Německý ELAC patří k nejstarším firmám na trhu (kořeny sahají do roku 1926) a i když byl původně výrobcem podmořských sonarů a po 2. světové válce dokonce i šicích strojů nebo automobilových součástek, od roku 1985, kdy firma vyvinula svůj první vlastní reproduktor, se její snaha i následná pověst zaměřila směrem k produkci reprosoustav. Dnes je ELAC znám hlavně jednou z povedených aplikací páskových tweeterů JET a "mozaikovitých" membrán klasických dynamických reproduktorů.
Ačkoliv ELAC vyrábí nemalý počet sérií reprosoustav, jejich top modely nesou v názvu číslovku 500 a jde v podstatě jen o dva sloupky s čísly 507 a 509 a jednu centrální reprosoustavu. My jsme měli k dispozici nějaký čas 3,5 pásmový model FS 507 VX-JET, který je sice nejmenším zástupcem řady, ale stále se jedná o velký, mohutný sloup.
Na základní, rigidní desce, opatřené čtveřicí robustních hrotů stojí samotná ozvučnice na dalších čtyřech kovových pylonech. V základně ozvučnice je umístěn bassreflexový otvor, jehož výdech se díky odrazům od základny šíří rovnoměrně všemi směry. V čelní stěně jsou celkem tři měniče - dva basové a jeden koncentrický středo-výškový typu VX-JET.
Na zadní stěně najdete na kovové destičce dva páry reproduktorových terminálů pro možnost bi-ampingu v dolní části, v horní pak jakýsi rotační píst, jehož kroucením nastavujete vlastnosti koncentrického měniče. Respektive to, jak daleko od reprosoustav se hudební obraz zaostří - s trochou snahy lze tímto postupem "vtěsnat" FS 507 VX-JET i do nečekaně malých místností.
Vnitřní konstrukce je rozdělena a vyztužena celkem pěti příčkami, každý z reproduktorů tak má svůj prostor pro práci, stejně jako bassreflex a výhybka.
Samotné reprosoustavy jsou skutečně nepřehlédnutelné kousky - jak kvůli vzhledu měničů, tak kvůli rozměrům 119,8 x 28 x 41,3 cm (v x š x h) a váze 37 kg. Povrchové zpracování je prvotřídní, hladké a v opravdu pěkném hlubokém laku; ozvučnice působí tak trochu jako neprůstřelný německý tank. Jsou jednoduše masivní a jejich zaoblené rohy a jednotlivé drobné detaily konstrukce jsou precizně opracované a krásné jak si to jen u třísettisícových reprosoustav můžete přát.
O reprodukci se starají páskový tweeter (pracuje od 2 700 Hz výš) typu JET, který rámuje kruhový zářič AS-XR o průměru 5 cm (pracuje do 550 Hz do 2 700 Hz). O tvrzení muziky se stará dvojice identických wooferů o průměru membrány 18 cm (první funguje do 170 a druhý až do 550 Hz). Charakteristická citlivost 88,5 dB / 2,83 V / m svádí k dojmu, že jde o snadno rozehratelné reprosoustavy, ale přihlédneme-li k nominální 4 Ohmové impedanci s přiznaným propadem na 3,5 Ohmu to rozhodně tak snadné nebude. Celkový frekvenční rozsah 26 - 50 000 Hz je celkem uvěřitelný.
Všechny reproduktory jsou usazeny v koších z odlévaného hliníku. Ty basové využívají prosluloufiremní "krystalovou" membránu. Jde o hliníkový sendvič, spojený s papírovým základem pomocí speciálního lepícího procesu. Onen krystalický tvar způsobují prolisy v hliníkové folii, vytvořené pro zpevnění membrány. Woofery mají dvojité nesymetrické zavěšení, umožňující výkmit až +/- 1,5 cm. Středovýškový VX-JET pak sestává z celkem obvyklých komponentů (pásek JET měl dříve ELAC v licenci exkluzivně, dnes už jej ale najdete i u jiných firem), unikátní je ovšem možnost seřídit jeho zaostření - na zadní straně je velký hliníkový "trn" s vyfrézovanou stupnicí, jehož otáčením VX-JET posouváte v rozsahu několika centimetrů dovnitř ozvučnice nebo naopak ven od polohy 0. Je to užitečné zejména tehdy, pokud sedíte k tak velkým bednám opravdu blízko (třeba 1,5 metru nebo naopak od nich opravdu daleko (5 - 6 metrů). Nápad to každopádně není špatný.
