Američtí YG Acoustics vyrostli za dobu své existence mezi nejrespektovanější výrobce reprosoustav a to hlavně díky svému až nesmiřitelnému přístupu k preciznosti konstrukce. Ani po bezmála čtvrtstoletí existence se nemění hlavní poznávací znamení – dominantně hliníková řešení. Ačkoliv výroba a úvodní nápady vznikají v coloradském Denveru (respektive v „příměstské“ obci Arvada), už pár let mají svou vývojovou pobočku nedaleko anglické univerzity v Cambridge, kde je mimořádně silné technologické zázemí pro nutná měření a simulace. Tento rigorózní proces tvorby se nevyhýbá ani základní sérii Peaks a jejímu druhému nejmenšímu modelu Tor.

Oproti vyšším řadám s čistě hliníkovými skříněmi má Tor (potažmo všechny modely Peaks) z aluminia jen základnu a velmi tlustou čelní stěnu s měniči, zbytek uzavřeného kabinetu je utvářen ze směsi pryskyřičných vláken a potažen dýhou. Tloušťka stěn dosahuje jednoho palce. Uvnitř jsou navíc výztuže a také systémy pro absorpci rezonancí.

Z obdélníkové základny, do níž je vetknuta frekvenční výhybka, se zvedá ozvučnice ve tvaru bezmála pyramidálním, se seříznutou špičkou a stěnami v náklonu, který minimalizuje množství vnitřních paralelních ploch. Oba osazené měniče vlastní produkce jsou zapuštěné do zvukovodů, vyfrézovaných přímo do hmoty čela – to firma zvládá díky použití vlastních CNC mašin, aby všechno měla pod úplnou kontrolou.

Na zádech je vidět jen maličká půlkruhová cedulka (její druhá polovina se zdá tvořit decentní ornament na spoji horní stěny a čela) s označeními a pod ní v základně vstupní pár reproterminálů.

Oba použité měniče jsou z vývojových a výrobních kapacit YG Acoustics. Tweeter ForgeCore má nejzajímavější část skrytou očím – magnetické elementy jsou obrobeny na CNC ve všech osách tak, aby se minimalizovalo množství difrakcí, navíc jsou magnety integrální součástí šasi měniče, což zvyšuje celkovou pevnost. Membrána působí – protože to výrobce nedefinuje – jako klasická měkká kopulka s výraznějším závěsem.

Středobas pak vzniká v duchu technologie BilletCore tak, že celá membrána včetně středového kuželu se opracovává na CNC z hliníkového bloku. Po odkrojení drtivé většiny materiálu zůstává jen tenoučká, ale zato nikde nenarušená membrána. Jediný spoj je v místě kontaktu s gumovou vlnkou závěsu. Průměr reproduktoru je 18,5 cm.

Také plošné spoje pro výhybky si YG Acoustics vytváří sami přímo v továrně. Osazeno má být „součástkami nejvyšší kvality“, jakkoliv výrobce se řadí k těm, kdo vlastně neprozrazuje nic bližšího stran technických řešení, jak je čím dál větším trendem.

Co je známo, to je frekvenční rozsah 37 – 40 000 Hz, průměrná impedance 7 ohm (s poklesem na polovinu v nejnižším bodě) a citlivost 88 dB. Nicméně k žádné z hodnot firma neudává toleranční pásmo či jiné podmínky.

Tor patří mezi větší regálovky – s šířkou 23 cm, hloubkou 30 cm a výškou 42,5 cm váží hezkých 18 kg.

Reprosoustavy jsme měli možnost vyzkoušet nejprve v pražském studiu Lepší Zvuk a to na sestavě primárně tvořené zesilovačem INT-250 od Pass Labs, do něhož signál šel ze síťového transportu Rockna Wavedream a D/A převodníku Wavedream DAC. Sestava byla doplněná mnohými pomůckami od Telos, HiFiStay, také Carbide Base nebo switchem od Paul Pang. Propojovaly kabely Siltech Ruby Crown. A ke srovnání jsme měli KEF Blade Two Meta, Wilson Benesch P1.0 nebo A.C.T. 3zero a další.

