Řada Reference od KEF z jihoanglického Maidstone, ležícího napůl cesty mezi Londýnem a bílými útesy doverskými, nedosahuje sice takové ikoničnosti jako třeba 800 od Bowers&Wilkins, přesto je již pěkných pár let jednou ze stálic high-endového světa, byť od doby kdy byla tato řada králem celého výrobního programu firmy přibyly fascinující modely jako Muon nebo Blade. Řada Reference je tak high-endem pro ty, kteří stále ještě ctí klasické tvary (které ani Muon, ani Blade rozhodně nemají). Navíc je Reference, v porovnání s většinou dramaticky zdražující konkurence, v dnešním světě vlastně ještě docela dostupnou řadou.
Nová řada Reference přestavuje absolutní změnu designového směru oproti svým předchůdcům - reprosoustavy už nejsou velkými kusy nábytku plnými oblin, ale naopak ostře řezenými, štíhlými a vysokými sloupky, hodnými usazení v čistém moderním interiéru. V současnosti je v řadě Reference dostupný velký sloupek 5, relativně malá regálovka 1 a sloupek 3, nabízející už velkou část výkonu svého většího kolegy a přitom vyžadující přeci jen stále ještě méně místa.
Na první pohled je design Reference 3 velmi jednoduchý, až minimalistický. Váhu kabinetu z bytelných MDF s řadou vnitřních výztuh byste asi na 51,3 kg neodhadli, a to i přes nemalé vnější rozměry 120,2 x 34,9 x 47 cm (v x š x h). Celý kabinet sedí na masivních nožkách se šroubovacími hroty - KEF nabízí už léta zajímavost, kterou je integrovaná vodováha, abyste své reprosoustavy mohly nastavit skutečně dokonale přesně.
Kabinet klasických tvarů je skutečně pěkně zpracovaný (ještě aby ne), zajímavě působí viditelně oddělená čelní stěna z hliníkového kompozitu, v níž jsou usazeny měniče a která pomáhá díky výraznému tlumení pohltit nežádoucí vibrace. Měniče jsou osazeny v uspořádání D´Appolito, dvojice basáků je tedy ve stejné výšce nad a pod slavným koncentrickým UniQ reproduktorem. Všechny tři měniče jsou lehce vpadlé do čelní stěny, maličké prohlubně tak fungují jako zvukovody a vše přitom působí nebývale čistě a elegantně.
Zadní strana je pak naprosto klasická, vystupuje z ní dvojice poměrně mohutný bassreflexových otvorů. Těch se týká také poměrně zajímavá specialita nové řady Reference. Bassreflexové nátrubky jsou totiž uživatelsky vyměnitelné, což poměrně výrazně (rozumějte slyšitelně) mění charakteristiku nejnižších frekvencí. Výběr bassreflexu tak umožňuje změnit nejen hloubku, do níž se Reference 3 pouští (o pár Hz, což je v podstatě neslyšný rozdíl), ale hlavně charakteristiku - jeden z bassreflexových nátrubků je přesnější, rychlejší a sušší, ale také více "kope" a má výrazně menší objem, druhý je naopak měkčí, klidnější, bohatší a více vás obejme. Protože na každé reprosoustavě jsou bassreflexy 2, můžete si opravdu vyhrát, než najdete kýženou kombinaci.
U paty zadní stran najdete destičku s opravdu moc hezkými křídlovými reproterminály, díky čtyřem kusům není problém zapojit reprosoustavy do bi-wiringového / bi-ampingového režimu. Rozpojení / spojení terminálů se provádí velmi pohodlně za pomoci dvou šroubovacích prvků, takže se nemusíte bát vypadávajících propojek, na druhou stranu vizuálně nemáte tušení, zda jsou terminály spojené nebo rozpojené.
