Anglický výrobce Exposure patří mezi tradiční britské značky, které svou cestu na výsluní započaly někde mezi 60. a 80. lety 20. století – u Exposure to bylo konkrétně v roce 1974. Od té doby zůstává firma malým rodinným výrobcem, který preferuje výkony nad efekty (což je takový celkem charakteristický ostrovní přístup). I díky tomu má elektronika s touto značkou jen minimum výraznějších tvarů a prvků, stejně jako si nehraje na noblesní materiály, ale pracuje podle motta „co je uvnitř, to se počítá“.

Platí to i pro aktuálně jeden ze základních modelů, integrovaný zesilovač řady 2510. Při pohledu zepředu uvidíte čistý, jednoduchý hliníkový panel se zaoblenými růžky, vlevo spínací tlačítko, vpravo dva otočné prvky. Ten vlevo reguluje hlasitost a nastavenou úroveň snadno uvidíte díky svítící diodě, ten vpravo přepíná mezi dostupnými vstupy. Zdánlivě velmi jednoduše pojatý přístroj je ale z materiálového pohledu vyroben lépe, než se na první pohled zdá.

Zadní panel je pak v podstatě stejně jednoduchý jako předek, neohlížející se na nic jiného, než na praktičnost. V levé části je šest párů cinchů (jeden je už v základu řešený jako phono pro MM přenosky), navazuje na ně výstup linkový (tvořící s jedním párem cinchů páskovou smyčku) a jeden výstup regulovaný. Vpravo je běžná napájecí zásuvka a sada zapuštěných reproduktorových terminálů – také typicky britská věc, použít můžete výhradně banánky.

Také ve vnitřním uspořádání si Exposure na nic nehraje a sází na účelnost, přičemž základní přístup sdílí napříč všemi řadami. Dvě třetiny prostoru skříně zabírá deska plošných spojů s jednoduchou koncepcí, ve zbytku dlí s co největším možným odstupem odsazený toroidní transformátor střední velikosti.

Výstupní část je osazená bipolárními tranzistory, které mají oporu ve dvojici velikých kondenzátorů. Výrobce se chlubí, že imunitu napájecího zdroje zlepšují kaskódové obvody, nebo tím, že signálové cesty jsou navrženy s ohledem na to, aby bylo co nejkratší.

Protože jde veskrze o jednoduchý koncept, Exposure vlastně nic dalšího nepopisuje. K dispozici je výkon 75 Wattů do 8 ohm na kanál, celkové harmonické zkreslení na 1 kHz při plném výkonu nepřekračuje 0,015%, při stejných podmínkách je odstup signálu a šumu přes 100 dB. Za zmínku stojí separace kanálů přes 60 dB na 1 kHz a 40 dB na 20 kHz. Všechno jsou to parametry zdánlivě nijak fascinující, zejména s ohledem na pořizovací cenu.

Zesilovač má konvenční rozměry 44 x 30 x 9 cm (š x h x v) a váží jen 6 kg. Ani tím nijak nevybočuje ze standardů běžných integrovaných zesilovačů.

Exposure 2510 Integrated Amplifier jsme zkoušeli v redakčních sestavách, hrál tak s Harbeth Monitor 30 a OPPO UDP-205 místo Norma Revo IPA-140, hrál s Fischer&Fischer SN-70, Cambridge CXC a ASUS Xonar Essence One MUSES MKII místo Cambridge CXA80 a CXA81 či Grandinote Shinai, hrál ale i místo Emotiva XSP-1 a XPA-DR2 ve společnosti KEF LS50. Filtraci poskytoval GMG X-BLOCKER a filtrace třetí generace od IsoTek. Další příslušenství v podobě kabelů, filtrů, antivibračních doplňků a dalších najdete v pravém sloupci -->.

Neměli byste integrovaný zesilovač 2510 podceňovat na základě jeho trochu jednoduchého vnějšího vzhledu nebo třeba nijak dramatické váhy – v basové části skladby „Twist in my Sobriety“ Tanity Tikaram („Ancient Heart“ | 2008 | Warner Music | 2564-69459-5) se zesilovač dokázal zanořit pěkně hluboko, nabídl bas tučný, mručivý, s impulsem a v objemu až nadstandardním. Je to takový britský, nonšalantní, měkký, ale zároveň hmotný bas. Exposure nemá ambice hrát s audiofilskou utažeností, s perfektními konturami, přesto je to slušně rozmanitý basový základ, který vás dokáže fyzicky „šťouchnout“.

