Ačkoliv jméno Aida je nejintenzivněji spojeno s operou Giuseppe Verdiho, je také stálicí v katalogu severoitalského výrobce reprosoustav Sonus faber, kteroužto značku založil již zesnulý Franco Serblin v roce 1983. A je to stálice zářící až na samém vrcholu katalogu, nepočítáme-li téměř tajný a nikde příliš neprezentovaný model "The Sonus faber". Je to jen pár měsíců, co Aida, přestože si zachovala své jméno a základní tvary, prošla kompletní rekonstrukcí.

Když mluvíme o základních tvarech, Aida je jednoduše obrovský kus nábytku se vskutku luxusní kombinací dřeva, kovu, kůže a skla. Aidy jsou obrovské, nepřehlédnutelné, dramatické a přitom snad díky italskému šarmu dokážou zůstat elegantní a přes svou vizuální dominantnost nepůsobí obludně velké. Abyste si nicméně udělali reálný dojem o velikosti, na výšku měří Aida 172,5 cm, do šíře plný 48,2 cm a jejich hloubka dosahuje 78 cm, takže to rozhodně nejsou bedničky pro malé prostory. Jejich hmotnost 165 pak přiměla výrobce aby do každého balení uložil i jakýsi hever s kolečky, který musíte na reprosoustavy nasadit, chcete-li s nimi pohnout.

Aida, tak jako většina modelů Sonus faber, dává na obdiv základní tvar ozvučnice, kopírující linie lyry - vidíte je nejlépe na nakloněné horní skleněné desce. Působivé je vlastně ale všechno - tak jak byste od reprosoustav v ceně hezkého domu čekali. Kůží potažená čelní stěna hostí čtveřici měničů zasazených do oválné desky, středo-výšková sekce je ještě dále oddělena do vlastního panelu (ten je kovový) tvaru lyry, který je opět designovým pojítkem s dalšími firemními modely.

Na vyklenuté vroubkované boky skříně z MDF profilů přisedá velmi tlustý panel z krásného, opravdu nádherného dřeva s luxusním lakem, je to jako plášť na ramenou královny. Dřevo díky svém jemným křivkám působí, jako kdyby ozvučnici samotnou jen objímalo téměř bez kontaktu.

Zajímavá je ale i spodní část skříně, která zase vypadá jako decentně podkasaná sukně - úplně u podlahy je mohutná kovová deska s náznakem tvaru lyry, nad ní je pak ono "podkasání" druhého kovového profilu (které samozřejmě kopírují i další části skříně). Podíváte-li se necudně do tohoto otvoru, spatříte mohutný basový měnič, který míří díky tomuto naklonění základny mírně dozadu a vydechuje otvory do všech stran.

Na zadní straně je typicky velmi úzký panel, v němž se "stékají" boční profily, v tomto úzkém pruhu jsou vertikálně uspořádány mnohé zajímavosti - nahoře je to vlastně samostatná D´Appolito reprosoustava s bassreflexem nahoře, kterou můžete a nemusíte použít. Tato "regálovka ve sloupku" vyzařuje dozadu a pomáhá odrazem od zadní stěny zdůraznit pocit hloubky prostoru. Nastavení této dvoupásmové speciality mají na starosti tři kovové přepínače, jimiž můžete nastavit ve třech stupních zvlášť hlasitost výškáče a zvlášť malých středobasů, třetím knoflíkem pak regulujete celkovou hlasitost - tu dokonce v pěti stupních (od vypnuto po poměrně vysokou hlasitost). Tento systém funguje mimořádně zajímavě a plasticita scény je díky tomu úžasná i tam, kde nahrávka samotná je průměrná.

Pod ovladači je dvojice malých kruhových bassreflexů, pod nimi pak dvojice úzkých a vertikálně orientovaných bassreflexů. Úplně dole jsou pak ve třech patrech vyskládané reproduktorové terminály.

Netřeba asi říkat, že zpracování jednoho každého detailu je skvělé - při téhle ceně není třeba řešit efektivitu nákladů.

Vnitřní konstrukce je pak řádně vyztužená, téměř každý reproduktor má vlastní pracovní komoru, vnitřní rozpěry jsou pěkně bytelné a tlusté. Skrze celou výšku ozvučnice je pak prošroubovaná tyč s různými kovovými prvky - toto řeší slouží jako propočítané tlumení vibrací. Když už jsme u vibrací - ty proudící do podlahy pomáhá tlumit systém pružin a elastomerů v nožkách základny.

