Značka Care Orchestra vznikla ve městě módy, italském Miláně, v roce 2010. Jejím cílem je nabídnout audio techniku v originálním balení a dělanou na zakázku, což se projevuje hlavně možností nechat si oživit vlastně poměrně fádní věc jako je ozvučnice reprosoustav třeba koženým potahem, látkou nebo neobvyklými barvami (nebo si nechat třeba vyrobit ozvučnici z mramoru). Firma říká, že aspiruje na to ozvučit luxusní společenské prostory, hotely, jachty, ale i domovy náročných klientů.

Hierarchie produktového katalogu značky zahrnuje primárně reprosoustavy, ale třeba také zesilovač, D/A převodník nebo napájecí filtr. Prim hraje nicméně skutečně pětice dostupných modelových řad, základem je velmi kompaktní dvoupásmová regálovka Divina Minor, o které výrobce říká, že „je určena pro ty, kteří mají málo místa, ale stále chtějí to nejlepší“ a že „jde o reprosoustavy navžené s ohledem na maximální poměr velikosti a výkonu“.

Ozvučnice z MDF profilů má téměř tvar kostky a s šířkou 17,6 cm, výškou 23,8 cm a hloubkou 22,3 cm jsou skutečně kompaktní. Pracovní objem tlumený velmi netypicky korkem o tloušťce 6 mm v kombinaci s pěnovými jehlánky činí čtyři litry, je to tedy skutečně reprosoustava do těsných míst.

Vnější design je lehce netypický, hrany jsou zakulacené, v základu je ozvučnice lakovaná (matně či leskle) a může být doplněna o příplatkové detaily z kůže, stejně jako si můžete vybrat různé kožené podoby krycí mřížky s magnety. Definujícím prvkem vzhledu je vyosené umístění vysokotónového reproduktoru – u každého kusu je pak tweeter na jiné straně, takže můžete reprosoustavy umístit s reproduktory „ven“ nebo „dovnitř“. Má to drobný vliv na podání prostoru, ale není to nijak kritické.

Zadní stěna je zcela jednoduchá, je tu nenápadný, poměrně úzký zapuštěný bassreflexový výdech a jeden pár až neproporčně obrovských reproduktorových terminálů. S těmi se alespoň dobře pracuje.

Na výškách pracuje solidní textilní ScanSpeak Illuminator o průměru 1,9 cm, který má neodymový magnet v patentovaném symetrickém motoru SD-2, vlastní hliníkovou pracovní komoru a výrazný závěs, který má pomáhat s linearizací odezvy.

Doplňuje ho středobas Seas Excel s papírovou kónickou membránou a výrazným fázovým nástavcem. Tlumení membrány zajišťuje vrstva materiálu Nextel.

Vnitřní kabeláž dodala značka Van Den Hul, jde o vodič z mědi s velkými krystaly a silnou vrstvou povrchového postříbření. Vnější izolant je proprietární materiál Hulliflex 3.

Frekvenční výhybka na plošném spoji má přechodovou frekvenci 2 100 Hz a používá dvě měděné cívky, dva kondenzátory s tolerancí +/- 5% a odpor s toleranci +/- 2%.

Výrobce udává ambiciózní frekvenční odezvu 57 – 40 000 Hz (+/- 3 dB), jmenovitou impedanci 8 ohm a charakteristickou citlivost 85 dB / m / 2,83 V.

Divina Minor jsme poslouchali v pražském studiu Voix, kde jim byl poskytnut mimořádně naddimenzovaný systém – jako zdroj byl PS Audio DirectStream Memory Player a DirectStream DAC, podpořený předzesilovačem PS Audio BHK Preamplifier a monobloky BHK Mono 300, ale hráli jsme také na D’Agostino Classic 2 nebo integráč Atoll INT300. Propojeno bylo kabeláží Audio Art, napájeno kabely PS Audio a filtrováno přes PS Audio Power Plant 20. Porovnávali jsme třeba s Wilson Audio Sabrina, KEF R3, KEF R11 nebo třeba Care Orchestra Spiritual Violet.

Když spustily varhany v Bachově „Toccata BWV 565“ („Audiophile Test“ | 2008 | ABC Records | HD-121), bas tam prostě fyzicky nebyl, přisunutí blízko ke stěně to trochu zlepšilo, i když se adekvátně zmenšila čitelnost spodního pásma. Z basů tu zůstávají obrysy, energie v nějaké citelné formě je dostupná až od vyšších basů. Projev v basech zůstává identický s jakýmkoliv zesilovačem.

Snad právě i díky absenci spodních oktáv působí střední pásmo soustředěně a čistě – zpěv Izumi Masuda v „May you have happiness“ („Golden Lips“ | 2009 | ABC Records | HD-121) působil slušně čistým dojmem, pokud byste ale čekali třeba minimonitorovou soustředěnost, k níž nabádá zkušenost s podobnou velikostí a konceptem reprosoustav, tak to tady úplně není. Zvuk reprosoustav jako kdyby byl také „vypuštěný“ a málo krocený, jisté tvrdší aspekty nahrávky se projevují celkem zřetelně, byť ne ukřičeně nebo únavně. Detail je ale díky jisté expresivitě dobrý, zřetelný.

