Jméno Karl-Heinz Fink nepatří mezi takové ty všeobecně známé superstar hi-fi světa, není to člověk nápadný, ale o to činorodější – jeho hlavní pracovní náplní (respektive jeho značky FinkTeam) jsou odborné konzultace při návrhu reprosoustav. Pokud si tak větší či menší značka neví rady s nějakým zapeklitým problémem, najme si tým specialistů, kteří na řešení přijdou (protože nikdo prostě neví všechno). Před pár let se ale Fink rozhodl, že nebude jen „tím v pozadí“, ale ukáže světu naplno, jak si to představuje on sám.

A tak vznikl velký model WM-4, neobvyklý a přitom stále poměrně „snesitelně klasický“ plnorozsahový podlahový model podle hesla „co všechno dokážeme“. O něco později se přidal podstatně skladnější (a dostupnější) sloupek Borg, jakkoliv nádech neobvyklosti mu rozhodně zůstal. Sám výrobce říká, že jde tak trochu o designové cvičení, kde se zkouší, co všechno je možné. No a že jde o odvážné cvičení.

Největší díl pozornosti – minimálně zprvu – schramstne samotná ozvučnice, sestavená ze tří dílů. Spodní deska, která nese hroty není asi ničím zvláštní, zato už samotný hrotům (nebo prakticky identickým nožkám, jen s kulatým zakončením pro snadno poškoditelné povrchy) byla věnována pozornost a nakonec byla vybrána nerezová ocel Austenitic 304.

Dosti zvláštní je ale výrazné tvarování čelní stěny, pěkně tlusté a nesoucí oba osazené měniče. Krom tvarování pro dosažení co nejmenších odrazných ploch kolem měničů a ještě pro jejich případné rozprostření pod mnoha úhly zajišťuje tvarování čela i praktickou absenci souběžných povrchů uvnitř skříně. Každá stěna je aspoň maličko nakloněná.

Konstrukce je složená z MDF profilů, nicméně mají rozdílné tloušťky a jsou vrstvené, takže lépe absorbují energii. Pomáhá tomu i tlumící vrstva, měnící pohyb na teplo. Pevnost dále pomáhá zvýšit i montáž středobasu na pevný kovový kruh, místo přímo do dřeva.

Zadní dvě třetiny hloubky ozvučnice už jsou výrazně méně tvarované. Zadní panel pak nese krom zapuštěného klenutého výdechu bassreflexu ještě destičku s dvěma robustními páry reproterminálů a čtveřicí potenciometrů.

Ten první, Damping, umožňuje ve třech krocích přizpůsobit odezvu modelu Borg různým hodnotám tlumících faktorů zesilovačů – buď pro vysoký činitel tlumení tranzistorového zesilovače, pro polovodičové modely s menším tlumícím faktorem (nebo prý pro místnosti s výraznou basovou rezonancí) a nakonec pro elektronkové zesilovače.

Druhý knoflík, Mid, ovlivňuje pásmo od cca 200 do téměř 3 000 Hz a přestože je to jen o ani ne +/- 0,5 dB, je to změna slyšitelná. Třetí knoflík, Presence, ovlivňuje o něco výrazněji (tady už je to plných +/- 0,5 dB) a to v rozsahu 1 000 až cca 10 000 Hz. Poslední volič, High, začíná se svým vlivem někde u 1 500 Hz a nabízí buď přísně lineární odezvu, nebo mírně stoupající či mírně klesající – i tak není deviace na 20 kHz nikdy větší než 0,5 dB. Všechny voliče samozřejmě můžete nastavit do libovolné kombinace poloh a zvuk Borg tak celkem signifikantně proměnit. My jsme při poslechu zůstali u striktně neutrálního nastavení.

Velmi netypické je osazení reprosoustav jen dvěma reproduktory – ne obecně, samozřejmě, ale v tomto konkrétním případě a to kvůli jejich odlišnosti. O výšky se stará obdélník skládaného pásku, o zbytek pak veliký středobas.

Pásek (Air Motion Transformer) pochází z dílny Mundorf a je zakázkově modifikovaný právě pro FinkTeam. Využívá poměrně tlustou membránu z Kaptonu (25 mikrometrů) s hliníkovými vodivými pásky o tloušťce 50 mikrometrů. Proti některým jiným výškáčům obdobného typu je tak výrazně těžší, ale také větší (6464 mm2).