Sonus faber o modelu Aida říká, že jde o 3-a-2/3-pásmové reprosoustavy, byť frekvenční výhybka (s optimalizací amplitudy i fáze, kontrolou impedance na basech, osazená komponenty Mundorf Supreme Evo, hliníkovými olejovými kondenzátory a kondenzátory se zlatem, stříbrem a olejem, odpory Mundorf Supreme a cívkami Jantzen) má čtyři přechodové body - 55 Hz, 150 Hz, 200 Hz a 3 000 Hz.

O nejvyšší tóny se stará klasická měkká kopulka obklopená ring radiatorem s názvem H28 XTR-04, poháněná cívkou s průměrem 2,8 cm a překrytá můstkem s šipkou uprostřed. Sílu dodávají neodymové magnety. Za kopulkou se energie ztrácí v dřevěném labyrintu.

Střeďák M18 XTR-04 má průměr membrány 18 cm, cívka z poměděného hliníkového drátu se hýbe pod vlivem neodymových magnetů. V pohonu jsou instalovány tři zkratovací kroužky. Materiálem membrány jsou nestlačovaná a vzduchem sušená přírodní vlákna - celulózová drť, Kapok, Kenaf a další nespecifikovaná vlákna. Pro větší pevnost je membrána ještě lakovaná. I koši z dvou různých materiálů (které tak navzájem potlačují vlastní rezonance) byla věnována velká pozornost. Středotónový reproduktor má také vlastní akustickou komoru.

Přední stěnu pak doplňuje dvojice wooferů W22XTR-12. Kónické membrány mají průměr 22 cm, ty jsou vyrobeny z lehkého sendvičového materiálu (syntaktická pěna mezi dvěma vrstvami papírové drti) a poháněná systémem neodymových magnetů a dvoupalcové cívky. I zde má každý měnič vlastní komoru, tentokráte s typickým firemním "skrytým reflexem".

Infrawoofer SW32XTR-08 v základně má průměr membrány 32 cm, opět jde o sendvič, tentokrát syntaktické pěny skryté mezi vrstvami karbonových nanovláken. Cívka má imponující průměr čtyři palce a je obklopena mocnými neodymovými magnety.

Zmíněná "malá regálovka" na zadní straně (správně Sound Field Shaper) sestává z tweeteru DAD 29XTR2 (malá kopulka s cívkou o průměru 2,9 cm) a dvou reproduktorů M8XTR s průměrem 8 cm, cívkou z poměděného hliníkového drátu a membrány jsou vyrobeny ze stejné směsi přírodních vláken jako přední střeďák.

Velké reprosoustavy mají "plnou" psanou frekvenční odezvu 18 - 35 000 Hz (při započítání bassreflexů a bez udané tolerance), citlivost je vysokých 92 dB / 2,83 V / m a impedance činí 4 ohmy.

Sonus faber Aida jsme poslouchali v luxusní místnosti dovozce s akustickými úpravami, kde je živil výstavní systém McIntosh od napájecího filtru MPC1500, přes SACD MCD550, předzesilovač C52 a hlavně koncové stupně MC1.25KW. K dispozici byly ještě MC452 a MC601. Propojeno bylo kabely InAkustik Referenz. K porovnání byly v místnosti Bowers&Wilkins Nautilus, Sonus faber Il Cremonese, Bowers&Wilkins 800 D3 nebo třeba Sonus faber Guarneri Tradition.

Nejhlubší tóny v "How deep is your love" od The Bad Plus ("For All I Care" | 2008 | Emarcy | 0602517821644) nebyly nesmyslně velké, nebyla to exhibice v hutnosti, hloubce ani dramatičnosti a přesto jedno každé brnknutí bylo nelimitované v energii, bylo to přirozené, oproštěné od jakékoliv nucenosti nebo obtížnosti. Basy jsou o kousek měkčeji podané, velmi poddajné a pružné, přesto na konturách nenásilně pevné a úplně konkrétní, Aidy mají velkou rezervu a artikulují se nebývalou snadností a lehkostí. Spodní pásmo (a nejen to) hýří barvami a s nadhledem vykreslenou přirozeností, velký kontrabas je realistický a cítíte rezervu při každém jednom dýchajícím tónu, který s lehkostí vyplave, zabrouká a pozvolna se rozplývá...