Podruhé se nám úplnou náhodou ale naskytla šance k poslechu v akusticky objektivně o hodně lepších podmínkách bratislavského showroomu dovozce, kde byl k dispozici dvojí systém – mimo jiné také o třídu pokročilejší. Jednak Burmester 088 / 216, jednak Air Tight ATC-5s / ATM-2211. Zdrojem signálu byl Lumin U2X s převodníkem Wavedream Reference. Propojeno bylo kabeláží Stage III Concepts s přídavkem Siltech Ruby Crown.

Basová kytara Rona Cartera v „Tout de suite“ (Miles Davis | „Filles de Kilimanjaro“ | 2002 | nahráno 1968 | Columbia. CK 86555) není v mixu kdovíjak dominantní, ale přesto se vám jí skrze Tor dostává fajnové množství – z pohledu energie i celkového pocitu přítomnosti basu. Na to, že jde o uzavřené regálovky je vlastně velmi solidní, jakkoliv nejhlubší tóny ve větší místnosti snesou doplnění subwooferem (jak jsme vyzkoušeli za pomoci přítomného YG Acoustics Descent). Ladění zjevně cílí hlavně na přesnost a artikulaci, než masivnost, takže ačkoliv to není k dokonalosti vybroušený a super konkrétní základ vyšších řad, jde pořád o opravdu dobrý a čitelný basový fundament.

Při druhém kole poslechů se však Tor proměnil v plnokrevnou reprosoustavu, o řád lepší, než jak jsme ho slyšeli předtím. Broukání v „September in Montreal“ (Anne Bisson | „Blue Mind“ | 2009 | Fidelio | 0771028241699) se rozvinulo v adekvátně dimenzované místnosti do podoby se vším všudy, jak se na YG Acoustics sluší a patří. Na malou uzavřenou ozvučnici tedy skutečně respekt – pořád je tu limit v objemu nejhlubších oktáv, poplatný fyzikálním možnostem, stále také cítíte, že si Tor říkají o nějaký ten výkon a autoritu, ale i s lampami je to opravdu plnokrevný, silný zvuk. Nízké polohy klavíru jsou autoritativní a dobře už naznačují rozměry nástrojů. Parádní bas do menších prostor.

Sametový vokál Marvina Parkse v „Charade“ („Accuphase Special Sound Selection 4“ | 2017 | Accuphase | SCD-4) byl cítit autoritou a kontrolou – nejen tou zpěvákovou, ale právě tou od Tor. Středy jsou opravdu energické, koncentrované, velmi pevně a konkrétně usazené a parádně průzračné, takže vnímáte barvu i nuance hlasu. Přitom celkový dojem je hlavně vyrovnaný, nezabarvený a prostě celkově v duchu YG. Ale nemusíte se bát technicistní, studené ekvilibristiky – neutralita s lehce monitorovým stylem má pořád přirozený charakter.

A znovu, jakkoliv to předtím vůbec nebylo špatné, tak ve správných podmínkách Tor nabízí ještě více energie – rocková „Hunter“ ze stejnojmenné desky Anny Calvi (2018 | Domino Records) je však ve středech hlavně řízená a transparentní, ukazuje velmi jasně rozdíl mezi Air Tight a Burmester, aniž by se ztratil ten základní řád a precizní forma. Přesto přese všechno nic není „na sílu“, chce se říct, že to „prostě funguje“. A to až do té míry, že snadno sklouznete ze soustředěného hodnocení techniky k užívání si muziky.

Taktéž výšky se zdají být nepřehnané ani nepodceněné, prostě realistické, jak u YG zvykem. Čisťoučká moderní nahrávka „Waltz for Steve“ (Søren Bebe Trio | „Echoes“ | 2023 | From Out Here Music | FOHMLP001) je plná detailů, dlouhých dozvuků a skvělého kontrastu – a Tor vám to ukážou. Kov činelů zní tvrdě, jasně a přítomně, bez nepatřičně ostrých hran, skvěle texturovaný a úhledný. Nejde o olbřímí cinkavost nebo rozměrné vysokotónové plochy, nic zvonivého – energie plyne snadno, nekomprimovaná a právě taková, jak ji smíchal zvukař a interpretoval elektronický řetězec, YG do toho vlastně moc nemluví.

