Na světě rozhodně není mnoho tak výrazných značek, jako McIntosh, která nese jméno svého zakladatele už od roku 1949. Ať už ve vás při jeho vyslovení rezonuje jakýkoliv pocit, určitě si vzpomenete na nezaměnitelné designové provedení v čele s velkými modrými měřáky výkonu nebo specifické gotické písmo, které firma používá. Výrobce ze státu New York je také jedním z ne úplně mnoha, která nabízí kompletní sestavy od zásuvky po reprosoustavy, byť nejznámější je rozhodně pro své výkonové stupně.

Právě mezi ně patří i MC451 v neobvyklé bi-ampingové konfiguraci. Dost možná je McIntosh jedinou firmou (minimálně jednou z velmi mála), která v jednom šasi kombinuje nezávislý modul s elektronkami a druhý s polovodiči – ideou je to, že lampy se postarají o energii středů a výšek, zatímco vyšší výkon tranzistorů obstará „hladovou“ basovou část, fakticky jde o dva oddělené zesilovače v jedné krabici.

Co se týká vzhledu, „víc McIntosh“ to už asi být nemůže. Černému skleněnému obdélníku čelního panelu vládne hned několik velmi výrazných prvků. Začíná to postranními mocnými úchopy pro snazší přenášení a muskulaturní vzhled, pokračuje zřetelným modře podsvíceným displejem s dvěma sadami rafiček (protože máte nakonec dva výstupy) a končí průhledem na svítící elektronky, kdy ty menší signálové ještě obarvují zelené diody.

Samozřejmě ale nechybí ani zeleně svítící logo a typové označení nebo dva otočné kroužky. Tím levým můžete ovlivnit chování VU metrů, tím pravým režim spínání. Jsou tu pak ještě dvě nenápadné diody, indikující případné sepnutí ochranných obvodů Power Guard.

Zbytek šasi je relativně účelný a dává na odiv všechny prvky. Část tvoří odnímatelná klec, kryjící elektronky, zbytek směrem dozadu sestává ze zakrytovaných transformátorů typu Unity Coupled / Autoformer (to je firemní systém zajišťující, že do 2, 4 i 8 ohm vždy proudí stejný výkon), lesklý kov vespod ukrývá základní obvody. Při pohledu shora navíc tradičně vidíte schéma některých vnitřních řešení.

Pohled zezadu odhalí spoustu rozhraní. V lesklé spodní základně jsou napájecí zásuvka, přepínač eko režimu (tj. automatického vypnutí) a také vstup a výstup pro spouštěcí napětí. Směrem vzhůru z téhož bloku vystupuje osm reproterminálů Solid Cinch, masivních a vhodných pro libovolný typ zakončení reprokabelu.

A po levé straně na hlavním bloku najdete vše potřebné – dva XLR a dva RCA vstupy, kolébku, jíž zvolíte, který z nich budete chtít používat, stejně jako druhý volič, jímž nastavíte, zda se používá pouze jeden vstup, nebo každá sekce bude mít svůj vlastní. Nakonec jsou tu ještě dva otočné prvky frekvenční výhybky – levým nastavíte centrální bod filtru mezi 100 a 1 000 Hz, druhým úroveň lampové sekce v úrovních -6 / -3 / 0 / +1,2 / +3 dB. Taková kombinace by měla umožnit snadné ladění zvuku podle vkusu a konkrétního systému.

Základní idea pochází z mohutného modelu MC901, jen v trochu co do výkonu zjednodušeném provedení. Do středo-výšek máte k dispozici plných 150 wattů, a to díky čtyřem lampám KT88, vstupní signál zpracovávají dvě 12AT7 a jedna 12AX7A. Polovodiče v push-pull konfiguraci pak nabízejí tučných 300 Wattů, opět díky výstupnímu transformátoru bez ohledu na připojenou impedanci.