Zakázkový je i středobas, jedná se o kónus o průměru 10,25 palce (26 cm). Závěs je konstruovaný pro dosažení co nejnižší hystereze (tj. aby se choval stále stejně), cívka má poctivý průměr tří palců pro co nejlepší kontrolu a přenos energie, čemuž pomáhají i hliníkové zkratovací kroužky, membrána je papírová. Na svou velikost má listé šasi jen minimum žeber a to ještě velmi tenkých. Magnet je klasicky feritový.

FinkTeam se nijak netají ani pěkně postavenou frekvenční výhybkou, u které prý akcentovali udržení alespoň středních hodnot (impedance tedy neklesá do kritických nížin) a relativně malých úhlů, jinými slovy je to výhybka konstruovaná tak, aby nekladla extrémní nároky na zesilovače. Dělící frekvence je nastavena na 1 600 Hz, přičemž průměrná impedance je 10 ohm, minimální vcelku bezproblémových 6,5 ohmu.

FinkTeam Borg mají udávané frekvenční rozpětí 41 – 30 000 Hz (-6 dB), při poklesu o 10 dB dokonce dosáhnou na 32 Hz. Citlivost je průměrných (možná i mírně nadprůměrných) 87 dB / 2,83 V / m.

Důležité je zmínit i celkové proporce reprosoustav – výška činí 105 cm, šířka 30 cm a hloubka 40 cm, váha poctivé konstrukce je 52 kg.

Reprosoustavy jsme poslouchali v pražském studiu HIFI CZ, kde jim společnost dělala převážně elektronika mbl – zdrojem byl CD přehrávač C31, zesiloval buď integrovaný model C51 nebo (s přeci jen lepšími výsledky) dělený C11 / C21. Propojeno bylo kabely WireWorld Gold nebo Silver Eclipse 6 a napájeno přes ISOL-8 Minisub Wave. K porovnání jsme měli třeba mbl 121, ve stejném prostoru jsme ale poslouchali na stejném řetězci i Davone Solo nebo různé modely Magnat.

Nezaměnitelné basové tikání, odklepávající rytmus „Twist in my Sobriety“ od Tanity Tikaram („Ancient Heart“ | 2008 | Warner Music | 2564-69459-5), Borg prezentují s dobře separovanou linkou kopáku a baskytary, každé brnknutí je skvěle propracované, každé ducnutí kopáku skvěle ohraničené. Možná tu je méně váhy a méně tučnosti, než je obvyklé. Není to ale tím, že by Borg nemohly „popadnout dech“, mnohem více se ale jejich autoři rozhodli pro kompaktnost, utaženost a ryze audiofilskou přesnost. Je to symfonie informací pod skvělou kontrolou, ta různorodost jemných odstínů zvuků a dozvuků u tak prostého nástroje jako je kopák se moc často neslyší. Nečekejte prvoplánově průbojnou razanci, tady panuje klid a veliký nadhled, k jehož docenění je ale třeba se proposlouchat.

Také vokály obou Sinatrů v „Somethin‘ Stupid“ („My Way“ | 1997 | Reprise Records | 9362-46712-2) jsou tak nějak zprvu obyčejné (zejména potichu, stačí ale jen běžná až trošičku hlasitější úroveň a výrazně se zkonkrétní), ale v té obyčejnosti je (skoro) všechno. Je to naprosto otevřený zvuk, transparentní, nesmírně informativní, ale aniž by to znamenalo takovou tu klasickou technickou analytičnost. Tady naopak cítíte excelentní přesnost, díky níž reprodukce už prakticky není reprodukcí, mizí ten dojem zprostředkovaného zážitku a zhmotňuje se opravdovost, kde nebýt artefaktů staré nahrávky, byli byste prostě tam. Tady vnímáte nahrávku v celé nahotě, odrytou do nejposlednější vrstvy a tak krásně prezentní, jak to jen právě ona sama umožňuje. Je to velmi autentický přednes a trvá, než oceníte tu absolutní civilnost a ryzí věrnost, chce to trochu si přeladit ucho.