Co se týká vnitřní konstrukce, vnitřní prostor je poměrně výrazně rozčleněný bytelnými příčkami, měnič UniQ má pro sebe uzavřenou nevelkou pracovní komoru. Pasivní elektrická výhybka je umístněna také v klidné komořena antirezonančních prvních, každé pásmo má svou část namontovanou na zvláštní desce plošných spojů.
Basové měniče pokračují ve firemní tradici reproduktorů, opticky zbavených závěsů. Jejich dokonale pravidelně prohnutá membrána ze slitiny s velkým podílem hliníku má průměr 16,5 cm, pohání jí velký magnet a hliníková cívka.
Za těch několik let, kdy KEF představil první verzi svého koncentrického UniQ měniče, se změnilo mnoho. Zůstala rozptylka přes tweeter ve středu, zůstalo i tvarování středotónové membrány, ale vizuální podobnost je tak vše, co má nejnovější generace s tou původní společného. UniQ tvoří bodový zdroj zvuku pro kritické střední a výškové pásmo. Vysokotónový reproduktor má hliníkovou kopulku o průměru 2,5 cm, je obklopen středotónovou, taktéž hliníkovou membránou o průměru 12,5 cm.
Třípásmová koncepce dělí svou práci na úrovni 350 a 2 800 Hz, v toleranci +/- 3 dB hrají Reference 3 od 43 do 35 000 Hz, s poklesem -6 dB umí sáhnout na 38 Hz (krátký bassreflexový nátrubek), respektive 35 Hz (dlouhý nátrubek). Citlivost činí jen lehce nadprůměrných 87,5 dB / 2,83 V / m, nominální impedance je 8 Ohm s přiznaným poklesem k relativně dost nízkým 3,2 Ohm.
KEF Reference 3 jsme poslouchali v prostorách společnosti Perfect Sound Group, upravených akustickými prvky Sonitus. Poslouchalo se na T+A MP 3000 HV a T+A PA 3000 HV, které napájel IsoTek EVO3 Sigmas. Propojení bylo realizováno kabely Neyton v čele s reprokabely Neyton Berlin LS.
Líbilo se nám, že Reference 3 se i přes svou přijatelnou fyzickou velikost nebojí ponořit hluboko do basových propastí, takže třeba kontabas v Hobgoodově "Stairway to the Stars" z "When the Heart Dances" (2008 | Naim | naimcd112) je velký a velmi solidně samozřejmý, KEF výborně oddělují jednotlivé tóny. Rozeznělý tón se do místnosti rozletí pevně, jistě, s dobrým, citelným impulsem, ale bez pocitu přehnané suchosti nebo tvrdosti. Reference 3 basu dodají energii, drží ho pod kontrolou, ale přitom se neztrácí pocit nadýchanosti a barevnosti. Tóny také odeznívají překvapivě dlouho a čitelně i v záplavě dalších zvuků. Hodně také záleží na použitém bassreflexovém nátrubku; jeden výrazně zkonkrétnil kontury, ale ubral též na objemu a bohatosti, druhý sice nabídl bas s měkčími konturami, ale zato bohatší a příjemnější (i když méně důrazný třeba na rock a pop). Tak či tak disponují ale Reference 3 uvolněně dospělým, klidným basem, který subjektivně naprosto stačí i svou hloubkou.
Vysloveně fantasticky si Reference 3 poradily s podáním hlasu. Diana Krall v "All or Nothing at All" z "Love Scenes" (1997 | Impulse! | IMP12342) jako kdyby skutečně vystoupila do místnosti, hlas byl v popředí, pevný a lehoučký, úplně volný a obalený množstvím vzduchu. Pocitově jako kdyby Reference 3 fungovaly jako akustický zvětšovač, hlas má větší proporce. Vokál byl příjemně zaostřený, nicméně nijak technicky podaný nebo přehnaný, UniQ reproduktor má zjevně nad středním pásmem vysloveně brilantní kontrolu. Výborná je také celková transparentnost středních frekvencí, kdy vás velmi čistý, ale přitom ne klinicky chladný či strojově přesný zvuk dá zaslechnout i velmi jemné detaily. Je ale fakt, že KEF mají lehoučkou tendenci hrát lehčeji, mít jen o kousek více váhy, měli byste pocit, že v místnosti skutečně stojí zpěvačka i s hmotným tělem.