Víc do hloubky McIntosh nejde, dočtete se jen, že napájecí sekce stojí na velikánském toroidním transformátoru, který by – podle slov výrobce – měl stačit pro oba výkonové moduly s rezervou. Krom výkonu specifikují Američané ještě celkové harmonické zkreslení (v celém audio rozsahu bez ohledu na výkon) 0,005 % pro tranzistory a 0,5 % pro lampy. Dále pak odstup signálu a šumu přes 112 dB (u polovodičů je ještě o pár dB lepší) nebo tlumicí faktor. Ten dosahuje u basové sekce hodnoty 40 a vyšší, u středo-výškové je to 18 a víc. Frekvenční rozsah je v audio pásmu dostupný s tolerancí -0,25 dB (tranzistory) či -0,5 dB (elektronky).

MC451 je pěkný macek – má šířku 45,4 cm, hloubku 54,6 cm a výšku 30 cm, přičemž váží velmi zřetelných 60,3 kg.

Poslech probíhal v showroomu dovozce na osvědčeném systému značky McIntosh – MCD600, DS200, C55, k tomu napájení přes MPC500. Všechno bylo propojeno kabeláží InAkustik, dominantně s technologií AIR. Poslouchali jsme na Bowers & Wilkins 801 D4 a ke srovnání měli dva kousky McIntosh MC462.

Kdo je obeznámen s typickými zvukovými rysy velkých zesilovačů McIntosh, toho možná překvapí, jak decentně a klidně se MC451 staví k bohatým basovým tónům kontrabasu v „Tystrup Sø“ (Søren Bebe Trio | „Gratitude“ | 2025 | From Out Here Music | FOHMLP007). Žádné tlačení na pilu, žádné artistické výkony a efekty, jen jemný, kulatý, měkce bublající bas, kdy jako by i spodní frekvence obstarávala elektronka a ne stovky tranzistorových wattů. Definice přesto není vůbec špatná; ačkoliv nejde o hromobití a basovou jízdu, hudba působí plynule, jemně a díky vřelému doteku vlastně až intimně a uklidněně. Je to charakter ideální pro večerní uvolnění a pohodu.

Lehký soprán Grace Davidson, ale nakonec i cembalo Juliana Perkinse v „If music be the food of love“ Henryho Purcella („A Thousand Charms“ | 2026 | Signum | SIGCD960) znějí jemně, křehce a přitom políbené citelnou lampovou líbezností, ochotně přiznanou, ale dostatečně kultivovanou, aby nešlo o laciný efekt. Jakkoliv středy nemají monitorový fokus, jejich srozumitelnost je bezproblémová, vše je dostatečně jasné. Vyznění je i v tomto případě střídmější, úhledné a citlivé, mnohem víc laděné na hezkou, důstojnou emotivnost, spíš než na nějakou dravost.

Výšky pak v lehce cinkavějším mixu „Ev’ry Time We Say Goodbye“ z repertoáru Cole Portera (Jeff Goldblum & The Mildred Snitzer Orchestra | „Still Blooming“ | 2025 | Universal | 00602475720584) zaznívají živě, zároveň ale pohodově a hladce, čistý, jasný tón není při žádné hlasitosti „přespříliš“. Vlastně tu dokonce dobře vynikne ta harmonická zvonivost, aniž by však sklouzla k jakékoliv agresi nebo jiné nepříjemnosti, díky dostatečnému objemu s lehkostí oživují poklidnější celkové vyznění.

Možná byste nějak podvědomě čekali, že 450 wattů výkonu, kterými nakrmíte tak velké reprosoustavy jako 801 D4, vytvoří dramatickou a pumpující dynamiku, ale v „Teardrop“ (Newton Faulkner | „Hand Built by Robots“ | 2016 | nahráno 2007 | SONY | 888880347091) zesilovače mnohem spíš držely plynulost, bohatost a rezervu, než že by budovaly tlak. Všechno je plynulé, lehce zakulacené, přitom však dobře ohraničené. Poklidná přehlednost, decentní, neefektní, snad krom toho doteku lampové vřelosti a harmonické barevnosti, kterou cítíte v nosných částech spektra. Kontrola je rozhodně v pohodě; důrazně doporučujeme vyzkoušet rozdíl mezi dostupnými výstupy – minimálně na B&W byl veliký rozdíl: „čtyřohmové terminály“ tu zněly citelně živěji.

Charakter MC451 rozhodně není prvoplánově analytický. Naopak, dominuje mu hladká elektronkovost ve smyslu barevnosti, jakési vnitřní uvolněnosti a naopak organické spojitosti. Živý záznam „Stimela“ Hugh Masekely („Hope“ | 2009 | nahráno 1994 | SONY | 888880001566) tak byl soustředěný primárně na atmosféru – vůbec to neznamená, že by scházela čitelnost, ta tu rozhodně je, jen v celkově jaksi velmi uvolněné formě, bez „moderního“ tlaku na detaily a nejzazší nuance, všechno vyplývá jen vlastní gravitací. Ale že tu je dobré rozlišení, to cítíte potichu, kdy se čitelnost ani charakter nemění, pořád je to takový laskavý, klidný, „lampový“ zvukový profil. Je pravda, že většina zesilovačů v této cenové hladině podává informace prominentněji, McIntosh zvolil laskavou líbivost jako nosný pilíř pro vaše poslechové zážitky, ale nakonec proč ne.

Prostor je pak ale skvělý – cítíte benefity fyzického oddělení kanálů, stejně ale i to, že oba de facto separátní zesilovače spolu dobře souzní. „A Clare Benediction“ Johna Ruttera (Graham Ross / Dmitri Ensemble / Choir of Clare College Cambridge | „A Clare College Celebration“ | 2025 | Harmonia Mundi | HMM902764) byla zřetelně, byť jaksi měkkým a hladkým způsobem, sestavena z mnoha jednotlivých hlasů. Vnímáte velký kostelní prostor, nakonec i až lehce nadživotní proporce mixu. MC451 tu působí jako dobrý zprostředkovatel atmosféry – ono oddělení jednotlivých vokalistů i další dobré technické výsledky jsou jen prostředkem pro stvoření atmosféry.

A „I Still Hear Lorelai“ (Jesse Sykes & The Sweet Hereafter | „Forever, I’ve Been Being Born“ | 2025 | Spooky American | 0647581409015) byla zosobněním nekonfliktnosti, jakou mohou přinést vřelé, harmonické elektronky. Přitom to není o změklé difúznosti, pevnost není špatná, čitelnost také ne. McIntosh však zprostředkovává hlavně impresi, pocit, atmosféru, spíš než suše dotaženou monitorovou dokonalost. A docela to funguje – příjemně, klidně, naprosto neúnavně, vlastně v souhrnu velmi hezky.

Koncový stupeň MC451 od McIntosh rozhodně není pro každého, a to asi z žádného úhlu, kterým se na něj můžete podívat. Má velmi specifickou estetiku, kterou můžete buď chtít, nebo vás může odpuzovat, nic mezi. Nápad spojit dva zesilovače do jednoho šasi s (na koncový stupeň) docela širokou možností přizpůsobení různorodým systémům je taktéž vlastně velmi sympatický. Nabízí dostatek výkonu, abyste – minimálně papírově – nikdy nedošli k limitaci v rámci běžných poslechových podmínek. Ale hlavně – má neočekávaně „jiný“ zvuk, akcentující starosvětskou lampovou harmoničnost, barevnost a klid nad čímkoliv dalším. Dokonce ani tranzistorová „spodní“ část není tvrdá a suchá. Pokud tak máte chuť vyzkoušet bi-amping, váš rozpočet je stejně šťavnatý jako vaše nadšení pro hudbu a navíc preferujete až muzikální, barevný a poklidně harmonický projev, MC451 je originální cestou, po níž můžete jít.

Kč 499 990,- / kus

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/bc966711-62d5-4914-8d7a-bfbfd3cc5a36

--- --- --- --- ---

KLADY

+ šikovné a praktické řešení pro vyznavače bi-ampingu

+ citelně lampová „hezkost“ a elegance

+ dobrá variabilita konektivity pro snadné vytvoření různorodých systémů

+ bytelná konstrukce

+ dostatek výkonu

+ velmi dobré řešení, pokud hledáte „pohodovou muzikálnost“

ZÁPORY

- zvuk přeci jen nemá ten drtivý drajv velkého MC901

- cena není nikterak upejpavá

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: EP Audio | www.epaudio.cz 

fSdílet

Tweet