Historie firmičky Eamlab z blízkosti Milána se táhne až k roku 1997, kdy začal Emanuele Pizzi vyrábět zesilovače pro „profi“ nasazení. Dnes má v nabídce (kterou aktuálně poměrně intenzivně přepracovává) integrované a dělené zesilovače, stejně jako (byť jen okrajově) i D/A převodníky. K dispozici jsou vlastně jen dva integrované modely – na svou cenu neuvěřitelně zábavný Classic 102i a jeho „větší bratříček“ Classic 202i.

Šasi má přísný industriální design, ne strohý, přesto vlastně minimalistický a stavěný na použití velkých hliníkových profilů. Zesilovač vypadá jako něco, co by mohlo přežít i zásah středně velké taktické termonukleární střely.

Na čelní stěně najdete ve středu velký a barevný dotykový displej, nápadně podobný tomu, který používají ve svých výrobcích dánští Alluxity. Vlevo je čočka systému přijímání signálů dálkového ovládání, vpravo regulátor hlasitosti.

Přejdete-li pohledem po výrazných chladičích po stranách a odvětrávacích otvorech v horní ploše (kdy minete i krásně vyfrézované firemní logo v podobě draka), uvidíte dostatečně bohaté portfolio konektorů vzadu.

V horní řadě jsou po každé straně reproterminály, mezi nimi může být porftolio digitálních vstupů příplatkového modulu D/A převodníku (koax, optika a USB s maximálním rozlišením 32 bit / 768 kHz a DSD256 díky čipu ESS ES9038Q2M). Dále je tu poněkud „těsno“, protože na ne malou, ale ani kdovíjak velkou plochu se směstnaly tři linkové vstupy cinchové a dva XLR (vše je pěkně rozdělené v zrcadlové pravolevé symetrii), pre-out (opět nesymetrické RCA i symetrika) a vstup do koncového stupně (znovu obě podoby). K tomu je zde ještě vstup pro signál z gramofonu s MM přenoskami.

Výbava je tedy skutečně vynikající. A to jsou pak i technické parametry – začíná to štědrým výkonem 200 Wattů do 8 ohm (RMS / 1 kHz) a 330 W do 4 ohm (dle EIA v celém audiopásmu je to dokonce 280 a 420 W). Celkové harmonické zkreslení nepřekračuje 0,003%, pracovní frekvenční rozsah sahá od 20 do 90 000 Hz (+/- 0,2 dB), separace kanálů je lepší než 80 dB, zatímco odstup signálu se šumem činí dokonce 104 dB a víc.

O obvodových řešeních a podobně se toho co do čísel moc nedočtete, fakticky zjistíte jen rychlost přeběhu 35 V/uS. Obecně signál proudí plně symetrickými cestami v dual mono uspořádání, které začíná už u dvojice toroidních transformátorů. Všechny první zesilovače tak jsou poctivě zdvojené a to včetně systému řízení hlasitosti – každý kanál má své digitálně řízené pole MOSEFTů.

Celý zesilovač má na šířku 46 cm, do hloubky 42 cm a s výškou 13 cm váží poctivých 20 kg.

Poslech probíhal za obdobných podmínek jako u nižšího Classic 102i – tedy v ostravském Studiu Špalíček, kde společnost zesilovači dělal EverSolo DMP-A6 Master Edition a reprosoustavy Paradigm Founder 100F. Dále jsme zkoušeli Qln Prestige Three nebo Harbeth P3ESR XD. Vždy bylo propojeno mixem kabelů od Cardas od úrovně Clear Sky výše. Ke srovnání bylo několik různých zesilovačů od Accuphase a Musical Fidelity.

