Značka Advance Acoustic se v poslední době prezentuje více jako Advance Paris, aby hlouběji zdůraznila svou polohu na jihozápadním okraji francouzské metropole. Záběr výroby sahá od maličkých komponentů až po zesilovačové adepty na přijetí do high-endového světa. Spíše na tom dostupnějším konci spektra se nachází takzvaná Smart Line, což je vlastně moderní variace na téma hi-fi.

Základem Smart Line je integrovaný zesilovač AX1. Ona moderna se na této řadě projevuje hlavně provedením v "polovičním" formátu - něco přes šest kilogramů hmoty zesilovače se skrývá v relativně běžné hloubce 32,5 cm, stejně jako v celkem tradiční výšce 13,3 cm, ale na šířku zabere zesilovač pouze 23 cm.

Při pohledu zepředu pak AX1 ukazuje svou elegantně moderní tvář, tlustý čelní panel je průhledný a působí za danou cenu velmi důstojně. Krom loga výrobce a typového označení tu výrobce vlastně celkem s nějakými dalšími prvky šetřil - největší je ovladač hlasitosti s lehkým podsvětleným lemem, krom toho slouží tento prvek také pro veškeré další "přímé" ovládání (tedy to, kde nebudete využívat dálkový ovladač), typicky třeba pro tónové korekce. Malý obdélníkový displej se celkem dobře čte, ale je limitovaný na jeden řádek a pár znaků - ne snad, že by to bylo nepřehledné, ale jakékoliv nadstandardní info nečekejte. V levé části je spínací tlačítko, vpravo dvojice 3,5 mm výstupů pro sluchátka.

Zbytek šasi je už pak provedený poplatně dané cenové hladině, snad jen nahoře, kousek před bohatým větracím perforováním je vlisované pěkné logo firmy.

Podívejte se zezadu a budete patrně hodně překvapeni nejen skladbou, ale hlavně množstvím konektorů. Obligátní napájecí zásuvka s kolébkovým vypínačem a nahoře umístěné dva páry terminálů vkusné kvality (které jsou snad jen trošku moc blízko u sebe třeba pro větší vidličky) nejsou nic objevného, to ostatní už v dané třídě tak typické není.

Začněme jedním symetrickým XLR vstupem a hned vedle umístěným XLR pre-out výstupem, to je hodně zajímavé. Stejně tak trojice digitálních optických a jeden koaxiální vstup jsou dostatečnou výbavou pro moderní systémy, pokud ale dáte stále více na analog, zkrátka také nepřijdete - pět setů cinchových vstupů doplňuje ještě vstup šestý, určený pro gramofon, o čemž vypovídá zemnící kolík.

Již zmíněný pre-out v XLR formě doplňuje ještě týž výstup cinchový, vedle něj je sečtený výstup pro subwoofer v podobě jednoho RCA a dokonce je tu i dvojice cinchů linkového výstupu. Atypický konektor v horní části slouží pro připojení Bluetooth modulu, dvojice 3,5 mm výstupů nabízí spouštění dalších komponent pomocí 12V napětí.

Uvnitř je centrem dění toroidní transformátor o výkonu 350 VA, je tu dvojice napájecích zdrojů - jeden pro výkonovou část, druhý pro zbytek součástí, pracujících na nižších proudech. Jde třeba o digitální data zpracovávající rozhraní AK4111 a následující D/A převodník Wolfson WM8740 s rozlišením až 24 bit / 192 kHz.

Bipolární tranzistory v push-pull zapojení pak dávají solidních 45 Wattů na kanál do 8 ohm, do poloviční zátěže zvládnou předat 65 Wattů.

Výrobce udává pracovní frekvenční rozsah 10 - 65 000 Hz (-3 dB), zkreslení (bez bližší specifikace typu a podmínek) do 0,03% či odstup signálu a šumu 98 dB, což všechno působí jako dobrý standard dané kategorie.

Integrovaný zesilovač Advance Paris AX1 jsme poslouchali s OPPO UDP-205, s Cambridge CXC nebo s gramofonem VPI Scout. Srovnávali jsme se všemi redakčními komponenty, tedy s Cambridge CXA80, Norma Revo IPA-140 nebo Teac NT-503 / Emotiva XPA-DR2. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30, Fischer&Fischer SN-70 nebo KEF LS50. O kabelech, filtrech a dalším příslušenství více v pravém sloupci -->.

