Na výstupech jsme provozovali hlavně T+A Solitaire P, ale také Focal Clear nebo velmi krátce třeba i Koss Porta Pro CS. Napájeno bylo přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P nebo IsoTek EVO3 Genesis One.

Varhanní „Toccata BWV 565“ J.S. Bacha („Audiophile Test“ | 2008 | ABC Records | HD-150) měla mimořádně krásně konkrétní hluboké polohy, artikulované s naprostou lehkostí a ohraničené s kombinací perfekcionismu a uvolněnosti. I nejnižší oktávy mají strukturu a šťavnatost, je tu cítit objem i poddajná, pružná prezentace, možná s lehoučkým nádechem vřelejšího podání. Bas je ale jako skutečný, téměř si přes uši vsugerujete i ten fyzický tlak. Zesilovač je tak parádně informativní, že zprostředkovává i ten pocit „pufnutí“ při prvním rozhýbání vzduchové masy ve varhanních píšťalách.

Zpěv Izumi Masuda v „May you have happiness“ („Golden Lips“ | 2009 | ABC Records | HD-121) zněl s hladkostí, decentní přirozeností, krásně otevřeným a samozřejmým způsobem ze sféry skutečného dospělého high-endu. Jsou tu hotové myriády detailů, vyskládaných konkrétně a plasticky všude okolo. Je to krásně živé, skvostně prokreslené a naprosto, naprosto se netlačící silou. Hlas jen tak plyne, jako na obláčku, je to zážitek na dosah reality, nabízející nahrávku zcela bezprostředně.

Velmi expresivní a řízný činel v „So What“ Milese Davise („Live 8“ | 2015 | ABC Records | HD-207) byl živý a průrazný, zároveň ale také naprosto klidný a neagresivní. Není tu ani stopa po jakémkoliv zkreslení, činel má skvělou velikost a vysloveně excelentní rozlišení. Oproti 99 přístrojům ze 100 hraje HA 200 na první dobrou jakoby uklidněněji, ale snadno se danému ladění přizpůsobíte a krok jinam pak působí až trochu agresivně. Zesilovač dokázal udržet činely svižné, živé a energické a přitom zcela nevytržené z kontextu zbytku nahrávky.

Se suverénním nadhledem zvládl HA 200 předat také velmi rychlé sólo na bicí v „Jazz Variants“ od The O-Zone Percussion Group („Stereo Test Records“ | 2014 | ABC Records). Každý dopad paličky vyzněl nebojácně, s okamžitým výbuchem síly – virbl má suchý, průbojný švih, činel lehce agresivní živost a kopák tučnou hmotnost. Je to dynamicky excelentní, nekomprimované a přitom nesmírně klidné a samozřejmé. HA 200 pak zkultivuje a probudí jakákoliv připojená sluchátka a se stejnou lehkostí jako měnič nakopne ho i okamžitě zastaví.

Lehce řízná „Jacob’s Dream“ Alison Krauss („Hear the Difference“ | 2012 | ABC Records | HD-148a) byla podaná úžasně pevně, zvuk byl najednou jako bez bariér, odhalený na kost a přesto zcela kultivovaný. O množství detailů netřeba pochybovat – jsou tam všechny, které se do nahrávky vešly a sotva si můžete přát větší drobnohled, než je HA 200. A přitom hraje zesilovač tak v klidu, tak uvolněné, bez tvrdosti, bez techničnosti. Je to tak přirozená a nenucená reprodukce, že prakticky zcela mizí potřeba cokoliv hodnotit a zůstává jen hudba samotná. Navíc prezentovaná tak krásně, že i když nahrávka má své problémy, vůbec vás neruší.

Zejména s využitím funkce crossfeed má hudba vynikající lokalizaci – Händelova „Wasser Musik“ („Live 8“ | 2015 | ABC Records | HD-207) byla krásně propracovaná v pravolevém, ale i předozadním směru. Všechno má na jednu stranu naprosto uvolněnou podobu a přesto si můžete ukazovat doslova prstem na každou nástrojovou sekci, vnímáte, které nástroje jsou vpředu a které vzadu. Je to vlastně tak „obyčejně“ normální, že chvíli trvá, ne doopravdy doceníte tu celkovou přesnost a věrnost.

Cohenova „In My Secret Life“ („Absolutely Bass Voice“ | 2016 | ABC Records | HD-177) pak byla přesně taková, jaká hudba má být – když se prostě zaposloucháte, elektronika netvoří žádnou překážku, nemá žádnou negativní charakteristiku a nemá nic, čím by brzdila vyznění kvality nahrávky a kvality sluchátek. Je tu krásně vykroužený a rytmický (ač nespěchající) basový základ, je tu naprosto důstojný, plný a čistý hlas s velikou konkrétností a je tu celkově obrovská dávka té správné hudební harmonie. Harmonie, která vás prostoupí a ovládne, takže můžete poslouchat zcela bez únavy celý dlouhý den.

Není pochyb, že v T+A jsou technicky na vysoké úrovni (řekněme zcela adekvátně vysokým cenovkám jejich komponentů) a první vstup do světa sluchátkového zesílení to jen dokazuje. Využívá mimořádnou kvalitu převodníku a předzesilovače z nejvyšší komponentové řady HV, přidává k tomu sluchátkový výstup, který uživí libovolná sluchátka a celé to halí do zvukové charakteristiky, která je vlastně fakticky minimální a přesto dokáže vaši sbírku nahrávek „přefiltrovat“, rozsvítit a udělat lepšími. Okouzlující není jen možnost si přístroj do velké míry nastavit podle sluchátek i podle osobního vkusu, ale hlavně to, jak snadno hudba vtéká do vašich uší a jak naprosto neúnavně prostě jen hraje napříč žánry, hlasitostmi a vlastně i kvalitami nahrávek. HA 200 je výjimečný sluchátkový stroj!

Kč 171 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ volby a nastavení i přizpůsobení

+ konektivita

+ výkon a autorita

+ detaily a čistota

+ skvostně nenásilná kontrola a přesnost

+ kvalita výroby

ZÁPORY

- trochu neintuitivní ovládací logika

- nelze provozovat výstupy paralelně

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Altei | www.altei.cz 

fSdílet

Tweet