Elektronická klasika „Teardrop“ od Massive Attack („Mezzanine“ | 1998 | Circa | 00724384559953) stojí na značném objemu basů se signifikantní tučností a udržet jejich napětí, váhu i kontury pod kontrolou vyžaduje značně jistou elektroniku. Tak jako Classic 102i, i větší Classic 202i má notnou sílu a doslova tón za tónem vykrajuje, razantní, fortelné a koncentrované. Jistota je ještě o krok dál než u nižší verze, je to ale také utaženější a ne tak bujaré, víc „k věci“, tím ale vlastně pravdivější. Je to v podstatě až koncertní zvuk, prakticky bez zabarvení a se skálopevnou průbojností. Zkrotí snadno výbojné Paradigm, probudí jemné Qln a dokonce naznačí bas i z maličkých Harbeth, svou přesností je „drží pod krkem“ a snižuje jejich vlastní charakter ve prospěch neutrality.

Když jsme připojili streamer do USB vstupu, ukázalo se, že zvuk může být ještě soustředěnější a konkrétnější, s lépe načrtnutou strukturou a přitom dokonce větší co do proporcí. Také jednotlivé tóny déle doznívaly – za 10 tisíc je to skvělý převodník.

Ačkoliv vládne Classic 202i reprodukci přímou, urovnanou a nezabarvující rukou, nepůsobil sborový zpěv v „Mariavise“ (Nidaros domkor | „MOR“ | 2024 | 2L | 2L-176-SABD) stroze analytickým způsobem. Zvuk ve středech se zvedá s lehkostí a svižností, je – pravda – až monitorově zaostřený, nicméně ne chladný nebo pichlavý. Působí energicky, intenzivně, díky tomu též čistě, není tu žádné zřetelné zabarvení, dokonce i charakteristický styl EverSolo nebo připojených reprosoustav jako kdyby se minimalizoval. Transparentnost je silnou stránkou Classic 202i, přitom působí uvolněněji, než menší sourozenec.

A opět – stačilo přepojit analogové vstupy na USB a sbor se posunul hlouběji do prostoru, přibylo pocitu vzdušnosti a proporce se mírně roztáhly. Jako kdyby hudba byla plastičtější.

Cinkavé výšky v „Hey, No Pressure“ Raye LaMontagne („Ouroboros“ | 2016 | SONY | 886445381665) nahráli ve studiu celkem přímočaře, snadno tak na tvrději hrajícím systému sklouznou k jisté prominentnosti a větší, než ideální intenzitě. Classic 202i udržuje poctivý říz, to zase ne že ne, ale je to říz vlastní razantně rozeznívaným kovovým plochám, takže ucho nevyčerpává. Je to čisté, jasné jako dobře vyleštěné sklo po jarním úklidu, realisticky prokreslené. Na zesilovač za 120 tisíc pak je i v tomhle pásmu sebejistota skvělá a celá reprodukce vyvážená, zkrocená a v dobrém slova smyslu „studiově neutrální“.

Připojení digitální formou zlepšilo čitelnost, ještě více podtrhlo artikulaci nuancí a textur, kov byl „kovovější“ díky ještě čistšímu signálovému pozadí. To je skvělé, protože reálně můžete sehnat jen ten správný digitální transport a spolehnout se na nejkratší možné cesty uvnitř Classic 202i.

Vloni zesnulý japonský saxofonista Jiro Inagaki a jeho kapela Soul Media představují výkvět tamní jazzové scény 70. a 80. let, mimo zajímavou hudbu, která ani dodnes (tak úplně) nezestárla však navíc jejich nahrávky disponují skvělým zvukem a pečlivě zachovanou výbušnou dynamikou. Když v úvodu „Breeze“ („WaJazz: Japanese Jazz Spectacle Vol. 1“ | 2022 | Nippon Columbia | 180GHMVLP01) tlučou dvě dřívka o sebe, zvládá Classic 202i stíhat tu explozivní rychlost a tvrdost, aby vynikla jejich intenzita. Zesilovač dokázal podržet bez potíží všechny připojené reprosoustavy a to při libovolné hlasitosti – velká jistota a už slušný dynamický kontrast je patrný už při celkem nízkých úrovních, při těch realistických máte pocit bezprostřední intenzity a blízkosti.