Střední pásmo, konkrétně hlavně vokální rozsah, jsou věru luxusní; Ann Hampton Callaway jako kdyby se při zpěvu "Blue Moon" ("Blues in the night" | 2006 | Telarc | CD-83641) byla působivě realisticky přenesena do poslechové místnosti včetně výrazných sykavek a expresivního zpěvu v okamžicích, kdy se do toho položila. Vokál ale nebyl "nadlidský", jak se často u velkých beden stává, byl naopak velmi realistický a přitom úžasně energický, opět s ničím nelimitovanou energií a i přes lehounce sladší vyznění "Sonus faber zvuku" dokážou Aidy hrát naprosto naplno, je to rázný, výbušný a mrazivě intenzivní přednes, stejně jako to umí být intimní, laskavý a čisťoučký šepot v jiné části téže skladby - Aidy prostě respektují hudbu a její emoce.

Podání spletitých, výrazných i jemných cinknutí, břinknutí, ťuknutí, drnknutí a brnknutí v Methenyho "Spirit of the air" ("Orchestrion" | 2010 | Nonesuch | 7559-79847-3) bylo nádherně dospělé, excelentně čisté a přesné, byť možná prezentované přeci jen poměrně znělejším, energičtějším způsobem. Nicméně nechybí charakteristická stopa sladkosti, je to krásně hladké, jasné a vzdušné, není ani stopy po nějakém chaosu, byť tu není snaha vysloveně zaostřit a dohnat každé, i to nejjemnější cinknutí - akcent je kladen hlavně na celistvost a znělost. Nepochopte špatně - tak jak je v téhle úrovni naprosto nutné, Aidy zvládají samozřejmě a čistě rozlišit každý detail, který jim pošlete a činí tak lehce a korektně a to včetně rozměrů jednotlivých činelů, kdy naprosto jasně poznáte který zazněl, jak je velký a kde je lokalizovaný.

Sebevědomému tvrzení výrobce o tom, že Aidy můžete bez ztráty kytičky nakrmit až kilowattem jsme prakticky bez stížností uvěřili při velmi hlasité reprodukci Orffovy mohutné "O Fortuna" ("Carmina Burana" | Riccardo Chailly + RSO Berlin | 1984 | Decca | 411 702-2). Aidy jednoduše nezaskočíte - se správnou elektronikou (McIntosh 1.25KW se zdá jako vhodná volba) začíná jejich přednes dýchat už docela potichu a sebejistá artikulace, kontrola, dynamičnost a důraznost i objem ve střední hlasitosti rozkvétají a pak už se nemění, Aidy drží svůj charakter a dříve vám snad spadne na hlavu strop, než byste měli pocit, že jim dochází dech. Dynamika má snad až lehce divadelní teatrálnost, ta obrovská energie, se kterou na vás pompézní Orffova poetika doslova prýští, to je uchvacující představení. Aidy jsou kultivované a jemné, ale umí v nich ve správný okamžik řádně bouchnout saze.

Velké Aidy se v Davisově "Pharaoh´s Dance" ("Bitches Brew" | 1999 | Columbia | C2K 65774) nesnažily vytahovat všechny mikrodetaily, spíše nechávaly plout hudbu jako celek, takže vlastně chvíli trvá, než si uvědomíte, jak excelentně informativní tyhle reprosoustavy jsou. To rozvrstvení, to perfektní prokreslení a ukotvení každého detailu, ta sebevědomá, uvolněná prezentace s pocitem obrovského nadhledu, to všechno skládá natolik přirozený, byť možná trochu "hezký" hudební obraz, že ani nemáte potřebu něco řešit. Je to báječně organická prezentace, soudržná a tak velkolepě "normální", že se jen stěží můžete nutit na nějakou analýzu toho, co by tam snad mohlo scházet, pod tím náporem vřelé hudby to vlastně nejde.

