Kam až se můžete propracovat, když v roce 1968 založíte malou firmičku na navíjení transformátorů a budete „po německu“ svědomitě fungovat dalších 54 let? Asi tak tam, kde je dnes Octave, značka z německého Karlsbadu, vklíněného mezi Stuttgart a francouzské hranice. Výrobce je to proslulý svou orientací na lampové konstrukce, výjimkou není ani nejnovější V70 Class A, mírně modifikovaná verze stabilního člena nabídky V 70 SE.
Oproti tomuto již recenzovanému modelu na první pohled proběhly jen drobné změny – byly vyměněny elektronky z 6550 na KT120 a jak sám název jasně prozrazuje, jejich bias byl posunut do čisté třídy A.
Tak snadné to ale samozřejmě není. V 70 Class A má stále ten elementární industriální design, vlastní integrovaným modelům značky. Vpředu na nízkém čelním panelu je podlouhlý jednoduchý černý rámeček s provozní informace označujícími diodami, po jeho stranách dva krásně zpracované otočné ovládací prvky pro přepínání vstupů a úpravu hlasitosti.
V nízké přední části šasi jsou zapuštěné tři malé lampičky, za nimi se otevírá prostor pro dva páry mohutných KT120 (lze je přikrýt poměrně industriálně vypadajícím krytem) a za nimi pod neprodyšným krytem tkví výstupní transformátory, na nichž si firma nebývale zakládá. Ostatně s více než půlstoletím tradice jejich výroby není divu. Celkové zpracování je velmi pěkné a použité materiály víc než důstojné.
Zadní panel je pak obvyklý, téměř prostý nějakých „jinakostí“, ač pár zajímavostí se najde. Prostředku dominují standardní dva páry reproduktorových výstupů, vpravo je napájecí zásuvka, vedle ní ale najdete ještě čtyřpinové rozhraní, přes nějž lze připojit externí box s obrovskou zásobárnou energie v podobě kondenzátorů. Tento upgrade je jasně slyšitelný a stojí za hřích, i když není nijak levný.
Levá polovina panelu nabízí běžnou porci konektivity, vedle řádky cinchů je tu ale i jeden XLR vstup. Čtyři běžné sady linkových RCA doplňuje phono vstup (je třeba objednat jej jako příplatkový modul a lze zvolit MM i MC variantu), je tu výstup linkový, pre-out i vstup do koncového stupně pro použití v multikanálových sestavách.
Malou třípolohovou páčkou tu lze zvolit ekonomičnost provozního režimu, tj. to, zda se zesilovač automaticky po čase vypíná, aby ušetřil energii. Malým šoupátkem pak zase to, zda V 70 Class A pracuje v režimu nízkého či vysokého výkonu. To podle osazených lamp – KT150 nebo KT120 dodají plný výkon, nižší je určen pro KT88 nebo 6550. Skvělé ale je, že můžete experimentovat a zesilovač je naprosto nenáročný na obsluhu – stačí zvolit korektní režim podle elektronek a systém už automaticky detekuje a nastaví potřebné parametry, nejsou nutná žádná měření ani ruční úpravy, jako u mnoha „hardcore“ lampových strojů.
Elektronky jsou tu zapojeny v okruhu jako pentody s push-pull zapojením (jde tedy o nezvyklou kombinaci) a v každém okamžiku zesilovač zůstává v čisté třídě A za pomoci dynamické úpravy provozních parametrů. Díky tomu může nabídnout 50 Wattů na kanál, dynamicky zvládne i 70 Wattů.
Zesilovač pracuje v rozsahu 20 – 70 000 Hz (-1 / -3 dB), při 10 Wattech nabízí nízké zkreslení pod 0,1% a celkově dosahuje odstupu signálu a šumu s hodnotou -100 dB při 50 Wattech. Tlumící faktor je typicky nízký, dosahuje hodnoty 5 při 8 ohmech. Přeslechy mezi kanály dosahují na 55 dB.
Přestože V 70 Class A má běžné rozměry (na poměry elektronkových zesilovačů) 45,1 cm na šířku, 17,5 cm na výšku a 40,5 cm do hloubky, váží celkem citelných 23 kg, zejména díky transformátorům.
Octave V 70 Class A jsme poslouchali v pražském studiu Avitsmart, kde zesilovač hrál ve společnosti digitálního serveru Innuos, na němž běžel systém Roon a jehož digitální stream zpracovával Meitner MA3. Napájelo se přes IsoTek V5 Aquarius, poslouchalo pak přes Dynaudio Special 40 a nebo Audio Physic Midex, propojeno bylo kabely Nordost Heimdall 2. Jako alternativu jsme měli po ruce Audia Flight FLS4.
Šlapající základní linku v Jacksonově „Rock with you“ („Off the Wall“ | 2009 | epic | 88697 53631 2-1) utkal elektronkový zvuk V 70 Class A v lehce měkčí podobě, zato nádherně plující. Je tu cítit krásná vřelost a přesto velmi důstojná zřetelnost, basy jsou objemné a temné tím správným, podmanivým způsobem, který si od lampového zvuku více či méně podvědomě slibujete. Přitom má Octave sebevědomou kontrolu, výsledkem je kombinace připomínající tekoucí med, servírovaný železnou pěstí. Zábava a razance tu tryská velmi velkorysým způsobem.
Áčkový provoz moc slušel vokálu Renée Fleming v její verzi„River“ od Joni Mitchell („Haunted Heart“ | 2006 | Rounder | 0602517032798) – přirozenost lidského hlasu je výtečná se vší tou vřelostí a plností, je to zvuk hladký, ale zároveň krásně čistý, bohatý nejen v objemu, ale také v detailech. Přestože elektronky a „áčko“ mají tendenci posouvat zvuk maličko směrem k jemnosti, třeba sykavky ponechává zesilovač poměrně přímé, nijak pocitově ohlazené. Mimo jiné to znamená i velmi snadnou čitelnost a srozumitelnost, i proto, že přístroj má pevnou kontrolu.