Charakter Classic 202i je spořádaný a transparentní, ne tak výbojný jako u Classic 102i, nýbrž klidnější, s o schůdek lepším nadhledem a tím i přirozeností. Z toho plyne také už opravdu moc hezká čistota, patrná třeba na smyčcích v „String Quartet No. 1, Métamorphoses nocturnes“ (Quatuor Diotima | „Metamorphosis Ligeti“ | 2023 | Pentatone | 5187061). Jednotlivé linky jsou suverénně separované, zesilovač drží pevnou a energickou pozornost, autoritu i pocit nezabarvenosti – nástroje tak mají formu, správnou barvu i dlouhé, konkrétní dozvuky, nic se nemíchá a brnkáme tu na strunu high-endových sfér s cílem minimalizovat vše, co do nahrávky nepatří, je to ryzí zvukový přednes.

„Profi“ sebevědomí vykazovala též prezentace stereofonní scény – „Faith“ Alfa Carlssona a Jiří Kotača Quartet („Our Stories“ | 2024 | Animal Music | ANI123-2) se rozprostřela s neochvějnou pevností, s bohatým, rozkvétajícím, ale zároveň precizně kontrolovaným a zaostřeným stylem, takže jednotlivé nástroje mají civilní formát, působí realisticky, nic se nepřekrývá. Prostě věrný obraz nadstandardně dobrého záznamu. Provází to velká čistota s minimem vlastního zabarvení a ovlivnění, takže jde o velmi konkrétní vykreslení.

Mohlo by se zdát, že ve své „účelnosti“ může Classic 202i lehce eliminovat takovou tu „krásnou“ složku hudby, ty emoce. Ale tak to není – naopak, spíše je odhalí, protože i hravá, optimistická a a nadějeplná „Cambridge 1963“ Jóhanna Jóhannssona (Mari Samuelsen | „LIFE“ | 2024 | Deutsche Grammophon | 00028948657735) zněla právě tak. Žádná technicistní strohost nebo něco takového. Krásná plynulost, energická vzedmutí dynamiky na patřičných místech, bohatý, transparentně podaný detail a celkově pečlivá, kontrastní reprodukce, ženoucí se s lehkostí a jistotou, zní perfekcionisticky, ale přesto zábavně a skutečně hudebně. Možná by to bylo jiné s nějakými vysloveně ostrými reprosoustavami, nicméně s těmi zkoušenými to byla opravdu zábava.

Je zajímavé, kolik síly, kolik kontroly a kolik disciplíny jsou schopné integrované zesilovače severoitalských Eamlab nabídnout. Za velmi konkurenceschopné peníze totiž přináší všechny důležité technické vlastnosti jako je přesnost, čistota, vyváženost, rychlost, dynamika a podobně, mixují je však tak, že z toho nevzniká prvoplánově analytický, technicistní zvuk, ale skutečná muzika. Kontrolovaná, autoritativní a silná, s atributy skutečného života. Připočtěte možnost „za hubičku“ koupit DAC, který je lepší, než třeba ve zkoušeném DMP-A6 Master Edition, jak se zdá a máte za cenu kolem 130 tisíc zesilovač, který by se měl stát měřítkem výkonů v rámci takové třídy a který klade věrnost na první místo, aniž by však zapomínal na podstatu hudby – tedy radost z jejího poslechu. Je to vlastně klidnější, zralejší a dospělejší variace na téma Classic 102i a je prostě skvělý!

Kč 122 500,-

Kč 10 000,- - modul D/A převodníku

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ bytelná konstrukce

+ dobrý D/A převodník za skvělé peníze

+ pevná kontrola a autorita

+ celkově férová cena za dané výsledky

ZÁPORY

- v rámci kategorie vlastně nic, pokud se vám líbí řízný design

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Thrill Audio | www.thrillaudio.eu 

PRODÁVÁ: Studio Špalíček | www.studiospalicek.cz 

fSdílet

Tweet