Sluchátka s aktivním potlačením jsou díky stále dostupnějším technologiím čím dál dostupnějším artiklem. První řešení tohoto druhu ale na trh uvedl Amar Gopal Bose a jeho jméno nesoucí firma - vývoj prvních běžně dostupných sluchátek se systémem noise cancellingu započali v americké společnosti už v roce 1978 (byť první patenty uvedl ještě o více než 20 let dříve Dr. Fogel pro letecká sluchátka) a od té doby patří BOSE na špičku tohoto oboru.

Dnes jsou výkladní skříní firmy NC700 (Noise Cancelling 700), navazující na mimořádně úspěšný, ale dnes už prostě starší model QC35 II. Je vidět, že firma se snažila o moderní pojetí, takže sluchátkům vládnou matné materiály (spíše estetické, než nutně praktické třeba z hlediska stop mastnoty apod.) a organické křivky.

Hlavový most je relativně tenký a směrem k mušlím se ještě mnohem výrazněji zužuje, až končí jakýmisi tyčkami, po nichž se mušle posouvají nahoru a dolů v poměrně slušném rozsahu, takže sluchátka by měla na hlavu zapadnout prakticky komukoliv.

Mušle jako takové jsou oválné, jejich náušníky - podobně jako týlní most, byť ten volí gelovou pěnu - nenápadně, ale dostatečně bohatě polstrované příjemně měkkou syntetickou kůží, pročež ani delší kontakt s hlavou a ušima nekončí otlačením.

Samotné ovládání je vcelku intuitivní, jakmile se do něj jednou zacvičíte. Na mušlích jsou prakticky jen tlačítka pro spuštění / Bluetooth párování a na druhé tlačítko, které přepíná mezi různými režimy ANC (aktivního potlačení hluku). Hlasitost nebo třeba přeskakování skladeb řeší dotyková plocha na jedné z mušlí.

NC700 používají atypický 2,5 mm signálový vstup pro kabelové připojení. Systém aktivního potlačení hluku a hands-free používá celkem osm vestavěných mikrofonů - šest je pro potlačení hluku, čtyři pro záznam hlasu (dva jsou tedy sdílené). Samotné řešení ANC je fantastické - neměli jsme možnost slyšet účinnější a přitom pohodlnější (bez pocitu "agresivního ticha"). Za zmínku stojí i to, že sluchátka s plně nabitou baterií zvládnou hrát podle parametrů až 20 hodin (při zapnutém ANC), v reálu jsme neměli problém s celotýdenním běžným poslechem.

Poměrně širokou škálu nastavení nabízí ovládací aplikace pro mobilní zařízení, kde vidíte hlasitost, sílu ANC, nabití baterie...

NC700 podporují všechny běžné kodeky a standard Bluetooth 5.0, nenajdete u nich však aptX, natož aptX HD. Zda to nicméně reálně vadí je otázkou.

Výrobce oficiálně neuvádí průměr nebo snad technologii použitých měničů, frekvenční rozsah nebo vlastně cokoliv jiného. BOSE nabízí řešení primárně pro ty, kteří chtějí výsledky a nezajímají se o technické prostředky, jimiž jich bylo dosaženo.

BOSE NC700 jsme poslouchali v porovnání s AKG N700NC a poslouchalo se přes iPhone 6. Poslech jsme zkoušeli také v pasivním režimu, přes Apogee Groove nebo Chord Mojo, kdy jsem mohli srovnávat s AudioQuest NightOwl Carbon nebo Sennheiser HD 26 Pro.

Bose umí nabídnout - obecně jako značka - "hodně zvuku z malého prostoru" a u NC700 tomu není jinak. Basa Marcuse Millera v "Power" ("M2" | 2001 | Telarc | CD-83534) měla pěknou plnost a její tóny zněly napjatě, drnkavě a se solidní čistotou. Je to energií i objemem trochu podbízivá charakteristika, trochu okatě hezká, ale i mezi už ne úplně levnými sluchátky obstojí co do oddělení jednotlivých tónů nebo co do jejich artikulace, jakkoliv to samozřejmě není bas utažený a audiofilsky decentní. Je ho dost a je extrovertní, aniž by ale výsledný zvuk byl příliš těžký.