Na výškách se rovněž dominantně projevuje signatura připojené elektroniky, ne až tak samotných Tor. Cinkání nástroje vibrafonisty Cala Tjadera v „Soul Sauce“ („Soul Sauce“ | 1995 | nahráno 1965 | Verve | 00731452166821) mělo znělý, zvučný charakter, moc fajnové rozlišení a s Air Tight hladší a měkčí, kdežto s Burmesterm až laserově zaostřené kontury. Tor reagují naprosto kontrolovaně a objektivně, s parádní přehledností a stylem, v němž už není zapotřebí hodnotit techniku, tu prakticky nevnímáte.

Uzavřené reprosoustavy s sebou nesou jistá všeobecně vnímaná stigmata, která však už s dnešní technikou nejsou dost často relevantní. Jedním z takových strachů bývá pocit, že uzavřenka nebude dostatečně dynamická – jenže jak ukazuje „Calypso Minor“ (Abdullah Ibrahim / Ekaya | „Sotho Blue“ | 2010 | Intuition | INT 3433 2), Američané si své peníze nežádají pro nic za nic. Na svou velikost se do mohutných tónů zejména v nižších polohách umí hezky položit, vnímáte jejich rezervu a jistotu, ani vyšší hlasitost je nerozhází, pevně vládnou doznívajícím tučným nízkooktávovým rezonujícím svižným bouchnutím.

V čem tkvěla proti původnímu poslouchání největší změna, to byla dozajista vnímaná dynamika. Jakkoliv už předtím bylo všechno uspokojivé a „drahé“, tak „The Astounding Eyes of Rita“ ze stejnojmenné nahrávky hráče na oud Anouara Brahema (2009 | ECM | 00602517986282) měla robustní, silný zvuk. Je to i s elektronkami o pár desítkách wattů zdravě dominantní, autoritativní a razantní. Opět se vjem mění podle toho, jak ho ta která elektronika vymaluje, Brumester je podstatně přímočařejší, kupříkladu. Tor pak unesou prakticky libovolnou hlasitost, na níž si troufnete a přesto v ní zvládají podle potřeby sebejistě gradovat.

Ne úplně obvyklá interpretace Schubertovy „Ständchen“ v podání zpívajícího Neila Jenkinse a na kytaru hrajícího Jana Žáčka („If Music bet he Food of Love“ | 1995 | Supraphon | SU 3084-2 231) měla čistě, jasně a velmi konkrétně, soustředěně načrtnuté drnkání strun, podpořené ale i vnímáním dřevité rezonance objemu nástroje. Jak kytaru, tak zpěv obklopuje pocit vzduchu, spíše načrtnutý, než éterický všeobjímající, ale to nevadí. Tonalita je nezabarvená a orientace v nahrávce velice snadná, Tor skutečně působí jako „nesuchý“ monitor.

Výše použité pojmenování „nesuchý monitor“ vlastně stále dobře popisuje formu zážitku, kterou jsme měli z poslechu „Tell Me Who You Are Today“ Beth Gibbons („Lives Outgrown“ | 2024 | Domino | 0887828028726). Čistý, klidný zvuk se line bez tlaku a nucenosti, opět se věrně reflektuje styl použité elektroniky a jde o komplexní, dospělou záležitost – snad jen ty úplně nejhlubší noty mají limit v plnosti a té nejnižší pasáži, protože prostě jde stále o regálovky.

„Sweet Dulcinea Blue“ Billa Evanse („Quintessence“ | 1992 | nahráno 1976 | Fantasy | 25218669825) nám ukázala, že Tor jsou relativně citlivé na svou pozici v prostoru. Chce to správně vyladit jejich rozteč, stejně tak najít sweet spot ve správné vzdálenosti a vhodně je proto natočit. Samozřejmě, že tohle nemalou měrou vychází také z akustiky prostoru, nicméně ostatní reprosoustavy bylo snazší usadit, takže trochu péče si prostě zaslouží. Pak dostanete ne velikánské, nicméně dostačující proporce a krásné, bezešvé propojení scény s prostorem a instrumenty umístěnými za hmotou ozvučnic a to na scéně protažené i kus dozadu, tedy nejen v pravolevé ose.

