Společnost NuForce svého času platila za docela zajímavého průkopníka digitálního high endu, respektive za tvůrce velice dobrých zesilovačů pracujících ve třídě D a to v době, kdy "déčko" znamenalo pro skalního audiofila spíše něco jako kousnutí do shnilého jablka. Před nějakou dobou firmu koupil jeden z největších výrobců projektorů, firma Optoma a NuForce poněkud změnil směr svého vývoje.
V současnosti tak značku NuForce najdete na kompaktních přístrojích, dalo by se říci stolních, patřících také do spíše finančně dostupnějších vod. Měli jsme možnost na chvíli se potkat s modelem DDA-120, což je v podstatě malý digitální integrovaný zesilovač s několika digitálními a doplňkovým analogovým vstupem.
Jen kilo a čtvrt vážící elegantní krabička s hladkými hranami vypadá velice moderně, s rozměry 24,1 x 21,6 x 5,1 cm (š x h x v) pak nezabere nikde moc místa. Čelní stěnu okupuje pouze relativně velký ovladač hlasitosti s ne úplně příjemným chodem a několik droboučkých perforací. Ty se po zapnutí ukážou jako zajímavá variace na displej, kdy jejich prosvěcováním přístroj sděluje informace o aktuálním vstupu a hlasitosti. Je to jistě sexy a šik nápad, prakticky ale pokulhává kvůli spíše průměrné čitelnosti.
Na zadní straně zabírá dost prostoru napájecí zásuvka s kolébkovým vypínačem a hned vedle umístěná čtveřice rozumně, ale neoslnivě dimenzovaných šroubovacích reproterminálů. Ty jsou samy o sobě docela dobré, ale jejich náklon a nutná blízkost kvůli minimu volného prostoru v praxi dost komplikuje použití holých vodičů a lopatek, zdaleka nejpraktičtější tak zůstávají menší banánky. Pravou třetinu pak okupují konektory, opět k sobě stlačené z důvodu nedostatku prostoru. najdete tu dva optické vstupy (a jeden optický výstup), koaxiální digitální vstup a USB konektor typu B. Tuto konfiguraci doplňuje jeden pár slušných analogových cinchů. Druhý USB konektor (tentokrát typu A) je označený jako rozšiřující slot pro bluetooth přijímač. Ten pak má podporou aptX kodeku.
Koaxiální a optické digitální vstupy jsou limitovány rozlišením 24 / 176,4, USB pak dokonce na 24 / 96, což je poměrně netypické. Asynchronní USB je také omezeno výhradně na PCM signály, tedy žádné LPCM, žádné DSD.
Samostatné slovo si zaslouží dálkové ovládání - je malé a působí trochu obyčejně. Možná by bylo příjemnější mít podobně pěkné kovové tělo, jako má samotný přístroj.
Výrobce používá vnitřní obvody s technologií Direct Digital, takže veškerý digitální signál je až po výstupy na terminálech udržen v digitální doméně (tam tedy probíhá i regulace hlasitosti). Pulzní digitální zesilovač upsampluje všechny příchozí signály na vzorkovací frekvenci 176,4 kHz (kromě analogového vstupu, ten je nejprve převeden na digitální s rozlišením 24 / 96) a dále pracuje s mnohonásobným převzorkováním.
Výkon činí rozumných 50 Wattů na kanál do zátěže 8 Ohm, respektive 75 Watt do zátěže poloviční. Odstup signálu a šumu udržuje na taktéž rozumné hladině 95 dB. Zajímavostí je konstantní příkon 2 Watty, menší už patrně být nemůže.
NuForce DDA-120 jsme posouchali se zdroji signálu Naim CD5si a ASUS Xonar Essence One MUSES MK II, ale také přes USB. Porovnávalo se s Naim Nait XS nebo Olive ONE. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30, Xavian Perla, ale i AQ Wega 53 nebo GoldenEar AON 3. Propojeno bylo kabeláží TelluriumQ Silver.
Nevýhodou kompaktních dostupných řešení, pracujících ve třídě D, bývá často nepříliš průbojný basový základ. Je tomu tak i u NuForce DDA-120, kde Hadenův kontrabas v "Koputai" z "Helium Tears" (2005 | Gema | ne8707) nepůsobil jako úplně realisticky velký nástroj, chyběl mu zátah a průbojnost v nízkých polohách, stejně tak objemově byl spíše adekvátní, než působivý. Na druhou stranu v celkově rychlém zvuku panovala na tuhle cenovou třídu velmi dobrá definice basových tónů. Pulsování strun připomíná spíše rozezvučenou tětivu, než masivní dřevité broukání velkého nástroje, nicméně je tu alespoň základní pocit impulsu, který dokáže tón vystřelit kupředu.
