Britští Monitor Audio vyrábí reprosoustavy od roku 1972 a jejich portfolio je velmi široké – nahoře jsou extravagantní a ultra drahé Hyphn, přes řádku prémiových řad Platinum a Gold, ke střední třídě Silver se táhne až k dostupným Bronze (nepočítaje spíše „komerční“ Radius či Apex). Mají však i jistou specialitku – model Studio, aktuálně dostupný ve verzi Studio 89.

Dovětek 89 odkazuje na rok, kdy se poprvé v portfoliu firmy objevila řada Studio, i když dnešní model si z ní odnáší vlastně jen štíhlost a výšku, plus možná ten fakt, že je primárně k dispozici v hlubokém černém laku a s membránami se zlatavým nádechem, tak jak to bylo i u tehdejšího Studio 15 jako jediného takhle pojatého produktu z tehdejší nabídky.

Studio 89 jsou mimořádně čistě navržené reprosoustavy. Jejich ozvučnice je přísně pravoúhlá, vysoká, tenoučká a hluboká. Čelo zdobí „osmička“, do níž jsou zasazeny dva středobasy a mezi nimi okénko páskového tweeteru. Těžko najít větší vizuální čistotu.

Ani vzadu nepolevuje symetrický minimalismus. U horní a dolní hrany najdete štěrbinový bassreflex HiVe II se zářezy pacifikujícími turbulence, uprostřed výšky zase vertikálně orientovaný pásek, skrze nějž jsou vsazeny dva krásné reproterminály. Přítomné šrouby jsou tradičním řešením firmy, kdy skrze celou ozvučnici prochází torzní tyč, přitlačující středobasové měniče k čelní stěně, což o něco zlepšuje jejich chování.

O nejvyšší frekvence pečuje překvapivě malý skládaný pásek MPD III, který najdete třeba i v top modelu Hyphn, doplňují ho dvě menší mističky s průměrem 10,8 cm. Výrobce jim říká RDT III neboli Rigid Diaphragm Technology v 3. generaci. Ve své podstatě jde o konstrukci lehkých materiálů, vrstvených nad voštinovým jádrem. Základem je C-CAM, neboli slitina hořčíku a hliníku s keramickou svrchní vrstvičkou.

Výrobce udává frekvenční rozsah 53 – 60 000 Hz (-6 dB), dělící frekvenci dvoupásmového systému umístěnou na 2 400 Hz, ladící kmitočet bassreflexů na 58 Hz nebo charakteristickou citlivost 86 dB / 2,83 V / m při jmenovité impedanci 6 ohm.

Originální regálovky Monitor Audio jsme poslouchali v pražském studiu Lepší Zvuk, kde jim společnost dělal systém postavený zejména na Burmester 232, poháněném napájecím filtrem stejné berlínské manufaktury. Pro zajímavost jsme měli možnost zapojit je také do Musical Fidelity M3si a Matrix Audio TS-1 (spolu se switchem téže značky). V druhém případě bylo propojeno mixem kabelů Nordost Blue Heaven a Heimdall 2, v hlavním poslechu vyšší řadou Valhalla 2. Ke srovnání hrály například Reference 1 Meta nebo Q3 Meta či Burmester B38.

Basová složka „Follow Me“ (Pat Metheny Group | „Imaginary Day“ | 1997 | Warner Bros. | 9362-46791-2) neměla zrovna velké proporce, objem a sílu, je znát, že ozvučnice ani měniče nejsou nijak velikánské a nejlépe je Studio 89 spíše v menších prostorách a patrně i v kratších poslechových vzdálenostech. Nicméně velká brouknutí baskytary jsou rozhodně alespoň dobře ohraničená, tuhá, cítíte sílu a napětí – tedy hlavně konkrétnost informace, než její vyplněnou podstatu. Je-li ve vaší hudební sbírce většina třeba houslové a vokální hudby, bude to plně dostačující, jinak je mimo nejmenší poslechové prostory asi vhodné zvážit podporu subwooferu. Jak ale bylo řečeno, svižnost a artikulace jsou velmi solidní.

Kultivovanou disciplínu a velkou dávku jistoty mají Studio 89 v pásmu středním, hlas Renée Fleming v „Měsíčku na nebi hlubokém“ („Rusalka“ / Sir Georg Solti / LSO | „Great Opera Scenes“ | 1997 | Decca | 455 760-2) zněl v dobrém slova smyslu skutečně monitorovým způsobem – otevřený, nepřikrášlovaný, leč ne strohý nebo zabrušující k ostrým hranám. Je to pevná disciplína a jistota, co tu vládne. Díky tomu a též díky méně prominentnímu basovému základu tvoří střed přirozenou dominantu reprodukce, je jasný, bez zabarvení, řekněme „rovný“ a transparentní.

Výšky jsou oproti oběma středobasům maličko rychlejší, nikoliv ale separované od celku, cinkání v „Two Bass Hit“ Sonny Clark Trio (2002 | nahráno 1958 | Blue Note | 7243 5 33774 2 7) hraje velice rychle, jasně, precizně „zařezává“ a zjevně velmi solidní výškáč dokáže hezkým způsobem prokreslit texturu činelů. Možná maličko zvonivěji, ne ale tak, aby to vadilo. Právě snad díky kombinaci svého trošičku jasnějšího charakteru a svižnosti máte pocit skutečně bohaté přítomnosti detailů.