Přednes NC700 pak nelze obvinit z nějaké přehnané efektnosti, naopak hrají třeba i ve středním pásmu spíše decentně, tak trochu jako pro "starší a pokročilé", takže i vokál Bobbyho McFerrina v "Hush Little Baby" z desky "Hush" (1992 | SONY Masterworks | SK 48177) zněl vlastně velmi pěkně, bohatý objemem, dobře srozumitelný, lehce pohlazený sametovým dotekem, který u horších nahrávek zkrotí jejich případnou přílišnou říznost, ale u těch dobrých vlastně ničemu nevadí - naopak vás nechá poslouchat bez únavy dlouhé hodiny. Zvuk si spíše tak pozvolna plyne, velkým kladem je fakt, že nemusíte díky ANC hrát nijak nahlas, aby středy vynikly - dostatečně jasné, čisté a zřetelné, aby si zasloužily zařazení do hi-fi světa.

Cinkání činelu v "Take Five" Davea Brubecka ("Time Out" | 2009 | Columbia | 88697 39852 2) bylo spíše jemnější, bez takové té zvonivosti a exponovanosti, přesto pocit, že cinká kov a ne plech byl velmi dobrý. Opět je to snad i díky ANC a snad i díky preciznímu zpracování signálu, že nemusíte hrát nikterak nahlas, aby vynikla slušná detailnost nejvyšších frekvencí, která nicméně netlačí poslech mimo "komfortní zónu" hladkého, jemného a klidného zvuku.

Přestože si s sebou sluchátka BOSE nesou pověst efektních, třeba z pohledu dynamiky jsou mnohá jiná, která zřetelně více tlačí na pilu a přidávají i tam, kde by neměla. NC700 se naopak s přirozenou dynamičností akustických nástrojů v "Two Bass Hit" Dizzy Gilespiho ("Night in Tunisia" | 2006 | Bluebird | 82876 84866 2) popasovala s důstojností a jakousi vnitřní uklidněností. Není tu žádný pocit přehnanosti, byť v okamžiku dynamické špičky si BOSE ráda "šťouchnou".

V "Tribal Dance" Peter Green Splinter Group ("Destiny Road" | 2010 | Snapper Music | SBLUECD055) bylo cítit, že NC700 nejsou pro ty, kteří preferují technickou analytičnost, nejsou to taková ta audiofilsky soustředěná sluchátka - naopak nechávají rozeznít sametovou, klidněji a měkčeji podanou plochu, v níž není problém - adekvátně cenové třídy - číst jednotlivé nástrojové linky a zaslechnout už velmi důstojné množství informací, jakkoliv přednost má stále hudba jako celek, byť rozhodně už slušně přehledná.

Podání prostoru nahrávky "Symphony No. 9" Ralpha Vaughana Williamse (1994 | Everest | EVC 9001) bylo v pravolevé ose také bezproblémové, nástrojové sekce už mezi sebou mají patrné oddělení a lokalizace je dobrá. Nicméně nemáte pocit, že by šlo o kdovíjak plastický nebo super vzdušný přednes, že by se rozprostíral kolem dokola. BOSE předvádí zvláštní kombinaci kompaktnosti a jednolitosti s vlastně bezproblémovou čitelností.

Čistě z pohledu lehkosti konzumace hudebního zážitku (a to rozhodně ne povrchně efektního) jsou ale nové NC700 vlastně výtečné - BOSE dělá nástroje pro hudební zábavu a když si přes NC700 pustíte "Please Read the Letter" Roberta Planta a Alison Krauss ("Raising Sand" | 2007 | Decca | 475 9382), poslech je pohodlně plynulý, má objem a bez zbytečné květnatosti, ač šťavnatě "prostě hraje". Není tu ta syrová audiofilská expresivita, je to trochu zklidněný a bezkonfliktní zvuk, nicméně hudebně příjemný.

Sluchátka BOSE NC700 navazují na firemní tradici, přináší tedy velmi současný design, ne úplně luxusní, byť pohledné materiály a hlavně komfort - ovládací i zvukový. V obou směrech tomu dost napomáhá vysloveně vynikající redukce okolního hluku, která vám dovolí slyšet víc a to při nižší hlasitosti, takže vydržíte poslouchat o hodně déle bez pocitu únavy. K té vás ale obecně NC700 téměř nepřivedou, protože jejich tón je vyladěný nikoliv na syrovou autentičnost, ale právě na dlouhodobou příjemnost poslechu a zábavu, kterou si užijete s prakticky jakýmkoliv žánrem i prakticky jakoukoliv běžnou kvalitou nahrávky. NC700 jsou tak mimořádně univerzální a bezkonfliktní sluchátka na hi-fi úrovni.

Kč 10 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ design

+ skvěle fungující redukce hluku

+ celkový komfort

+ příjemné zvukové ladění

ZÁPORY

- materiály jsou moderní, ale ne úplně luxusní

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: BaSys CS | www.basys.cz 

fSdílet

Tweet