Když se podíváte na reprosoustavy litevské společnosti Audio Solutions, zažijete patrně velký pocit Déjá vu. Ty tvary totiž už ve světě high endu rozhodně byly k vidění a je jedno, jestli mluvíme o některých produktech Focal, Wilson Benesch nebo třeba Sonus Faber, kde je odkaz nejvýraznější. Ale nakonec proč ne – však objevovat znovu kolo je přeci zbytečné a již pradávno bylo řečeno, že jde o nejvyšší formu obdivu.
Gediminas Gaidelis založil svou vysněnou manufakturu na reprosoustavy v roce 2010, od té doby stihl vyprodukovat již dvě kompletní (byť produktově nijak obsáhlé) série reprosoustav, což je poměrně svižné tempo. Portfolio firmy sestává z řady Rhapsody, cílící na high endové vody, řada Euphony pak ztělesňuje Gaidelisovu představu o „solidním hi-fi". I tak je nižší série Euphony vyráběna ručně v litevské centrále firmy, tedy nejde o velkosériovou asijskou produkci.
Euphony 90 je v podstatě maximálně konzervativně pojatý sloupek nevelkých rozměrů – výška 101,2 cm, šířka 19 cm a hloubka 34,5 cm z této reprosoustavy tvoří sice ne nenápadnou, ale vizuálně nijak dominující entitu v prostoru. Nebýt malých šikmých ploch na bocích čelní stěny, šlo by o naprosto dokonale pravoúhlé tvary. 20 kg hmotnosti pak odkazuje na mírně nadprůměrnou hmotnost vzhledem k třídě a pojetí. Část hmotnosti musíme ale připsat také kompaktní základně, kopírující půdorys samotné ozvučnice.
Tvary i provedení ozvučnice jsou maximálně jednoduché, ale zpracováním zcela odpovídající cenové třídě. Skutečná dýha je na omak příjemná a vizuálně hodnotná, navíc je na výběr hodně různých provedení pro libovolný vkus. Přední straně dominují tři měniče v D´Appolito konfiguraci, zadní zase relativně masivní bassreflexový nátrubek v plastovém provedení. Pod ním je velká zlatavá destička s poměrně rozmáchlým popisem modelu, pod tím vším najdeme jeden pár standardních reproduktorových terminálů, do nichž proniknete signálem přes banánek, vidličky i holý vodič.
Audio Solutions Euphony 90 jsou osazeny dvěma středobasovými měniči Peerless s průměrem membrán 15 cm. Jako materiál byl zvolen lakovaný papír. Výškový reproduktor je z portfolia Scan Speak a má hedvábnou kopulovitou membránu o průměru 2,5 cm. Výhybka je vytvořena soustavou komponentů, pájených bod-bod (tedy bez použití plošného spoje). Dělící frekvence mezi měniči se nachází na úrovni 2 240 Hz. Impedance svým průběhem odpovídá 4 Ohmové reprosoustavě, výrobce sám přiznává propad na 3,64 Ohm (byť překvapivě vysoko – na 4 961 Hz), maximum podle specifikací nepřekročí 13,82 Ohm, takže jde vlastně o dosti spořádaný průběh (jakkoliv jsme ho měřením neověřovali). Citlivost činí vstřícných 90 dB (2,83 V / m), neměl by tak být problémreprosoustavy rozehrát. Frekvenční odezva v místnosti (což jsou trochu odlišné hodnoty, než typicky uváděné u konkurence, platící pro měření bezdozvukové komoře) by měla být znatelná od 37 do 23 000 Hz.
Euphony 90 jsme poslouchali na naprosto neadekvátní sestavě (v dobrém slova smyslu) v akusticky perfektně upraveném prostoru českého dovozce v Praze. Co je zajímavé, to je fakt, že reprosoustavy Euphony 90 i přes masivní bassreflex a běžně koncipované tvary mohou stát pouhých 15 cm od zadní stěny, byť v našem případě jsme k této hodnotě přidali skoro metr. Reprosoutavy pak rozehrával D/A převodník Thrax Maximinus, předzesilovač Thrax Dionysos a monobloky Thrax Heros. To vše propojeno kabely EnKlein Aeros, napájeno kabely EnKlein Taurus Reference a Absolue Créations Tim Réference. Reproduktorové kabely nesly značku Absolue Créations Ul-Tim. Komponenty byly uloženy v sofistikovaném antivibračním racku LeadingEdge. Pro srovnání hrály Kaiser Acoustics Kawero! Classic a Kawero! Chiara.
Euphony 90 už nepatří mezi úplně malé a ani úplně levné reprosoustavy, zvláště díky protažení směrem vzad, takže bylo na místě očekávat již slušné množství basu. Titulní skladba alba Lany del Rey „Ultraviolence" (FLAC | HD Tracks | 24 – 44,1) je postaven na nadprůměrně mohutně nahrané basové lince, v podání objemu a důrazu basů vás Euphony 90 rozhodně uspokojí. Mohutnost spodní části spektra neztěžuje čitelnost středo-výškového pásma, rozumějte tedy basu je hodně, ale ne přehnaně moc. Definice je slušná, byť samozřejmě v kontextu třídy – celkově dává o trochu víc prostoru objemu, než suše přesným konturám.
Střední pásmo je otevřené a je příjemně poslouchatelnou kombinací expresivity a kultivované měkkosti. Rozlišení ve „White Rabbit" od Patti Smith („Twelve" | FLAC | 16 – 44,1) je velmi slušné, byť ne ultimativní, máte pocit komplexně vykresleného vokálu, i když třeba Kawero! Classic na stejné sestavě jdou (pochopitelně) dál. Zvuk je čistý, lehký, sykavky nemají tendenci analyticky říznout a švihnout, ale spíše jen decentně zazní. Uvolněné podání nijak netlačí na pilu, zvuk má dobrý rytmus, ale není zvláště naléhavý a intenzivní.
