Značka Solid Tech z Malmö patří mezi mírně nenápadné a nijak hlasitě adorované výrobce hi-fi nábytku. Marcus Friman společnost založil v roce 1995 jakožto vystudovaný fyzik, který sama sebe popisuje jako audiofila. Od té doby si klade za cíl nabídnout řešení pro co nejúčinnější potlačení vibrací a zároveň zachování co nejpřátelštějších cen – možná právě cenová politika s nohama na zemi je jedním z důvodů, proč jméno Solid Tech nezáří mezi všemi těmi složitými a propracovanými racky za mimořádné částky.

Firma má v nabídce velmi širokou škálu nábytku a příslušenství, včetně různorodých nožiček a puků. Zásadní je pak konstrukční přístup, postavený na praktické aplikaci dostupných technologií – nenajdete tu žádné exotické materiály, super komplikovaná řešení nebo věci, které se mohou časem pokazit, jako jsou různá vzduchová odpružení a podobně.

Nejdražším a nejpropracovanějším modelem v katalogu je Rack of Silence, respektive rodina produktů Rack of Silence, protože nejen, že tento stojan lze mít v provedení Standard nebo Reference, ale každý si můžete přizpůsobit nejen standardními kroky jako je volba počtu pater, ale také máte možnost dokoupit různé doplňky – další vrstvu pružné izolace, všechny možné desky (jinak dostanete jen dřevěný kříž), rozmanité typy nožiček pod komponenty nebo třeba různé podložky pod hroty stojanu jako takového.

Základní konstrukci tvoří čtyři nohy (o výšce 30, 60 nebo 90 cm). Jsou to kulaté sloupky s vertikálním žebrováním, které slouží jako drážka pro výškové nastavení pater. Každá nožka je zakončena masivním hrotem a lze snadno odklopit její vrchní krytku, aby bylo možné rack vysypat třeba křemičitým pískem nebo broky nebo jednoduše čímkoliv, co si usmyslíte. Čtyři pilíře spojuje dřevěný kříž, jehož jádro (tedy místo prostředního spoje čtyř ramen) tvoří opět kovový kroužek.

Vrcholné provedení Reference má v ceně rovnou dvojité zavěšení těchto křížových pater – jeden kroužek obemyká nohu a přes pružinky je na něj zavěšený kroužek druhý, ten se však ničeho nedotýká. Tím je každé patro v praxi plovoucí, nicméně tuhé a relativně krátké pružinky jej zároveň drží poměrně pevně na místě.

Na každé horizontální dřevěné noze jsou pak nasazené gumové silentbloky Silence Apparatus. Jde v praxi o hliníkové tělíčko tvaru Y, v místě doteku s dřevem dole najdete gumovou plošku a tatáž je i nahoře, kde se Silence Apparatus stýká buď přímo s komponentem nebo s nějakou z dostupných desek či s některým z firemních izolátorů (Feet of Silence, IsoBlack, Discs of Silence,…), které jsou koncipovány pro snadné nacvaknutí na příplatkový obdobný prvek Isolator Supports.

Z popsaného je jistě patrné, že ačkoliv Rack of Silence není vlastně nijak komplikovaný ve svém řešení, nabízí přeci jen dostatek variant, abyste se na chvilku zapotili při jejich volbě a vhodném kombinování právě pro svůj systém.

My jsme k racku přišli už jako ke složenému, nicméně bylo nám řečeno, že skládání je v jednom člověku přijatelné, nicméně ve dvou ideální, zejména v prvních krocích. Rack každopádně dostanete v krabici už částečně složený, není to žádná Ikea. Jakmile je ale jednou vše pohromadě, zdá se na poklep i na dotek, že rack drží pevně a bez problémů. Zajímavé je, že každý rack je ručně vyroben v dílně ve Švédsku z výhradně evropských materiálů, nejde o žádné velkoprůmyslové řešení z Dálného Východu.

Jak už bylo řečeno, konstrukce nepoužívá žádné vesmírné materiály nebo ultra složité finesy – jde o kombinaci dostatečně pevných hliníkových profilů, slušně zpracovaného dřeva a hlavně pružinek průmyslové kvality, které se ani pod zátěží nevytahávají. Zajímavé je i to, že u různých firemních nožiček si počtem per regulujte to, jakou váhu mají nést.