Vysokotónový pásek Mundorf prokázal v „On Her Way“ Pata Methenyho („Speaking of Now“ | 2002 | Warner Bros | 9362 48025-2) svou hodnotu, kterou slibují ovace z celého světa. Cinkot činelů byl řízný, tvrdý a konkrétní, ťuknutí paličky do kovu vykreslilo ve vzduchu plochu činelu plastickou a parádně doznívající. Nadchne vás vysoká rychlost a přitom nenucená kultivovanost reprodukce, ani tady není stopy po mechanickém rozměru zvuku, je to prostě jen excelentně vytažený a samozřejmě zformulovaný zvuk. Detail, rychlost, vzdušnost a konkrétnost (byť i zde bez snahy o nějaký velký zvukový objem a formát) vytváří parádně přesný zvuk s krásnou čistým vnímáním téměř na dotek skutečnosti.

Rázná „India With Jazz“ ze sampleru „STS 40 Years Anniversary“ (2020 | STS Digital | STS-6111195) byl jakoby trochu krotká, minimálně ve srovnání s většinovou snahou o výbušnost, tučnost nebo basovou dominanci působí zvuk Borg tak nějak při zemi, civilní a klidný, přesto ale není suchý nebo nějak opatrný. I tady nakonec jistě dospějete až k adoraci toho, jak „normálně“ FinkTeam Borg prezentují i komplexnější momenty. Není to dramatická dynamika, možná někomu zprvu může scházet trochu větší fyzický důraz, nicméně ta až mikromonitorová přesnost a na tak velký středobas až nečekaná rychlost reakcí zajišťují skvělou kontrolu reprodukce a i když makrodynamika je neokázalá, mikrodynamické nuance jsou doslova lahůdkou pro audiofilovo ucho.

Bohatá a krásně nahraná „My Ship“ od Dee Dee Bridgewater („This is New“ | 2002 | Emarcy | 0602527040400) byla pravým potěšením pro poslech – snad jen limit přítomnosti, objemu a tím i autenticity nejhlubších poloh kontrabasu tu brání cítit se prakticky jako ve studiu při nahrávání. Je tu spousta, spousta a spousta informací, zvuk je nenačančaně, naprosto přirozeně informativní, každý detail je artikulovaný s takovou lehkostí, že si prostě téměř můžete sáhnout na nástroj, který ho vydal a všechno je s lehounce analytičtějším stylem zapasováno do celku homogenního, ale perfektně transparentního. Je to nenápadná reprodukce, o nějakém charakteru samotných reprosoustav se tu těžko hovoří, protože všechno je tak čisté a tak nezkreslené, všechno je kultivovaně uspořádané, jako kdyby to byla ta nejpřirozenější věc na světě. A ona to – alespoň ve světě domácího hi-fi – jedna z nejpřirozeněji působících podob skutečně je.

Hudební scéna v „My Romance“ Billa Evanse („Turn Out the Stars“ | 2009 | Nonesuch | 7559-79831-7) rozhodně ukazovala na přeci jen trochu přítomnou směrovost reprosoustav, což je efekt velmi často přítomný u páskových měničů bez zvukovodu. Přesto to není v rozměru nějaké problematičnosti, můžete poslouchat uvolněně a není třeba nastavovat reprosoustavy po milimetrech, několik pokusů pro správnou pozici určitě stačí. Hudba pak nemá nějaký konkrétní bod, z něhož by vycházela, je oddělená od řetězce a ozvučnic a lebedí si tak hezky ve vašem poslechovém prostoru, s decentní šířkou i hloubkou, které nemají ambice vytvořit vám studiový hologram a přesto všechno zapadá na své místo, všechno je krásně ohraničené a definované jak má být. Je to skutečně prostor, s bezmála reálnými proporcemi nástrojů a snad jen někdy trošičku limitovaný vjem plnosti těl nástrojů vás upozorňuje na to, že jde o nahrávku.