Činel v „Use Me“ ze stejnojmenné desky Vanessy Fernandez (2014 | Groove Note | 0660318105028) měl super rozlišení a jakkoliv je tu těžištěm bezesporu více basové spektrum nahrávky, ani výškám není upřen dostatek prostoru. Nečekejte žádnou divokou zvonivost nebo přidanou znělost, nejvyšší tóny jsou také hlavně přirozené, nekomplikovaně čitelné a snad i proto všechny dostupné informace vyplouvají úplně samozřejmě.
Možná vás napadlo, že průměrný výstupní výkon by snad mohl limitovat dynamiku a autoritu výstupu, ale jen stěží byste se mohli splést víc – zesilovač si s mohutnou Zimmerovou „Wheel of Fortune“ („The Dali CD, Vol. 4“ | 2015 | Dali | 474 564 6) doslova pohazoval jako kočka s klubíčkem. Bublavý orchestrální základ je mocný, má fyzické síly na rozdávání a zesilovač vyplní místnost hudbou s naprostým přehledem. Razance a drajv jsou obdivuhodné, tam kde skladba graduje, tam se otřásají zdi a z reprosoustav tryská až nečekaná síla. Navíc si Octave udržuje autoritu a slušnou plnost i při nižších hlasitostech, dokáže vyjádřit dynamické rozdíly a uvést reprodukci v bezmála skutečný život.
Největší silou V 70 Class A se zdá být bas – hluboká linka v „Mercy Street“ od Christy Baron („Retrospective“ | 2004 | Chesky Records | 0090368026965) byla pěkně, vlastně až famózně artikulovaná, měla perfektní tvar, objem, hutnost i texturu, prostě všechno, tohle je bas, který je jako balzám na ucho a duši. Kvality Octave tam však nekončí, třeba vokál byl lehoučký, čistý a pevně soustředěný, odprezentovaný v klidu a výtečně prokreselný – jediná stopa po elektronkách je v mírně vřelejším ladění, jinak tu není ani stopa po nějaké nejistotě. Detailů je obecně množství přesně takové (a větší!) než vyžaduje cenovka, přitom to není nijak jiskřivý zvuk, nijak vám informace nevnucuje, ale nanejvýš přirozeně vytváří realistický obraz, kde si užijete stejnou měrou lidský vokál, basu nebo třeba ťukající dřívka, u nichž byste klidně uvěřili, že na ně hraje někdo přímo v místnosti, jak mají krásnou barvu a texturu.
V Bachově „Orchestral Suite No. 1 in C major, BWV 1066“ (Neville Marriner a jeho orchestr Academy of St. Martin in the Fields | „Orchestral Suites Nos. 1-4“ | 1991 | Decca | 430 387-2) udržel zesilovač velmi hezky spojitost celé té velké scény. Jako ve všech ostatních atributech nemáte ani zde pocit, že by šlo o technicky brilantní hologram, přesto vnímáte, že hudba je jako živá – možná proto, že ta také není dokonale zaostřená, ale je těžko popsatelným způsobem objímající a bezmála hmatatelná všude kolem vás.
Reprodukce „Northern Star“ od Christine McVie („In The Meantime“ | 2004 | Koch | 0099923960027) by se jedním slovem dala asi vystihnout jako „fyzická“ – je tu maličký náznak vřelejšího vyladění do příjemných, nekonfliktních poloh, ovšem spojených s uhrančivou fyzickou konkrétností. Je tu opět fantasticky sytý a propracovaný basový základ, ale také dlouho doznívající, jasné a tvrdě kovové výšky, mezi nimi čistý a nenucený, pevný hlas. Všechno je to propojené, celistvé a navzdory objektivním jemným odklonům od realističnosti tepe hudba životem v mimořádně podmanivé míře.
Áčková variace osvědčeného modelu V 70 je bezvadným elektronkovým zesilovačem, u kterého díky všem jeho dobře vymyšleným řešením není vůbec důležité právě to, že používá elektronky nebo to, že pracuje v čisté třídě A. Ani jedno z toho není důležité proto, že jakmile si zesilovač zapnete, zůstanete v místnosti jen vy a vaše hudba. Objektivně vzato má V 70 Class A dost vstupů, pěkné zpracování, příjemnou regulaci hlasitosti a bezproblémovou dávku výkonu, který jak se zdá postačí i pro hlasitější reprodukci náročnějších pasáží, aniž byste se přiblížili pocitu jakéhokoliv limitu. Toto je zesilovač koncipovaný tak, aby ho uživatel mohl co nejsnáze používat a skutečně to funguje – můžete ho pustit a zapomenout, zbude jen krásný zvuk jako váš nanejvýš zábavný průvodce. Když už chcete výtečný lampový zvuk, tak sáhněte po Octave…
Kč 247 800,-
FOTOGALERIE
https://www.hifi-voice.com//testy-a-recenze/zesilovace-integrovane/3935-octave-v-70-class-a#sigProIddcc15b57ce
--- --- --- --- ---
KLADY
+ možnost upgradu
+ dostatečně variabilní konektivita
+ výtečné zpracování
+ není třeba se jakkoliv zabývat nastaveními, je to uživatelsky velmi přívětivý stroj
+ bohatost, barevnost, síla, kontrola…
ZÁPORY
- reálně nic zásadního, hledáte-li špičkové elektronky
--- --- --- --- ---
DOVOZCE: AV Integra | www.avintegra.cz
PRODÁVÁ: Avitsmart | www.avitsmart.cz