Němečtí Heco mají tradici dlouhou jako málokdo – sahá až do roku 1949 a svého času vyráběla firma modely, které by se daly považovat za etalon, nebo dnešním žargonem high-end. Dnes se orientuje mnohem silněji na solidní dostupné hi-fi. Něco jako je řada Victa Elite, sestávající z menší a větší regálovky, sloupku a centru se subwooferem pro ty, kdož chtějí postavit domácí kino. Podívali jsme se na větší stojanový model Victa Elite 302.

Vzhledově jde o typické Heco – čelní stěna je běžný obdélník, boční plochy mají směrem vzad klenutí a tím je zadní plocha užší než přední a snižuje se vznik nežádoucích vnitřních odrazů. S ohledem na cenovou kategorii je logické, že jsou tu přiznané zdířky pro přichycení mřížky nebo jsou vidět šrouby v obrubách měničů, přesto Victa Elite 302 vypadají docela dobře.

Pozornost láká zejména vlnkovitá planžeta tweeteru, usměrňující proudění vysokofrekvenční energie. Jde tedy o prvek nejen estetický, ale i funkční. Firma tento koncept nazývá Fluktus. Měkká látková kopulka má průměr 2,8 cm. Pohonný systém je chlazen ferrofluidem pro možnost vyšší zátěže.

Výškáč doplňuje středobas o průměru 17 cm, vláknitý kónus drží na běžné vlnce závěsu a je připevněn v ocelovém koši.

Kabinet samotný (20,2 x 35,2 x 31 cm – š x v x h) je z několika dřevitých vrstev, základna z bytelného MDF profilu. Zadní panel hostí poměrně výrazný nátrubek bassreflexu a pod ním robustní kovovou desku s dvěma páry reproterminálů.

Dvoupásmový systém je dělený na poměrně vysoké úrovni 3 000 Hz, udávaný frekvenční rozsah 33 – 40 000 Hz pravděpodobně nepoužívá běžné tolerance. Impedance činí „německých“ 4 až 8 ohm, zatímco citlivost dosahuje hodnoty 90 dB / 2,83 V / m.

Testovat jsme byli v pražském studiu HIFI CZ, kde se hrálo primárně s relativně adekvátním Magnat MC 400, ale abychom je pořádně rozehráli, pustili jsme i mbl c31 / c51. Propojeno bylo základními modely kabelů Oehlbach a ke srovnání stály Heco Aurora 700.

Rychlá a osmdesátkově veselá basa v „Midnight Thunder“ (Spyro Gyra | „Wrapped in a Dream“ | 2006 | HeadsUp | HUSA 9107) měla přiměřenou hloubku, reprosoustavy umí měkce zabublat, ale není to rozmáchlé nebo efektní, spíše decentní a odpovídající cenové relaci i velikosti. Pocit sytosti však není špatný, poměrově mají hluboké frekvence lehoučký „hrb“, aby nevznikal pocit suchosti. S velkým zesilovačem se samozřejmě situace změnila a středobasový měnič ukázal svůj potenciál – za 10 tisíc předvedl pěkný výkon se solidní čitelností.

Romerova akustická kytara v „Concierto de Aranjuez“ (1994 | Philips | 438 016-2) měla lehce vřelejší nádech, středy působí hladším, takovým měkce organickým dojmem. Není to nijak zvláště komplexní přednes, ale ve své relativně jednodušší podobě je kultivovaně vyladěný, tudíž ani při vyšší hlasitosti není ostrý nebo v něčem nepříjemný, stejně jako už nemáte pocit, že by byl nějak výrazně „za oponou“. Možná je to charakteristika, která si říká o použití živějšího, až klidně ostřejšího zesilovače.

Výšek v „Lazy Afternoon“ Jeffa Goldbluma & The Mildred Snitzer Orchestra („Plays Well with Others“ | 2023 | Decca | 0602448399649) bylo poměrně dost, navíc působily vcelku zněle, vytváří to tedy wow efekt, ovšem bez laciného „bum-cink“, tady malý subjektivní nadbytek výšek prostě rozsvěcuje a oživuje. Rozlišení je v kontextu kategorie bezproblémové, zvuk nepůsobí agresivně ani při hlasitějším poslechu.

