Kousek na jih od Frankfurtu nad Mohanem vznikají již od roku 1991 reprosoustavy značky Avantgarde Acoustics, které představují dost možná nejvýraznější zástupce hornových řešení na dnešním trhu. Je pravda, že reprosoustavy se zvukovody jsou prapůvodním principem reprodukce zvuku a klidně můžeme jít až k antickým amfiteátrům, postavených podle vzoru trychtýře – prostě proto, že ten nejlépe šíří zvukovou energii. Pro hornovou technologii pak hovoří i mnoho dalších argumentů, proti pak jeden v našich domovech celkem zásadní – horny chtějí prostor.

Ovšem neplatí tak docela u základních firemních modelů, které zůstávají hornové od středů vzhůru, basy ale řeší klasickými dynamickými měniči v aktivním provedení, což dovoluje složit jejich rázem kompaktnější ozvučnice i do normálních prostorů. Mimo lifetyle řadu Zero je základem nabídky této značky model Uno, dostupný ve verzi XD s dvěma basáky nebo ve verzi Uno Fino Edition, kde je basák jeden.

Základem Uno Fino Edition XD je monololitický kvádr v černých tónech, posazený na velmi výrazných kovových hrotech (kterými byste bez problémů prokláli slona) docela velký kus nad zem. To proto, že dospodu se otevírá výdech bassreflexu. Basový reproduktor je zrakům skrytý, minimalismus pravoúhlé skříně z 3 cm tlustých MDF profilů nicméně dostatečně rozbíjí dvojice hornových zvukovodů, procházejících přes černou tkaninu na přední desce, nahoře je velký středotónový, pod ním podstatně kompaktnější vysokotónový.

Ostatní stěny ozvučnice můžete mít v různých provedeních včetně dřevěných dýh, vyřádit se můžete na kombinacích barev zvukovodů a to od decentních pastelových tónů po křiklavé barvy. Uno Fino Edition XD měří na výšku podstatných 125 cm, na šířku 50 cm a do hloubky 52,5 cm, samozřejmě včetně výrazných zvukovodů.

Na zadní straně je veliká deska, schovávající elektroniku 500 W zesilovače třídy D pro 25 cm basový reproduktor s papírovou membránou a aktivní filtr pro spojení jednotlivých pásem (Uno Fino Edition XD jsou bez klasické pasivní výhybky). Jsou tu samozřejmě dva reproterminály, ale také možnost přes malý displej doladit hlasitost nebo lehce upravit chování reprosoustavy přes různé přednastavené DSP profily.

Za sférickou plastovou hornou průměru 13 cm s délkou 6,5 cm se ukrývá 2,5 cm membrána z mylaru, poháněná klasickým feritovým magnetem. O kousek výš pracuje 12,7 cm široký kónus z měkké tkaniny, v jehož magnetickém systému jsou dokonce dva ferritové magnety. Sférický horn má průměr půl metru a hloubku 28 cm, stejně jako ten vysokotónový vyzařuje do plných 180 stupňů.

Avantgarde Acoustics nemluví o věcech jako je frekvenční odezva (možná proto, že se má za to, že jsou to jednoduše plnorozsahová řešení), chlubí se ale extrémní citlivostí svého systému a to s hodnotou 107 dB / W / m. Oba použité pasivní reproduktory mají také výrazně vysokou deklarovanou jmenovitou impedanci, konkrétně 18 ohm.

Uno Fino Edition XD jsme poslouchali v ostravském showroomu dovozce a to ve společnosti elektroniky jako Meitner MA3, Audio Research Reference 80S, Audia Strumento No. 4 nebo filtrů a kabelů Shunyata Research. K porovnání jsme krom řádky modelů Estelon měli třeba i Gauder Arcona 80 MKII, Gauder Vescova Black Edition nebo Gauder Cassiano Black Edition.