"Wicked Game" Chrise Isaaka ("Best of" | 2006 | Reprise | 9362 494182) byla zahrána docela dost výrazně, jasně, možná až s lehkou tvrdostí, či možná spíše techničností. Vokál měl až krystalickou čistotu a jasnost, byť mírně postrádal pocit hloubky a objemu. Zesilovač ho ovšem uměl pěkně prokreslit, uměl vypíchnout detaily, celkově pak vše působilo pod přísnou, solidní kontrolou.
Vibrafon a činely v "In a Crowd" od Modern Jazz Quartet ("The Sheriff" | 2012 | Atlantic | 8122797197) měly výraznou jiskru, výšky byly expresivní. Přesto byly neúnavné, neagresivní, ani při vyšších hlasitostech nebylo bolestivé je poslouchat, byť bychom asi nedoporučili kombinaci s reprosoustavami s expresivním přednesem v nejvyšším pásmu. Výšky se rozhodně nebojí prosadit. Každý úder paličkou do činelu rozezní právě bod dopadu, nepřichází pocit šíření kovovou plochou.
Při vyšších hlasitostech trochu cítíte, že zesilovač přeci jen nepatří mezi ty úplně nejvýkonnější, při reprodukci orchestru v Haydnově "Symfonii v D dur č. 93" v podání newyorských filharmoniků pod taktovkou Leonarda Bernsteina ("Londýnské symfonie" | 88697480452-2) přeci jen ve špičkách docházel dech, primární soustředění vede jasně směrem na makrodynamiku. Zvuk je přesto svižný a v mezích malých strojů zůstává také rozumně kontrolovaný, pokud k zesilovači nepřipojíte příliš složité a velké reprosoustavy.
NuForce DDA-120 patří ve své třídy rozhodně spíše mezi detailnější. V Parsonsově "Oh Life" ("Try Anything Once" | 1993 | Arista | 07822 18744-2) byl zvuk velmi transparentní, i poměrně malé detaily byly vyzdvižené a zdůrazněné, celkové ladění patří spíše k analytičtějším. Jednotlivé nástrojové linky jsou slušně zaostřené a dají se v zásadě lehce sledovat, byť střední pásmo se zdá mít objemově i energicky navrch.
Nástroje v "Don´t Wait Too Long" Madeline Peyroux ("Careless Love" | 2004 | Rounder | 0602498235836) nejsou rozložené příliš do hloubky, spíše vyrovnané v řadě vedle sebe a šíře scény je limitovaná osami reprosoustav. Scéna samotná je ale pevná a přehledná, rychlý, transparentní přednes vnáší vzduch a rozestup mezi instrumenty. Není to trojdimenzionální hologram, spíše fotografie, ale přehledná, zaostřená a čistá.
V Kollerově "Gypsy Love" ("Československo" | 2015 | BrainZone | 7128067) jsme ocenili celkový drajv, svižnost a také naléhavost, kterou zesilovač dokázal hudbě předat. Charakter zvuku úplně nenahrává milovníkům dlouhého hlasitého poslechu, ale pokud naopak chcete poslouchat relativně potichu, aktivní a živý zvuk právě tam pomůže protlačit jiskru v hudbě. Je také cítit, že v signálovém pozadí je v zásadě ticho, že tu neprosakuje žádný rušivý šum a tak se můžete těšit hudbou samotnou.
Malý zesilovač NuForce DDA-120 se nehodí pro každou příležitost, nehodí se pro každou kombinaci s reprosoustavami a na světě jsou i univerzálnější, byť podobně koncipovaná řešení (namátkou třeba NAD D3020). Nicméně je třeba ocenit jeho pěkný design i zpracování, je třeba vyzdvihnout rychlý, transparentní a detaily technicky precizně artikulující zvuk. Ten je živý a výrazný, takže si zaslouží neutrální či možná až klidnější, měkčí reprosoustavy, zejména pokud chcete hrát trochu víc nahlas. My ale úplně ideálně vidíme roli DDA-120 jako stolního nebo druhého přístroje tam, kde je třeba rychle přístupný, dalo by se říci "atraktivní" zvuk.
Kč 19 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ dobré řešení pro stolní systémy, případně stylové interiéry
+ velice rychlý zvuk
+ dobré rozlišení
+ pěkný styl a zpracování
ZÁPORY
- menší dynamika
- menší hloubka přednesu
- menší důraz a impakt
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: OPTOMA | www.optoma.cz