ELAC FS 507 VX-JET jsme poslouchali na zesilovačích Naim Nait XS, Cambridge CXA80, Advance Acoustic X-i120, Norma Revo IPA-70B nebo Block V 250. Zdroji signálu se stal Naim CD5si, Cambridge CXC, ASUS Xonar Essence One MUSES MKII či Denon DNP-730AE. Analogový svět zastupoval VPI Scout a předzesilovač Naim Stageline, alternativně Pro-Ject Elemental a Pro-Ject Phono Box. Porovnávali jsme s Harbeth Monitor 30, Xavian Perla, AQ Tango 85 nebo Audiovector SR-3 Avantgarde Arreté. To vše na kabelech ZenSati Authentica a TelluriumQ Silver / Black.
Kontrabas v "The Beat Goes On" z desky "Companion" Patricie Barber šel hluboko v plném rozsahu, ELAC se rozhodně odvažují jít kam je jen akustika vaší místnosti pustí. Když ale kontrabasistovy prsty zahrají v úplně nejnižší poloze, jako kdyby oproti polohám vyšším najednou přibyl objem a důraz, jako kdyby někdo uprostřed hry nástroj přifoukl nebo k němu posunul blíž mikrofon. Rozdíl není dramatický, nicméně je slyšitelný. Možná byste čekali i o něco větší objem zvuku, když se tak podíváte na velikost ozvučnice a osazené měniče, byť zvuk rozhodně není možné označit za tenký. Definice je rozhodně dobrá, kvalita basu je ale rozhodně přímo úměrná kvalitě použité elektroniky a to více než kde jinde. Stačí jen trochu opatrnější zesilovač a bas se může docela rychle rozpadnout a změknout. Kontrabas tak není vysloveně suchý a pružící jako napjatá struna, přesto si umí poctivě, plně brouknout a dát tónu velmi slušnou autoritu.
Křehký, něžný hlas Cary Dillon v "The Parting Glass" z desky "Live at the Grand Opera House" budil velmi živý, až koncertně autentický dojem. Vokál byl velký, vlastně o něco zvětšený, s živě, výrazně a přitom ne agresivně podanými sykavkami. FS 507 dokázaly vystihnout tu krásnou hebkost, lehkost a něhu, přitom ale byla cítit bezprostřednost a konkrétnost, až syrovost živého záznamu. Zpěvačce bylo snadno rozumět, přednes byl čistý a konkrétní, příjemně vzdušný a bohatý. Nějakým způsobem ELAC zvládají přenést autenticitu koncertního prostoru, aniž by odkročily od svého jemného, hladkého charakteru.
Činely a vibrafon v "Misery" od Dave´s True Story z "HD Tracks Ultimate Download Experience" jsou velmi zřetelné, jako když mají energeticky lehoučce navrch, respektive jsou o kousek dominantnější a rychlejší a lehčí než zbytek pásma. Šum činelů je velmi dobře oddělený a prokreslený, páskový JET reaguje velmi rychle a přesně a dokáže udržet výbornou kontrolu. Pravdou je, že zvuk v nejvyšším pásmu je oproti hutnému a energickému spodku trochu éterický, ale není tu cítit nesoulad těchto charakterů. Kov vibrafonu je zvonivý a jadrný, ale přitom neskřípá a není útočný. ELAC hrají lehce a suverénně, přednes je velmi rychlý a snadno čitelný.
ELAC FS 507 jsou excelentní z pohledu podání dynamiky hudby, respektive mají opravdu zřetelnou dynamickou rezervu. Jak už bylo zmíněno předtím, je potřeba jim k vyniknutí dopřát maximalisticky pojatý systém s neochvějnou stabilitou, protože ELAC jsou nesmírně hladové. S vhodnou elektronikou ale umí ELAC v Haydnově "Smyčcovém kvartetu v D, op. 76, č. 5" dát nástrojům velký rozlet a dojem dýchání. Smyčce jsou pronikavé, až uhrančivé, svižné, pevné a přitom přirozeně plné. Přednes není vysloveně transparentní, byť je velmi čistý a přesný. Nástroje mají ale příjemně realistické proporce a důraz.
Rozlišení v oblasti středů a výšek je rozhodně high endové, spodní pásmo je možné dohnat k excelenci, ale není to jednoduché. Nástroje v "Like Minds" z stejnojmenné desky Burtona, Corey, Methenyho a Hollanda jsou velmi hezky vykreslené, čisté a jasné. ELAC se nechovají jako zvuková lupa, nevytáhnou mikrodetaily a nejdrobnější ambientní zvuky, musíte je trochu hledat a zkoumat. Nicméně zvuk je velký a bohatý, takže se rozhodně nebudete cítit ochuzeni. Reprodukce je ovšem snadno čitelná, nenásilná a samozřejmá, dospěle spořádaná.