Na popovky typu „Revolution“ Robbieho Williamse („Escapology“ | 2002 | Chrysalis | 724358057928) jako kdyby byly reprosoustavy přímo laděné – nepojmou sice možná celou rádiovou nabušenost mixu, ale hrají s vcelku srdnatou plností a šťavnatostí, už i s „hi-fi nádechem“. Dynamika samozřejmě poslouží hlavně v menších místnostech, které naplní, ale nebudete se cítit ošizeni, neb Heco nehrají suše. Spíše prostě klidněji.

„Metamorphosen“ napsal Krzysztof Penderecki přímo pro Anne-Sophie Mutter a aby se ujistil, že nahrávka bude ideální, tak jí sám dirigoval („Violin Concerto No. 2“ | 1998 | Deutsche Grammophon | 453 507-2). Victa Elite 302 hrají s ne špatnou mírou konkrétnosti, dokonce by se dalo říct, že i komplexnější orchestrální dílo nepůsobí nepřehledně. Samozřejmě, ze strun máte pocit, že jsou tak nějak zaoblenější, ne intenzivně pronikavé a vůbec, ale na základní „trochu lepší zvuk“ to prostě skutečně ujde.

Prostor pak není špatný, je znát, že sladění obou pásem je solidní, takže obraz „Sott`er Celo de Roma“ Deana Martina („The Very Best of“ | 2000 | nahráno 1959 | EMI | 724352777129) není zle načrtnutý – má možná lehce menší proporce, nicméně v pravolevém směru se jeví organizovaně, adekvátně jakýmkoliv jiným regálovkám klidně ve dvojnásobné cenové relaci.

A co je nejdůležitější, když si pustíte hudbu, už v ní začíná být to „něco“, kvůli čemu je hi-fi zábava. Tiersenova „J`Y Suis Jamais Alle“ („Amélie“ | 2001 | Virgin | 0724381079027) byla nekonfliktní, příjemně vřelá ve středu, přijatelně basující a slušně živá navrchu, volnější přednes nechává nahrávku tak nějak nenáročně, nevtíravě plynoucí a takříkajíc „dá se to poslouchat“.

Značka Heco umí dělat velmi dostupná řešení a Victa Elite 302 je jedním z právě takových – ani malé, ani velké regálovky za velice atraktivní cenu se mohou stát vkusným partnerem základních sestav pro menší místnosti, kdekoliv tam kde chcete „trochu lepší zvuk“. Výhodou je vyladění, které není nijak agresivní nebo „duté“, takže přestože to je samozřejmě mírně jednodušší přednes, rozhodně vás neotráví. Snad by tu mohly být mírně jasnější středy, ale možná stačí zvolit správně vyladěný zesilovač, který je právě v této části spektra lehce „pošťouchne“ a bude to. Každopádně pátráte-li ve sféře základních co nejdostupnějších modelů, Heco v nich představuje jistotu jistě ne špatné hodnoty.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 60 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, hodně polic s komponenty a několik akustických panelů) byť bez rozsáhlých akustických úprav

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na tomto grafu lze vypozorovat, že Heco skutečně mají výraznější výšky, stejně jako lehoučký přídech na basech, až na onu špičku kolem 17 kHz jsou ale vlastně vkusně vyrovnané. Začnou hrát tak mezi 80 – 90 Hz, pro nižší bas je bude třeba dát asi dost těsně ke stěně a do malého prostoru. A o něco vyrovnaněji působí, když nemíří měniče přímo na posluchače.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Jak je vidět na tomto grafu (omlouvám se za nižší rozlišení, omylem jsme ho přepnuli při ukládání), na poslechovém místě se vzdáleností kolem 3 m je odezva až překvapivě vyrovnaná, vlastně za danou cenu parádní a reálně tu byl i bas kolem 50 – 60 Hz, což je super.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedance není nijak náročná, ladící kmitočet systému a tedy reálně nejnižší reproduktovatelná frekvence leží na cca 55 Hz, záchvěvy na 290 a 610 Hz nejsou nijak zásadní, aby se projevily v reprodukci. Průběh je standardní, ale minimálně se drží nad 4 ohmy, takže moderní elektronika by to měla zvládnout bez potíží.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ × ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 9 590,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ atraktivní cenovka

+ celkem kultivovaný projev na danou cenovou hladinu

+ jsou živější a konkrétnější než nižší, obdobně vypadající řada

ZÁPORY

- nejsou úplně nejanalytičtější (ale adekvátně cenové třídě)

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: HIFI GUIDE | www.hifiguide.cz 

PRODÁVÁ: HIFI CZ | www.hificz.cz 

fSdílet

Tweet