Vzhledem k výrazné globální inflaci je vlastně až s podivem, že ještě stále existují firmy schopné nabídnout elektroniku, kterou lze koupit za jednotky tisíc Korun - jedním z nejdostupnějších zesilovačů, které si kladou jisté hi-fi ambice, je pak kupříkladu A-9110, základní přístroj tradiční značky Onkyo.

Na pohled jde o klasický výrobek Onkyo, podobný vyšším modelům. Klasický pravoúhlý čelní panel má přímo veprostřed regulaci hlasitosti, kousek vlevo pod ní jsou tři ovladače pro tónové korekce a vyvážení kanálů, úplně vlevo je pak elektronické spínací tlačítko. Pravou půlku čelního panelu zabírá tenká lišta s indikací navoleného vstupu, mezi nimiž probíháte pomocí kruhového ovladače hned vedle. Dvě malá tlačítka ve spodní části zapínají přímou signálovou cestu bez korekcí a funkci "Phase Matching Bass", která zdůrazňuje basové frekvence jako taková sofistikovanější verze Loudness. Posledním prvkem je sluchátkový výstup.

Zadní panel má vlastně vše potřebné - napájecí kabel je napevno zavedený, reproduktorové terminály jsou tu pro jeden pár reprosoustav a v kvalitě dostatečné. Všechny vstupy a výstupy jsou čistě analogové a mají cinchovou podobu. Je tu pět standardních linkových vstupů, jeden vstup pro gramofonové přenosky typu MM, vše doplňuje linkový výstup a regulovaný výstup pro subwoofer.

A-9110 je postaveno na firemní platformě WRAT (Wide Range Amplifier Technology) s nízkou celkovou zpětnou vazbou, energii čerpá z transformátoru na EI jádře a dvou na míru vyrobených kondenzátorů a výstupní tranzistory dávají 50 Wattů na kanál do 4 ohm (mezi 20 a 20 000 Hz při THD 0,9%).

Výrobce klade důraz i na regulaci hlasitosti - obvod Optimum Gain Volume má zajišťovat dobrý souběh kanálů a dobrou čistotu i při nízkých poslechových úrovních.

Z dalších parametrů udává Onkyo dynamický výkon až 110 Wattů do 8 ohm, hodnota THD+N při polovičním výkonu činí 0,05% (1 kHz, 8 ohm) a odstup signálu a šumu by měl být lepší než 103 dB. Přístroj samotný pak váží poctivých 7 kg při šířce 43,5 cm, výšce 12,9 cm a hloubce 33 cm.

Zesilovač jsme poslouchali v běžných redakčních kombinacích, tedy s OPPO UDP-205 a Harbeth Monitor 30, s Cambridge CXC a Fischer&Fischer SN-70 nebo s Teac NT-503 a KEF LS50. Porovnávali jsme s Norma Revo IPA-140, Cambridge CXA80 nebo Emotiva XPA-DR2. O kabelech, filtrech a dalším příslušenství se můžete dočíst více v pravém sloupci -->.

Robustní basová linka v "No Sanctuary Here" Chrise Jonese ("Vinyl Classics Vol. 2" | 2014 | stereoplay | 03-14) byla tak nějak adekvátní dané cenové třídě. Onkyo je nicméně snaživé, trochu tlačí na pilu a bas je tak živý a jde spíše cestou k objemu a výraznosti, než k audiofilské utaženosti. Hluboké tóny jsou nicméně rozumně pevné a snaží se zamručet a naznačit tak hutnost - je vlastně snaživý podobně, jako vyšší A-9130. Nicméně zvuk zůstává celkově v jednodušším ladění, poplatném dané ceně.

Zpěv Sophie Zelmani v "How it feels" ("Dali CD Vol. 3" | 2012 | Dali | 280939) zněl vcelku nekonfliktním, hladkým způsobem, byl snad trochu tenčí, než by byl ideál, ale jednoduchost nepřesahuje meze základního hi-fi, není to "sprostý" zvuk a vlastně je za dané peníze více než dobře čitelný a čistý.

Ani na potenciálně "křiklavých" činelech v "Hello Dolly" Jerryho Hermana ("Jazz Masters Vol. 4" | 2017 | STS Digital | STS-6111166) maličko tenčí a tvrdší zvuk "neujíždí" - naopak se snaží zahrát cinkot pěkně zněle a výrazně, aniž by přitom ale překročil hranice nějaké přílišné říznosti. Informací je v trochu přeci jen stále ještě spojitém ševelení rozumné množství.

Dynamicky náročnou "Kote Moun Yo?" od Markuse Schwartze a Lakou Brooklyn ("System Solution" | 2019 | Nordost) zesilovač, řekněme, rozumně "ustál". Nevyvolá samozřejmě žádné makrodynamické drama, ale zvuk není plochý a je snaživě razantní, což je rozhodně víc, než při dané cenovce očekáváte.

Rozumná úroveň rozlišení, byť snad v maličko jednodušším balení, byla znatelná v Rutterově "Nativity Carol" ("First Sampling" | 1990 | Reference Recordings | RR-S1CD). Je to zvuk nekonfliktní, férově přehledný a ačkoliv sbor je prostě sbor bez hlubšího rozkreslení na jednotlivé vokalisty, ale v zásadě je i tady patrná snaha přiblížit se k hi-fi hodnotám a nabídnout spíše méně efektu a více čistoty.

Prostor Stingovy "Englishman in New York" ("Die perfekte räumlichkeit" | 2010 | stereoplay | 10-10) byl definovaný v pravolevé ose a měl citelné těžiště v prostředku, na druhou stranu nemáte pocit chaotičnosti - je to sice základní hi-fi, ale ve své rozumné pevnosti a čitelnosti už si zvuk označení hi-fi zaslouží.

Na Smetanově cyklu "Má Vlast" (London Symphony Orchestra | Bowers&Wilkins) bylo znát, že A-9110 se do zvuku příliš neplete, hraje trochu jednodušeji a opatrněji, nicméně nemáte pocit, že by si zesilovač něco přikresloval. Je to férově ukázněný a férově čistý zvuk, kterému je sice možná lépe ve společnosti trochu měkčích reprosoustav, ale vzhledem k ceně nabízí víc než dost.

Je až s podivem, že v době raketového růstu cen lze vůbec navrhnout, vyrobit, zabalit a distribuovat tak komplexní přístroj, jako je zesilovač, za cenu, za níž to zvládne Onkyo se svým základním modelem A-9110. Skutečně fascinující pak je ale hlavně skutečnost, že přestože je zesilovač zvukově jednoduchý, není nepřiměřeně suchý nebo obyčejný a náznaky skutečného hi-fi světa v sobě přes to všechno nese. Navíc má i vstup pro gramofon a celkově jde o snaživě energický zesilovač, který si na nic nahraje a který za dané peníze jen stěží najde konkurenci.

Kč 6 490,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ mimořádně vstřícná cena

+ slušný základní zesilovač po všech stránkách

+ vestavěný phono předzesilovač i konektivita pro subwoofer

ZÁPORY

- zvuk je jednodušší

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: CPT Praha | www.cptpraha.cz 

fSdílet

Tweet