Když se nahrávka „Never Felt Less Like Dancing“ od Katie Melua („Ketevan“ | 2013 | Dramatico | DRAMCD0095) dostala do svých nejnižších poloh, Uno Fino dokázaly bas udržet pevný a velmi konkrétní při jakékoliv úrovni hlasitosti, fyzická citelnost začíná na nízkých večerních úrovních a ani na koncertní úrovni nejevil známky nejistoty nebo docházejícího výkonu. Přestože jsou ale kontury skálopevné a naprosto konkrétní, bas zaznívá s vřelostí a měkkou poddajností, jemně a klidně a také co do hloubky Uno Fino pocitově stačí – „vejde“ se prakticky celé tělo klavíru a snad až se základními rejstříky varhan byste mohli prověřovat limity.

Jakmile se hudební materiál přesune do hornové sféry, velmi dobré se změní ve vynikající – sborový zpěv Chapelle du Roi v Tallisově „Gloria“ („The Complete Works“ | 2004 | Brilliant | 93612) byl úžasně soustředěný, zněl s nesmírnou lehkostí a otevřeností, kde jasně slyšíte, že jen maličký pohyb měniče za hornou má obrovské výhody; je to tak nenásilný zvuk bez námahy a stresu, svěží a krásně prokreslený, intenzivní a soustředěný jako laserový paprsek, přitom ale bez agrese.

Neméně vynikající a neméně pronikavé, ale stále neútočné byly také výšky, zvuk činelů v Methenyho „The Red One“ („I Can See Your House From Here“ | 1994 | Blue Note | 7243 8 27765 2 9) byl jako živý. Jasnost, rychlost, konkrétnost, ale zároveň i plocha a textura, užijete si tu kovovou znělost a všechny odstíny, byť pokud sedíte tak blízko, jak by napovídala velikost reprosoustav na základě zkušeností s klasickými dynamický systémy, pak výšek rozhodně může být příliš. Dejte poslechu ale takové tři, spíše čtyři metry a neztratíte nic z intenzity, čistoty a artikulace, zato získáte proporčně vhodnější energii.

Dynamika hornové části byla v orchestrálním Cheskyho dílku „Ben’s Farm in Vermont“ („The Ultimate Headphone Demonstration Disc“ | 2014 | Chesky Records | JD361) byl naprosto expresivní, i to je výhoda obdobných koncepcí, zejména tak dobře provedených, jako jsou tyto Uno Fino. Hudba zní s lehkostí, jakýkoliv mikrodynamický záchvěv je zřetelně podaný a tichoučké pasáže jsou dobře artikulované, hlasité konkrétní a jasně kontrastní. Dokonce i aktivní bas, třebaže z logiky věci a svého typu maličko těžší a ne tak výbušný, tak stále je konkrétní, zarovnaný a „stíhá“.

Co musíme ocenit, to je excelentní transparentnost, kterou Uno Fino nabízí – slyšíte nahrávku, ale i komponenty s opravdu velkou intenzitou. Další výhodu objevíte díky tomu, že „detailonosné“ pásmo je tu reprezentováno hornovým řešením a detaily na vás přímo vyskakují s téměř sluchátkovou intenzitou. „Fuori il danaro!“ z Pucciniho „La Bohéma“ (Solti / LSO / John Alldis Choir | 1988 | BMG | 74321 39496 2) byla rozvrstvená a koncertně živá, zahraná s nesmírnou lehkostí a nenuceností, žádná známka zátěže pro reprosoustavy – i komplexní momenty jsou stále rozřazené, čisté a směle energické. Skvělé je, že Uno Fino patří mezi ty reprosoustavy, které hrají prakticky úplně stejně potichu jako nahlas, nepočítáme-li rozdíl v akustickém tlaku jako takovém.

Elgarův „Violin Concerto in B minor, op. 61“ v podání Hilary Hahn a LSO (2004 | Deutsche Grammophon | 028947487326) reprosoustavy vykreslily s jasně ohraničenou scénou, dění se odehrává za ozvučnicemi. Není to zvuk snad oslnivě velký, ale jeho samozřejmost, soustředěnost a hlavně tedy excelentní lokalizace jsou pozoruhodné.

