Anglie, země zvukové reprodukci zaslíbená, kolébka mnoha konceptů, které dnes považujeme za samozřejmé a také země, která definovala většinu standardů, podle kterých hodnotíme „jestli je to dost hi-fi“. Asi nikde na světě není tolik výrobců audio techniky, které bychom mohli označit za tradiční. Tu a tam se nicméně i v téhle velmi konzervativní zemi objeví něco nového, někdo, kdo chce oslovit přeci jen moderněji smýšlející posluchače, nejen zralé britské gentlemany.

Do této kategorie patří i mladá značka Mitchell Acoustics, byť Paul Mitchell, narozený nedlouho po polovině minulého století, není žádný nadšený mladý geek, ale zkušený producent, hudebník a bývalý zaměstnanec dlouhé řádky ostrovních výrobců. Po patnácti letech práce se rozhodl jít si vlastní cestou a vytvořit reprosoustavy, reflektující současné potřeby – kompaktnost, minimální závislost na kabelovém propojení a to vše za rozumnou cenu. Tak vznikl uStream One.

Na první pohled připomíná uStream One klasické hi-fi, jde totiž o dvě velmi kompaktní regálové reprosoustavy. Základní koncept je zcela nepřekvapující, ozvučnice jsou z MDF, vrchní a spodní hrany jsou elegantně zakulacené, výrobce se soustředil na zakrytí „technicistních“ prvků jako jsou šrouby, takže kolem obou vepředu vsazených měničů jsou okrasné kroužky, sloužící ale zároveň jako zvukovody.

Většinu zadní stěny zabírá kovová deska, nesoucí na vnitřní straně elektroniku včetně zesilovačů. Sepnutí zajišťuje prosvětlený kolébkový spínač, vedle najdete jack pro připojení externího napájecího zdroje notebookového typu a pak už jen řádku konektorů. Je tu digitální optický vstup (třeba pro televizi), je tu pár klasických analogových cinchů (jsou linkové, takže pro gramofon bude třeba předřadit phono předzesilovač) a je tu malý 3,5 mm analogový jack, tradičně používaný pro ad-hoc připojování třeba přenosných přehrávačů. Najdete tady ale i USB slot pro datové paměti.

Nad kovovou deskou s konektory najdete kulatý bassreflex, jde o běžný plastikový nátrubek, netypicky ovšem uvnitř zajištěný mřížkou. To zásadní je pak dotyková obdélníková ploška na horní straně ozvučnic. Šestice tlačítek slouží pro základní ovládání včetně třeba regulace hlasitosti.

Zajímavé je, že uStream One nemá žádný přepínač, kterým byste definovali pravou / levou nebo alespoň hlavní a sekundární. Spárování reprosoustav je pak absolutně jednoduché, stačí stisknout tlačítko na jedné reprosoustavě (a ta je tak primární) a pak na druhé, během pár vteřin je hotovo. Důležité je vědět, že pokud má hrát stereo, musí být vstupy zapojené na primárním kanálu (zapojíte-li jen a druhém kanálu, tak hrají mono jen z něj).

uStream One jsou primárně cílené na Bluetooth připojení, v tomto režimu umí spolupracovat také s řešením Alexa a Google Home (nijak sofistikovaně, jde o primární navolení Bluetooth výstupu, který dané služby potom využívají). K reprosoustavám není žádná doprovodná aplikace, je tu ale poměrně klasické dálkové ovládání – tam změníte vstup, dokážete přeskočit skladbu, upravit hlasitost nebo třeba zvolit jeden z profilů ekvalizéru (jde o Music a Movie, každý z nich hraje relativně jinak).

Mitchell Acoustics říkají, že oba použité měniče jsou navržené na míru. Středobasový měnič má průměr 10,6 cm, kónickou membránu z hořčíkové slitiny na klasickém měkkém závěsu. Zajímavostí je použití poměrně velké cívky s více než půlkilovým neodymovým magnetem, což v této cenové sféře není rozhodně nic obvyklého.

Vysokotónová kopulka má deklarovaný nadstandardní průměr 3,8 cm (i když to úplně nevypadá, deklarovaná hodnota odpovídá spíše průměru zvukovodu, než samotné membrány).