Solid Tech Rack of Silence jsme zkoušeli přímo u dovozce v showroomu a to jednoduchým způsobem – zdrojový komponent Kalista DreamPlay XC jsme poslouchali na racku, na zemi na standardní dřevěné poličce a pak ještě na Solid Tech komponentových nožkách. Zbytek sestavy tvořil Vitus SIA-030, Rockport Avior II a patrně všechno myslitelné napájecí a antivibrační příslušenství od Nordost / QRT, které si můžete představit – Sort Kones, napájecí lišty, Q Point, lineární zdroje,… Streaming zajišťovaly switche a kabely od SOtM.

Tento text bude popisovat dva extrémy – tedy zvuk sestavy se zdrojovým komponentem na podlaze a na Rack of Silence. Tak 2/3 kvality se totiž podařilo „dohnat“ ve chvíli, kdy jsme v pozici na zemi podložili DreamPlay XC nožkami Discs of Silence, které sdílí základní technologii s rackem, konkrétně pružinkové uchycení nosné plochy.

Vliv stojanu byl velmi jednoduše rozpoznatelný na prvních deseti vteřinách první puštěné skladby. Třeba basa Esperanzy Spalding v „Little Fly“ („Chamber Music Society“ | 2010 | Heads Up | 31810-20) byla s rackem velmi autoritativní, pevná a skutečně suverénně frázovaná – vnímáte jen hudbu a skvostně definovaný nástroj, neomezený hloubkou, čitelností, prostě ničím. Tohle je ta pravá audiofilská nirvána. Jakmile jsme však přehrávač sundali, hudba jako kdyby splaskla a to snad výrazněji, než když vyměníte obyčejný napájecí kabel za špičkový. Rozdíl byl výraznější, než předřazení dobrého napájecího filtru a najednou jako kdyby rozdíly mezi jednotlivými brnknutími byly sotva poloviční, mnohem hůře čitelné. Míra degradace byla skutečně překvapivá.

Vokál Barbry Streisand v „All The Children“ („Guilty Pleasures“ | 2005 | Columbia | 8287672662 2) zněl v plné sestavě nádherně autenticky, plný života a energie, místy ve své živosti až řízný a nahraný s referenční konkrétností, nebývalou pro čistě popovou nahrávku. Jakmile se Kalista ocitla na podlaze, ono fascinující zaostření zmizelo a hlas jako kdyby se roztřepil. Ne že by to pořád nebyl drahý high-endový zvuk, ale rozdíl mezi oběma polohami byl až nepříjemně výrazný, v takhle bezprostředním srovnání prostě ten „neodpružený“ zvuk poslouchat nechcete, protože ztratil dost zřetelnou část jiskry i čistoty.

Na výškách v „Albatross“ od Fleetwood Mac („The Pious Bird of Good Omen“ | 2004 | nahráno 1968 | BHOR | 0184719000367) je cítit, že systém má krásně precizní zvuk, činely byly excelentně rozstrukturované a způsob, jakým se každé cinknutí neslo precizně ohraničené prostorem, bylo něco fascinujícího. Je to ten typ naprosto špičkového zvuku, u kterého si i na naprosto běžné střední hlasitosti užíváte myriády dozvuků a nuancí. Po přemístění přehrávače na podlahu se část informací jakoby rozpustila v méně konkrétní reprodukci, ale hlavně jsme měli pocit, že celý zvuk je pocitově vulgárnější, tvrdší a rozhodně nebylo tak snadné se do hudby ponořit.

Vivaldiho „Concerto No. 2 in C, RV 188-1“ v podání I Solisti Italiani („12 Concerti Op. 7“ | 1993 | Denon | CO-75498) byla svižná, živoucí a bohatá, prezentovaná s nadřazenou kontrolou velkého high-endového řetězce, sladěného během let k perfektním výsledkům. Dynamika má veliké rezervy a můžete se rochnit v dynamických nuancích jednotlivých nástrojů i celého orchestru dle libosti, protože je to prostě boží. Jakmile jsme přemístili Kalistu do méně důstojné přízemní pozice, dynamika byla pořád velmi dobrá, ale jako kdyby se zvuk poněkud vyfoukl a ztratil velkou část svého šmrncu. Je to jako kdyby se orchestr méně soustředil a v přímém srovnání téměř jako by bylo něco špatně – tak výrazné dynamické rozdíly tu jsou.