V „Ralph´s New Blues" od Modern Jazz Quartet („Concorde" | FLAC | 16 – 44,1) hraje najednou vibrafon a několik různých činelů, což z této skladby dělá dobrou prověrku pro oblast výškového pásma. Extrémně nepoměrná elektronika vykouzlila ze zjevně slušného tweeteru velmi pěkný zvuk – vibrafon dokonce ani necinkal, což u jeho poměrně energického přednesu nebývá úplně běžné. Tenoučké kovové tóny doznívají také až nečekaně dlouho. Obvykle také dosti výrazné činely byly dosti decentní, snad až trochu upozaděné za průbojným zvukem vibrafonu. Zaujala nás ale jemnost přednesu a již poměrně do hloubky prokreslený činel.
Bachův „Brandenburský koncert #1 BWV 1046" v podání Freiburger Barokenorchester předvedl solidní dynamiku – nástroje již vyznívají přirozeně a ve zvuku se začíná objevovat „dýchající" volnost zvuku, zvláště pak žestě jsou rychlé a přesvědčivě důrazné. V této skladbě byla znát dobrá dynamika celku, ale také slušná vnitřní dynamika jednotlivých nástrojů, budící dojem skutečného života uvnitř hudebního dění. Také organizace hudební scény je rozhodně přesvědčivě jistá.
Schumannův „Klavírní koncert v c moll WoO 32" v podání Tria Parnassus (FLAC | 24 – 88,2) předvedl solidní rozlišení, byť Euphony 90 nejsou analytické reprosoustavy a lépe fungují, pokud se uvolníte a budete hledat hudební zážitek a muzikální celek. Informací je přesně tolik, kolik byste si v šedesátitisícové třídě mohli přát, jsou servírovány spíše umírněně a nedramaticky. Klavír je krásně přehledný a jeho kresba je dobrá, byť oproti živému nástroji mu schází ještě kus autority – ve střední třídě je to ale rozhodně dobré.
Reprosoustavy byly postaveny relativně daleko od zdi zadní i zdí bočních, takže konkrétnost zvukové scény jednoduše nemohla být až „sluchátkově" zaostřená, jak to známe z blízkého poslechu v menších prostorách a v menším poslechovém trojúhelníku, kde zase na druhou stranu nepoměrně méně vynikne celková scéna. V tomto ustavení velmi přesvědčivě vynikla celková šířka scény, ale i její hloubka, hlavně v Mozartově „Houslovém koncertu KV216" v podání TrondheimSolistene (FLAC | HD Tracks | 24 – 96). Euphony 90 vzbudily dojem propojeného celku, byť zprava i zleva poměrně významně ohraničeného ozvučnicemi reprosoustav. Celkově je zvuk hladký a čistý, ale i přes velikost zvuku a samotných reprosoustav bychom je asi provozovali přeci jen v místnosti o něco maličko menší.
„Sexy, but sparkly" od Deerhoof z alba „Masters from thein days" (FLAC | 24 – 48) je nahraná hodně hutně a přesně tak i z Audio Solutions Euphony 90 zaznívá. Velký, rockový a trochu špinavý zvuk se zkreslenou kytarou má šťávu, byť takový ten pocit tahu na branku a nutkavosti se tu nedostavuje – vše je spíše klidnější. Skladba má ale pěknou, bohatou atmosféru a hezky se poslouchá. Tempo bylo klidnější i u Dylanovy „Hurricane" („DYLAN" | FLAC | 16 – 44,1), byť tam jsme zase ocenili subjektivně vnímaný pocit velké plynulosti a uvolněnosti, takže hudba se „veze" s jednoduchostí a pohodou. Skladba vás nedonutí si podupávat nohou do rytmu, na druhou stranu ale stále nenápadně získává vaši pozornost a vám se chce poslouchat.
Umírněná věrnost byla vlastní i podání barev, Knechtova skladba „Frühling" z „Dance on deep waters" (FLAC | 24 – 96) nabídla velmi pěkně podaný kontrabas, plný pěkně od podlahy, s citelnými rezonancemi dřevěného těla. Vlastně i piano a činely byly podány velmi hezky, sestava Thrax vše jednoduše „protlačila" po svém (což znamená věrně). Oběma nástrojům chybí vlastně jen trochu hloubky a byly by skutečně výjimečně skvělé – i tak se ale namlsáte, že téměř zapomenete, že hraje reprosoustava za rozumných 55 000,-.
Na to, že Audio Solutions jsou vlastně nová firma a že jejich produkty vzbuzují lehký pocit Déja vu, má až nečekaně „natřískané" portfolio. Ještě zaplatitelný sloup Euphony 90 vás designem neoslní, ale jinak je to vlastně poměrně jednoduchá, ale poctivě navržená a vyrobená reprosoustava. Podle toho pak také funguje – zvuk je snad o maličko plnější (což se hezky poslouchá), s neadekvátně naddimenzovanou elektronikou se pak hudba poslouchala výjimečně dobře a jednoduše. Hudbě nechybí barevná věrnost, důraz, celkově je tempo sice trochu umírněnější, ale budeme-li brát zvuk jako celek, má již nádech high endu a pokud nebudete škarohlídi, vlastně mu nich důležitého neschází.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓]| STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ +/- ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]
Kč 54 990,-
Kč 60 140,- - provedení zebrano
--- --- --- --- ---
KLADY
+ pěkné výrobní provedení
+ poměrně velký, plynulý a spojitý projev
+ konkrétnost a autorita
+ příjemně sebevědomý, přirozený poslech
ZÁPORY
- není to žádný designový klenot
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ:eXaudio | www.exaudio.cz