Osazené zesilovače mají podobu čipu Texas Instruments, dodávají výkon ve třídě D, kde ke středobasu proudí 35 Wattů a k výškáči 15 Wattů (hodnoty platí pro 1 kHz a 0,5% THD). Z dalších technických údajů stojí za zmínku udávaná frekvenční odezva 20 – 20 000 Hz nebo odstup signálu a šumu 70 dB. Primární Bluetooth rozhraní používá čipset Action Technology Version 5.0 s funkcí True Wireless Link (obdobnou jako u True Wireless sluchátek).

Ještě jsme nespecifikovali rozměry uStream One – šířka 15 cm, hloubka 23 cm a výška 23,7 cm značí opravdovou skladnost, s váhou jen 3,3 kg můžete malé reprosoustavy snadno dát i na poličky nebo do knihoven.

Mitchell Acoustics uStream One jsme poslouchali v redakčních prostorách a to buď přímo přes Bluetooth, nebo přes Métronome DSC1 a cinchové kabely. Důležité je vstup reprosoustav nepřebudit, protože v takovém případě začne celkem citelně limitovat a zkreslovat středobas. Hrajete-li ale na rozumné úrovni do dejme 80 dB na poslechové místě (což je takový lehce hlasitější normální poslech) a udržíte hlasitost ve zdrojové aplikaci tak do tří čtvrtin maxima a budete jemně dolaďovat dálkovým ovládáním, tak uStream One bez problémů drží. Reprosoustavy jsme připojovali do GMG Power Harmonic Hammer 3000P, ale nebylo téměř nijak poznat, jestli se napájí přes tento ultimativní filtr nebo přímo ze zdi. K porovnání jsme měli KEF LS50 Wireless II nebo Klipsch The Fives.

Na to, že jsou uStream One maličké, umí zahrát i relativně hluboké tóny, respektive pustí se hlouběji, než byste v kontextu jejich cenového i typového zařazení očekávali. I kontrabas v „Upojenie“ Pata Methenyho („Upojenie“ | 2008 | Nonesuch | 7559-79909-8) byl naznačený z docela velké části ve svém objemu, reprosoustavy jeho váhu i energii trochu akcentují, ale zase tím dokážou naplnit pocitem hlubokého basu i docela velkou místnost. Čitelnost basů je docela dobrá a celkově mají takový pěkně houpavý, měkce pulsující styl, těžící z aktivní koncepce.

Střední pásmo působí poměrně atraktivním dojmem, zpěv Caroly v „So far so good“ („Runaway“ | 1984 | Polydor | 829298-2) byl poměrně výrazný a jasný, plně srovnatelný nebo možná i lépe artikulovaný, než jaký byste poskládali z klasické stereofonní sestavy stejné cenové hladiny (míněno zesilovač + zdroj signálu + reprosoustavy + kabeláž). Čistota pochopitelně není ultimativní, nicméně i tady aktivní koncept pomáhá k docela slušné celkové čitelnosti, kde nic netahá za uši a charakter je i tady příjemně kulatý.

Energie v nejvyšším pásmu bylo pak požehnaně, při poslechu zblízka fakticky vlastně až trochu moc, ale stačí nenatáčet ozvučnice směrem k sobě a výšky se zklidní. Cinkot činelů v „Caravan“ z desky „Money Jungle“ Dukea Ellingtona (2002 | Blue Note | 7423 5 38227 2 9) je potom jasný, konkrétní a zřetelně „kovový“. Nečekejte jemňoučké finesy a delikátní dozvuky, ale v rámci základní hi-fi třídy si uStream One vedou dobře, kladem je pocit pěkné čistoty.

Aktivní řešení reprosoustav v dnešní době (míněno tedy zejména v této dostupnější třídě) má jako hlavní benefit oproti pasivním „klasickým“ systémům zřetelnější dynamiku a pocit energičnosti. uStream One tuto tezi jen podporují – šťavnatá „Glem ikkje“ od Kari Bremnes („Detv i har“ | 2017 | Strange Ways | CD 15132-2) zněla tak nějak průbojně, odhodlaně a přestože cítíte na mohutných dynamických špičkách práci limitéru, který energii krotí a ochraňuje středobas před přetížením, dokážou se malé reprosoustavy docela slušně odvázat a „zapumpovat“, aniž by u toho musely hrát na vysoké hlasitosti.

Rozlišení v dosti náročné Mehldauově „Sabbath“ („Largo“ | 2002 | Nonesuch | 9362-48114-2) bylo v úrovni rozumného standardu dané cenové hladiny, uStream One akcentuje okraje reprodukovaného pásma, nicméně to je vlastně v daném segmentu žádaná charakteristika. Nebudete-li reprosoustavy brát jako nástroj k rozpitvávání hudby, ale jen k jejímu užívání si, pak fungují dobře i přesto, že jemné audiofilské nuance tu nejsou. Ale co už, čistota je slušná a kontrola taktéž, když správně sladíte hlasitost, budou fungovat jako dobré základní hi-fi.

Na prostoru nahrávky „Summertime“ Briana Wilsona („Reimagining Gershwin“ | 2010 | Walt Disney | D000428902) bylo cítit, že stereo má jasné těžiště uprostřed mezi reprosoustavami, byť je to samozřejmě mnohem autentičtější stereo, než běžně dostanete z bezdrátových repráčků. I tady je ale cítit poměrně výrazné zpracování signálu, kdy se reprosoustavy nějakým způsobem snaží vytvořit dojem stereofonie, ačkoliv není jasné, který kanál má sloužit jako levý a který jako pravý a pravděpodobně tak máte vlastně tak trochu „nepravé“ stereo. Prakticky ale dojem zvuku vycházejícího odjinud, než z korpusu reprosoustav po vzoru „opravdového“ sterea funguje.

uStream One jsou pak vysloveně fajn na moderní hudbu typu „The Blackest Lilly“ od Corinne Bailey Rae („The Sea“ | 2010 | EMI | 5099960851123). Umí docela šlápnout na plyn, umí brouknout tím efektním basem a nemají vlastně žádnou nepříjemnou vlastní charakteristiku – ano, jsou efektní, ano, mají zdůrazněné výšky a basy a ano, cítíte digitální kontrolu signálu, která hudbu tak trochu „tvaruje“, ale jednak to je totéž, co dělají jakékoliv jiné Bluetooth repráčky a jednak to není při běžném poslouchání nijak nepříjemná záležitost.

Mitchell Acoustics uStream One by se patrně daly popsat jako „chytré reproduktory pro náročnější“. Jejich provedení je s ohledem na cenu moc pěkné, jsou k tomu i kompaktní a decentně zapadnou do libovolného interiéru. Ovládání pak zvládne i nezkušený uživatel, pro kterého slova jako „streaming“ nebo „bluetooth“ představují stresující faktory. Díky pohodlnému dálkovému ovládání s dvěma různými profily můžete ještě trochu poupravit výsledný zvukový charakter, aby byl efektnější v basech na filmy nebo naopak celkově decentnější na hudbu. Tak či tak, navzdory jistým logickým limitům, jsou uStream One pěkné bezdrátové reproduktory na úrovni základního hi-fi, takže pokud nechcete nějaký typický Bluetooth „boom box“, jsou Mitchell Acoustics zajímavé řešení.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na naměřené frekvenční odezvě je vidět, že tweeter má určitou směrovost a tak stojí za to vyhnout se úplně přímé ose poslechu a nechat obě ozvučnice prakticky rovnoběžně se zadní zdí. Dále je znát relativně logický příklon ke zdůraznění okrajových pásem. První tóny jsou vidět kolem 50 Hz, což je na danou velikost slušné. Jinak ale nejsou uStream One zjevně koncipované s ohledem na dosažení frekvenční vyrovnanosti, budou hlavně „laděné uchem“.

Waterfall

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu (SPL 90 dB @ 10 cm v ose tweeteru)

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 15 900,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ atraktivní cena za kompletní systém

+ vypadají pěkně

+ snadno se používají

+ mají profily, které mění jejich charakteristiku

ZÁPORY

- chybí LAN / přímé streamování

- je třeba dát si pozor na hlasitost

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: KAS Audio | www.kasaudio.cz 

fSdílet

Tweet