Velmi hezky si KEF Reference 3 poradily i s kovem činelů v Brubeckově "Take Five" ("Time Out" | 2009 | Columbia | 88697 39852 2). Každý úder rozeznívá přehledně rozměrnou kovovou plochu, skrze kterou zvuk cestuje, barva kovu je výrazná, přesvědčivá, ale přitom zůstávají reprosoustavy kultivované a klidné. Kov je znělý, jasný a přirozeně samozřejmý, nijak nezdůrazňovaný. Je až hypnotizující, jak snadno Reference 3 hrají, jak zvládají být přesné a konkrétní při zachování hladkosti a jemnosti, která ani po vytočení hlasitosti do větší výšky nezpůsobí bolest hlavy. Díky celkově velice čistému přednesu UniQ reproduktoru je i tady rozlišení velice dobré a nástroj je prokreslený a působí blízkým, živým dojmem.
Reference 3 mají tendenci produkovat velký, nadýchaný, vzdušný zvuk, to bezezbytku platilo i pro reprodukci Mussorgského "Velké brány kyjevské" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901). Orchestrální hudba plynula jistě a snadno, reprosoustavy s ní dokázaly zaplnit každé volné místo v prostoru a dokonce i velký buben v závěru měl páru a správně působivý objem, v porovnání s ještě dražšími konkurenty hrají ale KEF přeci jen maličko měkčeji, jaksi noblesněji, s důrazem na podmanivý, hladký a čistý zvuk, spíše než na perfektně definované kontury, žulovou pevnost a impuls hodný pneumatického kladiva. Reference 3 jsou velmi uvolněné, zvuk se vší svou energií zůstává stále v naprostém klidu a dynamikou už "ustojí" i nároky velkého orchestru, byť limity při opravdu vysoké hlasitosti tu jsou, stejně jako do opravdu velkých místností patří spíše model Reference 5.
KEF Reference 3 dokázaly také vzbudit dojem velmi, velmi detailní reprodukce, zejména pak ve středním pásmu. V Mahlerově "Tragické" symfonii v podání České filharmonie pod taktovkou Václava Neumanna (1995 | Exton | OVCL-00259) bylo cítit spoustu vzduchu, hudba hrála úžasně uvolněně a přitom bylo možné celkem snadno číst jednotlivé nástrojové linky, dokonce bylo možné už zaslechnout i jednotlivé nástroje, skládající se do zmíněných linek. Třeba kresba smyčců byla velmi živá, struny přesvědčivé, bez pocitu syntetiky, dokonce i s nádechem dřevěného tepla. Nástroje působily plasticky, s citelnou hloubkou a vše je krásně propojené, homogenní a hlavně velmi harmonicky samozřejmé. Jsou reprosoustavy, které vás zavedou hlouběji, vypíchnout menší detaily a zahrají je konkrétněji a přesněji, ale málokteré to umí takhle kouzelným, uvolněným způsobem.
Prostor a jeho podání jsou pak samostatnou kapitolou - už od první generace dokázal UniQ (tehdy ještě s určitou tvrdostí a ostrostí) vykreslit hudební scénu širokou a nebývale přehlednou a jasnou, nejnovější generace je ještě citelně dál. Pravda, nástroje v Beethovenově "Smyčcovém kvartetu 95 a 59/1" v podání Artemis Quartet (2000 | Virgin | 7243 5 45738 2 8) byly poněkud zvětšené, asi jako když malé dítě sedí v první řadě koncertu a má pocit, že hráči a jejich nástroje jsou giganti. Na druhou stranu je tu nádherně spojitý prostor, volný, trojdimenzionální, až holografický, posazený celkově dozadu za reprosoustavy. Je tu parádní, excelentní separace jednotlivých nástrojů a přehlednost v pravolevém i předozadním směru. Hlavní je, že scéna drží pevně pohromadě, je nehybná a konkrétní. V daném prostoru bylo znát, že UniQ jsou i přes svou dokonale splněnou roli bodového zdroje přeci jen trochu směrové a bylo nutno věnovat pozornost ustavení reprosoustav, jejich natočení i pozici poslechového místa, aby vynikl úplně dokonale potenciál Reference 3. Pokud si s nimi tu práci dát, nabídnout ovšem neslýchané zážitky, které vás přenesou téměř "tam".