Nejvyšší tóny jsou klidné, řízný a až drze agresivní říz činelu v Davisově „So What“ („Live 8“ | 2015 | ABC Records | HD-207) byl zjemněný, měl docela příjemně kultivovaný charakter, kombinující dostatečnou živost s hladkostí a čistotou. Poznáte charakter činelu, vnímáte jeho texturu a přestože je lehce tenčí, tak už má i docela solidní tělo a přirozeně působící tón. Rozlišení by v rámci ceny asi mohlo být větší, ale stylem v podstatě navazuje na středobas.

Vzhledem k praktické nepřítomnosti basu a velikosti asi není divu, že pocity dynamiky skvěle nahraných bubnů v „Jazz Variants“ od The O-Zone Percussion Group („Stereo Test Record“ | 2014 | ABC Records) byl poněkud limitovaný, trochu tu chyběl drajv a síla. Na druhou stranu zvuk je docela svižný a nepůsobí ploše, byť jeho proporce jsou prostě poněkud menší. S naddimenzovanou elektronikou se zdálo, že zvuk je vcelku snaživý, agilní a není špatně kontrolovaný, ohraničení je dobré.

Na středním pásmu postavené skladby jako „Jacob’s Dream“ od Alison Krauss („Hear the Difference“ | 2012 | ABC Records | HD-148a) pak působí docela pěkně, zejména díky výraznějšímu podání jak kytary, tak hlasu, aniž by ale u obojího byla nějak zneklidňující přítomnost ostřejšího tónu na strunách a sykavkách. Hlas je vcelku posazený vpředu a i když to není monitor, v rámci lifestylového hi-fi je to dobrý výkon – samozřejmě ale nároky této cenové třídy leží přeci jen jinde. Je také dobré udržet hlasitost pod rozumnou kontrolou, vysoká poslechová úroveň už vede k znervóznění.

V malých prostorách a středním či spíše menším rozestupu (do dvou metrů dejme tomu) a blízko posluchače (také dejme tomu do dvou metrů) je podání prostoru solidní, byť proporčně zmenšené. Ale v Händelově „Wasser Musik“ („Live 8“ | 2015 | ABC Records | HD-207) byla lokalizace jednotlivých nástrojových sekcí orchestru slušná, vlastně přímo dobrá.

Na písničky, jako je Cohenova poklidná „In My Secret Life“ („Absolutely Bass Voice“ | 2016 | ABC Records | HD-177) se Divina Minor vcelku hodí a dokonce ani absence basového základu neznamená, že by poslech byl nudný. Snad za to může hezké podání hlasů, snad celková klidná bezkonfliktnost, ale hudba docela pěkně plynule a zážitek byl na úrovni dobrého hi-fi, tak jak by měl být.

Maličké Divina Minor od italských designérů Care Orchestra jsou rozhodně originální – jejich hlavní předností je kompaktnost, ale i možnost přizpůsobit si design téměř na míru. Ze zvukového pohledu mají docela hezké střední pásmo, které vyniká o to víc, že tu chybí basová složka. Ne že by byla potlačená nebo menší, ona prostě chybí. Stejně tak cenovka – jakkoliv za zakázkovou práci, jakousi exkluzivitu a možnost přizpůsobení se prostě platí – je poněkud odvážná a vysoko nastavená. Obecně jde o drahé a malé reprosoustavy, které uspějí u klidné, zejména akustické komorní hudby pro ty, cenící si estetiky a nekonfliktnosti. Že by ale měly nabízet za dané peníze víc, to je nezpochybnitelné.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 20 metrů čtverečních, výrazným zatlumením tlustým kobercem a těžkými závěsy v kombinaci s akustickými stavebními úpravami na míru.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Přestože jsou Divina Minor maličké, přeci jen je překvapující praktická absence basu pod úrovní 150 Hz, kterou jen lehce vyplňuje (snad) bassreflexový výdech na 80 Hz. I tak je ale jasné, že plnohodnotně je třeba mít reprosoustavy buď u zdi, nebo v kombinaci se subwooferem a že specifikované hodnoty jsou nereálné. Dále je tu poměrně těžko vysvětlitelný veliký nárůst energie v oblasti 1 kHz, kde je ucho poměrně dost citlivé. Nebýt toho, energie by ale byla v přímé ose poměrně vyrovnaná mezi 200 a 16 000 Hz. Mimo osu ale zase energie od 1 kHz celkem výrazně uvadá.

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (černá)

Vliv mřížky je vidět v nejhlubších reprodukovaných oktávách (zakrývá bassreflex) a pak jako drobný rozdíl v energii mezi 700 a 7 000 Hz, byť reálně teoreticky slyšitelný může být jen mezi 5 a 6 kHz.

Frekveční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

První sedlo na křivce impedance naznačuje ladění bassreflexu na cca 75 Hz. Na 150 Hz je vidět lehký náznak rezonance, silnou rezonanci je vidět na 1 200 Hz. Pozitivní je, že impedance neklesá pod 6 ohm, v kritických místech je spíš plnohodnotně osmiohmová, relativně klidná a prostá prudkých přechodů. Elektrická fáze má také v praxi bezproblémový průběh s tím, že jediný výkyv do negativních hodnot není nijak dramatický. Celkově patrně nebudou Divina Minor nijak dramaticky náročnými partnery pro zesilovač.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ × ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 106 490,- - základní provedení (kůže apod. jsou za příplatek)

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ možnost přizpůsobení designu

+ docela čisté střední pásmo

ZÁPORY

- cena neodpovídá

- absence basu

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: VOIX | www.voix.cz 

DOVOZCE: Soundstyle | www.soundstyle.cz 

fSdílet

Tweet