Druhá nejzásadnější změna při poslechu v prostoru, který byl pro Tor velikostně i akusticky mnohem vhodnější, než ten první, byla v podání stereofonie Bachových „Janových pašijí“ (Monteverdi Choir / English Baroque Soloists / John Eliot Gardiner | „St. John Passion, BWV 245“ | 2022 | Deutsche Grammophon | 00028948618248). Tady už stopy po směrovosti nebyly cítit, scéna byla naopak velice koherentní. Zároveň je znát, že ozvučnicím sluší stát relativně daleko od sebe a v takové konfiguraci vykreslují i předozadní prostor s jistotou a zřetelností.

Taková australsky bezstarostná (primárně co do zvukařské pečlivosti) „Roll on Summer“ Paula Kellyho (2000 | EMI | 7243 8 89312 2 9) měla drajv a disciplínu, ani vytažená energie spodních frekvenčních pater nerozhodila jistotu a kontrolu Tor, kupodivu přes jejich neutralitu nevyzníval horší mix neposlouchatelně. Je tu dost energie, důraz, stejně tak fokus, ale ne strohost. Tor bychom asi nenazvali přímočaře muzikálními, nicméně snadno poslouchatelnými ano.

V druhém poslechovém sezení se snadná „vstřebatelnost“ rozhodně ještě prohloubila – a to notně, snad hlavně tím, jak všechno „zaklaplo“. Ozzyho „Crazy Train“ („Blizzard of Ozz“ | 2020 | nahráno 1980 | SONY | 886448748045) jsme si prostě užili – na mírně vyšší hlasitost, živou, s drajvem, silným vokálem, říznými kytarami, ale přesto bez jakékoliv jedovaté složky. Disciplína, dynamika, chuť hrát, všechno tu je a musíte se nutit do hodnocení techniky, protože je to samotná muzika, která vás zaujme a to je to nejdůležitější.

Regálovky YG Acoustics Tor jsou pěkně drahé, to zase ne že ne, ale za své peníze dostanete důkladnou, promyšlenou a výtečně fungující konstrukci. Součástky na míru i kontrolovaný výrobní proces zjevně přináší své ovoce a Tor jsou bránou do „velkého světa“ YG Acoustics – vlastně s jen rozumně zjednodušeným charakterem svých násobně dražších souputníků. Jistě, stojí za to dát k Tor adekvátní či dokonce „víc než adekvátní“ elektroniku, ale pak dostanete skutečně špičkové kompaktní řešení, které v menších a středních prostorách zvládne úplně cokoliv a to na opravdu parádní úrovni.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo při prvním poslechu ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 100 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, členité a nepravidelné stěny,…) byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Tor nabízí vesměs vyrovnanou frekvenční charakteristiku s mírným přídechem na basovém pásmu pod cca 300 Hz. Propad v této oblasti je spíše produktem akustiky prostoru. Začátek reprodukce daleko od zdí začíná u zhruba 50 Hz. Je tu velká blízkost charakteristiky vyzařování v přímé ose i pod úhlem. Celkově je znát snaha nabídnout transparentnost a co nejméně vlastního charakteru.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Charakteristika impedance samozřejmě potvrzuje uzavřenou koncepci, ladící kmitočet lež někde kolem 65 Hz. Impedance se noří jen kousek pod hranici 5 ohm a nejsou tu žádné zákeřné a pro zesilovač vysloveně náročné momenty – cokoliv z „lepší třídy“ a výš bude úplně v pohodě.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

EUR 16 000,- - Tor

EUR 18 500,- - Tor + stojany

cca Kč 398 000,- - Tor

cca Kč 460 000,- - Tor + stojany

FOTOGALERIE

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

--- --- --- --- ---

KLADY

+ příkladné zpracování

+ pevný a čistý zvuk

+ skvělý pocit přesnosti a kontroly

ZÁPORY

- cena je poměrně dost vysoká a navíc si zaslouží elektroniku ze snad i ještě vyšší kategorie

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Dream Audio | www.dreamaudio.eu 

PRODÁVÁ: Lepší Zvuk | www.lepsizvuk.cz 

PRODÁVÁ: HiFi Morava | www.hifimorava.cz