Jakkoliv neohromují Studio 89 dynamickou masou základních oktáv, ve smyslu dynamiky jako výbušnosti a kontrolovanosti přechodu mezi tichými a hlasitými pasážemi pracují v dané kategorii báječně – živou „Boston“ od kvartetu Viklický + Frisell + Driscoll + Johnson („Okno a dveře“ | 2012 | Supraphon | SU 6064-2) držely reprosoustavy krásně po kupě, pevnou, utaženou, ale v nižších pasážích dobře pružnou takovým tím tuhým, energickým způsobem. Hudba je fajnově strukturovaná, velmi přehledná, zvuk kompaktní a soustředěný. Masa, tedy takové té vnitřní hmoty není zase tak moc, leč ničemu to nevadí, pronikavost je dobrá.

Jak už bylo výše zmíněno, frekvenční vyvážení a celkové pojetí Studio 89 svádí k poslechu zejména akustických a jinak přirozených skladeb. To zcela splňuje Vivaldiho „Sonáta pro housle a klavír, op. 13“ v Respighiho aranži a uměleckém ztvárnění Yuvala Yarona („Devil’s Thrill“ | 1996 | naim | naimcd018). Když Monitor Audio dát pevný a autoritativní zesilovač – neb po vzoru opravdových monitorů rostou spolu se svým řetězcem a vyplatí se hledat – tak získáte vyrovnaný, otevřený, nezabarvený a čitelný zvuk, znějící s lehkostí, ale přitom usazený takříkajíc nohama na zemi. Mravná reprodukce zrcadlí charakter řetězce i nahrávky, drží formu a samotné Studio 89 mají prakticky málo svého, co výstupu přidávají. A nejvíc se nám líbí ta odhodlaná pevnost, díky níž jsou detaily zřetelné a přitom ne vytlačované na sílu.

A co stojí za pozornost, to je koherentní, plastický a nad očekávání velký prostor, nejspíše související s disciplinovanou vyzařovací charakteristikou reprosoustav. Udržely scénu „Theme In Search of a Movie“ saxofonisty Eddie Harrise („The Best of“ | 1989 | nahráno 1968 | Atlantic | 7567-81370-2) v šíři mezi sebou, protáhly jí znatelně do hloubky a jednotlivé instrumenty měly pevně zakotvené, zřetelně ohraničené místo, pospolitě propojené pocitem vzdušnosti. Opravdu hezký obrázek s pocitem nezávislosti na ozvučnicích. Ale i tady je znát, že čím lepší zesilovač, tím více se scéna zaostří, opravdu se ke Studio 89 nevyplatí podcenit kontrolu elektroniky.

Do Chačaturjanovy „Maškarády“ v podání Hollywood Bowl Orchestra a Alfreda Newmana („Ballets and Concertos“ | 2010 | EMI | 50999 6 27890 2 8) Studio 89 nepřidaly reálně žádný svůj výraz, krom jistého limitu v tahu spodních frekvencí je to krásně nestranný a čistý projev, který do hudebního ladění nijak neintervenuje a neruší jeho podobu, hudba zní pod kontrolou opravdu dobrého hi-fi, jak se sluší a patří. Monitor Audio ve své relaci nabízí výtečný řád a zároveň nevnucující se netechničnost, pramenící z nenucené přesnosti.

Studio 89 jsou poměrně neobvyklým výrobkem a na trhu není zase tolik reprosoustav, které by nabídly takové kvality stran čistoty, neutrálnosti a pocitu konkrétnosti – byť třeba za cenu menší basové energie a objemu jako tady. V hezky udělaných ozvučnicích reálně pracuje osazení a koncepce, která se dá označit za monitor díky své vyrovnanosti, nezabarvenosti a přesnosti, která má dobrý detail a velmi pěkný prostor. Jediným nárokem, aby zvuk rozkvetl skutečně tak jak je třeba, je pevný a naddimenzovaný zesilovač, tedy vybírat je třeba opravdu pečlivě.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 100 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, členité a nepravidelné stěny,…) byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

V zásadě vyrovnaná křivka, která vykazuje nerovnosti na místech působících akustických „uzlů“ poslechového prostoru, působí velice solidně. Ve volném místě má energii od cca 60 Hz a přes maličké zvýšení v rytmické oblasti 80 – 90 Hz nevybočuje z trendu vyrovnanosti. To celkově víceméně potvrzuje poslechové dojmy.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedance působí spořádaně, klesá jen letmo pod 5 ohm a hlavní dění se odehrává výše, takže deklarovaná 6ohmová impedance je férová. Nejsou tu žádné náročné proměny, ladící kmitočet leží na 60 Hz a křivka nenese stopy přítomnosti rezonancí. Jde o charakteristiku, která by neměla rozkolísat ani běžný zesilovač.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ × ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 58 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ pevný a soustředěný zvuk

+ vyrovnaný a konkrétní přednes

+ solidní čistota

ZÁPORY

- ve větším prostoru chybí síla a objem hlubších tónů (adekvátně rozměrům)

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Audio Center Czech | www.audiocenter.cz 

PRODÁVÁ: Lepší Zvuk | www.lepsizvuk.cz 

fSdílet

Tweet