Německé hi-fi má své specifické pojetí, jakýsi krajový ráz (ostatně ten je dosti patrný u mnoha dlouho zakořeněných firem, které jsou spjaté se svou oblastí a zemí), který se promítá rozhodně i u výrobků značky Heco, která vznikla roku 1949 a dnes patří pod jednu střechu s neméně známým jménem Magnat a sídlí v západoněmeckém Pulheimu. V polovině portfolia, rozkošatělého na mocných 10 řad, najdete sérii Aurora – dostupné a přesto již velkou částí firemního know-how vybavené modely.

Nejmenším ze sloupků je Aurora 700, štíhlé kompaktní třípásmo ve sloupové podobě. Jde o sloupeček v klasickém duchu Heco – čelní a horní deska tvoří pohledově spojitý celek v černém nebo bílém matu, vizuálně oddělený od dýhovaných bočnic a zadní stěny. Celé je to pak posazené na nosných lištách a hrotech. Celkový dojem z designu i zpracování je dobrý, tak nějak „technicistně šik“.

Vpředu jsou čtyři měniče v mírně neobvyklé konfiguraci střeďák – výškáč – dva basáky (bráno odshora), vzadu je naopak vše zakotveno úplně dole. Konkrétně dva bassreflexy a destička s dvěma sadami terminálů pro bi-wiring / bi-amping.

MDFkové kabinety mají na výšku 110 cm, na šířku 19,5 cm (s nožkami 26,5) a 32,5 cm do hloubky (terminály přidají necelé dva centimetry dozadu). Váhu výrobce dotáhl na 19,9 kg.

Pohledově nejvýraznější je tweeter s vlnitou planžetou typu Fluctus. Látková kupolka má 2,8 cm a ono vizuálně dominantní okolí slouží pro optimalizaci vyzařovací charakteristiky. Feritový zdvojený magnet se pojí se systémem chlazeným ferofluidem pro vyšší zatížitelnost.

Středotónový měnič navrchu i dvojice basáků vespod mají – minimálně dle technických dispozic a pohledu – stejné membrány. Jsou to 17 cm papírové kónusy a jejich koše jsou ocelové. Také tady rozhýbává cívky feritový magnetický kroužek.

Dělící frekvence výhybky je nastavena na 290, respektive 3 300 Hz, impedanci definuje Heco typicky německy jako „4 až 8 ohm“ a citlivost dosahuje 92 dB / 2,8 V / m. Frekvenční odezva má ležet mezi hranicemi na 25 a 42 500 Hz, ovšem není udáno žádné toleranční pásmo.

Poslech proběhl v pražském studiu HIFI CZ a to primárně ve společnosti Magnat MC 400, ale pro srovnání také s mbl c31 / c51. Propojeno bylo standardní kabeláží z portfolia Oehlbach. Srovnat jsme mohli krom portfolia Magnat a Q Acoustics i s firemními Victa Elite 302.

Kontrabas Thomase Morgana v „Beyond Darkness“ (Charles Lloyd / Bill Frisell / Thomas Morgan | „Trios: Chapel“ | 2023 | Blue Note | 0602445266494) byl vyzařovaný tak trochu pozvolně, ale s ne špatnou artikulací. Heco nesází na obrovský nebo nějak přebuzený bas, stejně jako nemají velkou hutnost, hrají spíše úpravně a decentně. Jasně také reagují na připojenou elektroniku – Magnat tam promítá svou měkčí charakteristiku, s mbl to chytne velmi pevné kontury, byť pořád je to takový jemnější styl.

Říznější nahrávka „I Don’t Want to Grow Up“ Petry Haden a Billa Frisella, jejímž původním autorem je Tom Waits, z po nich pojmenovaného alba (2004 | Rykodisc | HNCD1472) byla ohlazená od poměrně jadrných sykavek, je to spíše nenásilná příjemnost, vhodná na širokospektrální poslech středoproudého materiálu, což je vlastně univerzálně ok. Rozlišení a čitelnost jsou v bezproblémovém standardu dané třídy, i tady se celkem jasně promítá úroveň elektroniky – ale Heco pořád zůstávají poklidnější.

Přestože ani „Virginia Moon“ od Norah Jones a Foo Fighters („…featuring Norah Jones“ | 2010 | Blue Note | 50999 9196002 3) nijak nešetří vysokotónové reproduktory, ledaskde tak umí zaznít až ostře – ne tak ovšem přes Aurora 700, ty jsou kultivované, jemnější, s ok rozlišením a vlastně všechna pásma k sobě svým pojetím sedí, bez pocitu nějakého zdůrazňování v kterékoliv části.