Do basů se kompaktní integráč noří tak trochu po svém, s jemností, hebkostí, ale také zároveň s důrazem na zvuk bohatý, tučný a výrazně zastoupený. Pulsující bas v "Riders on the Storm" od The Doors ("The Very Best of The Doors" | 2007 | Rhino | 081227999582) působil až laskavě, tóny jsou jemné, měkké, příjemně poddajné a takové nadýchané. Není to vysloveně razantní prezentace, ale zvuk je mile kulatý, nevnucuje se a přitom tvoří solidní, masivní hudební základ. Více se pak snaží o návaznost tónů, o celkovou plynulost, než o dokonalé "zaříznutí" kontur tónů - čitelnost je nicméně v rámci třídy naprosto odpovídající.

I vokály Carrerase, Dominga a Pavarottiho v "O Sole Mio" ("3 tenors in concert" | 1990 | MFSL | UDCD 587) mají pěkný, barevný a takový nadýchaný přednes, jsou jemné až něžné, klidné a laskavé. AX1 si tak plyne maličko po svém, ale uvolněně a příjemně. Hlasy mají také slušný objem a plnost. Je to na danou cenu férově prokreslené, díky hezkému zvuku nemáte žádnou nutkavou potřebu něco prohledávat nebo nervózně srovnávat, zda něco neschází, hudba se snadno poslouchá a vokály se rozlévají prostorem s klidem a lehkostí.

Také činely v Brubeckově "Take Five" ("Time Out" | 2009 | Columbia | 88697 39852 2) jsou sytější, takové plnotučné, ale stále ještě dostatečně vzdušné. Každý kovový tón zazní pěkně jemně, s až lehounce sametovým vyzněním. Volnější, prezentace se nesnaží vysloveně protlačit kupředu, ale nechává tóny plynout, vše působí dobře integrované a na danou cenovou hladinu solidně propracované.

Tak podobně nakládá Advance AX1 i s dynamikou skladeb - třeba "Voodoo Child" v podání Turtle Island Quartet ("Have you ever been" | 2010 | Telarc | TEL-32094-02) netlačí vysloveně na pilu, ale hudba pluje a tam kde je třeba, tam se vzedme a nadechne jako správně velká vlna. Není to vysloveně razantní, přednes je spíše kultivovaně poklidný a celkové hudební bohatství jako kdyby vytékalo s laskavostí a pohodou, která možná není šokující, ale zase se velmi příjemně, nenuceně poslouchá.

I v Claptonově "Before you accuse me" ("MTV Unplugged" | 2013 | Reprise | 8122796367) není cítit, že by AX1 sahal po nějaké zvukové okázalosti, hudbu skládá s laskavostí, příjemností a kulatou vstřícností, přesto ale zůstává přednes dobře čitelný. Akcent je i zde spíše na celek, ale když se budete chtít do hudby zanořit, objevíte už solidní porci detailů, která působí důstojně i v porovnání prakticky s čímkoliv v obdobné cenové hladině.

Nejen, že v "Need you now" od Lady Antebellum ("Need you now" | 2010 | Capitol | 509996 33641 2 5) udržel férový pocit pravolevého rozložení hudební scény, kde už mají nástroje i hlasy své místo, ale hlavně se ukázalo, že právě na popovou, lehce "přeprodukovanou" hudbu funguje AX1 svým klidným zásahem naprosto parádně - ale to jen tak na okraj.

Když jsme ale u schopnosti předat atmosféru, tak AX1 zvládá i vážněji míněné kousky jako je Cashova "Ain´t No Grave" ("American Recordings VI" | 2010 | american | B001395402) - byť i tady je naprosto zřetelné, že hudba je prezentovaná tak trochu vlastním stylem, všechno je trochu "do příjemně" a "do jemna", ale ne tak, aby se vytratila ona typická bolestivost v hlase pozdního Cashe. Je to dobře zorganizované a kultivované.

Integrovaný zesilovač Advance Paris AX1 vyplňuje místo na trhu, do kterého se z nějakého důvodu doposud nikdo další nepustil - nabízí totiž moderní, férově zpracovaný stroj s kompaktní stavbou, který má (nejen) na danou třídu naprosto nepřekonatelnou konektivitu a také hudební příjemnost, která vás nechá poslouchat nejen jakýkoliv žánr (byť zvukové podání sluší zejména těm moderním "neakustickým"), neuhýbá z pohodovosti, uvolněnosti a jemnosti a hraje s ohledem na svou cenovku velmi důstojně a kombinace lifestylové vstřícnosti s hi-fi kvalitami v přednesu tvoří úhledný a atraktivní balíček pro ty, kterým "krabicovitost" běžného vybavení nevoní...

Kč 17 940,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ pěkné moderní řešení za rozumnou cenu

+ příjemný, elegantní zvuk

+ nepřekonatelná konektivita

+ slušný sluchátkový výstup

ZÁPORY

- nic důležitého

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: RP Audio | www.rpaudio.cz 

fSdílet

Tweet