Americká značka PS Audio patří mezi veliké výrobce, dnes sahá jejich záběr doslova od zásuvky (od napájecích kabelů a filtrů) až po reprosoustavy (nově má firma v nabídce velké sloupky), většinu katalogu pak tvoří „to mezi tím“, tedy přehrávače (s mechanikou i streamery), převodníky a integrované i dělené zesilovače. Velkou zajímavostí v nabídce jsou monobloky Stellar M1200, kombinující vysoký výkon s dotekem elektronky.

Na vnějším pojetí Stellar M1200 není mnoho co popisovat, je to typický produkt řady Stellar s dvěma zahnutými hliníkovými profily s jen minimem estetických prvků, kde nejvýraznější je tenká černá linka, spojující spodní a horní polovinu šasi a pak je tu ještě čtvereček loga, sloužící jako vypínač. Nakonec na koncových stupních toho mnoho asi potřeba není.

Oproti ostatním výrobkům stejné řady jsou M1200 o dost vyšší – dvanáctikilový přístroj má sice standardní půdorys 43,2 cm x 30,5 cm, výška je ovšem bezmála 10 cm.

Na bocích se vzadu otevírají větrací otvory, spolu se zvětšenými rozměry je cílem hlavně „uchlazení“ elektronek. Otočíte-li přístroj čelem k sobě, najdete jeden cinchový a jeden XLR vsup, jak je u firmy zvykem, jsou tu dva páry reproterminálů pro snazší možnost bi-wiringu. Krom napájecí zásuvky vzadu ještě najdete zemnící kolík.

Zvenku tak monobloky Stellar M1200 ničím neporušují linii řady Stellar, uvnitř jsou ale mnohem spíše produktem postaveným na principech řady BHK (iniciály konstruktéra Bascoma H. Kinga). Proto je vstupní část postavena na elektronkách, načež hlavní „svaly“ ovšem dodává spínaný zdroj a koncové stupně třídy D s MOSFET tranzistory. PS Audio tvrdí, že právě jen a pouze taková kombinace zajistí to, že signál na vstupu je dostatečně přesně zachovaný a že je mu následně dodán výkon v optimální linearitě.

Nabušený výkonový modul pochází od tradičního dodavatele ICE, jde o model Edge, který má výkon 600 Wattů do 8 ohm a 1 200 Wattů do 4 ohm (odtud tedy jméno modelu), vyjma gigantického výkonu zaujme i parametr tlumícího faktoru s hodnotou nad 1 100. Jeho předností má být schopnost dodat také vysoké proudy. Na vstupu je pak zmíněná elektronka, konkrétně 12AU7, pracující ve třídě A bez zpětné vazby. Napájení je rozděleno zvlášť pro vstupní a výstupní moduly.

Z technických parametrů stojí za to zmínit frekvenční odezvu v pásmu 10 – 45 000 Hz (+0,1 / -3 dB), celkové harmonické zkreslení s hodnotou pod 0,02% (1 kHz / 150 W) nebo odstup signálu a šumu přes 112 dB na 1 kHz při plném výkonu.

Stellar M1200 jsme poslouchali v ostravském showroomu Studia Špalíček, kde se hrálo primárně s Dynaudio Evoke 50 nebo Bowers & Wilkins 702 S2 či B&W 802 D3, ale také za podpory REL T/9x, T/5x a T/7x. Zdrojem signálu byl hlavně Stellar Gain Cell DAC a Bluesound NODE, propojeno bylo kabeláží Cardas Clear Sky a napájeno AudioQuest NRG-4. Ke srovnání pak byly třeba Stellar M700, ale i další řádka různorodé elektroniky.

Nutno říci, že v některých kombinacích působily monobloky poněkud zplihle, bez duše, bez energie a vůbec tak, že neodpovídaly cenovce. Čím vyšší model reprosoustav, tím ale jako kdyby jejich zvuk rozkvétal a třeba s na řízení náročnými nejvyššími B&W zněly skvěle – je ale nutné zjevně pátrat po správné kombinaci, protože výsledek se může lišit skoro jako noc a den.

Když je všechno v pořádku a M1200 zpívají jak mají, basový základ v „Say That You Will“ George Dukea („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) je hutný, možná trochu volnější na konturách, ale umí opravdu pěkně zaburácet a zapružit. Kontrola je nicméně dobrá, snad jen je cítit snaha o co nejvýraznější šťavnatost, bas je každopádně ochotný, energický, má výraznou váhu a vůbec máte pocit, že se snaží vás fyzicky dotknout.