V poklidném britském stylu prezentoval 2510 Integrated Amplifier také vokál Franka Sinatry v „Somthin‘ Stupid“ („My Way“ | 1997 | Reprise Records | 9362-46712-2). Přestože ani tady se Exposure nesnaží o absolutní technickou preciznost a třeba v transparentnosti je spíše dobrým standardem (což ale zase znamená, že hraje se svou příjemnou charakteristikou bez ohledu na spojení s dalšími komponenty), tak díky pocitu plasticity a dobré srozumitelnosti vnímáte hlas s příjemnou přirozeností, s nenásilností, k čemuž dopomáhá i lehce vřelejší stopa.

Cinkot činelů v „On her way“ („Speaking of now“ | 2002 | Warner Bros | 9362 48025-2) byl také dobře čitelný, na úrovni očekávatelné od hi-fi střední kategorie. Zesilovač není analytický či technický, nechává zvuk spíše jen tak proplouvat, ale navzdory tomu je reprodukce lehká a snadná, byť nejde až k těm nejjemnějším nuancím. Není to tak překvapivě suverénní samozřejmost (na poměry integrovaných řešení) jako u basového rozsahu, ale je to prostě dobrý a kultivovaný přednes.

Navzdory papírově nijak drastickému výkonu nabídl zesilovač poměrně bezprostřední a živý zvuk, dynamicky snaživý a svižný. Bubínky v „India with jazz“ („STS 40 Years Anniversary“ | 2020 | STS Digital | STS-6111195) byly důrazné, průbojné a jejich energie prosakovala i přes ten lehce distingovaný celkový styl prezentace. Zesilovač nabízí spíše mohutnější a robustnější podání než vyslovenou výbušnost a dravost, je to ale na integrované řešení s jistou nenápadností poctivě šťavnaté.

Už bylo řečeno, že Exposure nesází na kdovíjak analytickou, technicistně rozpitvávající notu – přesto v „My ship“ od Dee Dee Bridgewater („This is new“ | 2002 | Emarcy | 0602527040400) byl celková přehlednost nenásilná a už opravdu pěkně kultivovaná. Dominoval vokál, přesto i nástroje „o krok v pozadí“ zůstávají zřetelné a mají své místo. Celková čistota je také hodná úrovně vyššího hi-fi, takové ty jemné dozvuky, drobné ambientní odrazy nebo netušené zvuky vám Exposure nevyloví, respektive musíte se zaposlouchat a hledat je, abyste je našli. Zato má kouzlo ve schopnosti podat hudbu celistvě a „snadno“, s pocitem přirozenosti.

Právě „tak akorát“ fungoval také prostor nahrávek. Třeba nástroje v „My romance“ Billa Evanse („Turn out the stars“ | 2009 | Nonesuch | 7559-79831-7) byly už solidně rozdělené na scéně ani velké, ani malé, s férovou lokalizací v pravolevém i patrným náznakem předozadního prostoru. To, že hudba je fakticky rozložená bez nějakého pocitu nebývalé holografičnosti, to bohatě vynahrazuje živost a šťavnatost reprodukce jako celku, kdy vás vlastně ani nenapadne, že byste potřebovali víc.

Když pak přijde na jadrnější skladby, jako třeba „Heathen Child“ z pera Grinderman („Grinderman 2“ | 2009 | Mute | CDSTUMM299), 2510 Integrated Amplifier lehce zahladí příkré hrany, naopak vyzdvihne hustou, rytmickou basu, hudba je živá a energická. Nečekejte tu úplně autentickou punkovou syrovost, ale zátah pěkně od podlahy tu je, takže výsledkem je příjemně důstojný zážitek a to vlastně bez ohledu na to, jestli zrovna posloucháte na takových nebo makových reprosoustavách, zesilovač vlastně prosadí svou tak nějak téměř kdekoliv a kdykoliv.

Elektronika britských Exposure je trochu svébytná, leč skýtá všechny ty vlastnosti, díky kterým jsou (zejména, ale nejen) zesilovače ostrovní provenience tak oblíbené. Možná tu není kdovíjak luxusní zpracování, možná někomu mohou v této ceně chybět pohodlné digitální vstupy, ale pokud hledáte solidní, všestranný a naprosto klasický zesilovač starosvětského střihu, který prostě hraje a nemusíte se nijak přehnaně trápit párováním s kabely nebo reprosoustavami, tak 2510 Integrated Amplifier má svoje nepopiratelné kouzlo. Není úplně zadarmo, i tak ale prostě funguje a příjemně se poslouchá za prakticky jakýchkoliv okolností.

Kč 47 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ sytý basový základ

+ britsky nonšalantní klid reprodukce

+ phono vstup s férovou kvalitou

ZÁPORY

- trochu jednoduché provedení (byť materiálově solidní)

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

fSdílet

Tweet