Vrstevnatá a nápaditá „Medley“ Davida Sanborna („Another Hand“ | 1991 | Elektra | 7559-61088-2) prověří velmi dobře rozlišení každého systému a jeho schopnost udržet „pozornost“ zároveň na všech nástrojových linkách i na drobných nuancích. Tato sestava to umí báječně, není pochyb – je to opravdu drahý zvuk, špičkově čistý, konkrétní a ve své přirozenosti limitovaný (ale nijak moc) kvalitou nahrávky. Každý nástroj, každý tón, každý záchvěv tu jsou skvostně ohraničené a naprosto netechnicky fluidní, všechno se to skládá tak „lidsky“, že se v hudbě doslova rozpouštíte a ztrácíte pojem o čase. Stačí ale sundat přehrávač na podlahu a najednou se obraz lehce rozpraská, detaily nejsou tak přirozeně čitelné, jako kdyby hudba byla více poházená na velké hromadě, místo precizního rozprostření. Samozřejmě, že to není špatný zvuk, ba naopak – ale je jakoby „špinavější“.

Velmi zajímavý byl také rozdíl v prezentaci prostoru nahrávek. Třeba Dolphyho „Gazzelloni“ z „Out to Lunch!“ 1999 | nahráno 1964 | Blue Note | 7243 4 98793 2 4) má fantastický vzduch, je široká až za ozvučnice a hluboká, takže mezi nástroji je spousta a spousta místa, jsou tím pádem naprosto zřetelné a mají velmi věrohodné proporce. Sundání zdroje signálu z Rack of Silence znamenalo zřetelné zúžení scény v obou hlavních osách, ale hlavně se objevil pocit jakoby těžiště v prostředku stereofonního obrazu, jakási kotva, kdy najednou – přestože je hudba stále víc než dobře čitelná – nemáte ten pocit volnosti a lehkosti.

I taková lehce říznější nahrávka, jako je „Man of Our Times“ od Genesis („Duke“ | 2007 | Atlantic | 0603497996438), zní na daném systému v pohodě, krásně rozkvétá a i když dává najevo jistou hrubost některých momentů, tak se to poslouchá snadno a můžete si užít hudbu bez starostí – ostatně to v multimilionové sestavě tak nějak čekáte. Odstranění Kalisty z pružného racku změnila reprodukci směrem k jednoznačně hrubší (tj. více vylézaly ony nepříjemné momenty), méně zábavné či možná únavnější a hůře čitelné, slitější verzi. Ačkoliv i „podlahová“ verze stále nese znaky špičkového zvuku a bez přímého porovnání s vlivem racku by popis sršel superlativy, tak stačí pár pružinek a situace je diametrálně jiná.

Rack of Silence od Solid Tech možná nevypadá kdovíjak luxusně, ale je to účelné řešení, které dělá přesně to, co chcete – a v porovnání s jinými high-endovými racky za zlomek jejich ceny. Možná můžete získat pocit, že vcelku jednoduchá hliníková konstrukce a nijak sofistikované pružinkové zavěšení jsou trochu příliš obyčejným řešením pro špičkovou sestavu, ale byla by škoda takovým případným předsudkem zahodit přínos racku, který je dost možná největší, s jakým jsme se kdy měli možnost potkat. Za racionální peníze si můžete postavit podporu, která vašim komponentům umožní prakticky plavat a tím se blýsknout v jejich maximálním potenciálu. Možná se tomu těžko věří, ale Solid Tech Rack of Silence je bombastické řešení, které byste si rozhodně, ale rozhodně měli zajít někam poslechnout, máte-li doma komponenty z high-endového světa a chcete pro ně maximum.

MĚŘENÍ

Měření probíhalo s akcelerometrem přilepeným na mechanice Kalista DreamPlay XC a měřící signál byl pouštěn přes výše zmíněný poslechový řetězec na vysokou hlasitost +/- 100 dB (měřeno z poslechového místa).

Přístroj položený jednoduše na podlaze (respektive na dřevěné polici z běžného racku).

Přístroj položený na antivibračních nožkách Solid Tech Discs of Silence.

Přístroj položený na horní polici Rack of Silence a podepřený nožkami Solid Tech Discs of Silence. Zbyl v podstatě jen hlavní rezonanční kmitočet, zbytek je prakticky odfiltrován.

Kč 58 530,- - 4 patrový model v provedení Reference včetně podložek Appratus

Kč 6 124,- - 4 ks Isolator Supports (náhrada za Apparatus – větší styčná plocha pro firemní izolátory)

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ rozhodně cena

+ slyšitelná i měřitelná účinnost

+ možnosti postupného upgradu

+ bohatá nabídka příslušenství pro každý typ komponentu

+ jeden z nejúčinnějších (a z nich nejlevnější!) rack, s kterým jsme se zatím měli možnost setkat

ZÁPORY

- vzhled je veskrze praktický

--- --- --- --- ---

DOVOZCE PRO ČR: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz 

PRODEJCE PRO SR: TOPHUDBA | www.tophudba.sk 

fSdílet

Tweet