KEF Reference 3 mají přes všechno řečené ale jinou hlavní přednost - je jí neutuchající nadšení a muzikálnost, s jakou zahrají cokoliv. "Please Read the Letter" od Alyson Krauss a Roberta Planta ("Raising Sand" | 2007 | Decca | 475 9382) byla nádherně rytmická, plná života, barev a emocí, byla sytá a velká, byla přitom ale i hladká, jemná a neúnavná. Dokonce i docela potichu zůstávají Reference 3 čitelné, jakkoliv ve střední a mírně vyšší hlasitosti jim to sluší nejvíc. V podstatě mají díky své čistotě a pohodovosti zajímavou vlastnost - je úplně jedno co posloucháte, vždy je to zábava poslouchat a je jedno, zda vám zrovna buší do prsou masivní basová linka, nebo ševelí lehoučké jazzové činely při půlnoční hlasitosti.
KEF Reference 3 jsou excelentní reprosoustavy, což je to nejdůležitější, co o nich potřebujete vědět. Jsou vhodné pro středně velké prostory, ale to je víceméně jejich jediná limitace. Pokud je ve své místnosti vhodně umístíte a najdete ten z bassreflexových nátrubků, který lépe vyhovuje vašim uším a vámi poslouchané hudbě, budete si moci užít nekonečný příval hudby, protože právě to je nejsilnější stránka KEF. Hrají sice trochu po svém, mají barevný, velký a trochu nadýchaný zvuk, ale zato umí zahrát úplně cokoliv od komorního jazzu, přes dravý metal, současný i osmdesátkový popík až po orchestrální kusy a vždy hrají s nonšalancí, šmrncem, živoucně a pohodově, přitom však tak čistě a čitelně, že se cítíte být skutečně blízko hudby. KEF Reference 3 jsou praví, nefalšovaní kazatelé radosti z hudby a mají jeden z nejsnáze poslouchatelných charakterů, které si můžete představit a navíc vysloveně prvoligové podání prostoru.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Naměřená křivka je od hranice 200 Hz excelentní, zejména pak pásmo od nějakých 400 Hz výše je ultimativně rovné. Nebýt lehce zdůrazněného pásma 150 - 350 Hz, byla by vlastně křivka dokonalá v celém rozsahu. Modrá a červená křivka pak ukazují rozdíl při osazení reprosoustavy rozdílnými typy bassreflexů. Reálně jde ovšem o skutečně excelentní naměřenou odezvu.
Průběh impedanční křivky je poměrně klidný i přes ostrý hrot bassreflexu na 50 Hz. Teoreticky by tu mohl být větším problémem propad ke 3 Ohmům, patrný mezi 100 a 200 Hz, ostatně i celá křivka se pohybuje trochu "na hraně" a není radno volit jinou, než velmi stabilní a odolnou elektroniku.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]
Kč 299 980,- - americký ořech
Kč 329 980,- - černý klavírní lak
Kč 363 980,- - rosewood / blue ice white / copper black
--- --- --- --- ---
KLADY
+ podání prostoru
+ barevný, laskavý, dospělý a vrcholně muzikální zvuk
+ možnost přizpůsobení basu
+ pocit živosti
+ neúnavnost
ZÁPORY
- maličké rezervy v důrazu
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz