Jméno Franka McIntosh rezonuje světem prémiové reprodukce zvuku už předlouhá desetiletí, za která si firma z maličkého městečka Binghamton vybudovala u mnoha lidí vlastně až kultovní status – vizuálně (a částečně i zvukově) je totiž jedinečná, takže vzbuzuje stejně silné pozitivní i negativní reakce, jak už to u takových bývá. Faktem ale je, že McIntosh je jedním z nejznámějších jmen v audio světě a jako jedna z mála firem přesahuje svým věhlasem i za hranice audiofilie, do světa „normálních lidí“.

McIntosh pak během let zaznamenal i řadu efektních úspěchů – jedním z takových bylo třeba i ozvučení koncertního aparátu, používaného v roce 1969 na pódiu legendárního Woodstocku, kde tehdy energii dodávaly elektronkové koncové stupně MC3500. Při příležitosti 50. výročí tohoto slavného festivalu se rozhodla firma připravit jakousi vzpomínku a reinkarnovat tento zesilovač v nové podobě a s aplikovanými novými technickými poznatky, což nakonec zabralo dva roky vývoje.

Zvnějšku kombinuje MC3500 Mk II typické prvky současných zesilovačů McIntosh (modrý obdélník displeje s ukazatelem výkonu, černý pás se zelenými popisky a logem firmy nebo po stranách umístěné otočné prvky pro volbu chování displeje a zapnutí či robustní madla) s detaily, odkazujícími na původní model. Nejvýraznější změnou oproti standardu je zlatavá barva čelního panelu, která přístroji překvapivě sluší a pokud nejste fanoušky firemního černo-modro-zeleného stylu, tohle je určitě zajímavý úkrok.

MC3500 Mk II je poměrně dost velký zesilovač, spoustu místa za čelním panelem zabírají zakrytované výstupní transformátory a krycí klec nad polem elektronek vzadu. Právě tyto prvky utváří nemalou část vizuálního dojmu z přístroje, že jde o McIntosh podtrhují i zrcadlově lesklé kovové plochy základny šasi po stranách.

Protože jde o monoblok, vzadu nenajdete nijak moc prvků – je tu jeden symetrický a jeden nesymetrický vstup, praktická je stejná sada konektorů ve výstupní podobě, umožňující koncové stupně řetězit v komplexnějších sestavách. Dva 3,5 mm jacky zajišťují zesilovači možnost spínat jiné komponenty nebo jimi být spínán, dva kolébkové přepínače zase řeší volbu vstupního konektoru a zapnutí / vypnutí automatického vypínání v případě, že zesilovač nemá signál. Napájení probíhá přes standardní zásuvku a výstup signálu zase přes robustní firemní terminály Solid Cinch, které jsou tu čtyři pro každou běžnou impedanci reprosoustav. Odkazem na historii a „profi“ určení původního modelu jsou čtyři gumové dorazy na krycí kleci, díky nimž lze zesilovač postavit i na záda – ono je to nakonec v kombinaci s předními madly praktické i třeba při vybalování.

MC3500 Mk II je čistě elektronkový koncový stupeň. Výkon dodává osm lamp EL509S, které byly prý vybrány proto, že zvukově připomínají 6LQ6, pracující kdysi v původním modelu. V kombinaci s výstupními transformátory Unity Coupled Circuit dodávají výstupný výkon 350 Wattů do 2, 4 i 8 ohmů. Na výstupu je také připravený modul se zpětnou vazbou pro zlepšení linearity elektronek.

Budící část je plně symetrická a používá tři elektronky 12AX7A v kombinaci s jednou 12AT7. První 12AX7A slouží jako vstupní zesilovače, druhá jako buffer a třetí pro napěťové zesílení. 12AT7 je buffer pro výkonovou část.

O ochranu a optimální využití elektronek se stará obvod Power Guard Screen Grid Sensor, bránící přetížení výkonových elektronek příliš vysokým proudem. Nejprve se dynamicky tlumí vstupní signál a pokud to nestačí, zesilovač se vypne do doby, než dosáhne bezpečných provozních parametrů. To vše by mělo zřetelně prodloužit životnost osazených lamp.

McIntosh udává krom výstupního výkonu také odstup signálu a šumu 120 dB nebo celkové harmonické zkreslení pod 0,3% v celém audio pásmu při jakémkoliv výkonu. Od 20 do 20 000 Hz pak drží frekvenční odpověď toleranci 0 / -0,5 dB. Tlumící faktor činí 25.

Jak už bylo řečeno, je MC3500 Mk II pořádný kousek – každý kus váží 54,9 kg při šířce 45,7 cm, výšce 30 cm a hloubce 54,9 cm.

Jeden pár MC3500 MkII jsme poslouchali v poslechovém prostoru dovozce, kde se hrálo na McIntosh MCD600 a předzesilovač C53, přičemž ke srovnání jsme měli MC462 nebo MC1.25KW. Poslouchali jsme přes kabeláž InAkustik s technologií AIR na Bowers & Wilkins 800 D4, ale třeba i 702 S3 nebo 703 S3.

Ve „Fine and Mellow“ Billie Holiday na této nahrávce od Evy Svobodové a Luboš Andršt Acoustic Set („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022) zněl bas tak, jak očekáváte od elektronek s vysokým výkonem – šťavnatě, s až přetékající tučností, masivní a rozmáchlý. Kontrabas hřeje, je krásně dřevitý a barevný, přitom však zesilovače udržují solidní disciplínu i u komplikovanějších velkých reprosoustav. Zásoby výkonu se nikdy nevyčerpaly a tím ani kontrola a autorita nepovolily – to se dříve místnost přeplnila energií. Elektronkový zvuk pak měl skvělý punch, důraz každého tónu byl mocný a svižný.