Ve zvuku M1200 je přeci jen cítit přítomnost lampy, respektive takové té vřelé, příjemně hebké vrstvičky, kterou si tak nějak prvoplánově s lampou spojujeme (i když to vůbec nemusí být právě její „vina“). Zpěv Loreeny McKennit v „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) tak zněl zpoza jisté dávky přidané „hezkosti“, přeci jen o něco hřejivější a kulatější. Nicméně čitelnost je dobrá, stejně tak to není charakter, který by unavoval. Zvuk je dobře čitelný snad i díky tomu, že má veliké proporce – v dané třídě ale určitě najdete elektroniku, která se snaží více prodat takové ty nejkřehčí nuance a nejjemnější dozvuky. Tady je znát lehce volnější ohraničení, zato ale i pocit netechničnosti.

Cinkání v „Next Time You See Her“ Erica Claptona („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724) bylo ale překvapivě výrazné a jasné, bez pocitu nějakého ohlazování nebo zjemňování elektronkou. Činely měly vlastně velmi dobrou formu, jednak díky nadstandardně velkému tělu, jednak ale i díky velmi solidní informativnosti. Ani při vyšší hlasitosti není zvuk agresivní, už dobře poznáte jednotlivé velikosti činelů a vůbec jsou to výšky pěkné.

Pocit dynamičnosti byl dosti závislý na složení řetězce, snad víc, než jakýkoliv jiný aspekt reprodukce. Někdy jako kdyby se M1200 nedostávalo dechu, ve správné kombinace ale zase měly monobloky energie na rozdávání – pak zněly bubny Billa Bruforda v „Some Other Time“ („If Summer Had Its Ghosts“ | 1997 | Discipline | 633367970527) mohutně, vlastně až lehce přifouknutě, s mohutností a dominantní silou. Ráz každého dopadu paličky rozhoupal podlahu, ocenili jsme také váhu velkých nástrojů – váha a sytost vůbec jsou kartou, s níž M1200 hrají nejvýrazněji, není to takový ten utažený, napružený zvuk, dává si trochu načas a hraje s uvolněností.

V „Bensusan“ Michaela Hedgese („Aerial Boundaries“ | 1984 | WIndham Hill Records | 01934110322) možná necítíte takové ty nejposlednější perličky a jiskřičky strun, nicméně prokreslení je takové organicky nenásilné, vnímáte tělo nástroje a dobré oddělení jednotlivých not. Zesilovače nabízí zvuk mimořádně příjemný a klidný, linoucí se v lehce osobité, ale okouzlující formě. Není to zvuk pro milovníky analytičnosti, vyvažuje to ale štědrou dávkou muzikálnosti, poutající pozornost spíše k hudebnímu obsahu, než k formě.

Reprodukce Stellar M1200 by se dala v „Messy Bessie“ Jimmyho Smithe („Back at the Chicken Shack“ | 2007 | Blue Note | 0946 3 92777 2 8) popsat jako rozlehlá a mohutná, pravolevá osa byla pěkně organizovaná a přehledná, předozadní směr dobrý, rozsazení jednotlivých nástrojů navzdory ne úplně super soustředěnému ohraničení pak bezproblémové. Opět cítíte, že to možná není excelentní hologram, rozhodně to ale není rozevlátý nebo nekonkrétní zvuk. Veliké proporce hudby a scény jsou kladeny nad úplnou utaženou exaktnost.

Ozzyho „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz | 24/96) měla velmi dobrý rytmus, popíchnutý plynoucím robustním basovým základem, pokud ale čekáte takovou tu vysloveně dravou až agresivní jiskru, tak tu Stellar M1200 přeci jen trochu zkrotí svým teplejším podáním. Zvuk je nicméně bezkonfliktní, mohutný a otočíte-li hlasitost dostatečně doprava, důraznost, síla, basová sytost a vůbec jakási neagresivní pronikavost zvuku dobře vyhoví i rockovému žánru.

Stellar M1200 jsou monobloky, které kombinují šik jednoduchost designového pojetí řady Stellar a technologický přístup talentovaného Bascoma H. Kinga. Výsledkem jsou trochu svébytné koncové zesilovače, které v sobě spojují příjemné charakteristiky jako vřelost, hladkost, plnost a barevnost, které nejčastěji cítíme u elektronek, spolu s mohutnou silou, která probudí k tanci i málo citlivé nebo na řízení náročné reprosoustavy. Spolu s tím vším si ale M1200 nesou svůj celkem zřetelný vlastní charakter, který (trochu neodhadnutelně) někde funguje dosti „nic moc“ a někde naopak zazáří. Budete-li ovšem mít štěstí a všechno si v řetězci se Stellar M1200 sedne, zažijete sytý a barevný hudební zážitek poměrně originálního střihu.

Kč 211 690,- / pár

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ vysoké výkony

+ příjemná tonalita

+ plný zvuk

+ požehaný výkon rozhýbe i necitlivé reprosoustavy

+ dobrý pocit autoritativnosti

ZÁPORY

- v některých kombinacích působí mrtvě

- nese si svou dávku charakteristiky

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Soundstyle | www.soundstyle.cz 

PRODÁVÁ: Studio Špalíček | www.studiospalicek.cz 

fSdílet

Tweet