Lehce nenápadný projev Aurora 700 ale umí také ožít – třeba elektronikou do sklepních úrovní dotlačený bas v „Basic Instinct“ od The Acid („Liminal“ | 2014 | Mute | 0724596960820) ukázal, že zadunět si reprosoustavy umí, byť třeba efekt sprásknutí rukou je měkčí, ne tak intenzivní. Přestože tak dynamika není úplně explozivní, poklidně si brumlá a je to zcela neagresivní, velmi tolerantní a pohodové. Můžete si tak poslechnout cokoliv bez rizika.

„Copernicus in Tartu“ Gabor Juhasz Trio („Planets“ | 2022 | My Reel Club) je sice studiová nahrávka, ale má technikou i provedením spíše „live“, klubový charakter. Heco už nabízí obraz, který netrpí nějakým pocitem zakrytí, jak již bylo zmíněno, reaguje a proměňuje se celkem citelně podle potenciálu připojené elektroniky. Struny nástrojů zní v zásadě konkrétně a na to, že se cenou pohybujeme v základní třídě hi-fi je čitelnost vkusná.

Ve slušném pořádku Aurora 700 načrtnou i relativně komplexnější Dvořákovu „Serenádu pro dechy a smyčce v d moll, op. 44“ (Academy of St. Martin in the Fields / Neville Marriner | „Serenades op. 22 & 44“ | 1983 | nahráno 1981 | Philips | 400 020-2). Prostor má šířku definovanou ozvučnicemi a bezproblémově soudržnou, ani ve větším poslechovém prostoru se nezdá, že by Aurora 700 působily zapadle nebo se nedokázaly prosadit. Fungují kultivovaně a decentně.

„The Parting Glass“ Vince Jonese („Moving Through Taboos“ | 2004 | Universal | 0602498245903) hrála příjemně, v souladu s jemnou náturou skladby, nikde žádné přehánění a hudba si prostě plyne. Bezkonfliktní zvuk je adekvátně, solidně srozumitelný, uspořádaný a ačkoliv vám nezvedne tep žádnou jednotlivostí, tak celkově se vše propojí do měkčího, neúnavně poslouchatelného celku s poklidnou urovnaností.

Sloupeček Heco Aurora 700 představuje solidní standard dostupného hi-fi pro každého, kdo chce snadno hrající, nekonfliktní, ale hlavně prostě celkově příjemný způsob, jak si užít svoje filmy nebo libovolnou hudbu. Není to samozřejmě objekt vášně náročného audiofila, ale právě takhle by patrně mělo vypadat hi-fi pro „normálního člověka“, který se nechce starat o nic jiného, než za každé situace příjemný poslechový zážitek a přitom chce mít skladný, ale už pocitově velký kus reprosoustav. A protože vzdor svému základnímu charakteru Aurora 700 umí předat i zvuk připojené elektroniky a chovat se podle něj, můžete si v zásadě dotvarovat jejich přednes i podle chuti. Pokud existuje nějaký dobrý střední proud hi-fi, jsou to právě Heco Aurora 700.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 60 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, hodně polic s komponenty a několik akustických panelů) byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Je vidět, že Aurora 700 mají lehce zvýšenou energii tweeteru, která se ale zarovná se zbytkem ve chvíli, kdy je nenamíříte přímo na sebe – tedy zejména tak, aby stály souběžně se zadní stěnou. Ze bezkonfliktní pocit z poslechu dost možná může mělká, ale zase širší vanička mezi 2 a 8 kHz. Celkově však Aurora 700 vykazují solidní vyrovnanost, začínají hrát od cca 40 Hz (v menším prostoru a poblíž zdi by jim tedy nemělo nic moc chybět). Je to vkusná, urovnaná frekvenční odezva, dělající v dané kategorii dobrý dojem.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

První sedlo kousek za hranicí 40 Hz je v souladu s ostatními měřeními, Aurora 700 mají ale poměrně nízko posazený celkový průběh, klesající místy až po 4 ohmy. To je mainstreamovou reprosoustavy už je přeci jen náročnější a volba (pro danou kategorii) naddimenzovaného zesilovače je dobrý nápad. Na druhou stranu tu nejsou úplně prudké změny nebo vysloveně zatěžující momenty. Na 250 a 300 Hz je vidět stopy nějaké rezonance, ovšem není v žádném extrémním množství.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Kabinety Aurora 700 mají poměrně dost nezávislých rezonančních kmitočtů, je to živější ozvučnice, dva nejvýraznější kmitočty jsou v souladu s rezonancemi viditelnými i na impedančním průběhu.

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 27 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ fajn cena

+ dobré zpracování

+ celková příjemná kultivovanost

+ absence jakékoliv ostrosti, agrese nebo jiných únavných vlastností

+ vcelku nonšalantně umí podat i charakter elektroniky

ZÁPORY

- možná až příliš klidné zvukové ladění

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: HIFI GUIDE | www.hifiguide.cz 

PRODÁVÁ: HIFI CZ | www.hificz.cz 

fSdílet

Tweet