Uno Fino umí zpívat tak, jak zrovna chcete, aby zpívaly – „Hymn“ od Ultravox („Dancing with the Tears in My Eyes“ | 1997 | EMI Gold | 724385513220) byl příjemným zážitkem i při velmi tichém poslechu, kterým zaručeně neotrávíte sousedy ani chvíli před půlnocí. Nicméně když otočíte hlasitost do té v noci méně populární polohy, vykvete před vámi koncert, dravý, živý, rychlý, prostě bezprostřední. Díky transparentnosti a čistotě samozřejmě vykvetou i všechny nedostatky nahrávky, jako třeba ostře nasnímané činely, které mohou řezat do uší. Prostě v dobrém i zlém.

Hornové reprosoustavy jsou trochu specifickou sortou, ale ve verzi od Avantgarde Acoustics nejsou zdaleka tak avantgardní a zdaleka tak těžko zařaditelné do běžného interiéru, jak byste se mohli bát. Jsou výrazné, to ano, ale když si přizpůsobíte barvu svému vkusu, jsou snadno „stravitelné“. Co je pak úžasné, to je kombinace nenáročných a mimořádně citlivých hornů s aktivním basem v dobře dimenzovaném provedení, takže i když dynamický bas je – viděno velmi kritickým okem – přeci jen těžší a pomalejší, než horní dvě pásma, tak celek je příjemně spojitý a smysluplně vyvážený, prostý efektů, stejně jako problémů. Reprosoustavy si zaslouží pochvalu za dynamiku, čistotu, ale i detail nebo podání prostoru, prostě už jde o high-end se vším všudy. Pokud můžete, Uno Fino Edition XD si poslechněte, jsou kompaktní, výrazné, ale excelentní.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 30 metrů čtverečních a nadstandardním zatlumením (koberce, sedačky, akustické prvky Artnovion,…

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Celkově je patrné víceméně vyrovnané naladění, peak kolem 80 Hz je způsobený spíše tím, že by reprosoustavy zasloužily o kousek více prostoru, lehká zvlněnost pak zase tím, že horny potřebují výrazně větší vzdálenost, aby se jejich pásma korektně sečetla a měření z 1 m je tak pro ně „nefér“. Obecně ale vidíme rozsah jdoucí až ke 40 Hz. Pokud reprosoustavy postavíte „narovno“ se zadní zdí, dostanete celkově lehce svažitou odpověď, takže pokud byste seznali, že v pásmu od 1 kHz výše vnímáte nějaký pocit ostrosti stačí lehce zahýbat ozvučnicemi.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Vyjma hodnot pod 50 Hz se zkreslení drží většinou i celkem výrazně pod hranicí ideálu, nemusíte se tak bát slyšitelného zkreslení. I pod zmíněnou úrovní se pak drží velmi kultivovaných hodnot.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Obrovský peak na úrovni kousek pod 100 Hz naznačuje, kde je dělící kmitočet mezi aktivní a pasivní částí, celkově se reprososutavy drží slibované velmi vysoké impedance s průměrem někde kolem 15 ohm. Výrazná „zubatost“ je produktem nezatlumených oblastí ozvučnice, nejde o nic problematického v kontextu hornových konstrukcí. Za spíše zajímavé lze považovat výrazné snížení impedance u výškáče, což znamená jeho výraznější energii. Celkově ale impedance ani elektrická fáze neschovávají žádné nemilé překvapení.

Waterfall

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 464 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi živý a intenzivní zvuk

+ lehkost reprodukce

+ srozumitelnost a čitelnost na úrovni

+ neagresivní přednes i při vysoké hlasitosti

+ možnost zvolit z mnoha provedení

+ dynamika je excelentní

ZÁPORY

- poměrně expresivní vzhled nemusí vyhovovat každému

- vyžadují větší poslechovou vzdálenost, než by jejich relativní kompaktnost naznačovala

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Tykon | www.tykon.cz 

fSdílet

Tweet