Páskové tweetery mají často tendenci k nemalé směrovosti, "Too Darn Hot" Elly Fitzgerald ale byla jednoduše veliká všemi směry - velká objemem, velká prostorem v pravolevém i předozadním směru, s velkými nástroji, zasazenými do scény pevně a přitom lehce a hlavně velkým pocitem vzdušnosti. Je tu prostě spousta muziky, zaplní velký prostor a dění je přehledné, drží to pohromadě. Směrovost tak není nikterak výrazná a pokud už byste měli problém, stačí trochu poladit pozici JET reproduktoru. Je fakt, že v nejzazší pozici, určené pro nejbližší poslechové vzdálenosti, se vše také zmenšuje a zaostřuje, což tak trochu připomíná optický efekt při používání dalekohledu. Je ovšem fakt, že FS 507 si zaslouží pro plné vyniknutí dost prostoru ve všech směrech a místo na dýchání.
Je fakt, že kultivovaný, lehoučce sametovější přednes ELAC nebyl úplně ideální pro "Los" z "Reise, Reise" od Rammstein. Zvuku bylo opravdu hodně, přesto mohl mít o maličko více šťávy a tvrdosti, byť objem, hutnost a rytmus byly velmi dobré. Pro úplně dokonalý impuls, pro tu správnou metalovou "šlehu" do bubnu by to ale zjevně chtělo ještě výrazně autoritativnější elektroniku, než jaká byla v době testu k dispozici. Co do atmosféry ovšem FS 507 umí bavit, hudbu byla radost mít puštěnou v jakékoliv hlasitosti a i při opravdu, opravdu vysokých úrovních to stále bylo kultivované a kontrololované.
ELAC FS 507 VX-JET jsou zajímavé, dospělé reprosoustavy s velkým potenciálem, který z nich ale není úplně jednoduché vydolovat. Jsou velmi pěkně zpracované a svou stavbou se podobají bitevnímu tanku. Jsou také velké a dominantní - to mimochodem docela dobře definuje i jejich zvukový projev. Dokážou "uhrát" i opravdu velké místnosti, stejně jako opravdu živou dynamiku hudby - reprosoustavy k tomu však potřebují mimořádně stabilní, autoritativní zesilovače. Pokud jim je dodáte, očekávejte rychlý, pevný, čistý a velmi dynamický zvuk s jen lehoučkým dotekem sametové něhy a trochu zdůrazněným úplně nejhlubším basem. Celkově ale v FS 507 VX-JET leží veliký potenciál - basové měniče snesou velkou zátěž, výškáč je rychlý, čistý a jen málo směrový, což velmi dobře doplňuje střeďák schopný hrát živě a přitom neznít přehnaně. Že to celé pak nějakým způsobem ladí dohromady a drží při libovolné hlasitosti, to už je precizností německého inženýrství. Každopádně FS 507 VX-JET odvádějí v kontextu své kategorie práci na výbornou, byť potřebují k podání plného výkonu víc péče než většina ostatních.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Nástup reprodukce lze skutečně vysledovat do oblasti slibovaných 25 - 30 Hz, byť kolem 50 Hz se nachází poměrně citelná díra (byť v reálném poslechovém prostředí činí pokles tak -6 dB, což není tragické) a naopak je tu zřetelná boule na 100 Hz. Opět ale v pro reálný svět přijatelném pásmu. Od takových 120 do 15 000 Hz je křivka bezproblémová, byť v této kategorii najdete i rovnější a preciznější. Rychlý pád od 16 000 Hz je u páskových tweeterů celkem běžný.
Impedanční křivka je naprosto bezproblémová, s jediným "ale". Protože klesá u basů až pod 3 Ohmy a celkově osciluje tak někde mezi 4 a 6 Ohmy, je důležité mít pevný, autoritativní a stabilní zesilovač. I přes relativně velkou citlivost tak zapomeňte na slabší zesilovače.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]
Kč 278 000,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ možnost přizpůsobit zaostření scény v kontextu místnosti
+ čistý, bohatý zvuk
+ velká energie a dynamika
+ hladký a jemný charakter
+ umí s dobrou elektronikou nabídnout působivou váhu zvuku
ZÁPORY
- je poměrně snadné jejich přednes "zkazit" zejména nedostatečně pevnou elektornikou
- objem a sytost zvuku nejsou takové, jak by exteriér mohl napovídat
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: BaSys CS | www.basys.cz