Pokud jste na takové ty říznější hudební žánry, můžete u Borg cítit lehký limit kvůli tomu, že autoři vyměnili (z pohledu autenticity naprosto správně) hutnost spodních oktáv za jejich přesnost. Base v intenzivní „Heathen Child“ (Grinderman | „Grinderman 2“ | 2009 | Mute | CDSTUMM299) chybí trochu důrazu k plné spokojenosti, divoká hudba zní přeci jen umírněněji, než by bylo ideální. Nicméně bas je famózně pevný a skvěle vykreslený, o tom žádná. Také hlas se nese mimořádně konkrétně, hudba má říz, ale ani stopu po únavné agresivitě. Není to takový ten zavalující, automaticky pohlcující zvuk, který by vám nedal ani vteřinu k vydechnutí, tady naopak má posluchač spoustu prostoru, aby prozkoumal nahrávku ze všech úhlů a navnímal si ji tak, jak mu vyhovuje, tak přesný, čistý a dokonale zvládnutý zvuk je.

Zdá se, že Karl-Heinz Fink (a samozřejmě také jeho celkem početný vývojový tým s ultimativním technickým vybavením) ví, co činí. V modelu Borg vytvořil téměř audiofilský ideál, budeme-li brát za berou minci proklamované hlavní pilíře audiofilie – zvuk velmi moderně pojatého sloupku je totiž neuvěřitelně pevný, čistý, transparentní a kontrolovaný až na úroveň výtečných mikromonitorů, jen v přeci jen větším měřítku, hodném podlahové podoby. Je to čirá audiofilie také v tom smyslu, že nahrávku prezentují Borg (až na limit spodních oktáv) 1:1, nic si nevymýšlí, nic nepřikrašlují, ale dokážou zároveň zachovat dekorum – i když na poslech sklepně nahraných grindcore nahrávek bychom je asi nedoporučili. Na prakticky cokoliv jiného jsou ale výjimečné – je to symfonie minimalismu, je to přednes takřka bez vlastních výrazových prostředků a navíc s možností jemného doladění s ohledem na charakter elektroniky a místnosti. Borg představuje velmi ambiciózně pojatý koncept a praktické přiblížení tomu opěvovanému hi-fi ideálu zvukové „bezcharakternosti“ – a přesto to není univerzální reprosoustava, která by strhla každého. Nicméně pokud už máte něco naposloucháno a pokud dokážete ocenit dospělost, mistrovsky vybalancovanou autenticitu a najdete krásu ve zralé komplexnosti bez vtíravosti nebo prvoplánové atraktivity, jste na správném místě. Borg jsou – bohužel mimořádně drahou – vstupenkou do světa puristického high-endu.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 20 metrů čtverečních, se zatlumením pomocí různých pěnových panelů.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

V dané (lehce poddimenzované a na výškách trochu víc zatlumené) místnosti je vidět, že celkově je tu tendence nabídnout mírně „padající“ charakteristiku s lehoučkým akcentem energie středobasu, což je poslechově optimální. Výškáč stojí za to správně nasměrovat, jako všechny pásky je citlivý na správný úhel od cca 13 – 15 kHz. První tóny v reálu nabízel Borg v daném prostoru někde kolem 35 Hz, zvlnění křivky ukazuje na módy malé místnosti, nikoliv na vlastnost reprosoustav. Celkově je znát, že ladění Borg je velmi pečlivé.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

V reálném světě představuje odezva modelu Borg z poslechové vzdálenosti naprosto excelentní výsledek. 

Waterfall

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedance skutečně odpovídá tomu, co prezentuje výrobce – ladící kmitočet bassreflexu je někde kolem 38 Hz, v kritických frekvencích se drží nad úrovní 6 – 7 ohm a nejsou tu žádná prudké přechody, je to pozvolná a vyladěná charakteristika. Elektrická fáze je téměř ideálně blízká nulové ose, také prostá prudkých přechodů a tím celkově jsou Borg velmi přátelskou zátěží pro zesilovače.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 649 000,- - 799 000,- (podle povrchového provedení)

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ mistrovství v minimalismu (zvukově i designově)

+ možnost doladění

+ originální vzhled s pěkným zpracováním

+ přesný, ryze audiofilsky neutrální zvuk

+ čistota a transparentnost

+ kontrola a konkrétnost

ZÁPORY

- přeci jen omezenější prezentace nejhlubších oktáv

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: HIFI-GUIDE | www.hifiguide.cz 

PRODÁVÁ: HIFI CZ | www.hificz.cz 

fSdílet

Tweet