Spojujete-li si přednes elektronek s měkkostí a sametovým překryvem, tak těch se u MC3500 Mk II dočkáte jen v malé míře – z firemních lampových produktů jde o zesilovač zdaleka nejméně disponující takovými těmi elektronkovými efekty. Kultivovaný tenor Štefana Margity v krásně bezprostředním záznamu „Dalla sua pace“ z Mozartovy opery „Don Giovanni“ („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022) byl silný, dokonce až lehce tvrdší (adekvátně nahrávce) a se sykavkami nepostrádajícím ten správný říz. Přednes samozřejmě už patří mezi ty „drahé“, tj. čistota ani srozumitelnost tu nejsou nějakým limitujícím faktorem, navíc v bezmála hmatatelné reprodukci vokálu nebrání ani žádná „laskavost“ lamp. Naopak zprostředkovávají hlavně energii a přirozenou břitkost hlasu.

Dokonce ani nejvyšší pásmo, často u elektronkáčů trochu tlumené a zjemnělé, neznělo jakkoliv omezeně. Naopak zesilovače velmi čistě zaznamenaný cinkot činelů v Decziho „Morgan“ („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022) přenesly s krásnou znělostí, živostí a velmi autentickým kovovým řízem. Agrese každého cinknutí je nicméně pečlivě řízená a pronikavost dávkovaná právě tak akorát, aby zvuk působil živý, ale neunavil. Správnou porci brysknosti má také trubka hlavního muže na pódiu. Jasně vnímáte její kov a sílu, s jakou proniká do uší. Je to vynikající kombinace neagresivní přirozenosti, rychlosti a znělosti.

Velmi vysoký výkon a švih elektronek byly znát v „Agnus Dei“ z „Rekviem v C moll“ V.J.K. Tomáška (Pražská filharmonie & Kühnův sbor | „Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022) – dynamický potenciál je skutečně velký a McIntosh dokáže „zatlačit“ skrze jakékoliv připojené reprosoustavy. Ani tady nenajdete vlastnosti, často (a vlastně mylně) asociované s elektronkami – žádná pomalost, rozvláčnost, měkkost nebo příjemná jemnost. Orchestr byl živý a energický, sbor báječně zřetelný a hudba jako celek dokáže zabrat, je to intenzivní a konkrétní, oproti ostatním firemním modelu jen jaksi samozřejměji a organičtěji.

Pokud něco prozrazuje ladění „do hezka“, je to třeba Koreného kytara v „Ellias“ („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022), která je samozřejmě čistá a má jak tělo, tak velmi dobré rozlišení, ale oproti tranzistorovým nebo i hybridním firemním konstrukcím tu není takový fokus a tolik tedy nevyniknou i ty nepatrné nuance, kupříkladu u doznívání strun nebo posunu prstů po pražcích. Všechno se odehrává přehledně, pevně a hlavně ve velkém měřítku, nicméně více jako na akustickém koncertě, nežli na amplifikovaném.

Přednes zvuku orchestru Virtuosi di Praga pod vedením Oldřicha Vlčka ve Vivaldiho „Concerto No. 2 in G minor“ („Čtyři roční období“ | „Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022) byl mohutný, ale ne hřmotný nebo těžký, nástroje jsou hezky rozmístěné po scéně s jasně definovanou pravolevou i předozadní osou. Jak už bylo řečeno dříve, není to však taková ta intenzivní soustředěnost jako pod mikroskopem. Je to nicméně přednes kultivovaný a dostatečně přesný, abyste orientaci v prostoru nahrávky nemuseli řešit – vše působí velmi snadno čitelné.

Přestože je nahrávka klavíru Jana Hřivnáče a bubnů Karla Turnovského ve variaci na známé rytmy a melodie „Romantic Piano – Foxtrot“ („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022) poměrně příjemně uvolněná, MC3500 Mk II se nesnažil ještě dále tento styl zdůraznit, ale naopak nabídl vlastně krásně intenzivní, zábavný a přirozeně disciplinovaný zvuk, v němž je všechno v pořádku, není tu nic navíc a rytmus, síla a velikost jsou skvělými prostředky, podporujícími muzikální zážitky. Je to zvuk, který se neomrzí.

MC3500 Mk II od McIntosh rozhodně předčil naše očekávání, i když značka velké (a drahé, samozřejmě) koncové stupně udělat umí velmi dobře. Trochu jiné designové pojetí je vlastně velmi atraktivní, tím hlavním důvodem, proč jde o parádní zesilovač je ale určitě skutečnost, že má výkon, autoritu, kontrolu a přirozenost, která přesahuje všechny ostatní elektronkové modely firmy a vlastně i většinu těch tranzistorových nebo hybridních. Je to proto, že v tomto přístroji McIntosh namíchal klidnější, ale přitom stále krásně živou a laciných elektronkových efektů prostou směs autority, rychlosti, nenucené detailnosti a krásně prostorovosti, díky kterým necítíte ani po pár hodinách poslouchání únavu nebo odtažitost, stejně jako se necítíte přejedeni sytou „lampovitostí“. Zcela jistě si dovedeme představit, že pro někoho, kdo chce „jen tak poslouchat“ budou právě MC3500 Mk II tím nejlepším McIntoshem ze všech…

Kč 479 990,- / ks

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ výjimečný vizuální styl, ať se vám líbí nebo ne

+ lehký lampový dotek, který ale zůstává realistický

+ autorita a kontrola i pro velké reprosoustavy

+ příjemný zvuk po všech stránkách

ZÁPORY

- vizuální i zvukový styl je jednoznačně svébytný a není pro každého

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: EP Audio | www.epaudio.cz 

fSdílet

Tweet