Hudební scéna je až koncertně velká, je definovaná roztečí ozvučnic, ale ty zjevně mohou být mnoho metrů od sebe, aniž by obraz utrpěl nějaké trhliny. "Waiting" od The Paperboys ("Closer to the Music Vol. 3" | 2009 | Stockfish | SFR 357.4009.2) se rozkládala po celé šířce poslechové místnosti, nástroje měly realistické, neuťápnuté proporce a vydrželi jsme asi deset opakování skladby, abychom si užili tu možnost regulovat hloubku scény - trocha hraní s kolečky na zadní straně totiž stojí za to. I s vypnutým vyzařováním dozadu mají Aidy pěkné podání prostoru včetně jeho hloubky, ale trocha citlivé práce vám vykreslí před očima iluzi skutečného koncertu - pravda, v daných prostorách třeba nejhlasitější pozice už produkovala poněkud chaotický a stěží uvěřitelný obraz, ale nakonec jsme dosáhli tak přirozeného nastavení, že už neřešíte lokalizaci, neřešíte vzdušnost, řešíte jen to, jak je takhle přesvědčivá prezentace vlastně možná a že ten celkový feeling je prostě dechberoucí a parádně autentický. Se zavřenýma očima jste jednoduše "tam".

Možná si říkáte, že Aidy se svou komplexností a velikostí jen stěží zvládnou být intimní a jemné, ale není to tak - syrovou, jednoduchou, ale na dřeň jdoucí Cashovu "Like a soldier" ("American Recordings" | 1994 | american | 0602537351145) zvládly podat nevnucujícím se stylem, trochu vřelejším a možná maličko "hezkým" způsobem, ale přesto s přirozeností, s autenticky dřevěno-kovovou kytarou a věkem oprýskaným Cashovým hlasem, který byl jen lehce zjemněný sametovým dotykem Sonus faber, ale přesto intenzivní a podmanivý tak jak má být.

Sonus faber Aida jsou excelentní luxusní reprosoustavy - jejich vnější vzhled s italsky vášnivými křivkami a výběr nádherných materiálů společně utváří jen obtížně překonatelný solitér a dominantu interiéru, která neudělá ostudu ani v tom nejluxusnějším domově. Aidy jsou nádherným kusem nábytku, však si za ně také výrobce říká cenu obvyklou spíše ve světě nemovitostí, takže by nemělo být divu. Stále také cítíte, že jde zvukově o Sonus faber s jejich lehkým přídechem vřelosti a teatrálnosti, nicméně ze všech firemních modelů jsou Aidy nejstřídmější, nejrealističtější, dalo by se říct. Svou velikost využívají k tomu, že vám dají pocítit co znamená nemít limity, ale jen nadhled a rezervu v každém okamžiku. Možná jsou v této ultimativní kategorii audiofilštější reprosoustavy, které více zdůrazní a vytáhnout jednotlivé detaily, ale Aidy nabízí překrásnou, barevnou, živoucí, energickou, vášnivou, hebkou a poddajnou, jemnou a emotivní hudbu, právě takovou, abyste se v ní mohli rozpustit a milovat jí. Snad jen, jak už bylo řečeno, je to za cenu až neslušně vysokou, ale to už tak je v každém oboru - na to nejlepší prostě musíte mít konto bez limitu.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních, se zakázkově upravovanou akustikou. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici.

Na naměřené křivce je vidět, že ani poměrně velká a akusticky upravená místnost nebyla dostatečně dimenzovaná na Aidy v jejich obrovitosti, což je vidět v mohutném propadu na 58 Hz a bouli na 40 Hz. Nebýt tohoto vlivu místnosti, je ale frekvenční odezva solidní, byť ne dokonale rovná - reálný nástup na cca 25 Hz je obdivuhodný, je vidět trošku zdůrazněné střední pásmo, naopak lehký úbytek v pásmu 2 - 5 kHz, na který navazuje poměrně intenzivní přírůstek energie nad 5 kHz.

Impedanční křivka (červená) ukazuje atypicky nízké úrovně - jen málokde křivka vystoupí nad 4 ohmy a někde padá dokonce i pod 3 ohmy, takže extrémně stabilní elektronika je naprostou nutností. Alespoň tu ale není žádná prudká změna a v kombinaci s kultivovaným průběhem elektrická fáze nebudou Aidy úplně nezvládnutelnou zátěží.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ × ] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]

Kč 2 499 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ regulace hloubky scény je skvělý nápad

+ nemají dynamické limity

+ drama, barva a hudebnost

+ krásné zpracování i design

+ je to výjimečně reprezentativní luxusní objekt

ZÁPORY

- jsou i o něco organizovanější reprosoustavy

- cena obvyklá spíš u nemovitostí

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: E.P. Audio | www.epaudio.cz 

fSdílet

Tweet